Lék na problémy dneška: Pruské vojenské reformy

Prusko nebylo zvyklé na takové porážky. V mnoha momentech své vojenské historie dokázalo odolat i mnohem početnějšímu nepříteli a nakonec zvítězit. Napoleon sám glosoval situaci se slovy, že kdyby ještě Fridrich Veliký žil, tak by se Francouzi nikdy do Berlína nedostali.

Ponížení Prusů završilo velmi nevýhodné mírové podmínky v Tylži v červenci 1807. Pruská armáda byla navíc omezena na pouhých 42 tisíc mužů. Francouzi zůstali na pruském území do doby zaplacení vysokých kontribucí. Země se tak postupně vykupovala z přítomnosti cizích armád. Tato atmosféra podnítila pruské touhy po nevyhnutelných vojenských reformách.

Hlavním autorem armádních reforem byl Gerhardt Scharnhorst. Jako důstojník pocházející z Hannoverska zažil francouzskou armádu již v období revolučních válek, které těm napoleonských předcházely. Imponovalo mu, že tehdejší francouzská armáda měla převahu nejen na základě zvolené strategie a taktiky, ale i díky národnímu cítění.

V roce 1801 vstoupil Scharnhorst do pruských služeb a zažil i porážky roku 1806. Nový počátek pruského státu se stal i začátkem Scharnhorstova pozdějšího věhlasu. Nejdříve byl pověřen vedením nově založené reformní komise pruské armády. Ta byla poprvé svolána v červenci 1807. Posléze dále pokračoval do pozice králova generálního pobočníka a od roku 1809 již byl vůdčí osobností ministerstva války založeného na základě předchozích správních reforem. V počátcích svých snah o zásadní reformu pochopitelně narazil na velký odpor.

Scharnhorst i na základě omezení velikosti pruské armády, jako jednoho z důsledku nevýhodného míru, vytvořil Krümpersystem – rekrutační systém pro krátkodobá cvičení. Celkem šlo o nějakých 36 tisíc rezervistů. Francouzi povolená malá stálá armáda tak současně fungovala s rostoucím počtem vycvičených rezervistů. V důsledku reformy se dokonce počet generálů zredukoval z původních 143 v roce 1806 na pouhé dva v roce 1813 (Blücher a Tauentzien).