REPORTÁŽ: Demokracie na Středním východě není možná?

Dr. Amin Tarzi
Dr. Amin Tarzi / RFE/RL

CEVRO Institut (PCTR) v úterý hostil přednášku „The Middle East Democracy Dilemmas“ (Dilemata demokracie na Středním východě). Hlavním řečníkem velmi zajímavé přednášky byl doktor Amin Tarzi.

Pilulka demokracie podle Spojených států

Doktor Amin Tarzi je ředitelem Blízkovýchodních studií na Marine Corps University v Quanticu ve Virginii (USA). Tarzi sloužil u námořní pěchoty Spojených států (U.S. Marine Corps). V České republice v současné době přednáší ve Výškově vojákům Armády České republiky. Rodným městem doktora Tarzího je Praha.

Přednáška „The Middle East Democracy Dilemmas" se točila o "vhodnosti" demokracie, jako společensko-politického zřízení, pro oblast Středního východu. Je třeba zdůraznit, že posluchači nedostali jasnou odpověď. Některé závěry však byly znepokojující.

Po útoku na budovy Světového obchodního centra vláda republikánského prezidenta George W. Bushe podnikla invazi do Afghánistánu (2001) a Iráku (2003). Strategickým cílem bylo svrhnutí tamních režimů a nastolení demokracie podle západních měřítek, resp. podle měřítek Spojených států.

Podle amerických měřítek, které definovali Otcové zakladatelé v Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických (1776), demokracie se opírá o čtyři základní pilíře - pravidelná výměna vlády (volby), občanská společnost (podíl občanů na vládě), ochrana lidských prav (absolutně všech lidí) a první stát (právo platí pro všechny).

Nutno zdůraznit, že se jedná o ideál demokracie. Některé země, a to i západního světa, se tomuto ideálu blíží více, některé méně.

Americká invaze měla za cíl svrhnout vládu, omezit tamní vládní a vojenskou moc, vybudovat nezávislá média, dát práva ženám nebo umožnit lidem jít k volbám. Problémem však je, že silové zavádění demokracie do zemí jako Afghánistán nebo Irák selhalo.

V roce 2009 se dostal do prezidentského úřadu demokrat Barack Obama. Nový prezident zvolil vůči Střednímu východu jinou cestu - nově Spojené státy demokracií "nevnucují", ale jsou pouze nápomocni s jejím zaváděním. Jde tedy o cestu zavádění demokracie přesvědčováním, nikoliv vnucováním. Avšak zdá se, že ani tento přístup příliš nefunguje.

Krize demokracie

Podle doktora Amina Tarzího demokracie přivedla řadu zemí Středního východu, nejen Irák a Afghánistán, do problémů. V Egyptě deomokratickou cestou vyhrálo (2013) nedomokratické Muslimské bratrstvo - jedno z největších islámských hnutí se znaky panislamismu a islámského fundamentalismu, které požaduje návrat ke kořenům islámu a ovládnutí světa muslimy.

V pásmu Gazy demokratickými volbami vyhrálo (2006) hnutí Hamás, které spáchalo nespočet teroristických útoků proti izraelskému civilnímu obyvatelstvu.

Irák je považován za kolébku sunnitské civilizace. Sunnitská menšina před pádem Saddáma Husajna držela v Iráku rozhodující pozice. Příchod demokracie znamenal, že začala hrát roli početní převaha šíitů a sunnité o svůj vliv přišli a sami se stali obětí ústrků nových vládců.

Reakcí části sunnitů byl opětovný příklon k místní odnoži Al Kajdy nebo spíše „Islámskému státu v Iráku a Sýrii", jak se tato organizace nyní nazývá. Zatímco Al Kajda byla už jednou poražena a vytlačena ještě za spoluúčasti Američanů a mnoha odvážných sunnitů, nyní stále ještě trucující iráčtí sunnité tváří v tvář staronové šíitské elitě hledají nového ochránce. Tím novým ochráncem se zdá být pro velkou část sunnitů Islámský stát.

Jak Tarzí zdůrazňuje, pokud neexistuje svoboda vyznání v soukromém i veřejném životě, není liberální demokracie možná.

Dalším problémem je skutečnost, že samotné volby nejsou zárukou demokratických změn - jen svobodné volby nevedou k demokracii. Demokratický stát potřebuje fungující instituce (od nejmenších státních úřadů až po ministerstva), které zajistí spravedlivé, nekorupční a efektivní fungování státu.

Avšak krize demokracie se netýká jen Středního východu. Podle Tarzího začíná být slovo "demokracie" v USA pomalu neslušným slovem. Stále více lidí je přesvědčeno, že demokracie jednoduše (všude) nefunguje.

Stigmata Osmánské říše

Proč je tedy Středních východ tak jiný od Evropy nebo dalších zemích světa? Tarzí upozorňuje na příklad Indonésie, kde 87 % lidí vyznává sunnitský islám, 10 % křesťanství a cca 1,5 hinduismus.

V Indonésii soužití nějakým způsobem funguje. Například v Jakartě funguje kostel a mešita se stejným parkovištěm pro auta a obě komunity o parkoviště společně pečují. Samozřejmě, soužití v Indonésii není ideální a jsou zde problémy.

Je nutno připomenout krvavý teroristický útok na Bali v roce 2002, při kterém zahynulo 205 lidí. V Indonésii však je řádově méně společenských a náboženských problémů, než na Středním východě.

Tarzi soudí, že současné problémy Středního východu jsou přímo svázaný se stigmatem rozpadu Osmánské říše. Mocná říše oficiálně zanikla v roce 1929, ale její rozklad začal už v 19. století.

Na troskách Osmanské říše vznikal boj o podobu Středního východu. Vedly se otázky, zda mají vzniknout státní útvary, tedy státy, podle evropského vzoru nebo útvary na základě národní identity, tedy národa. Avšak ukázalo se, že evropské pojmy "stát" nebo "národ" na Středním východě příliš nefungují.

Jednoduše na Středním východě nebyly pojmy jako stát nebo národ tak jasně definovány, jako v evropském civilizačním okruhu.

Na konci 19. století arabští myslitelé vedli debatu, proč je arabský svět tak pozadu za Evropou a zda lze evropské koncepty a technologie přenést a využít na Středním východě. Odpověď však Střední východ nenašel dodnes.

V dnešní době vedou arabské země otázky o tom, zda islámské právo šária je slučitelné s demokracií, o fenoménu násilí v islámském světě, zda islámistické skupiny (tedy skupiny, které využívají islám jako politický nástroj) mohou zakládat politické strany, o roli žen, o vztahu s nemuslimy o vztahu se Západem, atd.

Od Muslimského bratrstva až po Islámský stát

Islámský svět po rozpadu Osmanské říše procházel neustálou katarzí, která se měla vyrovant s rozpadem Osmánské říše. Podle Tarzího je první katarzí vznik Muslimského bratrstva v roce 1929. Od 60. let minulého století se první skupiny snaží dosáhnout společenských a politických změn pomocí násilí - dostává se do povědomí pojem terorismu.

Podle určitých okruhů na Středním východě byly mírové změny příliš pomalé a jedinou cestou k nastolení spravedlnosti pro muslimy bylo násilí.

V téže době vniká idea islámského státu (tedy státu, fungujícího podle islámského práva a dle islámské kultury), kterou definoval indicko-pákistánský učenec, filozof, právník, novinář, islámista a imám Sajíd Abul Al Maududi. Snažil se nejen oživit islámské náboženství, ale také vyzýval "k šíření islámu", jako léku na slabost, kterým islám trpěl staletí.

Věřil, že politika je zásadní pro islám, a že je nutné zavést právo šaría - chránit islámskou kulturu od "zla" sekularismu, nacionalismu nebo ženské emancipace. Podle jeho názoru islám nikdy nesmí přijmout destruktivní kulturu ne-muslimů.

Dalším krokem je vznik Al-Kaidy, kdy se islámismus stává mezinárodní - nemá hranice.

Nyní islámismus přišel do nové etapy - vznik Islámského státu, který se snaží (podle svého) vytvořit novou koncepci státu na základě učení Al Maududiho.

Islámský stát je pro značnou část muslimů atraktivní, protože "vyplnil prázdnotu" a snaží se (vlastní násilnou cestou) nastolit spravedlnost pro islámský svět. Násilná cesta Islámského státu přináší určité společenské a politické změny, které jsou pro řadu muslimů atraktivní.

Jak dodává Tarzí, Islámský stát zcela rozporuje evropskou představu a základy demokratického státu. Do karet Islámskému státu hraje i současná uprchlická vlna, která rozkládá spolupráci a politické/společenské základy evropských států. Ať uprchlíky přijmeme nebo nikoliv, hrozí rozhádanost, destrukce, pokles kooperace mezi evropskými státy, což nahrává Islámskému státu.

Tarzi zdůraznil, že Islámský stát má svou strategii - vytvořit vlastní islámský stát podle islámských pravidel. Západ žádnou strategii nemá, pouze taktiku - bombardovat jednotlivé cíle. A jak ukázala historie - strategie vždy vyhraje nad taktikou.

„Demokratické zřízení doplatí na to že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie." Sokratés

Zdroj: CEVRO Institut

Nahlásit chybu v článku


Související články

Tálibán má nové vedení

Dne 30. 7. zveřejnil mluvčí Tálibánu Zabihulla Mujahid na Twitteru prohlášení o smrti prvního vůdce ...

Turecké námluvy s islámskými radikály v Sýrii a Iráku

Posledních několik let je v Turecku u moci Strana spravedlnosti a rozvoje AKP (Adalet ve Kalkinma ...

Velmoci a multipolarita III

V předchozích dvou dílech jsme představili jednotlivé velmocenské aktéry Západu a Východu, nyní se ...

Chystá Evropa pozemní ofenzívu do Sýrie?

Evropa se zmítá v uprchlické krizi. Stovky tisíc běženců míří do Evropy a další miliony o cestě ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:
6h12h24h
Rozbalit všeSbalit vše

  • Deortc
    13:35 20.09.2015

    V souvislosti s článkem mě hned napadly dvě otázky: 1. Proč USA podporují a ochraňují Saudskou Arábii místo toho aby tuto zemi hlasitě kritizovaly? Vždyť se jedná o totalitu, ...Zobrazit celý příspěvek

    V souvislosti s článkem mě hned napadly dvě otázky:
    1. Proč USA podporují a ochraňují Saudskou Arábii místo toho aby tuto zemi hlasitě kritizovaly? Vždyť se jedná o totalitu, která je v mnoha bodech v rozporu s ideí liberální demokracie - jedná se o zemi, která oficiálně nepovoluje rovnost mužů a žen, svobodu vyznání atd... a navíc do světa vyváží nebezpečný wahhábismus.

    2. Politici EU si neuvědomují nebezpečí, které plyne z podpory islámu v Evropě (např. výstavba nových mešit, přijímání stále nových islámských imigrantů, vznik no-go zón, atd....)? Vždyť s tímto přístupem islámské státy ani nepotřebují vést nějaký dialog ".....o tom, zda islámské právo šária je slučitelné s demokracií, o fenoménu násilí v islámském světě, zda islámistické skupiny (tedy skupiny, které využívají islám jako politický nástroj) mohou zakládat politické strany, o roli žen, o vztahu s nemuslimy o vztahu se Západem, atd......"
    Vždyť islámským státům úplně stačí jen si pasivně počkat až v Evropě bude dostatek muslimů a pak si Evropu předělat dle svých zájmů.

    Osobní postřeh a sdělení jednoho osobního pocitu: Pár let jsem žil a pracoval ve Švýcarsku, nějakou dobu jsem bydlel v Bremgartenu, což je malebné typicky švýcarské-německé (v "německém" kantonu Aargau) městečko. I tam v dopoledních hodinách, kdy město obyčejně bývalo celkem vylidněné a po uliciích se prošel zejména nějaký ten turista, v jedné místní zahradní restauraci pravidelně posedávala skupinka místních (nejednalo se o turisty, ti lidé tam prostě žili) muslimů původem odněkud z arabských zemí, kteří byli oblečeni v typických islámských hábitech s islámskými čapkami na hlavách. Když jsem výjev zaregistroval, bylo léto, tak kolem občas prošla nějaká ta mladá holka oblečená jen tak letně, na lehko ...a ti bodří chlapíci na ně cosi pokřikovali...... Bylo to jednání, které by u Švýcara bylo nepředstavitelné i v té nejbujnější fantazii.
    Nevím, možná je chyba někde ve mě, možná mám já někde chybu ve svém software, ale celý ten výjev mě připadal značně bizarní a celkově podivný a rozhodně ve mě nevyvolával pociti radosti z multikulturního obohacování. Spíš ve mě vyvolával otázky typu - "Safra, co tihle lidi dělají zrovna v Bremgartenu?" :P

    Asi jsem slepej, ale tohoto článku jsem si všimnul teprve až teď, takžeSkrýt celý příspěvek

  • cejkis
    22:11 19.09.2015

    1) Proč USA podpořili Muslimské bratrstvo v řadě zemí? 2) Co je demokratické na vnější podpoře nějaké opozice s cílem vyměnit vládu za takovou, která podepíše kontrakt s ...Zobrazit celý příspěvek

    1) Proč USA podpořili Muslimské bratrstvo v řadě zemí?
    2) Co je demokratické na vnější podpoře nějaké opozice s cílem vyměnit vládu za takovou, která podepíše kontrakt s ConocoPhillips či dalšími? V Sýrii, Libyi, Egyptě se to dělá "demokraticky" V Africe se rovnou vyměňují předststavitelé zemí zabíjením na objednávku.

    Výše uvedenému říká USA demokracie. Díky, o takovou demokracii nestojím.

    Pár rodin vlastní většinu majetku a nominují z řad Republikánů i Demokratů kandidáty na prezidenta. Jediné, co je jisté, že plynový ventil jménem Sýrie, s cedulkou směr proudění EU, se bez vůle Ruska otevřít nepodaří a Rusové na otevření ventilu nemají zájem. Přeji světu US prezidenta, který nevzejde z rozhodnutí současných korporátních vůdců světa.Skrýt celý příspěvek

  • vlasto
    15:53 17.09.2015

    Rozhadanosti by som sa v pripade europskych statov vobec neobaval. Miera rozhadanosti v EU je dlhodobo stabilna, menia sa len temy. Navonok sa to moze javit ako chaos, v ...Zobrazit celý příspěvek

    Rozhadanosti by som sa v pripade europskych statov vobec neobaval. Miera rozhadanosti v EU je dlhodobo stabilna, menia sa len temy. Navonok sa to moze javit ako chaos, v skutocnosti je to ale prejavom zivotaschopnosti (zivot konci tam, kde zacina nemennost). Taky moloch, akym EU dnes je, musi dostat riadny impulz, aby sa rozhybal. Tym impulzom popri nedavnej financnej nedostatocni v bankovom sektore a naslednej vynutenej takej alebo onakej reakcii, je tiez aktualny prilev utecencov. Ktory ked pretrva, tak vyvola reakciu. Jej laitmotivom bude realnejsie budovanie podmienok vhodnych pre zivot mimo EU (blizky vychod, afrika). Motivaciou europskych politikov bude obnovene vedomie, ze zo zapadu nie je kam ujst.Skrýt celý příspěvek

  • Petr M
    21:01 16.09.2015

    Demokracie v muslimských zemích možná není, leda nějaký režim založený na muslimském právu Šaría. Islám je pro budoucnost Evropských států největší hrozba, snad krom 3.sv. ...Zobrazit celý příspěvek

    Demokracie v muslimských zemích možná není, leda nějaký režim založený na muslimském právu Šaría.

    Islám je pro budoucnost Evropských států největší hrozba, snad krom 3.sv. Vrcholní politici EU snad již dočista přišli o rozum, jinak si není možné vysvětlit jejich urputnou snahu o islamizaci Evropy, i přes nesouhlas některých vlád členských států a drtivé většiny obyvatel Evropy.Skrýt celý příspěvek

  • Pepos
    16:54 16.09.2015

    No to budu ešte dlho staviať na nábožensve..Práve preto sú moslimovia pre Europu ,ale aj ameriku nebezpeční ,lebo nie zisk (merateľná hodnota) je pre nich na prvom mieste ,ale ...Zobrazit celý příspěvek

    No to budu ešte dlho staviať na nábožensve..Práve preto sú moslimovia pre Europu ,ale aj ameriku nebezpeční ,lebo nie zisk (merateľná hodnota) je pre nich na prvom mieste ,ale Boh.
    S tohoto dôvodu musia nakoniec vyhrať.Majú viac detí ,lebo ich nepreratavajú na náklady ako je to u nás. V celej histórii sveta nakoniec vyhrali tí ktorí mali vieru .Skrýt celý příspěvek

  • yaanu
    16:05 16.09.2015

    Já to vidím tak, že dokud budou muslimské země stavět náboženské zákony nad civilní, nikdy tam klid a mír nebude.

    Já to vidím tak, že dokud budou muslimské země stavět náboženské zákony nad civilní, nikdy tam klid a mír nebude.

Načítám diskuzi...