Putování po Balkánu - Kosovo a Albánie

Cesta do Mitrovice

Klasická obstrukce na hranicích se tento rok nekonala. Přejezd ze Srbska do Kosova byl bezproblémový, ale povinné ručení stále na hranici koupit nešlo. O co jde? Naše povinné ručení, resp. zelená karta, je v Kosovu neplatná, zde je třeba si zakoupit jejich.

Pořízení vyjde na několik desítek euro. Prodej je obvykle umožněn ve větších městech, ale popravdě, stejně jako předešlé roky, trochu riskujeme a nekupujeme.

Cestu od hranic do Mitrovice lemují billboardy hlásající porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, dále pak zobrazující "světové" osobnosti odsuzující vznik Kosova, mimo jiné Vladimíra Putina, tenistu Djokoviče a pár dalších. Srbské vlajky vás bezpečně informují, v jaké oblasti jste.

Sever Kosova je "srbský" až po Mitrovici k řece Ibar. Kosovská Mitrovica se stane naším domovem na několik dní. Je překvapivé, že nás několik místních zdraví, vzpomínají na naše opakované příjezdy z let minulých. Může se to zdát zvláštní, ale je to tím, že zde o turistu nezavadíte.

 "Tohle je Srbsko" / Michal Voska

Alexandr

První večer se jdeme osvěžit do oblíbené místní hospody Retro a dáváme se do hovoru s Alexandrem (srbsky Aleksandar). Přisedl si k nám poté, co slyšel češtinu. Pracoval několik let v Praze, Neratovicích a v Benešově. Původem byl voják, později se živil hlavně jako stavební dělník.

Vojáka v sobě nezapře, nosí UBACS se srbskou vlajkou a už od pohledu je patrné, že není radno si s ním zahrávat. V Mitrovici dělá ostrahu, resp. vrátného v Misi Evropské unie k prosazování práva v Kosovu EULEX (European Union Rule of Law Mission in Kosovo).

Když se s ním bavíme o poměrech v Mitrovici, o Srbech a Albáncích, rázně nás přeruší a říká: ,,Tady jsou mafiáni všude, Albánci i Srbové. Děvky, drogy, vraždy. Když si tady, je jedno že si Čech, kudlu do zad ti vrazí všichni". 

Alexandr byl prvním Srbem, kterého jsem slyšel nadávat i na vlastní lid. Obvykle jsou názory jednostranné, vždy odsuzující druhou stranu a tvářící se vždy útrpně. Sice částečně sympatizuji se Srby a neskrývám to, osobně mi sedí víc než Albánci, ale jsem rád, že jsem poznal jiný názor.

Malé děti si hrají na válku a zabíjení. / Michal Voska

Spravedlnost je slepá

Je opravdu zvláštní, že Albánci jsou v drtivé většině osvobozeni, bez trestu, kdežto Srbové ne. Ale hledat v tom "zločinecké spiknutí" není správné.

Ano, můžeme Haag obvinit z nedostatečné ochrany svědků, příkladem je soud s Ramušem Haradinajem, bývalým velitelem UČK. Haradinaj byl obviněn z válečných zločinů, ale byl osvobozen. Devatenáct svědků ,,zmizelo". Ostatně na podezřelé mizení svědků upozornila i nejvyšší žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) Carla del Ponte.

Za zmínku stojí i fakt, že Haradinaj se má stát novým premiérem Kosova a na postu tak vystřídá Hatsima Thaciho, též souzeného v Haagu a následně zproštěného obžaloby.

Část obžalovaných se vymlouvala na zdravotní obtíže, vysoký tlak, tachykardii a mnohé jiné. Ano, bylo tomu tak, ale většinou uměle vyvoláno medikamenty, které jim přinášeli jejich právní zástupci.

Tímto způsobem údajně zemřel i Slobodan Miloševič, prezident Srbska a hlava Svazové republiky Jugoslávie. V pitevním protokolu byl za příčinu smrti uveden infarkt myokardu. V krvi se sice našel rifampicin – látka, která snižuje účinky léku proti infarktu, ale otázkou je, kým a proč byl podán. Pravdu se už nikdy nedozvíme.

Srbský vzkaz mezinárodní policii EULEX (European Union Rule of Law Mission in Kosovo), kosovské ROSU (Regional Operational Support Unit), kosovské KPS (Kosovo Police Service) a mezinárodním jednotkám KFOR (Kosovo Force). / Michal Voska

Klid před bouří

Mitrovici by měl navštívit každý, kdo chce poznat klid před bouří. Sice se zde poměrně bez problémů procházíte, ale situace se může změnit z minuty na minutu. Když přicházíme k monastýru Svatého Demetera, akorát z něj vycházejí polští policisté. Byla modlitba a tak nesměli chybět. Jediné, co mi nesedělo, byla jejich ozbrojenost v kostele.

Tam zbraně nepatří, ale chápu, že je prakticky nemožné být v misi EULEX v srbské části, a cítit se zcela neohroženě. Podobné pocity zažíváme několik let po sobě i my v albánské části.  Když češtinu uslyší mládež, která jí zaměňuje za srbštinu, kterou už nezná.  

Nejsme ozbrojeni, a tak se musíme spoléhat na rychlé reakce, hodně hlasité MSU (Multinational Specialized Unit) s mávnutím červeného futrálu průkazu (mezinárodní PRESSka má podobný obal), či na taktické pero v náprsní kapse.

Závěrem o Mitrovici je třeba zmínit val, který bránil přejezdu přes most. Ten byl před pár měsíci rozebrán a vznikl zde "Park míru". Rozebrání provázely potyčky, několik rozbitých hlav, podpálená auta a násilnosti.

Park míru / Michal Voska

Priština

Následný přejezd z Mitrovice do Prištiny je utrpením, cesta je vhodná pro čtyřkolku, ne naší Octavii. Ale zažíváme úsměvné chvilky při tankování. Vzhledem k tomu, že máme na sobě trička CZECH ARMY (děkujeme armytrika.cz), po natankování nám pumpař ukazuje sešit a naznačuje, že neví, v jakém jsme uvedeni.

Záhy pochopíme, že jde o seznamy mezinárodních jednotek, které zde tankují za úplně jinou cenu, než je obvyklé. Průměr je 0,6 Euro, normální cena přibližně dvojnásobná. Bohužel notes s CZECH ARMY nenachází, a tak se musíme spokojit s omluvou a cenou 1 euro za litr naturalu :-).

V Prištině je život úplně jiný než v Mitrovici. Luxusní obchody, bulváry, butiky světových značek a celková pohoda. Na zdech domů visí agitační plakáty, usmívá se z nich na nás premiér Hatsim Thaci, bývalý velitel UČK, spojován s obchodem s orgány v Kosovu.

Velmi uctívaným zde je Ibrahim Rugova, první prezident Kosova, zakladatel největší politické strany Demokratická liga Kosova. Jeho podobizny zdobí nejeden dům či náměstí.

NEW BORN / Michal Voska

V centru nalézáme nápis NEW BORN (Nově narozený). Minulý rok byl nápis vyveden v podobě jednotlivých vlajek států uznávající Kosovo jako samostatný stát, nyní je natřen v maskovacích vojenských barvách.

Cizince překvapí ulice a náměstí nesoucí jména zahraničních politiků, kupříkladu náměstí Billa Clintona, ulice Madeleine Albrightové či pasáž Wesleyho Clarka. Nejvýznamnější důkaz vděčnosti nalezneme právě na Clintonově náměstí.

Několik metrů vysoká bronzová socha znázorňuje zmíněného amerického exprezidenta, který levou rukou mává a v pravé drží knihu, na které je uvedeno datum 24.3.1999, tedy počátek Operace Spojenecká síla, počátek bombardování Jugoslávie.

Socha Billa Clintona v Prištině. / Free Art License 1.3 

Albánie není Kosovo

Když se blížíme ke kosovsko-albánské hranici, potkáváme řadu aut, která blikají, troubí a z oken jim plápolá vlajka Albánie. Jsou to kosovští Albánci, kteří se vracejí z Albánie.

Naše celní prohlídka je poměrně důkladná. Ven musí vše. My, zavazadla i technika. Cvičený pes očichává dveře, interiér, kufr, atd. Po dvaceti minutách nás celník pouští a my se ocitáme na jedné z nejúžasnějších dálnic světa. Všem doporučuji spatřit tu dokonalost, kterou lemují úžasné hory, a pak si vzpomenout na naší dé jedničku.

Po krátké prohlídce Tirany (hlavní město Albánie) přijíždíme do přímořského letoviska Durres (Drač). I když je město hodně bláznivé a živé, ani zde prakticky nejsou turisté.

Dokonalá dálnice v Albánii. / Michal Voska

Na pláži potkáváme dva Poláky, kteří reagují na naše trička. Jsou to vojáci, kteří zde tráví volno. Slouží v Multinational Battle Group East (MNBG E) v Kosovu. Oba svorně nadávají na obě strany, víc ovšem na Albánce.

Jacek má obavy z budoucnosti. Dostáváme se také k bojům v Iráku a Sýrii a situací v Kosovu: ,,Tam se to posere. Džihád pomalu proniká i tam, v zemi je hodně kvérů a horkých hlav. Nedivil bych se, že se nějaký dřív, nebo později odpálí u Bondsteelu (Americká základna na jihu Kosova poblíž města Ferizaj, pozn.)." 

Při naší ,,odpočinkové" zastávce v Albánii narážíme na pláži na Artana, Albánce, který pracuje ve státní sféře. Studoval filosofii na Masarykově univerzitě v Brně. Zajímá mě vztah Albánců a kosovských Albánců.

Krásné scenérie Drače. / Michal Voska

Artan se směje a říká: ,,To nesrovnávej. Vzdělaný Albánec se s tím kosovským obvykle nebaví. Jsou to mafiáni, jedou v drogách. Přejí si být součástí Albánie, ale my je nechceme. Tady je prostituce, děvky vyvážíme do světa, ale nekšeftujeme tady s lidskými orgány, nedýlujeme herák a nepodřezáváme si krky".

Když se zeptám na vládu Kosova, dostává se mi prakticky stejné odpovědi: ,,Hashim Thaci, Jakup Krasniqi, Fatmir Sejdiu, Ramuš Haradinaj a další, to jsou mafiáni. Mluví o Velké Albánii, sjednocení, ale je to jenom propaganda. Nejde jim o blaho nikoho, jenom jejich. My (Albánci) chceme naší zemi krásnou, ne plnou přivandrovalců, co nepracují a v Holandsku pobírají dávky."

V příštím, závěrečném "Putování po Balkánu" navštívíme Bosnu a Hercegovinu a inkriminovaná místa, zejména pak Goražde a Srebrenici.