Říkali nám, že jsme jako duchové, kteří se vrátili, vzpomíná americký veterán

Říkali nám, že jsme jako duchové, kteří se vrátili, vzpomíná americký veterán
Oslavy konce druhé světové války v Plzni (2019) / Slavnosti svobody, město Plzeň (Zvětšit)

Plzeň si na začátku května připomene 75 let od osvobození americkou armádou. V ulicích ale letos budou chybět ti nejpovolanější – američtí veteráni. Přes hranice je tentokrát nepustí pandemie koronaviru. Jedním z dosud žijících osvoboditelů je i Earl Ingram, který ze svého domu v Severní Karolíně vzkazuje: Oslavíme vše příští rok.

Je léto 2017 a vysloužilý plukovník Earl Ingram před několika dny oslavil devadesáté páté narozeniny. V jeho domě v městečku Pinehurst si naléváme kávu. Earl odkládá zástěru a na talíř pokládá poslední pancake. „Polij si ho javorovým sirupem. Pořádně,“ vybízí mě. Po snídani sedíme nad černobílými fotkami a vracíme se zpátky do květnových dní roku 1945. „V Plzni pro mě skončila válka,“ poznamenává. „Nikoli ale vojenská služba,“ dodává a vede mě po schodech pokrytých měkkým kobercem do suterénu. 

V jednoduše zařízené místnosti jsou dva stoly, na nichž důstojník podepisoval klíčové dokumenty. Sloužil v Koreji i ve Vietnamu, působil v Thajsku a v šedesátých letech také v Německu. „Tehdy jsem měl možnost pohlédnout směrem na východ přes tu nepřirozenou hranici a viděl jsem nádhernou krajinu. Věděl jsem, že tam žijí lidé, kteří na mě v květnu 1945 tak zapůsobili,“ vzpomíná. 

V roce 1961, kdy Earl Ingram sloužil jako voják v Německu, se zdálo nepravděpodobné, že Plzeň, na níž si odnesl hezké vzpomínky, ještě jednou navštíví. „V květnových dnech nás vítali šťastní a vděční lidé, bylo to krásné období. Lidé nám nabízeli své postele a koupelny, ženy nám praly oblečení. Jednou při besedě se mě jeden muž ptal, jak je možné, že američtí vojáci byli vždy tak upravení. Řekl jsme mu, ať se zeptá plzeňských dam, které se o nás tak skvěle staraly. Vím, že se takové péče nedostalo všem vojákům, ale mně a mým kamarádům ano,“ podotýká. 


Earl Ingram

Radost smyla válečné utrpení 

Earl Ingram přišel do Plzně s 2. pěší divizí, proslulými Indian Heads. K vyprávění o válce se ale vrací jen nerad. Na bojištích, která se táhnou od normandských pláží přes Německo až do západní části bývalého Československa, ztratil řadu kamarádů. 

Do armády se přihlásil jako dobrovolník v roce 1940 a dvaadvacet měsíců strávil v kanadském Newfoundlandu, odkud vyplouvaly lodě zásobící Velkou Británii, která v té době zažívala tvrdé boje o své území. Kanada proto v roce 1941 vybudovala novou námořní základnu a vytvořila 3 tisíce kilometrů dlouhý zásobovací most mezi Newfoundlandem a britskými ostrovy. 

V prosinci 1942 Earl Ingram nastoupil do Officer Candidate School a graduoval jako podporučík (Second Lieutenant). V srpnu 1944 přistál ve Skotsku a odtud pokračoval do Southamptonu v Anglii. Přeplavil se přes kanál La Manche a vylodil se na pláži Omaha ve Francii. Společně se svou jednotkou postupoval západní frontou. Po dobytí Lipska v roce 1945 zahájila 2. pěší divize postup k západním Čechám. Do Plzně vstoupila 7. května. Den předtím, 6. května, přenechala své pozice jednotkám 16. obrněné divize, které jako první vjely do Plzně. 

Když v pomyslné linii vzpomínek dojdeme až ke květnovým dnům, tvář důstojníka pookřeje. „Veškerá ta radost, kterou jsme v květnu 1945 zažívali, smyla a odehnala válečné utrpení a bolesti. Vzpomínám proto jen na krásné chvíle konce války, která se pro mě definitivně završila právě v Plzni,“ vysvětluje. 

Pátrání po SS a demarkační čára

Dobové fotografie a filmové záběry zachycují květnové ulice s několika důležitými symboly: rozkvetlými šeříky, pivem a swingem. Vojáci ale ve městě nebyli proto, aby tančili. „Přes den jsme měli povinnosti. Důstojníci, mezi nimi i já, vyslýchali zajaté vojáky Wehrmachtu a hledali mezi nimi příslušníky SS. Dostal jsem polní stolek a k němu mi tlumočník vodil jednoho vojáka za druhým. Byli instruováni, aby pozdravili zasalutováním, mezinárodním vojenským pozdravem. Občas se stalo, že byli tak nervózní a zmatení, že hajlovali. To je tlumočník vrátil zpátky a museli přijít znovu a pozdravit správně,“ vypráví veterán. Vojáci, kteří pocházeli ze západní zóny, nikoli ze sovětské, byli demobilizováni a co nejvíc se jich namačkalo na korby náklaďáků a ty je odvážely domů. Vojáci, kteří byli z východní zóny, byli vydáni sovětské armádě. „Taková byla dohoda a rozkazy. Byly jich tisíce,“ dodává Earl Ingram. 

Takto strávil dva týdny, než ho odveleli střežit demarkační linii v Křiších u Stupna. Do kontaktu s ruskými vojáky tady přišel dvakrát. „Měli jsme jasné instrukce: my nevkročíme na jejich stranu, oni na naši. Nezažívali jsme žádnou vzájemnou animozitu, ani jsem ji neočekával, byli jsme přece spojenci. Naše četa, jíž jsem velel, měla k dispozici dva Shermany. Tanky stály na úzké silnici na kopci u vesnice, to byla demarkační linie, odkud jsme viděli jen hřebeny střech na domech v nedalekých Břasích, kde už byli Rusové,“ vzpomíná. 

První z kontaktů s Rusy prověřil důstojníkovu vůli, ten druhý jeho postřeh. „Jednou za mnou přijel ruský kapitán, v autě měl dva kolegy, a chtěl se podívat do domu, jenž byl asi sto padesát metrů za demarkační čárou. Odmítl jsem a odkázal se na své rozkazy. Ukázal jsem mu dva tanky, které vytyčovaly hranici. Zeptal se, zda by nebylo možné s nimi trochu couvnout. Odpověděl jsem, že nebylo. Nakonec odjel, ačkoli nerad. Podruhé za mnou přišel náš radista, že se mnou chce mluvit ruský poručík. Žádal mě o povolení, aby kolem vesnice mohlo projít několik ruských vojáků, kteří se vrací k jednotkám z nemocnice. Zeptal jsem se, kde jsou a on jen ukázal rukou – támhle. Otočil jsem se a uviděl asi dvě stě sklíčených ruských vojáků, kteří seděli u cesty nedaleko od nás. Zdálo se, že jim chce důstojník zkrátit cestu na stanoviště. Řekl jsem mu, ať tedy rychle projdou. Potěšilo ho to a já jsem byl rád, když zmizeli za kopcem. Měl jsem tehdy čtyřicet vojáků. Ti Rusové ale nebyli ozbrojení,“ dodává Earl Ingram. 

Na demarkační linii sloužil do začátku června, než byli on a jeho muži vystřídáni jinou americkou jednotkou. Z Kříš byli odveleni do Radonic, kde začala jejich dlouhá cesta domů. Zároveň s ní přišla zpráva, že 2. pěší divize má pokračovat v bojích v Tichomoří – Japonsko ještě nebylo poraženo. „Cesta domů trvala asi pět týdnů – nákladní auta, vlak, loď a zase vlak. Zatímco jsem odpočíval se svou ženu na pláži v Severní Karolíně, zastihla nás skvělá zpráva, že Japonsko kapitulovalo. Do dalších bojů už jsem nemusel. Vydal jsem se místo toho do Texasu, svlékl uniformu a ani by mě nenapadlo, že ji za několik měsíců znovu obléknu a stanu se vojákem z povolání,“ říká vysloužilý plukovník, který z armády odešel v roce 1974 – po čtyřiatřiceti letech služby. 

Zpátky na místo činu

Do Plzně se poprvé od doby osvobození podíval až v roce 1994. „Město na mě působilo bezútěšně a pochmurně. Bylo to město, které jsem poznal koncem druhé světové války, ale i když bylo místy rozbombardované, jako celek tehdy působilo lépe než na začátku devadesátých let. Přijeli jsme tenkrát s mojí ženou z Německa, které jsme křižovali sem a tam, a i v této zemi bylo zřejmé, kde končí a začíná bývalá západní a východní zóna,“ vzpomíná na své dojmy. 

Při své první návštěvě se Earl Ingram dozvěděl o slavnostech, jimiž si Plzeňané znovu svobodně připomínali konec války. A v květnu 1995 se do města vrátil znovu. Tehdy se oslav účastnila například i Madeleine Albright, velvyslankyně Spojených států při OSN, nebo český prezident Václav Havel. „Bylo to velkolepé a nezapomenutelné. Setkal jsem se tady s kamarádem z mého praporu a on mi prozradil, že našel místo, kde v květnu 1945 bydlel. Vydali jsem se společně do té ulice, protože jsem věděl, že i já jsem bydlel nedaleko. Bylo to trochu dobrodružné, hodně mi pomohla moje tlumočnice, a díky jejímu úsilí jsem se později opravdu shledal se dvěma dámami, v jejichž rodině mě tak láskyplně přijali. Když jedna z nich otevřela dveře, moje tlumočnice se zeptala, zda u nich na konci války bydlel americký voják. Ano, odpověděla. Ingram! Obě mě poznaly. Jedna z nich mi pak vyprávěla, jak se městem krátce po našem odjezdu do Spojených států šířily fámy, že se naše loď potopila a všichni na palubě zemřeli. Byly to první snahy, aby na nás lidé zapomněli. Jedna z dam mi pak říkala, že jsme jako duchové, kteří se vrátili zpátky,“ dodává.

Vše oslavíme za rok

Od roku 1994 se Earl Ingram vrací do Plzně pravidelně. Těšil se i na letošní Slavnosti svobody, které měly mít s ohledem na půlkulaté výročí velkolepou atmosféru. „Musíme si počkat další rok. Čekal jsem i v minulosti a vyplatilo se to. Hlavním cílem teď je zastavit šíření viru a zůstat zdraví. Slunce zase vysvitne. Doufám, že se mi podaří přijet v květnu 2021 a oslavíme sedmdesáté páté i sedmdesáté šesté výročí osvobození Plzně,“ vzkazuje.

Edit: Autorka vedla s Earlem Ingramem několik rozhovorů v Severní Karolíně i v Plzni.

Earl Ingram 

Narodil se 2. září 1922. Do armády se přihlásil jako dobrovolník v lednu 1940. V srpnu 1944 přistál ve Skotsku a odtud pokračoval do Southamptonu v Anglii. Přeplavil se přes kanál La Manche a vylodil se na pláži Omaha ve Francii. Prošel západní frontou až do Plzně. Krátce po návratu do Spojených států v roce 1945 demobilizoval, aby o několik měsíců později znovu oblékl uniformu a stal se profesionálním vojákem. Z armády odešel s hodností plukovníka v roce 1974. Žije v Severní Karolíně. Do Plzně se vrací pravidelně od roku 1994. Mezi exponáty místního Patton Memorial Musea jsou i mapy, jež s sebou 7. května 1945 přivezl do Plzně.

 

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Koronavirus na americké letadlové lodi USS Theodore Roosevelt. Kapitán žádá evakuaci

Přítomnost koronaviru Covid-19 se minulý týden potvrdila na amerických letadlových lodích USS Ronald ...

Armáda se postavila koronaviru. Vojáci hlídají hranice a rozváží materiál

S khaki rouškou přes ústa vojáci pomáhají při hraničních kontrolách a rozváží zdravotnický materiál. ...

Armáda pomáhá lidem, lidé pomáhají armádě

Kromě lékařů, zdravotních sester, vědců v laboratořích, policistů nebo hasičů se v první linii ...

Výsadkářské cvičení a další armádní tipy, jak zvládnout karanténu

Už více než čtyři týdny platí v České republice nouzový stav. Lidé by neměli zbytečně vycházet, děti ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • vixl
    00:58 23.04.2020

    USA nevzneslo námitky proti turecku, které si dělá nárok na řecké ostrovy.
    To je opravdový spojenec. Úplně stejně jako nechali ve štychu Kurdy a teď Řeky, nechají ve štychu kohokoliv.
    Dobře že se sem ten morální odpad letos nedostane.

    • Charlie
      11:50 23.04.2020

      Když se tu do (virtuální) krrve hádáme čí éro/tank/loď je lepší nástavec na pindík, případně jestli TTD eftřicetpětky jsou pohádky na dobrou noc z pera babičky Lockheedové nebo písmo svatý, tak to je do jistý míry vlastně jen taková neškodná zábava. Tenhle váš výpotek je prachsprostá ubohost...

    • strela9m32
      14:44 23.04.2020

      Azda už Turci poslali svojich zelených mužíkov a tvrdili, že "ichtamnět"? :-D

  • SofF
    22:49 22.04.2020

    tohle se těžko hodnotí, jak sám ten ami důstojník zmínil, sovětů se báli a oni jich, prakticky žádná důvěra, obě vojska zpracována propagandou kdy sověti byli pomalu za lidojedy a naopak ami za lumpy schopné jakékoliv křivárny.
    Nicméně když se vzpomene jak se americké vojsko chovalo v okolí a i v Plzni bránilo vznikající samosprávě. Plus "náhodné" zničení klíčových průmyslových staveb ZČ, zejména Škodovky svědčí spíš pro jejich rozpolcenost v úmyslech s už bývalým spojencem. Když tohle nezdravé ovzduší cítili i nižší šarže tak to určitě k reálnému střetu nebylo daleko. Těžko soudit co by kdyby se Němcům podařilo nějakou zdařilou sabotáží přesvědčit Američany že za incident mohou Sověti. Každopádně vládl vzájemný respekt i rozum - a to na obou stranách. I Stalin s velikášskými plány uznal že další válka by mohla znamenat konec, už tak ty ztráty na mužské populaci byly ohromné a v zásadě se to srovnalo až v osmdesátých letech.
    Amerika teoreticky díky nízkým ztrátám mohla pohodlně dál válčit, ovšem jak by tehdejší US veřejnost vzala zradu na spojenci ve válce proti vražedným hitlerovcům také nutilo k zamyšlení, reálně by se těch válečných štváců mohli zbavit stejně jako Stalina a jeho kliky pokud by dopustil zbytečné války.
    Je třeba vzít do úvahy že už poražení hitlerovci se chtěli pomstít přes Japonsko přesunem ponorek s materiálem na výrobu atomovek. Jen štěstím bylo že ta plavidla nenašla místo určení, běh událostí by pak byl určitě jiný a reálná by byla i vyhlazovací válka mezi Japonci a Američany s použitím prvních primitivních JZ. A pokud by tento scénář s japonskou bombou byl realizován před útokem na Kuantungskou armádu tak by k němu zřejmě nedošlo a smlouva o neútočení by zůstala v platnosti. Přitom ke změně běhu dějin stačilo málo. Takže si vůbec nelze stěžovat že došlo nakonec k jen dvěma explozím a obyvatelstvo obou bloků prožívalo velmi dlouhé až nevídané období míru.

    • strela9m32
      14:55 23.04.2020

      "sověti byli pomalu za lidojedy".... keď si to vezmeme doslovne, aj boli.... Nielen od hladu, ale aj z hľadiska "boja proti buržoázii a špiónom".... Tie milióny obetí boľševizmu sú skutočne obete "ľudožrútov". Ak si dobre pamätám, aj Suvorov nazval boľševizmus a nacizmus "ľudožrútskymi" systémami.

      "Plus "náhodné" zničení klíčových průmyslových staveb ZČ, zejména Škodovky svědčí spíš pro jejich rozpolcenost v úmyslech s už bývalým spojencem. "
      Pokiaľ viem, šlo o okupované územie, BOLA VOJNA a pracovalo sa tam pre nacistov. Nikto netušil, kedy boje skončia. Na rozdiel od takého bombardovania Mladej Boleslavi PO kapitulácii.... A že ti toto oči nekľaje .... Tie obete civilistov.

  • faraonamumu
    09:59 22.04.2020

    Je docela smutné, jak se zde oslavují Američané jako naši osvoboditelé, ale dost se zapomíná na Rumuny, jejichž oběti na rozdíl od Američanů byly velké. Je to opravdu hanba, že u nás Rumuni nemají jediný větší pomník a my tady oslavujeme Američany, kteří ztratili maximálně několik desítek vojáků...

    • History
      10:37 22.04.2020

      Vaše dojetí kalí trochu to, na jaké straně válku začínali. Vlasov, resp Buňačenko, jsou na tom podobně a je kolem toho vždy hromada řevu. Mimochodem, jak se měří velikost a význam pomníku?
      https://www.pamatkovykatalog.c...

      • Pepin Nešpor
        10:45 22.04.2020

        Blbost! Američany oslavují v Plzni ti je osvobodili ne například v Ostravě.
        Ano Rumuni zde zanechaly daleko větší stopu než Rusy. No když pomineme 40let po valce

        • palo satko
          13:49 22.04.2020

          Kde u vas? Vo vasej zahrade?

        • flanker.jirka
          15:58 22.04.2020

          Pepin Nešpor
          tady máte něco k samostudiu, Rumunsko nás samo o sobě asi moc neosvobodilo, o tom co mají dělat ve válce je přesvědčilo to, že je a ostatní státy osy rusové vyhnali zpět, tak otočili kabát.
          https://www.druhasvetova.com/?...
          a tady najdete souhrně i nějaké ztráty jednotlivých armád vpravo
          https://cs.wikipedia.org/wiki/...

      • PavolR
        10:51 22.04.2020

        Noo, však aj väčšina našich duklianskych hrdinov z 1. čs armádneho zboru pôvodne začala vojnu na inej strane (alebo povstaleckí generáli ako Golian, či Viest) a nepamätám si, že by to niekedy niekomu vadilo. ;-)

        • Nesher
          13:55 22.04.2020

          To máš nějaké popletené. Většina na Dukle nasazenych vojáků 1. Čs. sboru zcela jistě nezačínala válku na druhé straně, převážně se jednalo o tzv. Volyňské Čechy, dále o Rusíny puštěné z gulagů, mezi důstojníky převažovali Češi, často přišlí ze Západu. Jediná jednotka, jejíž vojáky lze takto označit, byla převážně slovenská 2. výsadková brigáda.
          I na toho Viesta to nesedí, ten utekl ze Slovenského státu ještě před válkou, koncem srpna 39.
          K tomu povstání a vojákům co začli válku na druhé straně si dovolím vložit, aniž bych se chtěl někoho dotknout, malou vzpomínku gen. T. Sedláčka, tehdy důstojníka dělostřelectva 2. brigády a účastníka SNP. Vzpomínal na jednoho svého spolužáka z Hranic, cituji "byl to strašný vůl, hloupý chlap, z akademie ho nevyhodili jen proto, že byl Slovák a těch bylo mezi důstojníky málo. Tak vždy profesoři zahmouřili oči. Za války udělal kariéru ve Slovenské armádě, když jsem přiletěl na Slovensko, byl už majorem. Pak slavně povstal, ale na frontě ho nikdy nikdo neviděl. Po porážce povstání s námi nešel do hor, ale schoval se někde u příbuzných na statku. Jakmile přešla fronta, tak se zase objevil a hlásil se o nějakou funkci ve štábu. Hned v roce 45 vstoupil do KSČ a pracoval na MNO. Naposledy jsem ho viděl pár měsíců po mém propuštění z vězení na začátku 60 let. Bylo to v železářství U Rotta, měl na sobě uniformu plukovníka ČSLA, stužek s medailemi plnou hruď a přes rameno záchodové prkénko" Bohužel generál, který byl gentleman ze staré školy neprozradil jméno toho "hrdiny".

      • madrabbit
        11:10 22.04.2020

        OK, rozlišujme - rumunský voják si samozřejmě na začátku války mohl vybrat, na které straně bude bojovat. Ale vlastně asi ne.
        Podíl rumunů na osvobození ČSR byl soustavně potlačován ve prospěch Rudé armády. A je potřeba si to připomínat, stejně jako to, že Rudá armáda nejsou jenom Rusové, zdaleka ne. Ale to Moskva nerada slyší. Koněv velel 1. Ukrajinskému frontu - UKRAJINSKÉMU, řvát by měl Kyjev, že znesvěcujeme památku ukrajinských vojáků.
        Vlasovci volbu měli - zůstat v zajateckém "táboře" nebo vstoupit do ROA - což znamenalo dost často přežít. Zajímalo by mne, kolik lidí tady nadávajících na pomník ROA za boje v květnu, by v zajetí vstoupili sami do podobné organizace a nebo jestli by statečně umírali hlady na oploceném poli v prosinci.

        • madrabbit
          11:14 22.04.2020

          A jasně, ukrajinský front je podle místa působení :-) ale i tak to zdaleka nebylo jenom ruské mužstvo.

        • danny
          17:10 22.04.2020

          madrabbit: s památkou ROA je to složitý. Těžko si někdo dovede představit, jakým peklem si rudoarmějci procházeli v německém zajetí. A "zrada" byla volba mezi životem a smrtí. Jejich osud je jedna velká tragédie, která by neměla být zapomenuta.
          Ovšem forma připomínání je poněkud citlivé téma. Není obvyklé, že by se "válečné památníky" stavěly zrádcům, bez ohledu na dobré skutky, které vykonali, vyjma velmi specifické případy, jako vídeňský pomník dezertérům z Wehrmachtu. Ale v případě ROA k oficiálnímu aktu "změně strany" nedošlo. Pouze k ojedinělému aktu, kdy se část jednotek rozhodla bojovat proti vůli vedení za správnou stranu.
          Jinak většina vlasovců padlých nebo zemřelých v Pze je pohřbena ve válečných hrobech na Olšanských hřbitovech.

          • madrabbit
            21:29 22.04.2020

            Ono s tou zradou je to taky složité. Legionáři, FFL (svobodní francouzi), Norský odboj, Čína a Tchaiwan, Stauffenberg, Banderovci, Koněv, ...
            Záleží na tom, ze kterého pohledu se na to kdo dívá. U ROA je to v Praze jasné. V květnu 1945 Prahu těžce nebralo, kdo ti vojáci jsou, ale to, že pomohou. Naprosto jasně by na pomníku mělo být vše o tom, co byla ROA, ale ocenění jejich zásluh pro Prahu je OK. A myslím, že ti z ROA, kdo se dostali NKVD do spárů si své hříchy odtrpěli víc než dost.

          • danny
            10:25 23.04.2020

            madrabbit: ve většině s tebou souhlasím, až na pár technických detailů. Prahu v květnu bralo, kdo jí pomáhá. Už 7. května bojujícím jednotkám vyjádřila Česká národní rada vděk za pomoc, nicméně je odmítla uznat za spojence a požádala je o odchod.
            Další problém s ROA je ten, že se k pomoci Praze rozhodli až 5. a pouze část jednotek, nikoli vrchní velení. A změna strany nebyla potvrzena žádným oficiálním aktem, nebyla předjednaná. Je pravděpodobné, že kdyby otočili mnohem dříve, tak by se s nimi nezacházelo v rukavičkách, ale většina mužů by byla začleněna do prvosledových jednotek tak, jako se to stalo v na východní frontě mnohokrát.
            A říkám. jejich fakt tragický osud si zaslouží pietu, připomínku, jen si nejsem jistý, že je vhodnou formou "válečný pomník".

    • palo satko
      13:48 22.04.2020

      Rumunski vojaci maju pamatnik vo Zlovene kde je aj pochovanych 10 000 Rumunov. Minuly rok sa pamiuatky zucastnila aj rumunska premierka spolocne s nasim premierom.

    • flanker.jirka
      16:04 22.04.2020

      faraonamumu
      Máte pravdu, měli bychom si připomínat celou historii, možná i tu část, kdo vše se účastnil operace Barbarossa a na čí straně stál.
      https://cs.wikipedia.org/wiki/...

      Nelze to posuzovat pouze podle počtu padlých obětí na našem území, USA poskytovali velkou materiální pomoc SSSR, i Brno pomáhaly osvobozovat mimo jiné tanky Sherman a nejen T 34. A díl práce USA na našem území byl dán dohodou o demarkační línii, tak že každou stranu ctí to, že tuto linii dodržela. To že na amíky vyšla velká část sudet s německým obyvatelstvem a Plzeň je vedlejší, bez nich bychom tu možná neseděli a nediskutovali v češtině.

      • theo
        18:23 22.04.2020

        No ďakujme im ako nás hojne na konci vojny USA zásobilo bombami , akurát to naši hoši americký nestíhali vykladať na letiskách a radˇšej púšťali rovno na fabriky .

        • skelet
          18:37 22.04.2020
          Oblíbený příspěvek

          tož Slovensko bylo až do dubna 1945 spojencem Třetí říše. Tak nač ty stížnosti.

          • palo satko
            19:23 22.04.2020

            Ano bola vojna a tak sme bojovali. Proti Madarom, Poliakom, Sovietom, vlastnym gardistom a Nemcom. Vy ste nebojovali, vlastne bojovali. Raz. Pred dvomi tyždnami ste to "nandali" maršalovi Sovetskeho zvazu Konevovi. :)

          • skelet
            20:08 22.04.2020

            Bez nas bys mluvil madarsky a mozna jeste neumel ani cist a psat :)

          • History
            21:23 22.04.2020

            Palo Satko... "Ano bola vojna a tak sme bojovali. Proti Madarom, Poliakom..."

            Když je válka, tak musí každý národ hlavně bojovat? Bez ohledu na strany a proti komu?
            Bože můj, to je příspěvek! A vytáhnout sochu z roku 1980 (od kovaného komunisty Krybuse) jako příklad nějakého pomateného boje Čechů proti Rusku? Umíte jen báječně vytrhávat nedůležité banality z kontextu a míchat je dohromady s nesouvisejicími fakty.

          • madrabbit
            21:31 22.04.2020
            Oblíbený příspěvek

            Ono Slovensko jako jediné vedlo skutečně světovou válku - snad úplně se všemi :-)

          • otecko
            21:59 22.04.2020

            Palo Satko- chlape, vy jste bojovali, my ne, aha, tak v tom Buzuluku se formovala jaká armáda a jak se do té Prahy dostala? A jak to bylo s tím povstáním, čí vojáci ho přišli letecky podpořit, slovenští? Tak možná ve vašich snech. Nechte na hlavě!
            Nicméně to, že se nepřipomíná Ostravská operace v celé její šíří a síle, mi vadí. Přitom to byla snad největší bojová operace na našem území a zúčastnili se jí všechny složka Československé armády . To je ostuda na entou, že si to sama AČR nepřipomíná!

          • palo satko
            22:19 22.04.2020

            History Kde pisem, ze musi bojovat? Ved som napisal ze niekto nebojoval. My sme bojovali, aj za Ceskoslovensko a nielen v Buzuluku, ale hlavne na Slovensku, Otecko. Dokonca nam aj Americania pomahali.
            Nema to zmysel sa takto okopavat, ale Skelet sa neudrzal.

          • otecko
            22:43 22.04.2020

            Ne, Palo Satko, v Buzuluku jste vy určitě nebojovali, tam se jednotka formovala a cvičila. A vy jste v té době hrdinně dobývali ruské pláně. Když se karta obrátila, vzpomněli jste si, že kdysi existoval společný stát. Vaš "umění" je stát vždy na straně vítězů :)

          • skelet
            07:26 23.04.2020
            Oblíbený příspěvek

            palo satko nemám proč bych se měl udržet? Jakýsi theo, který je dle řeči Slovák, si postěžoval na to, že je Amíci bombardovali ještě na konci války. Tak jsem mu prostě připomněl, že Slovenský štát byl s USA ve válce až do dubna 1945. To že jsi se pak neudržel, za to už nemůžu.
            Československé jednotky bojující v zahraničí jsou jiná historie.

        • markus223
          19:01 22.04.2020

          A co jste čekali? Že na vás budou házet gumové medvídky? :-D

        • infi
          19:53 22.04.2020

          theo, vzdyt jste s nima byli ve valecnem stavu... :-) Stejne jako defacto se sovety.

          • palo satko
            20:02 22.04.2020

            On lamentuje nad českou vlastne nemeckou Škodovkou v Plzni. Tu bombardovali na konci vojny.

          • skelet
            20:09 22.04.2020

            No a? Vyrabeli pro nemeckou masinerii. Smutne, ale pochopitelne

          • History
            21:37 22.04.2020
            Oblíbený příspěvek

            Palo Satko... zase jste manipulativní. Jaká německá Škoda? RWHG vlastnilo pouze 20% akcií, ale z pochopitelných (valné vetšině čtenářů) důvodů se tam nacista choval jako doma. Vy si musíte vždy někde rýpnout, proč? Nějaký komplex? Vytahuje tu někdo dramaticky Vodcu a prezidenta Tisa, resp Hlinku?

        • Pavel1
          20:18 22.04.2020

          Rusáci nás zásobovali bombami ještě po skončení války.
          https://www.idnes.cz/technet/v...

          • otecko
            22:06 22.04.2020

            Tak trochu vytržené z kontexu, že? Co na tom, že z Boleslavi utíkali Němci na Západ, když už měli složit zbraně a vzdát se. Nám se to dnes dobře kecá, v kůži velících důstojníků na ruské straně jsme nebyli.

          • Pavel1
            22:28 22.04.2020

            Zkus nejprve zjistit na co reaguji, otecko, než se příště ztrapníš.

          • otecko
            13:20 23.04.2020

            Pavel1 a další kteří o válce nic neví.... stalo se to 2.5.1945 v Ostravě-Kunčicích. Němci poschovávání u Ostravice ve vrbině napadli ruské vojáky, kteří se šli do řeky umýt. Ti přišli jednoho vojáka a další byl zraněný, ostatní se kvapem obrátili a vrátili. Ani ne za hodinu se kunčickou vrbinou rozléhl dělostřelecký přepad několika SU 122 a minometů trvající snad 1/2 hodiny, který dle svědků byl neúměrný tomu, co se stalo. Tam, kde byli Němci schovaní zůstal jen hluboký kráter. Pak nastoupily dva tanky, které to jely místo "zkontrolovat", samo že už ani ty cucky, které z němců zbyly, nenašli. Vyjádření Rusů bylo- už nechceme žádné ztráty našich!! Logické.
            Dívat se na to vaši naivní optikou je nesmysl, ti vojáci se dívali 4 roky do očí smrti a nikomu z nich se nechtělo umírat na konci války. A měli pro to pochopení místních obyvatel více, než si myslíte, protože.... na rozdíl od Prahy a Plzně, osvobození Ostravy byl masakr!
            Proto já píšu, vy mistři "bojových " klávesnic, že nejsme v kůži velících důstojníků, víme!

          • Jirosi
            18:22 23.04.2020

            Otecko: "stalo se to 2.5.1945"

            Vy hlavně píšete o válce, Pavol1 psal o tom co se dělo po kapitulaci. A jednalo se o poměrně masivní operaci, ne o "pár bomb".
            https://www.ustrcr.cz/data/pdf...

          • otecko
            18:56 23.04.2020

            Jiroši, vy také máte problém s pochopením napsaného, takže já vám to zopakuji, co jsem napsal: "Nám se to dnes dobře kecá, v kůži velících důstojníků na ruské straně jsme nebyli."

          • Jirosi
            22:09 23.04.2020

            Otecko: Vy tu událostí z války obhajujete vydání rozkazu k bombardovaní v míru. Fakt nevidíte rozdíl?

          • Pavel1
            22:40 23.04.2020

            Tak znovu, otecko, zjisti si na jaký text jsem reagoval. Zřejmě je pro tebe příliš náročné pochopit kontext, proto ti ušetřím práci. Reagoval jsem na magora, který psal cosi o zásobování bomb Američany a připomněl jsem, že rudá armáda se dopustila toho samého, a to nikoli omylem a dokonce po té co skončila válka. To je celé. Myslíš si, že Američané neměli úplně stejné kruté zkušenosti jako rudá armáda? Já doufám, že nikoliv. Pak mně ovšem překvapuje, proč jsi stejně hystericky nereagoval na "theovy" bláboly.

    • Klimesov
      07:26 23.04.2020

      faraonamumu: Nemusíte mít strach. Rumuni na našem území své pomníky mají a každoročně se u nich pořádají pietní akce, popřípadě vzpomínkové akce, kupříkladu Vlkošské dny vojenských tradic. Akorát to není celostátně zmedializováno.

      Otecko: I tady nemusíte se bát Ostravsko - Opavská operace se připomíná každým rokem. Krom letoška kvůli koronaviru.
      Pietní akty jsou na všech velkých hřbitovech. Kupříkladu v Opavě se to děje každým rokem. Pietní akt u pomníku poblíž Dolního Náměstí, a v odpoledních hodinách na Městském hřbitově u pomníku padlým Sovětským vojákům. Stejně tak je to v Ostravě, u Hrabyňského památníku, a dokonce pietní akty se provádí i u hrobu generála Končického. A dokonce i větší připomínkové akce se pořádají. Historická ukázka u Hlučína se pořádá co dva roky. Letos byla bohužel odložena a možná i přesunuta na další rok kvůli koronaviru. Akorát opět to není celostátně zmedializováno.

      A takové pietní a připomínkové akce se dějí všude po ČR i SR. To že nejsou tak zmedializované je dáno tím, že se jedná z velké části o malé akce pořádané obcemi nebo městy občas krajskými úřady. Ovšem akce v Plzni se zúčastňují i lidé ze zahraničí a hlavně zahraniční vojenské kluby se podílí na jejím financování. Proto je ta akce tak monstrózní a proto má taky větší mediální dosah. Nic jiného v tom není.

      Takže takové ty nesmysly, že tady se nic neděje... Děje se pánové a děje se tu toho spoustu. Dokonce jsme se dostali i do takové úrovně, že připomínkové akce jsou čím dál častěji apolitické a pamětní věnce se pokládají na hroby a pomníky padlých německých vojáků. Takže co se týče 2. sv. Tady problém s pietními akty není.

      Problémy máme trochu s pietními akty co se týká 1. sv. Ale i tady už se to pomalu zlepšuje.

      • skelet
        08:16 23.04.2020

        Strav 1WW je to asi dáno tím, že nás boje přímo nezasáhly. Nicméně pomníčky věnované padlým z té které lokality jsou dle mého čím dál v lepším stavu. Ostatně opravují se pomníky i ze starších válek, nebo se staví nové. Viz. pomník u Střeženic věnovaný koním z jezdecké srážky u Hradce Králové léta páně 1866.
        Jinak to že se o těch místních akcích média nevěnují, bych přisoudil spíše tomu, že co se neděje v Praze jako by neexistovalo. Takže zatímco celá republika ví o každém pražském prdu, tak naopak to neplatí :)

        • Klimesov
          08:39 23.04.2020

          No za 1 sv. Padlo cca 160 000 vojáků z Českých zemí :-) je to více než kolik padlo Českých vojáků za 2. sv. Takže dotklo se nás to docela dost. Já bych to spíše připisoval poválečnému vývoji naší země nebo spíše toho co se dělo roku 1945 - 1948 kdy se tyto pomníky docela často likvidovaly a ničily. Ale jak jsem psal výše, i tohle se u nás zlepšuje, tak jak péče i o jiné pomníky v ČR jak píšete vy sám. Což já považuji za dobré znamení.

          To druhé. Na to bych taky nevsázel. Nevím jak moc je v médiích propagovaná třeba akce Barikáda na Žiškově nebo Kolčavka (boj o Pivovar) Já to vždycky zaznamenal spíše v regionálních novinách, nebo na ČT, ale nevím do jaké míry se jim věnují jiné noviny jako Prima, Nova atd. Tam jsem si moc nevšiml, že by o tom nějak zvlášť moc psali. Ono to ale taky záleží na samotných rocích. Kupříkladu ukázka a velký pietní akt v Ostravě na 70. výročí osvobození byl propagován docela hodně. A tuším, že ČT měla snad hodinový nebo dvouhodinový speciál.

      • otecko
        19:02 23.04.2020

        Klimešove, co z toho, co jste vyjmenoval má pod záštitou AČR, která je nástupkyní Svobodovy armády, která tehdy na Ostravsku doslova potila krev? Takto to bylo myšleno, nebo ty tradice nejsou důležité? Necháme to jen na obecních zastupitelstvích, srovnejte to, prosím, s mediálním Pražským povstáním, osvobozením Plzně, které je ve srovnání se sedmitýdenní operací, při níž zahynulo 22 tisíc vojáků, epizodou. Je to nesrovnatelné!

        • Klimesov
          08:18 24.04.2020

          otecko:
          Vytváříte tady zbytečnou chiméru, místo toho aby jste si ty akce vygooglil.
          Na mnou uváděných Vlkošských dnech vojenských tradic spolupracuje armáda už několik let, tak stejně Vojensko Historická akce v Hlučíně, nebo nyní v Ludgeřovicích Dny vojenských veteránů.
          Víte ono prostě na víc jak 90% těch akcí a to i pietních AČR spolupracuje. Ono by to totiž dost často bez ní ani nešlo. Opravdu jen ty nejmenší pietní a připomínkové akce se dějí bez podpory AČR.

          Srovnat by jste si to měl spíše vy. Každým rokem se na ČT připomíná i Ostravsko - Opavská operace. Letos dokonce TV Polar vydává informace o Ostravsko - Opavské operaci den po dni.
          https://www.ceskatelevize.cz/i...
          Zde ČT z minulého roku.
          Teď to prostě zastínil z velké části koronavirus. V roce 2015 tu byl hodinový možná dvouhodinový speciál v ČT, protože se jednalo o monstrózní akci.

          A co se týče Plzně. Znovu vám opakuji. Na této akci se finančně podílí i zahraničí, proto je ta akce tak rozsáhlá a tak mediálně přitažlivá. Navíc samotná Plzeň si prostě tuto akci užívá a je ochotná ji dostatečně finančně a legislativně podpořit. Velká část té techniky co se v Plzni objevuje se totiž tahá do ČR ze zahraničí.

          Pokud chcete aby se něco podobného dělo i v Ostravě tak máte tu možnost a přičiňte se. Dojednejte to s městem, dojednejte to s KVH kluby z Ruska a zahraničí ať dotáhnou nějakou tu techniku aby to bylo mediálně zajímavé.
          Ono totiž za akcí v Plzni nestojí náš stát, ale jednotlivá KVH sdružení. Státní organizace a město Plzeň je v jejich snažení akorát všemožně podporují.
          Za touto akcí stojí obrovská práce a úsilí převážně dobrovolníků z různých KVH spolků.
          Takže pokud vy sám nejste spokojen s tímto stavem. Máte možnost s tím něco udělat a přičinit se o zlepšení této situace. Ale stěžováním a pomlouváním práce jiných ničeho nedosáhnete.
          Přeji příjemný zbytek dne.

          • Torong
            11:14 24.04.2020

            Soudruh Otecko se o ty akce ve skutečnosti vůbec nezajímá a o nějakou účtu k veteránů mu nejde. Jinak by o těch akcích dávno věděl, případně se na nich sám podílel. Jemu jde čistě o to vytvářet dojem, že se dnes stát snaží cíleně snižovat zásluhy RA na osvobození ČSR od nacismu a naopak naopak přehán~t zásluhy spojenců. Tedy přesně to co dělali jeho soudruzi po čtyřicet let.

          • Klimesov
            11:59 24.04.2020

            Torong: Taky si někdy říkám, že lidé co si furt stěžují, že někde nějaké akce jsou a jinde ne, asi nemají ani potuchu co všechno za tím vlastně stojí. Většina podobných pietních akcí se řeší skoro rok dopředu. Ty menší cca půl roku dopředu. Stojí za tím práce mnoha lidí co to dělají ve svém volnu a mnohdy do toho investují i vlastní finance. Je to řešení s muzei, policií vlastníky pozemku atd. atd. A to, že Plzeň je tak mediálně přitažlivá je dáno tím, že tito lidé prostě dělají dobrou práci. Je to už několikátý ročník a má to tam nějakou tradici a díky tomu je to přitažlivé i pro lidi ze zahraničí a díky tomu je to prostě jedna z největších historických akcí v ČR a díky tomu se jí dává větší mediální pozornosti.
            Město a samotné orgány pořadatelům nehází klacky pod nohy a snaží se jim ve všech možných případech vyjít vstříc. Ono totiž promenádovat se takhle se braní v ruce a nedejbože dělat nějakou kolonu těžké techniky není nic co by se smělo dělat každý den a vše podléhá výjimkám a nějakým pravidlům. A to nemluvím o vytvoření dočasné střelnice někde ve městě kde se vám pohybuje stovky čumilů.
            Ti lidé prostě asi neví a proto si naprosto nesmyslně stěžují.

          • Torong
            13:52 24.04.2020

            Já si naopak myslím, že většina těchto "Otecků" všechno tohle velmi dobře ví. A taky ví, že "obyčejný člověk" to neví. Ten ví jen to co mu řekne Koranteng na nově. No a čím víc tyhle lži budou "Oteckové" tvrdit, tím víc budou mít "obyčejní lidé" jasno.

    • Trener
      08:25 23.04.2020

      Škoda, že si už přesně nevzpomínám na plný význam o Rumunech, kteří se podíleli na našem osvobození. Samozřejmě hodně jich tu padlo, a prý ti proští vojáci byli většinou pěkní čuňata, pořádný pitky, strašné plýtvání s jídlem ač měli sami málo do papuly. Takže našinec byl rád, že pak odtáhli.

      • Klimesov
        08:50 23.04.2020

        No těžko soudit. Babičku mojeho kamaráda kupříkladu znásilnili Sovětští vojáci a ona sama třeba Německé vojáky chválila, že se k ní chovali slušně, a o těch Sovětských vykládala jaké to byly prasata.
        Takže opravdu těžko soudit. Já v podobné situaci jako oni třeba nikdy nebyl, a jak známo válka z člověka vytáhne jen to nejhorší. Je správné si i tyto skutečnosti připomínat, ale soudit na jejich základě... já osobně si to nedovolím.

        • skelet
          10:15 23.04.2020

          vzpomínky pamětníků asi budou podobné. Prarodiče vždy nadávali na Sudeťáky, kteří se dle nich chovali jako vrchnost, ale na vojáky z Wehrmachtu extra nenadávali. Pochopitelně byli rádi, když je odsud Sověti (a tím myšleno i polské a československé jednotky) vyhnali. Babi se dokonce účastnila i úklidu těl ve staré Porubě (dnešní Myslivna), což pro ní v 15letech musel být silný zážitek. Její budoucí manžel, tedy můj děda se zase musel účastnit opevňovacích prací někde u porubského zámečku. Absolutně nikdy o tom nechtěl mluvit, takže kdo ví co se tam dělo. Krom této události byl jinak vypravěč. A jeho bratra zase málem zastřelil ožralý rudoarmějec, který mu vyhrožoval samopalem. Naštěstí se mu a jeho kamarádům podařilo zdrhnout, když dotyčného rudoarmějce vyplašilo nízkoletící letadlo.
          Dějiny možná černobílé jsou, ale jednotlivé osudy jsou až děsivě šedivé.

          • Klimesov
            10:32 23.04.2020

            Naprostý souhlas.

        • stronger.p
          13:51 23.04.2020

          Mám Vám tady rozepisovat, jak po mojí babičce, mojí mámě (*38) a mém strýci (*44), stříleli z projíždějícího nákladního auta němečtí vojáci v Hradci Králové na náměstí u kostela, když tlačila kočárek v květnu 45?
          Vždy jsou dvě strany mince....

          • Klimesov
            14:22 23.04.2020

            Já vám děkuji za příspěvek a upozornění.
            Ale jen aby bylo jasno. Svůj komentář jsem tu hodil právě proto abych upozornil, že existují právě ty dvě strany mince, a zároveň jsem ho doplnil o větu, že já osobně si tyto události nedovoluji soudit, protože jsem u nich nebyl, a to co zažívali tito lidé jsem já nikdy nezažil :-)
            Takže ještě jednou děkuji za upozornění a přeji vám pevné zdraví a příjemný zbytek dne. :-)

          • stronger.p
            16:28 23.04.2020

            Není zač a děkuji :-)
            Moje druhá polovina rodiny ze strany otce má zas "zkušenost" s RG
            Ve Válce jsou jen oběti a strašlivé lidské utrpení na všech stranách, které si nikdo z nás neumí ani představit...