Sýrie pod tlakem: Jak přežít mezi Izraelem a Íránem?

Přístup Sýrie k íránské strategii „jednoty arén“[1], v jejímž rámci různé skupiny tvořící teheránskou „osu odporu“ koordinují své akce proti Izraeli, je trvale nedůsledný. Damašek se zdržel otevření aktivní fronty po útoku Hamásu proti Izraeli ze 7. října 2023 a tento postoj zachoval i poté, co Izrael obrátil své zbraně proti Hizballáhu, který Asadovu režimu ještě nedávno pomáhal přežít a jeho bojovníci agresivně vnucují teheránský „kulturní export” syrským civilistům.

Pro režim v Damašku má přežití přednost před vším ostatním, tak jako pro drtivou většinu autoritářských režimů v historii. Režim prezidenta Bašára al-Asada se prostě chce vyhnout konfrontaci s Izraelem uprostřed narůstajícího napětí v regionu. Vzhledem k Asadovým úzkým vazbám na Írán, přítomnosti Hizballáhu za hranicemi v Libanonu a úloze Sýrie jako tranzitního uzlu pro zbraně z Íránu směrem k Hizballáhu, to však nemusí stačit.

Po 7. říjnu se syrský režim ocitl v poněkud lepší pozici. Sýrie částečně získala zpět na svém ztraceného významu a pozornosti, protože Blízký východ se znovu stal globálním ohniskem konfliktu a Rusko a arabské státy jí opět začaly věnovat pozornost. Íránská strategie „jednoty arén“ nebyla v syrské zahraniční politice nikdy důležitým faktorem. Damašek považoval válku v Gaze za další příležitost k prosazení vlastních zájmů, a to využitím okolností k posílení bilaterálních vztahů, zejména s arabskými zeměmi. Režim také doufal, že bude mít prospěch z případné dohody zahrnující Gazu, Hizballáh, Libanon, Írán a další regionální aktéry. Izrael však měl zcela jiné plány.

Když se plameny války rozšířily mimo Gazu a zachvátily Libanon, uprostřed stupňujících se přímých útoků mezi Íránem a Izraelem se Sýrie náhle ocitla nebezpečně blízko hlavního dějiště konfliktu. Opět upustila od realizace strategie „jednoty arén“ a usilovně se snažila vyhnout izraelské odvetě. Rozšíření vojenské infrastruktury Hizballáhu v Sýrii v roce 2013 pomohlo Asadovu režimu přežít povstání na domácí půdě, ale nyní se tato teroristická organizace stala přítěží hrozící přivolat izraelskou intervenci v Sýrii.

Souběžně s válkou v Libanonu Izrael vystupňoval své údery v Sýrii a zasáhl íránsko-hizballáhské objekty, sklad zbraní poblíž Ruskem kontrolované letecké základny Hmeimim (čímž vyslal vzkaz i Rusům) a vilu patřící Maheru al-Asadovi, bratrovi prezidenta Bašára al-Asada, který vede elitní čtvrtou obrněnou divizi a je považován za hlavního spojence a spojku Íránu v Damašku. Novým prvkem je taky vzdušný výsadek jednotky Sajeret Šaldag, která ze země zničila podzemní íránskou továrnu na rakety poblíž Masjafu. [2], [3]