Richard Stojar: Wagnerova skupina je i na ruské poměry velmi specifická

Richard Stojar: Wagnerova skupina je i na ruské poměry velmi specifická
Richard Stojar / Archív autora (Zvětšit)

„Vznik Wagnerovy skupiny není detailně znám, nejčastěji je kladen do souvislosti s konfliktem na Ukrajině v roce 2014 a spojován s osobou Dimitrije Utkina. Je to však velmi pravděpodobné, neboť Wagnerova skupina byla od počátku svého vzniku evidentně řízena ruskou GRU a jak na východní Ukrajině, tak později na africkém kontinentu realizovala své aktivity v souladu se zájmy ruského vedení, a Dimitrij Utkin je v tomto směru spojovacím článkem, neboť k organizaci přešel právě od speciálních sil GRU. Jevgenij Prigožin se s velkou pravděpodobností ke skupině připojil až později, resp. ji fakticky převzal a díky svým dalším aktivitám jí mohl poskytnout image obchodního projektu a poskytnou „lepší krytí“ jejích externích aktivit. I nadále však lze patrně mluvit o dominantní roli GRU v jejím působení“, říká v rozhovoru pro Armádní noviny vojenský analytik Richard Stojar.

Mgr. Richard Stojar, Ph.D., nar. 1970, analytik oddělení obranných analýz Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií Univerzity obrany v Brně.

Podle ruské legislativy jsou v Rusku soukromé armády zakázány, nicméně přesto tam takovéto paramilitární skupiny fungují. Nejznámější z nich je Wagnerova skupina, jejímž členům se přezdívá Wagnerovci. Někteří komentátoři hovoří o tom, že ruský prezident Vladimír Putin zákulisní podporou těchto skupin zajišťuje rozložení moci mezi siloviky, je to pravděpodobné? Kolik v Rusku takových soukromých armád existuje a jak ruské vedení jejich existenci odůvodňuje veřejnosti, když legálně jsou vlastně zakázány?
V Ruské federaci je řada polovojenských subjektů, nicméně naprostá většina z nich je spojena se státem či státními organizacemi (viz např. formace spadající pod Gazprom). Do jisté míry lze souhlasit s uvedeným názorem, že určitá diverzifikace mocenských silových nástrojů přispívá k většímu rozložení moci uvnitř relevantních vlivových struktur. Wagnerova skupina je však i na ruské poměry velmi specifická a její význam byl v uplynulých letech ve srovnání s obdobnými organizacemi nesrovnatelně větší. Ruské politické vedení existenci těchto skupin, de iure nelegální, nijak zásadně neobhajuje a vzhledem k ruskému prostředí to asi ani není potřeba.

Podle dostupných mediálních informací prý Wagnerovci vznikli v roce 2014, kdy prvotně začali působit na Ukrajině. Od té doby působili v různých dalších zemích, jako jsou Sýrie, Mali, Súdán, Mosambik, Venezuela. Za zakladatele Wagnerovy skupiny byl dlouhodobě považován Dmitrij Utkin, bývalý příslušník ruské vojenské rozvědky GRU a vyznavač pravicového extremismu, a až v září roku 2022 se k založení skupiny veřejně přihlásil, resp. „přiznal“, Jevgenij Prigožin, ruský oligarcha známý pod přezdívkou Putinův kuchař. Nicméně existují spekulace, že Prigožin se ke skupině připojil až v roce 2015 a pravým zakladatelem skupiny je opravdu Utkin. Je známo, kdo skupinu fakticky založil a kdy přesně? A můžete blíže specifikovat hierarchii a fungování Wagnerovy skupiny a detailněji charakterizovat osoby Prigožina a Utkina?
Vznik Wagnerovy skupiny není detailně znám, nejčastěji je kladen do souvislosti s konfliktem na Ukrajině v roce 2014 a spojován s osobou Dimitrije Utkina. Je to však velmi pravděpodobné, neboť Wagnerova skupina byla od počátku svého vzniku evidentně řízena ruskou GRU a jak na východní Ukrajině, tak později na africkém kontinentu realizovala své aktivity v souladu se zájmy ruského vedení. Nejedná se tak zcela o „komerční“ PMC (private military company), ale o subjekt, který ruské straně umožňoval aktivně silově zasahovat v konfliktních oblastech v souladu s ruskými zájmy a zároveň se do jisté míry od tohoto působení distancovat. Dimitrij Utkin je v tomto směru spojovacím článkem, neboť k organizaci přešel právě od speciálních sil GRU. Nicméně lze předpokládat, že vznik i další aktivity Wagnerovců byly buď přímo iniciovány nebo alespoň velmi úzce koordinovány ze strany velení GRU a Utkin jako veterán mimo aktivní službu byl spíše nejvíce viditelnou figurou. Obdobně lze patrně souhlasit s názorem, že Jevgenij Prigožin se ke skupině připojil až později, resp. ji fakticky převzal a díky svým dalším aktivitám jí mohl poskytnout image obchodního projektu a poskytnou „lepší krytí“ jejích externích aktivit. I nadále však lze patrně mluvit o dominantní roli GRU v jejím působení.

Je svým způsobem paradoxní, že Rusko, které se „chvástá“ tím, že má nejsilnější armádu na světě, ve vojenských konfliktech hojně využívá služeb Wagnerovských žoldáků, kteří dokonce disponují těžkou vojenskou technikou. Jak významnou protiváhou jsou Wagnerovci vůči ruské armádě? A jak je možné, že si soukromá paramilitární skupina může obstarat vybavení, jako jsou tanky, raketomety apod.?
Zcela paradoxní to s ohledem na předchozí působení Wagnerovy skupiny není. Rusko, obdobně jako jiné státy s jinými PMC, využívalo Wagnerovce tam, kde se nehodlalo samo oficiálně angažovat (africké státy), případně tam, kde Wagnerovci nebo jiní ruští kontraktoři představovali doplněk k ruskému vojenskému kontingentu a plnili specifické úkoly (Sýrie). Zásadní změnu role Wagnerovy skupiny přinesla až válka na Ukrajině, kdy dochází k masivnímu nárůstu personálu i techniky. Zde byl důvod mj. ten, že v první fázi ruské síly potřebovaly výrazně posílit své početní stavy, ale ruské vedení nechtělo z vnitropolitických důvodů na bojišti nasadit vojáky základní služby, ani mobilizovat záložníky. Wagnerovci tak po selhání ruské invaze představovali vhodné východisko z nouze a byly jim poskytnuty do té doby zcela nestandardní možnosti, např. rekrutovat odsouzené a garantovat jim prominutí zbytku trestu po odsloužení dohodnutého kontraktu. Tedy de facto privatizaci zásadních pravomocí státních orgánů. Právě selháním regulérních ruských ozbrojených sil si lze vysvětlit bezprecedentní rezignaci na státní mocenský monopol ozbrojeného násilí v ruském prostředí. Konflikt na Ukrajině tak umožnil nečekaný nárůst významu této skupiny, logicky spojený s extenzivním nárůstem jejích početních stavů i vybavení těžkou vojenskou technikou z armádních zásob. Nicméně co se logistiky týká, byla Wagnerova skupiny vždy zcela závislá na armádě, což vedlo vzhledem k okolnostem k řadě stížností na nedostatečné zásobování nebo slabou palebnou podporu z armádní strany. Zároveň tím Wagnerovci mohli vysvětlovat své enormní ztráty i omezené úspěchy, zejména v případě bachmutského bojiště.

Prigožin koncem června začal stupňovat svoji kritiku vůči ruskému vrchnímu vojenskému velení a se svými žoldáky „vytáhnul“ na Moskvu. Ruský prezident Putin jej téhož dne označil za vlastizrádce, vydal na něj zatykač s tím, že Prigožin bude stíhán, přičemž si neodpustil floskuli, že za Prigožinovým rozhodnutím stojí Západ a Prigožin jedná jako „sluha Západu“. Nicméně za pár hodin Putin svoji rétoriku diametrálně otočil s tím, že se „vlastně až tak moc nestalo“ a Prigožin a jeho žoldáci mohou v klidu odejít do Běloruska. Jak je možné, že ruský prezident během chvíle zásadně mění svá vyjádření a u ruské veřejnosti mu to bez problému prochází? A čeho chtěl vlastně Prigožin tímto svým jednáním dosáhnout – bylo tažení na Moskvu zamýšleno opravdu vážně nebo to byla nějaká případná cílená taktika, jejíž podstata nám zatím uniká? Ruské bezpečnostní složky například prohledaly Prigožinovo sídlo jako sídlo vlastizrádného zločince, kdy tuto domovní prohlídku a její výsledky posléze medializovaly, přičemž o pár dní později se Prigožin jakoby nic oficiálně setkává v Moskvě v přítomnosti Putina s africkou delegací. Domnívám se, že nejsem jediná, komu tohle celé přijde jako absurdní estráda.
Tato Prigožinova akce a důvody, které k ní vedly, asi nebude zcela objasněna. Možná až s větším časovým odstupem. Představovala eskalaci zmíněné kritiky ruského vojenského velení, ale zejména byla reakcí na jeho snahu plně začlenit Wagnerovce do ruské armády, zbavit je jejich autonomie a fakticky zbavit Prigožina a jeho okruh jakéhokoliv vlivu na další působení skupiny. Samotná akce byla proto patrně primárně zaměřena proti vojenskému velení a ministerstvu obrany, resp. Valeriji Gerasimovovi a Sergeji Šojgu. Prigožin patrně jednal v součinnosti s obdobně kritickými osobami z ruských sil (např. gen. Sergej Surovikin), což z akce učinilo značnou hrozbu pro dotčený mocenský okruh. Prvotní Putinova reakce, byť patrně on nebyl hlavním cílem, byla pochopitelná. V jakémkoliv režimu a konfliktu by byl obdobný čin hodnocen jako velezrada. Teoreticky mohlo dojít k destabilizaci jak fronty, tak zejména ruského týlu a vzniklého chaosu by mohly efektivně využít ukrajinské jednotky. Změna rétoriky a postoje ruského prezidenta poté byla patrně důsledkem jednání za běloruského prostřednictví, kdy Prigožin a jemu loajální Wagnerovci zastavili svou akci výměnou za garanci beztrestnosti. Pro obě strany to asi byl přijatelný kompromis a ruská veřejnost je na obdobné obraty celkem zvyklá, zvlášť od zahájení invaze.

Lze z doposud zjištěného vyhodnotit, vůči komu jsou Wagnerovci aktuálně loajální?
Jádro Wagnerovců, resp. původní kontraktoři dlouhodobě ve skupině působící budou loajální ke svému přímému vedení, tj. Prigožinovi a vlastním velitelům. To je ta část, která se přesunula do Běloruska. Větší část nově zverbovaných, bez větších vazeb na původní velení a hlubšího vztahu k organizaci, je začleňována do ruské armády a jejich loajalita bude formována tam.

Prigožin začal v roce 2022 verbovat do své armády ve velkém vězně, kterým za bojování na Ukrajině slíbil beztrestnost. Je známa nějaká odezva ruské veřejnosti na tento fakt – tedy na fakt, že odsouzení kriminálníci se mohou (pokud přežijí) po pár měsících bojů na Ukrajině vrátit zpět do Ruska, kde mnoho z nich začne opětovně páchat trestnou činnost?
Odezva veřejnosti je pochopitelně obecně negativní. Objevily se již případy amnestovaných vězňů, kteří se po návratu skutečně již dopustili trestné činnosti. Samozřejmě největší problém je to pro pozůstalé po obětech závažných trestných činů či osoby vystavené hrozbám či pomstě od obdobných navrátilců. Logicky to pak zpochybňuje důvěru v ruský právní systém, potažmo ruský stát u velké části společnosti. Nicméně část populace nasazení odsouzených vnímá pozitivně, jako lepší variantu, než kdyby museli být místo nich ve větších počtech nasazování do bojů běžní občané.

Wagnerova skupina prý měla náborovou kancelář i v České republice?
O této možnosti nemám informace a jsem k tomu osobně velmi skeptický. Jednalo by se o přímé porušování zákonů a zvláště Wagnerovci by zde byli asi velmi dobře monitorováni. Nelze však vyloučit jednotlivé případy, založené na osobních kontaktech či nějaké aktivity v tomto směru na sociálních sítích.

Jak již bylo uvedeno, tak Wagnerovci se na konci června přesunuli do Běloruska. Jejich přítomnost v Bělorusku v již tak od roku 2021 napjaté situaci ohledně migrantů u bělorusko-polské hranice zvyšuje nervozitu především Polska a Pobaltí. Wagnerovci dle vyjádření představitelů polské vlády mohou za účelem destabilizace jak samotného Polska, tak celkově NATO, předstírat, že jsou uprchlíci, mohou napadat polské pohraničníky nebo provádět sabotáže na území členských států. Nicméně Wagnerovci nejsou pravidelná armáda konkrétního státu, můžete se proto vyjádřit k tomu, zda by jejich útok na některý z členských států NATO mohl naplnit článek 5 Washingtonské smlouvy? A jakým způsobem by měl podle Vás Západ na útok či případnou „pouhou“ provokaci ze strany Wagnerovců zareagovat?
Osobně se domnívám, že přítomnost Wagnerovců v Bělorusku bude časově omezená, stejně jako prostor pro jejich aktivity. Současná artikulace této hrozby ze strany polských představitelů souvisí spíše s vnitropolitickou situací, resp. blížícími se volbami. Vyvolávat konflikty závažnějšího charakteru, než byly dosavadní pohraniční potyčky s migranty, není ani v zájmu běloruského režimu, takže zásadní hrozbu zde Wagnerovci asi nepředstavují. Pokud by ovšem došlo k intenzivní nepřátelské činnosti většího rozsahu, sabotážím apod. vycházejícím z běloruského teritoria, tak by za to Bělorusko neslo plnou odpovědnost a článek 5 Washingtonské smlouvy by mohl být bezpochyby aktivován. Skutečnost, že Wagnerovci nejsou pravidelnou armádou, by v tomto případě nehrála žádnou roli. Článek 5 Washingtonské smlouvy byl ostatně aktivován pouze jednou, a to v případě útoku nestátního aktéra (11. září 2001). I na případné provokace na polsko-běloruských hranicích jsou ale dle mého názoru plně dostačující tam dislokované polské bezpečnostní síly.

Wagnerovci na Ukrajině spáchali velké množství válečných zločinů – myslíte, že je reálné, že vůči nim bude zjednána spravedlnost a alespoň část z nich bude za tyto zločiny justičně odsouzena?
Wagnerovci se dopustili řady válečných zločinů nejen na Ukrajině, ale například i v Sýrii nebo na africkém kontinentu, a to v řadě konfliktů. Ale otázka potrestání těchto zločinů je velmi problematická, a to nejen v jejich případě. Osobně se domnívám, že lze očekávat zadržení a odsouzení konkrétních viníků pouze v případech několika málo jednotlivců, pokud se tito vyskytnou na místech, kde bude vůle a ochota je zatknout a potrestat. Většina pachatelů válečných zločinů se však potrestání vyhne, v tomto aktuální rusko-ukrajinský konflikt nebude patrně nijak specifický.

Děkuji Vám za rozhovor.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Puchov: Prozápadní Putin je ideální vůdce Rusů

Americký magazín Defense News ve specializovaném vydání Outlook 2019 prezentoval názory světových ...

Privatizace válčení: ruská skupina Wagner a turecká SADAT

V posledních letech se v průběhů konfliktů po celém světě začínají opět objevovat soukromé ...

PREMIUM Čínští „Wagnerovci“ jako vlivový nástroj Pekingu

Nájemní vojáci hrají svou roli ve válkách již dlouho, ale přítomnost soukromých společností v ...

Rusové proti Putinovi: Na straně Ukrajiny bojují svobodní Rusové

Putina zcela nepochybně nepodporuje v postupu vůči Ukrajině veškeré jeho vlastní obyvatelstvo. ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:

  • ZDKO
    09:07 27.08.2023

    26.08.2023 - Putin v novém dekretu nařídil wagnerovcům, aby podepsali přísahu věrnosti - viz ...Zobrazit celý příspěvek

    26.08.2023 - Putin v novém dekretu nařídil wagnerovcům, aby podepsali přísahu věrnosti - viz https://www.novinky.cz/clanek/... Skrýt celý příspěvek

  • michaltinkint
    12:45 24.08.2023

    ako dostaneš 5000 záškodníkov do blízkosti hraníc NATO a zásobovacích koridorov z Poľska pre Ukrajinu? zorganizuješ divadlo o vzbure a vyhnaní do exilu. a ešte sa pritom zbavíš aj ...Zobrazit celý příspěvek

    ako dostaneš 5000 záškodníkov do blízkosti hraníc NATO a zásobovacích koridorov z Poľska pre Ukrajinu? zorganizuješ divadlo o vzbure a vyhnaní do exilu. a ešte sa pritom zbavíš aj jedného internetového tlčhubu a pár fanatikov, čo sa vymkli kontrole.Skrýt celý příspěvek

    • JackBauer
      08:23 25.08.2023

      Michal, to asi nie. Nie ze by GRU nevedelo takuto "boudu" vymysliet a zariadit, ale podla mna je ta pritomnost wagnera v BLR cisto z nudze cnost. To prevzatie wagnerovcov pod ARF ...Zobrazit celý příspěvek

      Michal, to asi nie. Nie ze by GRU nevedelo takuto "boudu" vymysliet a zariadit, ale podla mna je ta pritomnost wagnera v BLR cisto z nudze cnost. To prevzatie wagnerovcov pod ARF asi planovali uz dlhsie a je jasne, ze vedenie wagnera nema chut sa podriadovat nejakemu armadnemu generalovi. Tak sa pobrali do "exilu". Asi ani tam dlho nevydrzia a zvysok zivota stravia motanim sa po vojnovych zonach v Afrike ci v narko karteloch v Mexiku alebo v Kolumbii. Alebo sa moze vsetko posr.t v Rusku a vratia sa tam ako hrdinovia. V tejto ich sedej zone je moznosti vyvoja dost. A napokon - ci Prigozka ozaj umrel stale nevieme. A jedine, co nam co najistejsie odhali pravdu, bude jeho zive vystupenie (aj ked ano, aj neboheho Satinskeho som videl v reklame), ostatne alternativy su vzdy o neistote.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...