První let přelomového vojenského vrtulníku SB>1 Defiant

První let přelomového vojenského vrtulníku SB>1 Defiant
SB>1 Defiant / Boeing a Sikorsky (Zvětšit)

21. března poprvé vzlét dvourotorový vojenský vrtulník SB>1 Defiant. Vrtulník je produktem spolupráce firem Boeing a Sikorsky a je určen pro demonstrační program JMR (Joint Multi-Role) americké armády (US Army). Pokud se SB>1 Defiant stane favoritem armády, začne kolem roku 2030 nahrazovat střední dopravní vrtulníky UH-60 Black Hawk.

V programu JMR stojí proti sobě zmíněný vrtulník SB>1 Defiant a konvertoplán V-280 Valor. Oba stroje jsou považovány za technologické demonstrátory (ač obě firmy tvrdí, že jde prakticky o prototypy), které americké armádě přinesou informace o schopnostech nové generace „vrtulníků“, resp. vysokorychlostních strojů s kolmým startem a přistáním VTOL (Vertical Take-Off and Landing).

Na konci programu JMR (zřejmě v průběhu příštího roku) US Army vyhodnotí výsledky testů a vypracuje finální požadavky pro budoucí generaci vysokorychlostních strojů VTOL. Pro zajímavost uveďme, že armáda požaduje u obou demonstrátorů JMR garantovanou životnost pouze 200 letových hodin.

Následně armáda spustí navazující standardní akviziční program FVL (Future Vertical Lift). Pomocí FVL (a partnerských programů; viz dále) armáda postupně nahradí celou flotilu vrtulníků, od nejlehčích průzkumných (náhrada za vyřazené OH-58 Kiowa) až po nejtěžší CH-47 Chinook. Spekuluje se dokonce o vývoji supertěžké varianty FVL konkurující svou nosnostní dopravním letadlům C-130 Hercules.

První let konvertoplánu V-280 Valor se uskutečnil před rokem a půl. V-280 už navíc dosáhl cestovní rychlosti 518 km/h ‒ požadavek programu JMR je přitom minimální cestovní rychlost 430 km/h. Je ale samozřejmě možné, že v programu FVL budou výkonostní požadavky uzpůsobeny na základě dat získaných z programu JMR.

V-280 vzniká ve spolupráci firem Bell a Lockheed Martin. Firma Lockheed Martin však uspěje tak nebo tak, protože v minulém roce koupila většinový podíl firmy Sikorsky.

Konkurenční SB>1 Defiant vzlétl až nyní ‒ se zahájením leteckých testů přitom armáda počítala již v prosinci 2017, ale kvůli firmě Sikorsky armáda začátek testů odložila o rok a půl. Za zdržením stojí údajně především problémy s výrobou kompozitních listů dvojice koaxiálních rotorů. V listopadu 2018 proběhly první pozemní testy zastavěných motorů, ale inženýři objevili „nečekané interakce“, které bylo nutno vyřešit. Nyní je vše údajně již v pořádku a SB>1 Defiant před prvním letem podstoupil 15 hodin bezproblémových pozemních testů.


První testovací let SB>1 Defiant

„Jsou [listy] vyráběny z vícevrstvého kompozitního materiálu, který musí být položen v určitých vzorech, v určitých směrech, aby se dosáhlo pevnostních vlastností, a to vše je do značné míry ruční práce,“ uvedl Dan Bailey, programový ředitel programu JMR, s tím, že výroba kompozitních listů je velmi pracná.

Během 30 minut dlouhého letu SB>1 Defiant prováděl jednoduché manévry ve vzduchu, avšak bez zapojení zadní tlačné vrtule.

„Defiant je navržen tak, aby létal téměř dvakrát rychleji a dvakrát dále, než konvenční vrtulníky, přičemž si oproti konvenčním vrtulníkům zachovává velmi dobrý, ne-li lepší výkon při nízkých rychlostech a ve visu [...] Tento design zajišťuje výjimečný výkon v prostoru nasazení, kde potenciální nepřátelská aktivita klade velké nároky na manévrovatelnost, schopnost přežití a flexibilitu [vrtulníků]. Jsme nadšeni výsledky dnešního letu a těšíme se na vzrušující letecký testovací program,“ komentoval čtvrteční let Dan Spoor, viceprezident firmy Sikorsky.

„Vlastně to nikdy nebylo o tom, jak rychle se dostaneme k prvnímu letu, ale spíše o poskytnutí nezbytných, robustních a relevantních údajů, díky kterým bude americká armáda schopna v případě Future Vertical Lift provést plně informované rozhodnutí, a to právě děláme,“ stojí v tiskové zprávě firmy Sikorsky.


Pozemní testy SB>1 Defiant

V případě SB>1 Defiant však nejde o první let vrtulníku stejné koncepce. Použitou technologii pokročilých rotorů ABC (Advancing Blade Concept) otestovala firma Sikorsky na vrtulníku S-69 (vojenské označení XH-59) již v roce 1973.

Technologie koaxiálních rotorů ABC se ale od koncepce známých ruských vrtulníků Kamov liší. U ABC při vysokých dopředných rychlostech vzniká vztlak prakticky pouze na listech pohybující se vpřed – kontrolní systém ABC u listů pohybujících se vzad samočinně snižuje úhel náběhu. Výsledkem je nižší aerodynamický odpor a vyšší dopředná rychlost vrtulníku.

Na vrtulník S-69 navázal v roce 2008 technologický demonstrátor X2 a v roce 2015 prototyp lehkého útočného a průzkumného stroje S-97 Raider.

FVL je třetí největší prioritou americké armády, a to po zbraních dlouhého dosahu LRPF (Long Range Precision Fires) a nové generaci bojových vozidel NGCV (Next-Generation Combat Vehicle).

V každém případě technologie FVL se poprvé zúčastní programu lehkého průzkumně-útočného vrtulníku FARA (Future Attack Reconnaissance Aircraft). V roce 2020 armáda vybera dvě nejlepší nabídky firem. První let prototypu programu FARA se očekává na začátku roku 2023. Vítězná firma získá kontrakt od armády o rok později.

Následně kolem roku 2030 mají stroje FVL začít nahrazovat střední víceúčelové vrtulník UH-60 Black Hawk a bitevní AH-64 Guardian (Apache).  

Zdroje: The Drive

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

SB-1 Defiant: Větší bratr S-97 Raider vstupuje na scénu

Boeing a Sikorsky společně vyvíjejí v rámci programu JMR (Joint Multi-Role) pokrokový vrtulník SB-1 ...

V-280 Valor a SB-1 Defiant : Armáda tlačí na vývoj nových typů vrtulníků

Americké firmy Bell Helicopter a Boeing-Sikorsky pokračují ve vývoji technologických demonstrátorů ...

Revoluční vrtulník SB>1 Defiant se poprvé ukázal veřejnosti

Firmy Sikorsky (součást Lockheed Martin) a Boeing poprvé veřejnosti ukázaly fotografie nejnovějšího ...

Rekord letounu Bell: V-280 Valor dosáhl pravé vzdušné rychlosti 518 km

Na základě celoročního testování a více než 85 letových hodin dosáhl letoun Bell V-280 Valor tento ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Kichot
    09:50 26.03.2019

    Přijde mi , že je asi víc takových i na MO a GŠ , protože tak vypadají i naše akvizice... Furt čekáme na to nej nej , abychom ve finále jezdili na Šemíkovi

  • flanker.jirka
    19:21 25.03.2019

    Ať už Defiant nebo Valor, jsou podle mně jediné dva stroje co za to opravdu stojí. Za nabídku UH 1 nebo UH 60 bych amíkům poděkoval a chtěl po nich spíše participovat na něčem co má opravdu budoucnost. Určitě to bude dražší, ale větším doletu a cestovní rychlosti menší počet strojů zvládne to samé.

    • Scotty
      22:38 25.03.2019

      Ovšem AČR poptává vrtulníky které jsou k dispozici dnes. Nejspíš se jim nechce čekat až jednou v Americe dokončí vývoj a rozhodnou se jaký vrtulník vlastně chtějí. Navíc přednost jistě dostane americká armáda a ostatní zákazníci budou muset čekat.
      Na druhé straně HU60M i UH1Y jsou současné vrtulníky a i americká armáda je bude ještě roky používat. Takže o nějaké zastaralosti nebo strojích bez budoucnosti se nedá mluvit.

      • flanker.jirka
        23:18 25.03.2019

        Ano, samozřejmě, že se poptává co je k dispozici dnes, ale při průměrné délce posledních akvizic se může lehce stát, že v době kdy se něco koupí to již bude aktuální. UH 1 armáda nepoužívá, pouze námořní pěchota a ani síly pro ostrahu jaderných zařízení si tento vrtulník jako náhradu starého huey nevybrali, pořídili do USA AW 139.

        • Scotty
          23:34 25.03.2019

          Podle vývoje posledních událostí myslím že se nákup nebude už zbytečně odkládat. AW 139 vybrali pro jeho větší dolet, ovšem sloužit bude pouze v Americe pro dopravu stráží k jaderným zařízením. Kdežto naše armáda požaduje vrtulník nasaditelný do bojové zóny.
          To že UH-1Y používá jen USMC ho nijak nediskvalifikuje spíš naopak. Je například přizpůsoben pro provoz z předsunutých základen s minimálním zabezpečením. Má dobrou stoupavost a je poměrně rychlý.

          • flanker.jirka
            16:40 26.03.2019

            Beru to z pohledu použití v Evropě, to spíše hraje pro UH 60 nebo AW 139, mít tu jediní nějakých 12 kusů techniky není výhodné, možná pro ty, co si tím udělají politické body u amíků, což jsou pouze politici, ne piloti a obsluhy mašin. Osobně se mi líbí nová verze Carracalu, prapůvodně si je v konkurenci amíků vybralo Polsko, než amíci pohrozili propouštěním lidí v jimi vlastněných továrnách v Polsku. AW 139 vychází nejlépe na celkovou ekonomiku provozu. Za největší chybu považuji, to že si někdo vybere předem něco, co si řádně nemohl otestovat ve svých podmínkách.
            AČR nyní chce i modernizovat část Mi 35, ne pouze jejich náhradu.

          • Scotty
            23:06 26.03.2019

            Upřímně těch nevýhod být jediný provozovatel v Evropě zas tolik není. Pokud je my známo tak vrtulníkáři preferují právě UH-1Y. Možná AW 139 vychází provozně výhodně ovšem do bojové zóny bych v něm letět nechtěl. Ostatně všichni současní provozovatelé jej nasazují pouze pro nebojové úkoly.
            AČR se modernizovat Mi-35 určitě nechystá. V současné době probíhají pouze generálky které mají prodloužit životnost celkově deseti kusům do roku 2025.

          • flanker.jirka
            18:42 27.03.2019

            Ano, pokud jde o technické parametry je UH 1 dobrej, jen aby ve výsledku nelítalo 7 mašin a zbytek nebyl odstaven z důvodu úspor na špalcích.
            Pokud půjde u MI 35 pouze o generálku, tak je to škoda, v tom případě UH 1 dává smysl.

    • Nesher
      22:43 25.03.2019

      A co bychom jim za tu "participaci" asi tak nabídli? Že si těch nových strojů 12 koupíme? Tedy když si budeme moc dovolit? Protože to je asi tak všechno.
      Nehledě na to, že není ani jasné jak ten tender dopadne a i pak bude potřeba ještě mnoho let vývoje než začne sériová výroba a i pak budou na řadě nejprve ozbrojené síly USA a teprve pak to bude uvolněni na export. Tou dobou už bychom neměli na čem létat.

      • flanker.jirka
        23:21 25.03.2019

        Stále máme průmysl, který je schopný subkomponenty letadel vyrábět, donedávna se aero podílelo i na cockpitech UH 60, vyrábí se komponenty i pro KC 390, tak že určitě tu prostor je i v případě dalších firmem v Malešicích a Letňanech. Ale evidentně si bureš v USA o nic nedokátal říct.

        • balm
          00:10 26.03.2019

          Ve velmi omezeném měřítku, protože špičkové technologie např.: optické kabely a instalace (Optokon), nebo se jedná o prefabrikované struktury. Bohužel, ale nedokážeme vyrábět od základů.

          Např.: Pro KC390 se sice vyrábí, ale materiály "polotovary" se k nám musí dovážet, protože nejsme schopni vyrábět z ignotů titanových slitin např.: TiMo2Zr1Sn2Si (α), které se používají např.: pro 1. stupeň kompresoru. Schopnost produkovat základní Ti64 (respektive v ČSSR/ČSFR označovaná jako T90 Poldi), natož pokročilejší slitiny se schopností produkce opracovaných prefabrikátů. Pro příklad, na pevnostní nosníky vztlakové mechanizace křídla M345 Master jsme po dlouhých testech vybrali slitiny pseudo β TiV13Cr11Al3 (18% podíl stabilizátorů) a TiV5Mo5Al3CrFe pro kterou bylo potřeba zajistit technologie k přesné výrobě přímo v Itálii (technologie pro výrobu a opracování zajistila sama AA). Vlastní náběžné hrany s vrstveným kovovým kompozitním materiálem s tvarovou pamětí (SMA) na bázi Ti-Ni, vytvarované 75nm technologií martenzitických struktur. Podpora 50nm vlákna intermetalikých struktur tetragonálních vrstev. Samozřejmě se používají i vrstvy niklových slitin, ale o tom někdy jindy. Neumím si v ČR představit v blízké budoucnosti výrobu např.: náběžné hrany křídla.

          Ano, některé technologie umíme, ale to se jedná o opravdovou špičku (určené pro jiné obory) a extrémně omezeném množství. Nejsme však schopni zajistit výrobu leteckých komponentů stejné kvality a efektivity.

          • flanker.jirka
            16:42 26.03.2019

            Pojel jste to tak vědecky, až mám strach se nechat svézt v českém letadle :-D poletí to vůbec?
            Samozřejmě, že jsme spíše montovnou, ale pořád je tu možnost získat pro lidi práci, transfer technologií, na to nás amíci určitě nemají moc rádi. Když sebrali i výrobu cockpitů v aeru.

          • UnionPacific
            17:03 26.03.2019

            To je spiatočnícky prístup. Pokiaľ by ČR skutočne chcela,mohla by sa stať svetovoú špičkou vo vojenskom letectve. Len u českých politikov ( aj u slovenských) chýba odvaha robiť kroky na viac než horizont volebného obdobia.

          • balm
            17:33 26.03.2019

            @ flanker.jirka (16:42 26.03.2019)

            K obavám neexistuje racionální důvod. Není potřeba, aby vše bylo vyrobeno ze špičkových technologií (čti extrémně nákladných řetězců), protože jednodušší a osvědčené postupy a technologie fungují natolik dobře, že není důvod riskovat.

            Například Rusko není schopno technologicky schopno zvládnout nejpokročilejší materiály a prostě používá osvědčené slitiny titanu, hliníku, skelných kompozitů, ... protože patří k osvědčeným predikovatelným materiálům, které zvládnou vyrábět a financovat. A výrobek např.: bojový letoun Su-35/57 plní svůj účel. Naproti tomu Eurofighter Typhoon (Tranche 3) se skládá z těch nejpokročilejších přesně navržených materiálů a výrobu by dokázal zastavit nedostatek vrtáků (ty se vyrábí jen v Japonsku) a chladícího maziva, protože těch 38 přesně navržených a natvarovaných struktur dokáže poškodit prosté vrtání. Prostě proto, že můžete zvýšit výkon, zlepšit letové vlastnosti, dramaticky snížit RCS a díky redukci může nést mnohem výkonnější elektronické systémy a avioniku. Ale, výroba je tak náročná, nákladná a citlivá v kontextu celého řetězce, že musíte pečlivě vážit, jaké materiály a postupy použít. Když na to přijde, i drobné poškození potahu znamená kompletní výměnu křídla. Když AA přebírala konstrukci společného projektu s Yakovlev, řešili jsme tyhle "prkotiny" celé tři roky a díky zvládnutým technologiím bylo možné redukovat cenu. V opačném případě by cena byla astronomická a nerentabilní. To samé Typhoon (mezi Tranche 2A a prototypem Tranche 3 je takový materiálový rozdíl, že splnění "vysněných" požadavků by navýšilo cenu draku na téměř dvojnásobek).

            Problém je, že v ČR se sice tváříme, že vyrábíme např.: vynikající bezpilotní letouny, součástky, .... ale materiály, technologie, ... a know how dovážíme (v lepším případě licencujeme).

          • flanker.jirka
            21:29 26.03.2019

            @balm
            zvláštní, že si někdo vyrobí materiál, který chce používat, ale nemá prostředky jak je správně opracovat. Na vývoj materiálů, které se možná někdy někde použijí v ČR asi nebude peněz na zbyt, ale liberecká univerzita si dobře vede v nanotechnologiích. Pokud je západní Evropa závislá na vrtácích z Japonska, tak nelze předpokládát, že na tom budeme lépe. A téměř vždy, i při výrobě jednodušších věcí, bude dnes výrobce z ekonomických důvodů nucen použít věci jinde už vyvinuté.

          • balm
            15:15 27.03.2019

            @flanker.jirka 21:29 26.03.2019

            Zvláštní, že člověk čte a fixuje se na slovo, ačkoliv nepochopil kontext.

            P.S.: Slitinu TiV5Mo5Al3CrFe a technologie vyvinuli ve spolupráci s Japonskem v USA pro konstrukce kosmických lodí, satelitů a hlavic mezikontinentálních střel. Původní echnologie zpracování, vrstvení a čištění dotáhli nejdále v Japonsku. My jsme v AA s EADS vyvinuli "pouze další postup/možnost" pro zpracování a využití ve vrstvách a rozvoj čerpá z původních technologií. Není vždy nezbytně nutné znovu vynalézat kolo od základu. Až se zase budete chtít fixovat na jedno jediné slovo, zvažte raději celý kontext.

          • flanker.jirka
            18:49 27.03.2019

            @balm
            kontext vidím v tom, že rusům zbývá díky izolaci svůj vývoj a možná důraz na soběstačnost a na druhou stranu je výroba evropského stíhače závislá na japonských vrtácích. A opravdu těžko poznám nějaký kontext při vývoji materiálů, pokud do závorky uvedete, že vrtáky jsou z Japonska.
            ...trochu uberte, v tomto oboru tu možná jen vy sám víte o čem píšete, na jedné straně si dáte práci vypisovat dlouhé složení slitin, na druhé se seknete v označení Mastera v jednom čísle ze tří.
            ¨Když už zmiňujete možnosti kladení vrstev v určitých směrech pro snížení RCS, tak i "dramatické" snížení RCS letounu, který nosí přídavné nádrže a výzbroj a prázdné závěsníky vně draku, nebude to mít velký efekt oproti poslední generaci radarů, to více řeší stealth technologie.

  • lorgarius
    14:20 25.03.2019

    co myslite, kto ma vacsiu sancu uspiet valor ci defiant? osobne sa mi viac paci defiant.

    • logik
      14:40 25.03.2019

      Každý koncept má něco do sebe - je klidně možné, že si nechájí oba.
      Konvertoplán má šanci dosahovat vyšších rychlostí - hlavní rotor limituje dosažitelnou maximální rychlost.
      Naopak tlačná vrtule + rotor IMHO umožňuje rychlejší přechod z visu do maximální rychlosti, takže tadle koncepce bude obratnější, než konvertoplán, je to konstrukce o dost bližší vrtulníkům.

      Nedivil bych se teda, kdyby pro operaci na frontě měli Defianty, a pro logistiku v zázemí a pro námořní operace Valory.

      • liberal shark
        16:29 25.03.2019

        Přesně tak. Defiant je spíš jako vrtulník a Valor jako dopravní letadlo. Každý má jiný způsob použití.

    • danny
      15:21 25.03.2019

      Taky je mi bližší defiant. Menší prostorové nároky, předpokládám nižší počet pohyblivých dílů a tak nějak čitelnější chování při poruše pohonné jednotky. A ostatní viz. Logik.

      • drohh
        16:24 25.03.2019

        Já musím říct, že jsem naprosto uchvácený valorem. Za mě ho použít jako stěžejní typ a možná defiant pro situace s omezeným prostorem? Ale v tomhle nejsem expert :D
        Ví někdo něco víc o tom systému naklápění listů rotoru? Zní to skvěle, ale není to z technologického hlediska klasický americký overkill, který bude stát balík a nakonec bude dost poruchový?
        A tuší někdo proč má defiant to stupidní značení SB>1, místo prostého SB-1?
        Díky za odpovědi