Reaktivní materiály - nová generace zbraní

Reaktivní materiály se vlastně podobají necitlivým výbušninám (mimořádně stálým), zároveň však mají vlastnosti pyrotechnické směsi Termit, která je schopná krátkodobě hořet za extrémních teplot (2000 – 3000 °C). Unikátní je ale i samotná fyzikální struktura, která při explozi umožní rychlý a masivní rozpad reaktivního materiálu.

V budoucnu chtějí inženýři vytvořit těla dělostřeleckých granátů právě z reaktivních matriálů, které jsou sice extrémně netečné "výbušniny", ale při patřičně velkém dodání energie, např. výbuchu nálože dělostřeleckého granátu, jsou schopné násobně umocnit sílu exploze.

U klasické dělostřelecké munice dojde při explozi k roztržení ocelového obalu a vzniku tisíce fragmentů, jenž se rozletí všemi směry. Pokud ale obyčejnou ocel nahradíme reaktivním materiálem, stane se exploze mnohem sofistikovanější.

Jak to celé tedy funguje? Při dopadu "reaktivního granátu" na cíl dojde k iniciaci klasické výbušniny, která dodá dostatek energie k aktivaci reaktivního obalu. Obal vlivem obrovské energie, svému unikátnímu chemickému složení a struktuře prudce shoří (de facto exploduje) a podpoří sílu výbuch další chemickou a kinetickou energii.

Foto: Testovací výbuch "reaktivního granátu" / DARPA

Výsledkem podobného výbuchu pak budou šrapnely s několikanásobně větší energií – s větším smrtícím dosahem a ničivostí. Navíc šrapnely budou po celou dobu letu hořet za extrémních teplot, čímž se dále zvýší účinek celé exploze. Odhaduje se, že výkon dělostřelecké munice vyrobené z reaktivních materiálů vzroste až o 500 %.

Navíc využití reaktivního materiálů nekončí jen u dělostřelectva. K dramatickému zvýšení výkonu může dojít např. u raket protivzdušné obrany, protiletadlových a protizemních střel nebo řízených pum. Stejnou technologií může být vylepšená protipěchotní munice pro různé typy granátometů nebo také dokonce ruční granáty. Představivosti se meze nekladou.

Ptáte se, proč už něco takového není zavedeno ve výzbroji? Největším problém reaktivních materiálů je to, že se jen obtížně zpracovávají do složitých tvarů, např. do podoby dělostřelecké munice. Vypadá to však, že překonání této překážky je jen otázkou času.

Brzy se tak můžeme na poli moderní munice dočkat dvou věcí - současné bomby a granáty získají několikanásobně větší ničivou sílu, nebo dojde, k vývoji nove generace munice, která při mnohem menších rozměrech, bude mít stejnou účinnost jakou ta současná.

Zdroj: Military.com, Wikipedia, DARPA