REPORTÁŽ: Bezpečnost budoucnosti – budoucnost bezpečí

Foto: Česká republika čelí vážným bezpečnostním problémům. / Michal Marek, Armádní noviny
Česká republika čelí vážným bezpečnostním problémům. / Michal Marek, Armádní noviny

Dne 17. února 2015 proběhla v Poslanecké sněmovně jednodenní konference na výše jmenované téma. Není možné, ani účelné převyprávět přednesené příspěvky, ale mohu, alespoň subjektivně vybrat některá témata a myšlenky.

Společnost neví, co chce

Martina Kocianová, která konferenci moderovala, uvedla, že před dvěma lety zde seděla podobná skupina lidí a hovořila o zdánlivě nadnesených rizicích, ale mezitím se spíš ukázalo, že to, co vypadalo jako podněcování paniky, bylo krotkou verzí dnešní ukrajinské a blízkovýchodní situace.

Petr Gazdík řekl, že u nich na Valašsku starosta kdejaké malé obce má vizi na dalších deset let či ještě delší dobu dopředu, ale že v současné vysoké politice to je spíš výjimečné. Miroslav Bárta později dodal, že „Společnost neví, co chce, proto neví, co nechce, tedy netuší jak, proč a před čím by se měla bránit".

Petr Pavel na úvod uvedl příměr o lodi, pod jejíž čarou ponoru se rýsují první díry, ale na palubě je dosud veselo. Schází politický kontrakt mezi armádou a společností a je nutné se bez větších ohledů na politickou korektnost bavit o tom, jak se věci skutečně mají.

Dynamika komplexních společností

Úvodní přednášku o dynamice komplexních společností pronesl egyptolog Miroslav Bárta. Kromě témat, která jsou zpracována v kolektivních knihách „Kolaps a regenerace" (zatím se prodalo neuvěřitelných 25 tisíc výtisků) a „Civilizace a dějiny", mne zaujala úvaha, proč je tak obtížné odhadnout dobu nějakého převratu, jakým např. bylo arabské jaro.

Umíme totiž vypozorovat rostoucí napětí. To se pohybuje v nějaké sinusoidě, roste a klesá. Je to víceméně zákonitý proces, ale spouštěčem tohoto napětí bývá nějaká náhodná událost, která je nepředvídatelná – může to být třeba rostoucí cena cibule, počasí nebo policejní násilí.

Tento spouštěč však není příčina. Bárta dál řekl, že čím je systém složitější, tím rychleji kolabuje a že angličtina v tomto světě již není cizí jazyk, ale nástroj, jak se domluvit. O boji s korupcí říkal, že se nedaří, protože bojujeme s funkcí systému, místo toho, abychom změnili samotný systém.

V brilantní přednášce Martina Kováře se jednalo o to, jak lidé prožívají bezpečí. Na několika příkladech ukázal, jak se historicky obelháváme.

Pro španělského obchodníka v roce 1587 byla budoucnost skvělá. Vypadalo to, že Francie se zničí sama, holandští povstalci budou brzy poraženi, španělská flotila Armada konečně udolá hůře vyzbrojenou Anglii. Jenže Francie se vzpamatovala, flotilu zničilo bouřlivé počasí, Holanďané zvítězili a samotné Španělsko se ocitlo na pokraji státního bankrotu a čekal je pád do nevýznamnosti.

Mírnější verzi zažily USA v 90. letech minulého století, kdy se jevily jako jediná světová velmoc, která to teď světu ekonomicky a politicky ukáže. Změnilo to 11. září a z evropské současné perspektivy možná útok na Charlie Hebdo.

Může se stát, že další roky budeme prožívat islámský radikalismus stejně jako kdysi útoky Irské armády nebo baskických organizací. V diskuzi zaznělo, že dnešní evropská armáda je samý papír a žádný „Churchill" a že je zapotřebí přímo ukazovat na věci, které nám škodí.

M. Kovář upozornil na knihu Christophera Clarka „Náměsíčníci" pojednávající o době před rokem 1914. Dává ji číst svým studentům, kteří se jej pak ptají, jestli je vůbec rozdíl mezi námi a lidmi, kteří v roce 1914 žádné riziko nespatřovali.

Radek Mařík na příkladu matematického modelu Handy ukázal, že je docela dobře možné modelovat další vývoj společnosti, ale predikce bodů zlomu je nemožná. Model velmi zhruba řečeno pracuje s přírodními zdroji, jejich kumulací a rozdělováním. Podle toho společnost směřuje buď k nějaké klouzavé rovnováze, nebo do systému kmitů či jednoho velkého kolapsu.

Poprvé v životě jsem viděl relativně důvěryhodný matematický model chování společnosti. Ukazuje se např., že oddálená rozhodnutí nás směrují do kmitavého nebo kolapsového režimu.

V okamžiku, kdy společnost má zdroje (peníze), tak krizi nevěří, protože by musela hodně investovat do změny a tím by se jí zkrátily zisky. V okamžiku, kdy se krize blíží, už nemá sílu něco podstatného změnit. Zažíváme to na příkladu Ukrajiny.

Pánové Petr Pavel a Michal Žantovský pak diskutovali o zpoždění, které je dáno kumulací zdrojů, o pojmu společenská zodpovědnost i o tom, že konvenční symetrické konflikty jsou v této době méně pravděpodobné. Z diskuzí o přestávce mně nejvíc zaujaly úvahy o tom, co plánuje Vladimir Putin.

Na jednu stranu se objevuje názor, že je mu stále obtížnější rozumět a tím se i dohodnout. Na druhou stranu lidé, kteří sledují ruská média v ruštině, oponují, že Rusové jsou naprosto čitelní, že řeknou, co udělají, pak to udělají a svět na ně překvapeně kouká. Vypadá to tak, že lidé západu panu Putinovi rozumí čím dál méně, ale jeho vlastní lidé čím dál víc.

Armádní blok

Vystoupili v něm pánové Jiří Baloun, Karel Řehka, Otakar Foltýn a František Šulc. Hlavním motivem celého bloku byly nekonvenční způsoby vedení války a zejména koncept tzv. „hybridních válek", tedy konfliktů, kterých se účastní vládní vojáci, soukromé bezpečnostní agentury, různé milice a další složky.

Konflikt má několik stádií, kdy dochází k destabilizaci měny, podkopání důvěry lidí ve stát a vytvoření neprůhledného prostředí, kdy si už nejste jisti ničím. Nevšimnete si proto, že jste v prvních stádiích vedení konfliktu. Ale např. baltské státy si již vyhodnotily, že se proti nim vede stejný typ konfliktu jako proti Ukrajině před rokem.

V angličtině se pro hybridní války častěji používá sousloví „hybrid warfare", kde slovo warfare znamená „válčení" i ve smyslu vojenské strategie. K. Řehka tak hovořil o tom, že už jsme ve válce, ale nevšimli jsme si toho.

Média pochopitelně takto chytlavou větu použijí jako nadpis, ale její smysl je jiný. Klasické dělení na útočníka a obránce už přestává platit, ale místo toho se stále víc zejména na Síti objevuje vztah predátor-kořist.

Antivirový program si nezačnete shánět ve chvíli, kdy máte dojem, že vás někdo napadne, protože v podstatě souvislé „útočení" se stalo součástí mocenské hry.

Média se v této hře stávají nikoliv pozorovateli, ale přímo účastníky dění. Hranice mezi mírem a válkou se smazávají. Část konfliktů má neletální průběh, ale vede k oslabení země nebo nějakého jejího sektoru, jako je např. energetika či bankovnictví.

Ve skutečně krvavých válkách se však zvyšuje počet obětí ze stran civilního obyvatelstva (90 % obětí), což ukazuje, kam je namířena skutečná agrese a kdo je cílem. Rizika pro ČR zatím nejsou velká. Jedná se spíš o neurčité hrozby a možná cvičné cíle.

Nejsme ve válce, ale válčení okolního světa se nás dotýká stále citelněji. Koncepci nových hybridních válek světu představil ruský generál, veterán čečenské války Valerij Gerasimov. Z několika stran jeho textu se o světě kolem nás dozvíte víc než z mnoha politologických studií.

Intenzita konfliktů není o moc větší než v minulosti, ale společnost se víc bojí, takže rizika vnímáme mnohem víc. Bojíme se, ale nejednáme. Nerozptylujeme strachy nějakými konkrétními kroky, ale zapomínáním a vytlačováním. Často se setkáváme s tím, že čím méně jsou lidé ochotni udělat něco pro bezpečnost, tím víc kritizují ty ostatní.

Stát má primární a sekundární funkce. Ty primární se vždy týkaly vnitřní a vnější bezpečnosti, ty sekundární zejména sociální politiky. Čím víc peněz se rozděluje na sociální služby, tím méně zbývá na primární funkci, tedy na armádu a bezpečnost (i když obě složky mají velké vnitřní rezervy).

Dochází tak ke klasické situaci wellfare/warfare situaci, která se někdy popisuje jako dilema máslo/zbraně. Navíc když je málo peněz, tak v rámci samotné armády či policie dochází mezi jednotlivými složkami k „bratrovražednému" boji o prostředky.

Poloviční vítězství západní ideologie

Západ nad ostatním světem zvítězil v tom, že se všude rozšířila tržní ekonomika a prohrál globálním úpadkem demokracie. Růstový model, jak ukazuje Petr Robejšek, se vyčerpal.

Nízké úroky ukazují, že lidé si vypůjčují na spotřebu, ale ne na výstavbu nových podniků a továren. Státy simulují neexistující růst tím, že se zadlužují. Míra dluhů dosahuje takové výše, že začínají být nesplatitelné, ale dají se „umazat" vysokou inflací nebo měnovou reformou.

V roce 2009 na západě proběhl mocenský puč, při kterém banky využily stát a finančně jej ovládly. Krize je vlastně samovolná destrukce.

P. Robejšek navrhuje, že je zapotřebí:
1. zpomalit
2. slevit z nároků na řiditelnost společnosti, protože velké celky řídí nás a ne my je
3. na druhou stranu potřebujeme víc řídit to, co se dá změnit
4. je nutné posilovat malé struktury a vrátit se k lokálnímu měřítku.

Z obsáhlého, čísly a grafy podloženého příspěvku Dany Drábové vybírám jednu klíčovou větu" Éra levné energie skončila". Zdroje ve své levné variantě docházejí.

Matyáš Zrno hovořil o průběhu bojů v Sarajevu a slíbil, že příspěvek sepíše. Díky němu jsme pochopili, jak může probíhat evropský konflikt a jakou roli v něm hrají dobrovolníci, milice, černý trh, organizovaný zločin a vlastenectví.

Myslivci, Svazarm a spartakiáda

Ve svém příspěvku jsem navrhl, aby pod nějakým novým jménem byly obnoveny některé dřívější organizace a pro ty staré hledány nové funkce:

Myslivců je víc než aktivních policistů a vojáků dohromady. Vyskytují se v lesích a obcích, zatímco policie hlavně ve městech. Myslivci jsou na určité úrovni, mají nějakou kázeň, uniformu a zbraň.

V okamžiku kdy např. krajinou potáhnou tlupy utečenců, které snadno projdou děravou hranicí zhrouceného Řecka a v Maďarsku jim dají najíst, jen aby je dostali dál na západ, tak mohou představovat jediný mocenský stabilizační činitel.

Myslivci jsou něco jako pohraničníci a všímají si poměrů v lese i na vesnici. Je třeba s nimi počítat v systému decentralizované civilní obrany.

Spartakiáda: je asi neobnovitelná, už kvůli odporu rodičů a žáků, ale stejně potřebujeme nějaký systém, jak fyzicky koordinovat nedisciplinované zlenivělé individualisty.

Svazarm: měl by mít nejméně dvě funkce. Ta první je vědět a být informován o sdruženích jako jsou potápěči, motorkáři, kynologové, lesní militanti a paintballisti. Mnoho z těchto lidí má armádu rádo, uvítali by cvičení nebo seznámení s vojenskou technikou. Jsou to adepti hybridních válek.

Druhá funkce by měla směřovat na školy, aby se mladí chlapci naučili střílet třeba jen ze vzduchovky. Usnadní to později nábor kvalitních lidí do armády. Dalším krokem by mělo být zapojení dívek.

Místní knihovny: je jich víc jak 5 tisíc a kromě toho, že půjčují knihy, tak stále víc slouží k informování veřejnosti. Po síti místních samospráv se jedná o druhý hlavní a prakticky všude přítomný informační kanál.

Vybavil bych je rádii na kliku (emergency radio) pro případ blackoutu, možná velkým, komunálním filtrem na vodu a čekal bych od nich, že budou znát místní vzdělance, ze kterých se v dobách krize stávají sociální aktéři. Součástí vzdělanosti je i bezpečnostní vzdělanost.

Závěr

Vcelku mezi přenášejícími panovala shoda, že se doba v řadě aspektů láme právě v těchto letech a že v měřítku 5-10 let už můžeme žít v jiných podmínkách. Všude kolem nás se zvyšují bezpečnostní hrozby v ČR zatím zejména ve sféře mediální manipulace, kyberzločinu, uprchlictví a vnitřním rozkladu státu.

Války či válčení budoucnosti budou vedeny nekonvenčními prostředky, takže je zapotřebí vytvářet nové modely obrany, zdvojování infrastruktury či informování obyvatel (kteří vesměs nechtějí být informováni). Za zásadní je nutné do této „hry" zatáhnout další aktéry a víc se věnovat branné připravenosti. O té by mohla být i příští konference.

Nahlásit chybu v článku


Související články

NÁZOR: Porovnání ruských vojenských doktrín 2010 a 2014

Server On War | On Peace na svých stránkách přinesl porovnání ruských vojenských doktrín z roku 2010 ...

NÁZOR: Válka podle jména růže

Smích a humor nás odlišuje od zvířat. Smích léčí, uvolňuje endorfiny, "už staří Řekové", tedy ...

Nejsem Charlie - porozumět arabskému světu

Arabskému světu a islámu pravděpodobně nelze porozumět bez znalosti přírodního prostředí a dlouhé ...

NÁZOR: Evropa - pštros s hlavou v pouštním písku

Po teroristických útocích ve Francii následovaly spontánní i organizované jak projevy solidarity s ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Arccos
    09:13 20.02.2015

    To s těmi myslivci je podařený vtip. Bydlím už desítky let na vesnici a místní myslivce znám. Většina z nich jsou pantáti, kteří sotva přežijí pobyt v lese a večer o tom diskutují ...Zobrazit celý příspěvek

    To s těmi myslivci je podařený vtip.
    Bydlím už desítky let na vesnici a místní myslivce znám. Většina z nich jsou pantáti, kteří sotva přežijí pobyt v lese a večer o tom diskutují u piva. U řady z nich jsem pak zhrozen, kdo všechno vůbec může nosit zbraň.Skrýt celý příspěvek

  • karloscz
    09:11 20.02.2015

    U myslivců jsou v podstatě dva důvody, proč jsou pro tyto účely nepoužitelní. Prvním je věkový průřez, ten je neoddiskutovatelný. Do toho patří i přístup k té "military" části ...Zobrazit celý příspěvek

    U myslivců jsou v podstatě dva důvody, proč jsou pro tyto účely nepoužitelní.
    Prvním je věkový průřez, ten je neoddiskutovatelný. Do toho patří i přístup k té "military" části schopností, na které chce ten autor spoléhat. Minimálně pokud by se zavedlo povinné roční přezkoušení střeleckých schopností stylem "nenastřílíš-papíry do čistírny, jedna oprava a pak sbohem lovecký lístku", polovina by skončila (hrubý odhad na základě vlastní zkušenosti z toho, co vidím na střelnici).
    Druhým důvodem je jejich většinová politická orientace. Je li jim v průměru 60 let, v roce 1989 jim bylo kolem 35. Byli to lidé, kteří v době nejtužžší normalizace (1975-80) byli schopni získat legálně zbraň. Kdo v té době žil na vesnici, kde jich bylo logicky nejvíc, ví, co je to za špínu(často dodnes). Rodinné klany bolševiků myslivost zcela ovládly a ovládají dodnes. Mladí myslivci možná nejsou přímo svázaní s režimem, ale je jich minimum a navíc pocházejí z těchto závadných rodin - dostat se do myslivosti zvenčí bez rodinných vazeb je skoro nemožné. Lze u nich předpokládat deformaci vidění hodnot výchovou starými bolševiky nejhrubšího ražení. Takové lidi by v případě konfliktu směrem na východ bylo spíše třeba odzbrojit, než na ně spoléhat.Skrýt celý příspěvek

  • liberal shark
    08:49 20.02.2015

    to Maximus : Dobrá koncepce, jen bych doplnil motivaci záložníků formou daňových úlev. to Jezevec : Na psychotesty bych moc nespoléhal, jsou neprůkazné a polovina psychologů ...Zobrazit celý příspěvek

    to Maximus : Dobrá koncepce, jen bych doplnil motivaci záložníků formou daňových úlev.

    to Jezevec : Na psychotesty bych moc nespoléhal, jsou neprůkazné a polovina psychologů jsou sami blázni :-(.Skrýt celý příspěvek

  • Maximus
    08:32 20.02.2015

    Jsem přesvědčen, že jedna z mála cesta do budoucnosti je změna současné koncepce AZ , která je svými podmínkami přijetí (fyzický a psychický stav na úrovni profesionála, úvodní 6 ...Zobrazit celý příspěvek

    Jsem přesvědčen, že jedna z mála cesta do budoucnosti je změna současné koncepce AZ , která je svými podmínkami přijetí (fyzický a psychický stav na úrovni profesionála, úvodní 6 týdenní kurz nutný absolvovat v kuse ve Vyškově), následným výcvikem u jednotek, možností být vyslán do zahraničích misí, etc. má smysl pouze jako co do počtu nepříliš významná záloha profesionálních jednotek AČR, která nemá šanci do armády přilákat dostatek lidí ochotných se připravovat k ochraně své země. Navíc uvedený koncept nedokáže reflektovat na skutečnou odbornost dobrovolníků a efektivně jej využít pro obranyschopnost této země.

    Osobně se domnívám, že by se šlo inspirovat ve Francii a zavést 1. a 2. třídu AZ, která by dokázala lépe využít/optimalizovat potenciál dobrovolníků ochotných věnovat svůj čas a invenci ve prospěch obranyschopnosti své země.
    AZ 1. třídy by zůstaly zachovány v současné podobě a byly by zálohou pro bojové jednotky profesionální armády a součástí jejich smlouvy by byla možnost je vyslat do zahraničních misí.
    AZ 2. třídy by byly pojaty jako záloha teritoriární armády, která by byla vyčleněna pouze k obraně území ČR a byla by pojata více miličně a fyzické požadavky pro členy AZ 2. třídy by nemusely být tak náročné jako pro profesionály (psychické a bezpečnostní požadavky by ale zůstaly pochopitelně zachovány). Zmírnění fyzických požadavků a úprava základního výcviku zejména ve smyslu časového rozložení by umožnily nejen dostat do armády specialisty, kteří budou pro obranyschopnost ČR a funkčnost AČR velkým přínosem, ale rovněž podstatně zvýšit počty vycvičených občanů, kteří by byli schopni plnit týlové a podpůrné úkoly, které by nemusely v případě ohrožení státu řešit armádní profesionálové, kteří jsou ze své podstaty drazí a s postupným demografickým vývojem stále nedostatkovější (a tedy jejich cena neustále poroste). Už nyní platové požadavky dosahují +- 60% celkového rozpočtu armády.

    Profesionálové by měli tvořit především jádro vševojskové armády s důrazem na vysokou efektivitu, schopnost obsluhovat moderní vojenskou techniku (dělostřelectvo, letectvo, PVO, etc.), tvořit SF a SOF jednotky a být hlavní součástí sil určených pro alianční závazky a páteří teritoriární obrany (mechanizované jednotky), kterou by významně doplňovaly AZ a v případě mobilizace i branecká armáda (samozřejmě se všemi negativy).

    V případě eskalace geopolitické situace spojené s nutností vyslat významnou část našich jednotek v rámci aliančních závazků do zemí přímo ohrožených nepřítelem a nutností mobilizovat, tak bude minimálně 4 až 6 měsíců trvat, než budou první jednotky branců mobilizovány a vycvičeny do boje ve specializaci " kanonfuter" (a to jsem ještě ohledně času poměrně optimistický).
    Právě toto období by mohly AZ 1. a 2. třídy pomoci překlenout a stát se tak důležitým pilířem obrany státu.
    Moje představa výcviku AZ 2. třídy je první rok absolvovat dvoutýdenní úvodní výcvik ve Vyškově, na který by navazovalo 6 až 8 víkendů pokračovacího výcviku (základy voj. taktiky, ovládání standartních pěchotních zbraní vč. RPG, použití RG, ženijní základy, voj. právo, zdravověda, topografie, maskování ochrana před ZHN, přežití v přírodě).

    Dobrovolník, který by vydržel absolvovat tento výcvik (dimenzovaný tak, aby ho zvládly i trochu fyzicky zdatnější ženy), by byl nadále předurčen pro několik základních směrů své realizace v AZ AČR. Specialisté by byli primárně přiděleni k útvarům, kde by se dala využít efektivně jejich civilní specializace - IT, právníci, specialisté na elektroniku, zdravotníci, jazykoví specialisti, řidiči těžké techniky, logistici - manažeři, etc.

    Dobrovolníci, kteří by nebyli použitelní do pozice „Specialista“ AZ 2. třídy by mohli být systematicky cvičeni jako součást strážních rot určených ke střežení strategicky důležitých objektů (elektrárny, letiště, voj. základy a sklady, důležité prvky infrastruktury,…), případných checkpointů, spolupracovat s ženisty na pokládání minových polí, připravovaných demoličních pracích a samostatně připravovat demolice objektů nižší důležitosti (samozřejmě pokud budou mezi AZ vyškolení specialisti), instalace a provoz klamných cílů a maket vojenské techniky (v Srbsku velmi efektivní taktika), patrolování v evakuovaných či jinak ohrožených oblastech, podílet se na pátrání po záškodnických jednotkách a pilotech sestřelených spojeneckých i nepřátelských letadel,

    Určitě by bylo pro výcvik AČR přínosné využívat jednotky AZ 1. i 2. třídy jako jednotky OPFOR při výcviku zejména asymerického boje – pro obě skupiny by tento výcvik velmi prospěšný.
    Jednotky AZ by měly tvořit jádro ozbrojeného odporu v případě okupace země a jejich zkušenost s principy asymetrického boje by byly více než žádoucí.

    Rovněž by KVV, pod které by spadaly AZ 2. třídy, měly spolupracovat s manažmentem CO spadající pod ministerstvo vnitra zejména v oblasti zjišťování a označování nebezpečných oblastí, okamžitá pomoc při obnově a udržování pořádku v postižených oblastech, pomoc při ochraně předmětů a objektů nezbytných k přežití, záchranné práce, evakuce, zatemňování, ochrana a kontrola krytů, distribuce a školení v používání OCHP, spolupráce s IZS v případě válečných událostí či živelných katastrofách.

    Členové AZ 2. třídy by mohly v rámci zvládnutí „bazálního“ výcviku v průběhu několika let dále vycvičeni v různých specializacích vycházejících s jejich povolání či odborných zájmů – odstřelovač (mezi civilisty se najdou špičkoví střelci na dlouhé vzdálenosti a jejich využití by bylo více než žádoucí), ženista, zdravotník, obsluha PTŘS, obsluha MANPADS (pokud tato kategorie PLRK bude v AČR znovu zavedena), kulometník, pancéřovník, „asistent leteckého personálu“ (vhodná specializace zejména v případě nutnosti reaktivovat záložní letiště – JAS-39 počítá pro pozemní personál právě s využitím zaškolených branců pomáhající omezenému počtu profesionálních techniků), radista, poddůstojnické kurzy na hodnosti svobodník, desátník a četař, řidič vojenské techniky,… .

    Takto vycvičené AZ (x(x) let základního výcviku + specializace) by měly mnohem větší bojovou hodnotu než obyčejný branec po 3 měsíčním výcviku, z něhož polovina času by byla využita jen k jeho vojenskému „přeprogramování“.
    Navíc rozdělení AZ na 1. a 2. třídu by umožňovala fluktuaci mezi těmito dvěma třídami v závislosti na aktuální fyzické kondici a osobních preferencích. Je potřeba si uvědomit, že členové AZ 1. třídy nevydrží napořád splňovat přísné vojenské nároky na fyzický stav, ale stále bude více než dostatečný na seberealizaci ve 2. třídě, kam by mohli postupně předávat svoje know-how získané dlouhodobou působností u bojových jednotek a případně i v zahraničních misích. Stejně tak profesionální vojáci mají mít možnost pos končení aktivní služby dobrovolně vstoupit do AZ, pro které by měly být velkým přínosem.
    Základem AZ musí být vždy ale jejich dobrovolnost, která je důležitým prvkem esprit de corps těchto jednotek.

    Pokud by byl zájem z pohledu redakce , tak daný koncept dám do samostatného článku a dále rozvinu.Skrýt celý příspěvek

  • Jezevec
    08:16 20.02.2015

    Jak píše Maximus cestu přes myslivce raději ne. Věřím, že je lákavé mít v případě potřeby kupu uniformovaných, ozbrojených lidí o které se předtím nikdo nemusel starat, ale ...Zobrazit celý příspěvek

    Jak píše Maximus cestu přes myslivce raději ne. Věřím, že je lákavé mít v případě potřeby kupu uniformovaných, ozbrojených lidí o které se předtím nikdo nemusel starat, ale minimálně bych je nechal udělat psychotesty. Neříkám, že všichni myslivci vyšinutí blázni, znám jich celkem dost ale v každé společnosti se najde někdo kdo se docela nepovedl. Taky jsou někteří myslivci zároveň policisté.Skrýt celý příspěvek

  • Maximus
    08:05 20.02.2015

    Cesta přes myslivce je nesmysl, sám do toho "klubu" patřím a většina zde angažovaných lidí je k předpokládanému účelu nezpůsobilá a o menší části myslivců (optimisticky u 10 - 20%) ...Zobrazit celý příspěvek

    Cesta přes myslivce je nesmysl, sám do toho "klubu" patřím a většina zde angažovaných lidí je k předpokládanému účelu nezpůsobilá a o menší části myslivců (optimisticky u 10 - 20%) jsem dokonce přesvědčen, že je nezpůsobilá vůbec k držení zbraní.Skrýt celý příspěvek

  • liberal shark
    07:44 20.02.2015

    Realita bývá mrazivá. Východisko vidím v urychleném návratu k původnímu paradigmatu státu - redefinici "národních zájmů" (ve smyslu politického národa), důsledné koncentraci na ...Zobrazit celý příspěvek

    Realita bývá mrazivá. Východisko vidím v urychleném návratu k původnímu paradigmatu státu - redefinici "národních zájmů" (ve smyslu politického národa), důsledné koncentraci na primární funkce státu (právo, ochrana, standardizace) a v minimalizaci jeho sekundárních funkcí (přerozdělování). Ekonomika a ostatní společenské oblasti musí být zbaveny státních zásahů a ponechány přirozenému vývoji, který vede k rozmanitosti, diverzitě a hlavně odolnosti. Dobrá myšlenka je decentralizace obstarávání základních životních podmínek (voda, potraviny). Základní vojenský výcvik a vzdělání mladších ročníků bude nutností. Za zamyšlení by stálo i přehodnocení podmínek získání zbrojních průkazů směrem k větší liberálnosti. Jsme ve válce - informační, hospodářské, kybernetické, personálně-vlivové (Zeman, Hašek, Zimola, Vyvadil, Huml, atd.). Tyto nepřátelské aktivity je nutno odhalovat a likvidovat.Skrýt celý příspěvek

  • Magister_Peditum
    07:23 20.02.2015

    Souhlas s Argonautem, jinak neexistuje nějaký přepis celé konference?

    Souhlas s Argonautem, jinak neexistuje nějaký přepis celé konference?

  • Argonaut.CZ
    07:04 20.02.2015

    ještě poznámečku - věkový průměr myslivců je cca 60 let (zdroj Myslivost, 2012)

    ještě poznámečku - věkový průměr myslivců je cca 60 let (zdroj Myslivost, 2012)

  • Argonaut.CZ
    06:59 20.02.2015

    Myslím si, že je velmi podnětný pohled pana Robejška. To, co nám chybí, jsou společné, deklarované a hlavně vnitřně vnímané hodnoty. Něco, za co by lidé bojovali, a je jedno zda v ...Zobrazit celý příspěvek

    Myslím si, že je velmi podnětný pohled pana Robejška. To, co nám chybí, jsou společné, deklarované a hlavně vnitřně vnímané hodnoty. Něco, za co by lidé bojovali, a je jedno zda v regulerní válce, asymetrickém, či hybridním konfliktu. je nutná změna současného vnímání pokroku jako neustálého růstu a nutné inflace.

    Například obnova Svazarmu nedává smysl, když armáda nemá peníze na nic a její připravenost na konflikt (zásoby munice, atd...) je více než sporná. A bez výše zmíněné - řekněme ideologie, je byť i vycvičený voják / domobranec osobou, která uteče, jak jen to půjde a bude max. bránit až své konkrétní obydlí, což už je poněkud pozdě.

    U myslivců se stačí podívat na věkový průměr mysliveckého sdružení v místě vašeho bydliště. Tato organizace není stavěna na funkci, kterou p. Cílek uvažuje. To by se musel změnit koncept toho, jak jsou tato sdružení vystavěna, jak nabírají členy, pronajímají honitby, atd...Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 7 z 7