Britská RAF vyřadila letouny Panavia Tornado

Poslední slavností let Tornada s britskými výsostnými znaky na křídlech se konal čtrnáctého března. V kokpitu seděli pilot Ian Dornan a navigátor Stephen Beardmore. „Obloha nad Norfolkem a Spojeným královstvím bude bez něj hodně prázdná,“ prohlásil Dornan. „Letět s tímhle ikonickým letounem úplně naposled byla čest a privilegium.“ Piloti RAF přezdívali útočným letounům Panavia Tornado „Tonka.“ Je to značka umělohmotných náklaďáků pro děti. V době zavádění Tornád do RAF vysílala anglická televize reklamu, v níž na náklaďák Tonka šlapal slon.

Hračka to – aspoň v televizi – přežila. Výrobce náklaďáků ji propagoval sloganem „Hračka by se neměla rozbít jen proto, že si s ní dítě hraje.“ Od té doby se v angličtině používá úsloví „Tonka tough,“ čili odolný jako Tonka. Pro Tornada se to skvěle hodilo. Byla zkonstruovaná pro případ útoku Varšavské smlouvy proti NATO. Měla podnikat nízké lety nad územím nepřítele a ničit letiště a jiné významné cíle.

Mezinárodní projekt

Letouny Tornado mohou nést skoro všechny typy munice vzduch-země v arzenálu NATO, včetně jaderných bomb. Úlohu britských Tornad teď převezmou letouny Eurofighter Typhoon a F-35B Lightning II. Tornáda ostatně vznikala podobně jako Lightningy. Mělo to být jedno letadlo, které převezme práci hned několika starších strojů. Byly mezi nimi například Avro Vulcan, Blackburn Buccaneer, nebo Lockheed F-104 Starfighter. Stavba letounu Panavia Tornado byl od začátku mezinárodní projekt. Na společném vývoji nového letounu se jako první dohodlo Spojené království s Francií.

Reklama, podle které dostal letoun Tornado přezdívku „Tonka“.

Letectva obou zemí potřebovala stroj s nízkou vzletovou a přistávací rychlostí.  Zároveň ale měl být schopný i vysokých nadzvukových rychlostí. Proto se od samého začátku plánovalo, že letoun získá měnitelnou geometrii křídel. Projekt dostal zkratku AFVG (Anglo French Variable Geometry). Francouzi ho však po dvou letech opustili.

Britové pokračovali s vývojem letounu na vlastní pěst. Zároveň se v roce 1968 dohodlo Německo (západní), Nizozemí, Belgie, Itálie a Kanada, že budou společně hledat náhradu za svoje Starfightery. Poněvadž požadavky všech zmíněných států na nový letoun byly podobné těm britským, Spojené království se k nim připojilo. Většina zemí však účast v konsorciu zase brzo vzdala. Zůstali v něm jen Němci, Britové, Italové a Holanďané.

Založení Panavie

Zmíněné státy založili společnost Panavia, která měla nový letoun zkonstruovat a vyrábět. Němci potřebovali nejvíc letadel. Tvrdili, že jich do svého letectva zařadí šest stovek. Italové, Britové i Nizozemci proto souhlasili, že sídlo společnosti bude v Německu. Holanďané v roce 1970 konsorcium opustili. Vyvíjené letadlo se jim zdálo pro jejich potřeby příliš složité. Zbylé tři země ve sdružení zůstaly. Jejich spolupráce se však neobešla bez problémů. V roce 1972 snížili Němci počet objednaných letadel ze šesti na tři stovky.

Kdekoho napadlo, že Němci nikdy šest stovek Tornad nechtěli. Jenom potřebovali, aby sídlo společnosti stálo na jejich území a přineslo pracovní místa a zakázky. Navzdory této drobné třenici projekt pokračoval.

Z dnešního pohledu se umístění centrály Panavie do západního Německa nezdá úplně šťastné. Jeden z inženýrů společnosti Messerschmitt-Boelkow-Blohm, který na projektu Tornada spolupracoval, byl totiž sovětský špion. Jmenoval se Manfred Rotsch. Jeho spolupráce s KGB se provalila v roce 1984.

Fotografie ze slavnostního přeletu trojice Tornad; větší foto / RAF

Most špiónů

Německý deník Bild tehdy citoval bezpečnostního experta, který prohlásil že Rusové „vědí o letadle úplně všechno a v případě potřeby ho mohou sundat z oblohy rádiovými vlnami.“ Rotsch pracoval pro KGB od roku 1967. Se svým řídícím důstojníkem se setkal nejméně pětkrát. Za špionáž dostal v roce 1986 osm a půl roku vězení. O rok později ho však Němci vyměnili na mostě špiónů za svoji vyzvědačku Christu-Karin Schumannovou. Tornada už tou dobou létala dvanáct let. Prototyp letounu se poprvé odlepil od země v roce 1974.

Tornado se vyrábělo ve třech verzích: stíhací bombardér Tornado IDS, letoun pro elektronický boj Tornado ECR a záchytný stíhač Tornado ADV. Verzi pro elektronický boj Britové nekoupili. V osmdesátých letech provozovali část svých Tornad ze základny v německém Bruggenu.

K jejich výzbroji patřily i jaderné zbraně. V roce 1984 jedna z nich při převážení vypadla z nákladního automobilu. Naštěstí se nic nestalo. RAF to však na popularitě zrovna nepřidalo. Po setkání Ronalda Reagana s Michajlem Gorbačovem v roce 1986 přezbrojilo NATO Tornada konvenčními zbraněmi.

Čtveřice Tornad se chystá ke vzletu ze základny Marham pro sérii závěrečných slavnostních přeletů a focení ve vzduchu.

Pouštní debut

K válce mezi Varšavskou smlouvou a Severoatlantickou aliancí naštěstí nedošlo. Sovětský blok se rozpadl a po něm se zhroutila i samotná země, kde zítra znamenalo včera. Tornada prožila svůj křest ohněm v roce 1991 během války v zálivu. Británie se tehdy přidala k mezinárodní koalici pětatřiceti národů, která zasáhla proti irácké anexi Kuvajtu. Tornada ve válce zastávala podobné úkoly, jaké měla plnit v neuskutečněném konfliktu s Varšavskou smlouvou. Iráčanům se podařilo šest z nich sestřelit pomocí raket země-vzduch.

Po válce zůstala část britských část Tornad v Kuvajtu, aby střežila jeho vzdušný prostor. V roce 1999 se Tornada RAF účastnila mezinárodní intervence během války v Kosovu. O čtyři roky později se britská Tornada účastnila Invaze do Iráku. Tentokrát ji provedla koalice jen čtyř zemí: USA, Spojeného království, Austrálie a Polska.

Oficiálním důvodem bylo svržení iráckého režimu, který – aspoň podle členů koalice – nedodržoval rezoluce OSN o odzbrojení a porušoval lidská práva. Irák měl vlastnit zbraně hromadného ničení a podporovat terorizmus. Ani jedno se však nepodařilo prokázat. Nasazení Tornad se bohužel neobešlo beze ztrát. Způsobila je však nechtěná palba do vlastních řad. Jeden z letounů omylem sestřelila americká raketa Patriot.

Další ze slavnostních přeletů

Do posledního dne

Mezi roky 2009 a 2014 hlídkovala britská Tornada nad Afghánistánem. Válku v Afghánistánu zahájila koalice vedená Spojenými státy jako odpověď na teroristické útoky z 11. září 2001. Pokračuje dodnes. Tornada odvedla v boji proti teroristické organizaci Al-Káida spoustu práce. Odpálila celkem 140 střel k ničení opancéřovaných / opevněných cílů Brimstone a laserem naváděných bomb Paveway IV. Vypálila také 3000 nábojů z kanónů Mauser BK-27 ráže 27 mm. Tou dobou už však začínalo být jasné, že britská flotila Tornad stárne a bude brzo potřebovat náhradu.

RAF je ovšem stále využívala naplno. V roce 2011 se letouny Panavia Tornado účastnily občanské války v Libyi. NATO tehdy stálo na straně vzbouřenců, kteří bojovali za svržení režimu Muammara Kaddáfího. Tornada podnikala kvůli náletům přelety na vzdálenost přes 4800 kilometrů. K poslednímu bojovému nasazení Tornad došlo ve válce proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku v letech 2014 a 2015.

Shrnuto: Letouny Panavia Tornado vznikly kvůli boji s Varšavskou smlouvou, ale uplatnily se až po jejím rozpadu. Účastnily se většiny významných válečných konfliktů okolo přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Nezbývá než doufat, že jejich nástupci v RAF budou odpalovat své zbraně už jen během cvičení.

Zdroje: War Birds News, UPI, Flight Global, Global Security, The Times, BBC