Romové v odboji: Zlu a nenávisti je třeba se aktivně postavit

Romové v odboji: Zlu a nenávisti je třeba se aktivně postavit
Romská žena s nacistickou policii / Foto: Bundesarchiv, R 165 Bild-244-71 / CC-BY-SA 3.0 (Zvětšit)

Na mezinárodní konferenci konané ve dnech 10. a 11. března v německém Heidelbergu opakovaně zaznělo, že žijeme v době, kdy nacionalismus, anticikanismus a antisemitismus jsou na vzestupu napříč celou Evropou. Lidé jsou nejen verbálně napadáni, ale dokonce i zabíjeni kvůli svému původu, barvě kůže nebo náboženství.

Romský aktivista Romani Rose z Heidelbergu na konferenci prohlásil, že velký díl viny na tomto stavu mají novináři, fotografové, filmaři, údajně vytvářející obraz Romů, který je často ovlivněn klišé. Většina mýtů o Romech je živena po staletí a je v myslích lidí stále ještě hluboce zakořeněna. Účastníci konference pořádané Evropským romským institutem pro umění a kulturu (ERIAC) ve spolupráci se sekcí rady Evropy zabývající se Romy a Ústřední radou německých Sintů a Romů se shodli, že sociální sítě jsou pro menšiny v současné době největší výzvou. Nenávistné projevy, uveřejňované bez zábrany na těchto sítích, jsou relativně novým, ale alarmujícím fenoménem, jak pokud jde o jejich široký záběr, tak o rychlost. „Víme, že na sociálních sítích se nenávist šíří mnohem rychleji,” řekl Zeljko Jovanovic, ředitel Open Society Roma Initiatives Office. Jeho slova potvrdila například Isabela Mihalache z organizace European Roma Grassroots Organisations Network (ERGO Network), která uvedla: „Nenávistné projevy jsou na vzestupu na sociálních sítích a v médiích a stávají se běžnou součástí našeho života.” Mihalache prezentovala výsledky projektu, který organizace realizovala v 90 neziskových organizacích ve 27 členských státech EU, jež tuto skutečnost dokládají. “Je důležité vnímat Romy jako naše spoluobčany, sousedy, za nimiž je třeba stát. Když se neohradíme, bude se toto zlo týkat stále větší skupiny lidí. Nenávist je nekonečná, když se jí nepostavíme,” konstatovala na setkání aktivistka Gwendolyn Albert.


Muzeum romské kultury; větší foto / Foto: Rommuz, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Mnozí Romové se aktivně postavili na odpor řádění nacistů

Aktivistka Gwendolyn Albert má stoprocentně pravdu, když říká, že zlu a nenávisti je třeba se aktivně postavit na odpor. Po obsazení Československa Hitlerovým Německem v roce 1939 se vedle Židů stali cílem nacistické nanávisti a likvidačních postupů také Romové. I když přesné statistiky neexistují, Romové patřili ve velkém počtu k obětem holocaustu a nemálo jich zemřelo v plynových komorách. Je třeba připomenout, že rovněž v tomto etniku se našli ti, kteří se odmítli bez boje podrobit politice nacistického režimu zaměřeného na likvidaci všech politicky a také etnicky nepohodlných osob. 

Historik Dušan Slačka z  brněnského Muzea romské kultury se k počtu účastníků aktivního odporu vůči nacistům staví trochu skepticky, když klade řečnickou otázku: „Kolik československých občanů bojovalo proti nacistům a fašistům?“ Podle jeho vyjádření je tato otázka velmi obtížně zodpověditelná. Dodává, že domácí odboj založený na konspiraci ze své podstaty nevytvářel dokumentaci identifikující jeho účastníky. Z hlediska problematických dobových definic a vnímání „cikánů“ (nejednalo se o oficiálně uznanou národnost jako dnes) je také problematické i jejich vyčíslení v československých zahraničních jednotkách. Známé jsou spíše jednotlivé osudy zachycené díky vzpomínkám pamětníků. Vzhledem k výše uvedenému se podle Slačky dá na účast československých Romů v odboji dívat spíše kvalitativně než kvantitativně.  V případě jejich původu či přesněji, odkud pocházeli, to opět záleží na jednotlivých příbězích a osudech. Zdokumentovány a publikovány jsou příběhy uprchlíků z takzvaných. cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, kteří se zapojili do partyzánského odboje v Protektorátu Čechy a Morava. Známe příběhy slovenských Romů v partyzánském odboji, ale také víme o Romech odvedených do pracovních nebo i bojových jednotek Slovenska či Maďarska, včetně z území maďarského záboru na jižním Slovensku, kteří následně zběhli ke spojencům na východní frontě nebo v Itálii a účastnili se odboje v řadách československých zahraničních jednotek či spojeneckých armád. Obecně je známo více příběhů na Slovensku, což může podle výše zmíněného historika souviset jednak s větším počtem Romů žijících na tomto území, ale také s lepšími podmínkami k partyzánskému odboji, například s faktem vzniku Slovenského národního povstání.

Kde všude se Romové zapojili do bojů 

Za všechny Dušan Slačka zmiňuje alespoň dvě jména s extrémně zajímavými osudy a specifickými místy působení. Prvním z nich je Anton Facuna, který v Itálii zběhl ke zdejším partyzánům a odtud se dostal do řad americké armády. V její uniformě byl pak vysazen na Slovensko, kde se zúčastnil Slovenského národního povstání. Dalším příkladem je Imrich Horvát, který byl nejdříve odveden do Maďarské armády, ze které na východní frontě zběhl k Sovětům a dostal se do československých jednotek v SSSR. S nimi se probojoval přes Duklu na Slovensko, kde byl zraněn a zajat, odvezen na západ do německého zajateckého tábora. Byl pak osvobozen Spojenci a společně s americkou armádou se vrátil do Československa. Tyto dva publikované osudy patří k nejznámějším.

Kromě Facuny a Horváta je ještě pravděpodobně nejčastěji zmiňovanou postavou Josef Serinek, Jednalo se o uprchlíka z koncentráku v Letech. Patřil k účastníkům partyzánského odboje a byl dokonce organizátorem partyzánských oddílů na Vysočině. Známý je zejména díky obsáhlým vzpomínkám, které v 60. letech zaznamenal Jan Tesař a v roce 2016 je vydal s komentáři v monumentální edici Česká cikánská rapsodie. Ve Svitavách mu byla odhalena pamětní deska a jsou organizovány připomínkové akce a vysazovány památné stromy na místech jeho válečného působení. „Vybrané pasáže ze Serinkových vzpomínek také zazněly na pokračování zhruba před rokem v Českém rozhlase,“ připomíná historik Slačka a dodává, že „uvedené příklady jsou jen z hlavy vypsané prvotní nápady a spíše naznačení možného uvažování o tématu než vyčerpávajícími odpověďmi hodnými publikování“.

Lety, Hodonín, Osvětim II. – Birkenau, ale třeba také Ravensbrück nebo Buchenwald. Tam všude tzv. nepřizpůsobiví čelili hladu, epidemiím, končili v plynových komorách. Na Slovensku se jim dostávalo bití od slovenských gardistů, byli vyhánění ze svých osad do lesů, byli zavíráni do pracovních lágrů, trpěli podvýživou, různými nemocemi. Dokonce byli zaživa upalováni příslušníky Wehrmachtu. Utrpení, které Romům přinesli nacisté a válka, jež nebylo vždy připomínáno, „jsme se již téměř uvolili uznat“, trpce konstatuje Dušan Slačka Romský holokaust, který v Česku vyhladil devadesát procent romské populace, se původně nazývá Romengro murdaripen.


Trailer k filmu Jak jsem se stala partyzánkou

Odlišný osud Romů v českých zemích a na Slovensku 

K výjimečným romským postavám patří inženýr Karel Holomek, který se narodil v roce 1937 v Brně v rodině původních moravských Romů. Jeho otec Tomáš Holomek byl první vysokoškolsky vzdělaný Rom v bývalém Československu a druhou světovou válku přežil díky tomu, že uprchl na Slovensko. Jeho syn Karel živě popisuje osudy Romů a dobu, kdy probíhaly transporty romského etnika z českých zemí: „Romové byli odváženi do koncentračních táborů, téměř všichni, kteří tady tehdy žili, což bylo víc než šest a půl tisíce lidí.“ Karel Holomek zároveň připomíná, že všichni Romové, kteří žili v Čechách a na Moravě, skončili v koncentračních táborech, pokud se výjimečně neukrývali, což byl případ jeho osobně, dále sestry a maminky, která snad jediná pochopila, že „koncentrák není nějaký výlet do pracovního tábora, ale že to je smrt, takže nás ukrývala, a tím nás zachránila.“ Všichni ostatní z jeho rodiny v táborech zahynuli. I inženýr Holomek před časem pro média potvrdil, že z té doby jsou známé ty tábory, o kterých dnes slýcháváme, to znamená Lety u Písku a také Hodonín u Kunštátu. „Na Slovensku Romové trpěli také, ale spíše tím, že byli v pracovních táborech, kde pracovali pro Němce, dělali zákopy, řekl bych velmi primitivně, před přicházející frontou,“ říká Holomek a dodává, že díky tomu slovenští Romové na rozdíl od Romů českých a moravských druhou světovou válku z velké části přežili.

Případy romských spoluobčanů, kteří se aktivně postavili nacistickému zlu v bývalém Československu se zbraní v ruce nebyly určitě tisíce, ale spíše desítky. V každém případě si zaslouží velkou úctu a patří jim poděkování za odvahu. Patřil k nim i Juraj Miker z východního Slovenska, kterému v roce 1960 přijel na pohřeb jeho bývalý velitel z Buzuluku Ludvík Svoboda. Juraj přitom nebyl jediným z rodiny Mikerových, kdo se za druhé světové války postavil nacistům na odpor. „Dědovi synové Štefan a Jozef padli u partyzánů. Mladí kluci, bylo jim přes dvacet. Štefana zradili gardisti, a když byl zraněný, dorazila ho v lese divoká prasata, cítila krev. Byl ve skupině známého partyzána Pavla Boroše, která působila v okolí Zalužic,“ uvedl pro média Jozef Miker a upřenil, že Romové bojovali i v partyzánské skupině ve Vinné. Jinou legendou byl Anton Facuna, kterého již také zmínil historik Slačka. Facuna byl vyškoleným specialistou amerického Úřadu strategických služeb (Office of Strategic Services), předchůdce dnešní CIA, určeným pro zvláštní operace. Jeho válečná sága by podle dochovaných pramenů vydala na celou knihu. Nejprve byl v roce 1941 jako voják slovenské armády nasazen v Sovětském svazu, v roce 1944 pak v Itálii. Tam po měsíci dezertoval k partyzánské skupině Rinaldo a nakonec se ohlásil u československé vojenské mise v Římě. A když OSS hledala dobrovolníky pro zvláštní operace, přihlásil se a byl přijat s otevřenou náručí. Akce na sebe nenechala dlouho čekat. 7. října 1944 jej při operaci s názvem Day, která měla podpořit Slovenské národní povstání, spolu s pěti americkými kolegy vysadila na letišti Tri Duby americká „létající pevnost“ B-17. Následoval přesun do Bratislavy, kde Anton Facuna učil slovenské důstojníky zacházet s americkými zbraněmi. Tony, jak mu Američané říkali, měl falešné dokumenty na jméno Anton Novak.

Tvůrci filmu o odboji Romů proti nacistům s názvem Jak jsem se stala partyzánkou získali letos v dubnu na německém festivalu goEast významné ocenění. Z hlavní soutěže konané ve Wiesbadenu si pak odnesli Cenu za kulturní rozmanitost. Dokumentární snímek režisérky Very Lackové by se měl v českých kinech objevit na začátku příštího roku. ČTK o tom informoval Jan Bodnár za společnost Media Voice, která je spolu se společností Film & Sociologie a televizemi RTVS a Česká televize koproducentem filmu. Režisérka Lacková v dokumentu odhaluje na pozadí vlastní rodinné historie pohnuté osudy čtyř romských partyzánů. Pátrání ji přivedlo k doposud nezveřejněným faktům a přináší příběhy lidí, kteří se navzdory odlišnému původu dokázali spojit s jinými etniky v boji proti zlu.

O problematice zla jsem měl možnost několikrát hovořit s dlouholetou ředitelkou ojedinělého Muzea romské kultury, vystudovanou historičkou Janou Horváthovou. Její otec, již zmíněný Karel Holomek, se později dokázal také postavit zlu v tom smyslu, že jako voják z povolání odsoudil v srpnu 1968 okupaci Československa vojsky Sovětského svazu a jeho čtyř satelitů. V té době již naštěstí nemohl být poslán do koncentračního tábora, ale byl propuštěn z místa vysokoškolského pedagoga na Vojenské akademii a byl nucen se živit manuální prací. V 80. letech se rovněž aktivně podílel na tvorbě samizdatu. Dcera Jana Horváthová patří v současné době k těm Romům, kteří cítí potřebu pozvednout romské etnikum, zvýšit jeho vzdělanost a zapojit ho lépe do většinové společnosti. Muzeum, které vede, je velkým příspěvkem k tomuto úsilí.

Nahlásit chybu v článku


Související články

PREMIUM Postava Stepana Bandery stále vyvolává značné emoce

Rozporuplné reakce nejen na Ukrajině, v Polsku, v naší republice, ale i jinde ve světě vyvolalo ...

Jevhen Perebyjnis: Václav Havel je na Ukrajině nejznámějším Čechem

Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis je velmi ...

Generál Mašín zůstane navždy mimořádnou legendou protinacistického odboje

Legenda protinacistického odboje podplukovník Josef Mašín byl v roce 2005 in memoriam povýšen ...

Český šlechtic Radecký byl vynikající vojevůdce Rakouska-Uherska

Mnoho lidí u nás v dnešní době již pravděpodobně netuší, čím se vlastně proslavil Josef Václav ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Christian
    08:25 03.01.2022

    Asi je to pravda, že jsem se článkem o Romech v odboji pustil na dost riskantní půdu. Není to v mém případě ale zdaleka poprvé. Před listopadem 1989, jsem se účastnil mnoha akcí ...Zobrazit celý příspěvek

    Asi je to pravda, že jsem se článkem o Romech v odboji pustil na dost riskantní půdu. Není to v mém případě ale zdaleka poprvé. Před listopadem 1989, jsem se účastnil mnoha akcí různých nezávislých skupin či signoval řadu dokumentů a prohlášení, které vyzývaly tehdejší komunistickou vládu k dodržování vlastních zákonů. Po listopadové revoluci vše pokračovalo mými reportážními cestami do krizových oblastí - např. do válečné Jugoslávie, do bývalého Sovětského svazu či do Izraele. Návštěva našich vojáků v Afghánistánu mi již bohužel nevyšla, i když jsem o ni opakovaně ministerstvo obrany žádal. V každém případě přeji ze srdce úplně všem čtenářům mých článků v Armádních novinách úspěšný rok 2022 a hlavně hodně zdraví.
    Kristián ChalupaSkrýt celý příspěvek

  • flanker.jirka
    13:20 29.12.2021

    I tato část historie je třeba zkoumat. Romská komunita to tu měla vždy hodně těžké. Pokusy o jejich začlenění do společnosti začaly reálně probíhat až po roce 1965, přičemž do roku ...Zobrazit celý příspěvek

    I tato část historie je třeba zkoumat. Romská komunita to tu měla vždy hodně těžké. Pokusy o jejich začlenění do společnosti začaly reálně probíhat až po roce 1965, přičemž do roku 1989 do značné míry ovlivněny tehdejším direktivním přístupem, což se pro generaci zvyklou ještě kočovat nesetkalo s porozuměním.
    Nevím, jak na východním Slovensku, ale v ČR se to nyní daří, ale nelze čekat zázraky, několik generací to potrvá. Vše ovlivní nastavení sociálního systému a odměn za práci a vzdělávání.Skrýt celý příspěvek

  • skelet
    12:16 29.12.2021

    tak netřeba zapomínat, že ani ti Romové nejsou jednolitá skupina a liší se chováním mezi jednotlivými klany. A to jak k přístupem k rodině, tak i k práci a vzdělání.

    tak netřeba zapomínat, že ani ti Romové nejsou jednolitá skupina a liší se chováním mezi jednotlivými klany. A to jak k přístupem k rodině, tak i k práci a vzdělání.

  • Znaim
    11:51 29.12.2021

    Prvních 21 let svého života jsem prožil v relativně malém městě (30 tis. obyvatel) a na Romy jsem měl obecně negativní názor, vycházející ze zkušeností právě s místními Romy ...Zobrazit celý příspěvek

    Prvních 21 let svého života jsem prožil v relativně malém městě (30 tis. obyvatel) a na Romy jsem měl obecně negativní názor, vycházející ze zkušeností právě s místními Romy (nezaměstnanost, agresivita, drogy, kriminalita, hlučnost). Teď již nějakou dobu žiji ve velkém městě (přes 300 tis. obyvatel) a musím říct, že můj názor na Romy se vcelku změnil. Jasně, spousta z nich je tu taky nepřizpůsobivých, ale spousta jich ničím nevyčnívá z majoritní společnosti. Vidět pracovat Roma např. za pokladnou nebo rozvážet jídlo tu není nic zvláštního. O to těžší cestu tihle kluci museli mít kvůli diskriminaci, které čelí. I já se stále bohužel dívám na Romy skrz prsty, kvůli negativním zkušenostem z minulosti. Když ale vidím romského kluka za pokladnou v uzenářství, dává mi to naději a optimismus do budoucna.Skrýt celý příspěvek

  • Kamil
    11:12 29.12.2021

    Je zcela evidentní, že se autor článku o Romech v protinacistickém odboji pustil na velmi riskantní půdu, protože zmíněné etnikum je většinou společnosti vnímáno značně negativně. ...Zobrazit celý příspěvek

    Je zcela evidentní, že se autor článku o Romech v protinacistickém odboji pustil na velmi riskantní půdu, protože zmíněné etnikum je většinou společnosti vnímáno značně negativně. Přesto je tento článek dost zajímavý.Skrýt celý příspěvek

  • Jura99
    16:33 28.12.2021

    V řadě věcí dobří jsou. Třeba mají úžasnou schopnost navyšovat svou populaci, válku přežilo v české části republiky pouze pár stovek Romů (asi 400) a dnes jsou početnou menšinou ...Zobrazit celý příspěvek

    V řadě věcí dobří jsou. Třeba mají úžasnou schopnost navyšovat svou populaci, válku přežilo v české části republiky pouze pár stovek Romů (asi 400) a dnes jsou početnou menšinou (asi přes 200tis.) Zmíněný odbojář-partyzán Serinek byl myslím mj. ve skupině, která pomstila smrt gen. Luži.Skrýt celý příspěvek

    • bubamara
      17:59 28.12.2021

      Naši současní Romové jsou přece převážně ze Slovenska nejde o žádnou schopnost navyšování populace (děsnej obrat). Po válce se přesunovalo obyvatelstvo ze Slovenska do vysídleného ...Zobrazit celý příspěvek

      Naši současní Romové jsou přece převážně ze Slovenska nejde o žádnou schopnost navyšování populace (děsnej obrat). Po válce se přesunovalo obyvatelstvo ze Slovenska do vysídleného pohraničí za prací. Logicky pak většina zůstala. Našich Romů, kteří se postavili nacistům, bysme si měli vážit.Skrýt celý příspěvek

    • Miroslav
      19:10 28.12.2021

      Keď som kedysi robil výrobného riaditeľa na miestnej STS (nie Chvojkovice-Brod) tam som mal na príprave pár cigánov. Boli to vcelku pracovití chlapci hoci mali najťažšiu robotu v ...Zobrazit celý příspěvek

      Keď som kedysi robil výrobného riaditeľa na miestnej STS (nie Chvojkovice-Brod) tam som mal na príprave pár cigánov. Boli to vcelku pracovití chlapci hoci mali najťažšiu robotu v nevytápanej hale za najmenej peňazí. Ale už keď si sa s nimi rozprával, tak tam bolo vidieť ten posun v myslení. Chválili sa napríklad, že si poctivo platia vodu a elektriku, čo teda v tomto kraji a tejto komunite nie je štandardom. Čo ma najviac potešilo, že trvajú na tom, že maximum sú 3 deti aby sa im ako tak mohli venovať, lebo podľa slov jedného z nich ,,Musia chodiť do školy a pracovať aby sa aspoň oni mali lepšie ako ja"

      Čo sa týka podstaty problému, tak korunu tomu paradoxne nasadili komunisti podľa hesla ,,Cesta do pekla je dláždená dobrými úmyslami". Komunisti sa snažili začleniť rómsku komunitu do spoločnosti tak, že ich proste rozdrobili medzi bežných ľudí, či dokonca elitu spoločnosti s tým, že sa popri nich niečo naučia. No stal sa opak. Komunisti popretŕhali väzby v prísne hierarchistickej komunite a hodili ich do vody života kde sa mnohí utopili. Predtým mala každá komunita vajdu, teda akýsi centrálny mozog. Bol to spravidla najstarší, najmúdrejší a relatívne aj vzdelaný človek. Zrazu sa ocitli na sídliskách kde sa museli spoliehať len na seba, a to mnohí nezvládli. Žiarivým príkladom je košické sídlisko Luník IX ktoré bolo kedysi skutočne dobrou adresou. Bývali tam lekári, úradníci, vojaci, policajti, učitelia. Dnes je to sídlisko výjavom zo zlého postapokalyptického filmu kde nezastavuje autobus, bytovky tam búrajú kvôli narušenej statike jednu za druhou a odpadky sú do výšky prvého poschodia.Skrýt celý příspěvek

      • GlobeElement
        07:31 29.12.2021

        Na ZDŠ jsem měl spolužačku Cikánku. Byla to hodná a tichá holka, ale studijní typ to tedy nebyl. Její bratr (starší) na tom byl podobně, v rodině evidentně na vzdělání moc nelpěli. ...Zobrazit celý příspěvek

        Na ZDŠ jsem měl spolužačku Cikánku. Byla to hodná a tichá holka, ale studijní typ to tedy nebyl. Její bratr (starší) na tom byl podobně, v rodině evidentně na vzdělání moc nelpěli. Když jsem jako student dělal brigádu, dělal se mnou jistý Ščuka, Cikán, byl pracovitější, než já (to ovšem není žádné umění).
        Je to ve výchově a osobním nastavení.

        Později jsem bydlel ve čtvrti, kde žila i komunita Romů. Zde píšu Romů a ne Cikánů, protože se od těch ostatních, které označovali za Cikány, odtahovali. Ti už byli naprosto stejní, jako třeba naše rodina, jen si více dávali záležet na módě.

        Co se odboje týče, do toho se zapojí ten, kdo se cítí být okupací postižen. To znamená, že musel být součástí společnosti, která okupací ztratila své dosavadní postavení. Pokud již před okupací žil na okraji společnosti nebo zcela mimo ni, vlastně nemá důvod proti okupaci protestovat, pro něj se nic moc nezměnilo.Skrýt celý příspěvek

        • Miroslav
          09:27 29.12.2021

          Ja som z východného Slovenska kde ich máme snáď viac, ako vy v celých Čechách, takže skúsenosti mám pomerne bohaté. Ja si nepamätám, že by niektorý došiel až do konca, teda do 9. ...Zobrazit celý příspěvek

          Ja som z východného Slovenska kde ich máme snáď viac, ako vy v celých Čechách, takže skúsenosti mám pomerne bohaté. Ja si nepamätám, že by niektorý došiel až do konca, teda do 9. triedy okrem jedného prípadu. Na prvom stupni sme ich v triede mali 6 (z toho boli traja bratia a rozhodne nie trojčatá). V nejakom šiestom ročníku boli len traja a do 9. triedy došiel len jeden. Ten mal zaujímavú stratégiu. Vždy vedel koľko 5 môže mať na koncoročnom vysvedčení aby ho pustili ku komisionálnym skúškam a na ne sa naučil presne toľko, koľko mu trebalo aby cez komisiu prešiel do ďalšieho ročníka. Ale nezriedka boli aj takí ktorí svoju školskú púť ukončili v druhom ročníku (dodnes nechápem ako je možné prepadnúť 7x po sebe).

          Nehádžem do jedného vreca. Poznam aj naozaj slušných, úspešných, vzdelaných a úprimne si ich vážim. Treba povedať aj to, že tie deti to nemajú ľahké. Žijú na okraji spoločnosti, častokrát v osadách kde nie je možnosť naučiť sa niečo do života, Rodičia nemajú ani základné vzdelanie a preto sa ani nevedia venovať svojím deťom, je to začarovaný kruh. Prvú veľkú ranu dostali po roku 1989 keď mnohí stratili prácu a tým aj pracovné návyky (Kto dobrovoľne zoberie do práce človeka ktorý nemá VP, má len základné vzdelanie a nemá pracovné návyky). Potom ich systém zabil znova po roku 1993 keď Mečiarove vlády im umožnili žiť zo štedrých prídavkov na deti. Toto sa už zmenilo a mnohí pochopili, že takéto časy sa skončili, ale je to beh na dlhé trate.Skrýt celý příspěvek

          • GlobeElement
            10:14 29.12.2021

            Ti vaši jsou jiní. Žijí v osadách, jsou izolovaní od okolní společnosti, jako kdyby to byla jiná země. Lidé jsou živočišný druh jako každý jiný a příroda vždy využije všechny ...Zobrazit celý příspěvek

            Ti vaši jsou jiní. Žijí v osadách, jsou izolovaní od okolní společnosti, jako kdyby to byla jiná země.

            Lidé jsou živočišný druh jako každý jiný a příroda vždy využije všechny možnosti získávání zdrojů. Takže to dělají i lidé a pak vznikají subkultury, které se živí specifickým způsobem, v tomto přírodě přežívání na dávkách a příležitostných zlodějnách. Není to nic moc život, ale zase se člověk nepředře a k přežití to stačí, proto tento způsob existuje. Tady nepomůže vysvětlování, přemlouvání, osvěta. Tady pomůže jen ukončení přísunu zdrojů, aby se člověk musel poohlédnout po jiném.

            Co se vzdělání týče, ta mnou zmíněná rodina to doklepala k dokončení ZDŠ, ale na střední školu z nich nešel nikdo. A to jsme byli ročník, kde šlo na střední školu s maturitou asi 80% žáků ZDŠ a asi 25% dokončilo VŠ.Skrýt celý příspěvek

      • flanker.jirka
        13:11 29.12.2021

        Miroslav
        To byla ta STS, která se podíla na tragedii v JRD Čifáre? :-)
        https://www.youtube.com/watch?...

        Miroslav
        To byla ta STS, která se podíla na tragedii v JRD Čifáre? :-)
        https://www.youtube.com/watch?...

        • Miroslav
          14:26 29.12.2021

          Naša tragédia mala podobu generálneho riaditeľa s hypertrofovaným egom

          Naša tragédia mala podobu generálneho riaditeľa s hypertrofovaným egom

  • zdeno
    16:03 28.12.2021

    Je to divné, odlišování lidí podle etnika samo o sobě zavání, mimochodem z hlediska lidských ras jsou romové i češi běloši, spíše rozlišuji lidi podle činů.Romové jako etnikum ...Zobrazit celý příspěvek

    Je to divné, odlišování lidí podle etnika samo o sobě zavání, mimochodem z hlediska lidských ras jsou romové i češi běloši, spíše rozlišuji lidi podle činů.Romové jako etnikum nazýváme skupinu několika dost rozdílných tamilských kmenů z nichž jen někteří jsou tzv. nepřizpůsobiví (bohužel to odnášejí v očích majority všichni), ano jsou mentálně trochu odlišní, tam kde dostali práci a vzdělání místo dávek s nimi problémy nejsou -mohli to vyřešit v minulosti za socíku a vykašlali se na to, teť to půjde hůře. P.S. kolik znáte romů s vysokoškolským vzděláním? Já osobně 3.Skrýt celý příspěvek

  • Christian
    15:50 28.12.2021

    Dobrý den! V letech 1975 až 1979 jsem pracoval jako dělník u Pozemních staveb Ostrava při výstavbě sídliště v Brně-Bystrci. Na stavbě pracovalo tehdy také několik Romů. Se dvěma ...Zobrazit celý příspěvek

    Dobrý den!
    V letech 1975 až 1979 jsem pracoval jako dělník u Pozemních staveb Ostrava při výstavbě sídliště v Brně-Bystrci. Na stavbě pracovalo tehdy také několik Romů. Se dvěma z nich jsem byl ve stejné pracovní skupině a po čase jsme se stali kamarády. Oba tito Romové byli vyučení, což v té době rovněž nebylo až tak běžné. U jednoho z nich jsem byl dokonce několikrát na návštěvě v jeho panelákovém bytě. Oba posílali řádně své děti do školy, žili prostě spořádaným životem. V občasných debatách ale sami přiznávali, že tímto způsobem života jsou v romské populaci zatím v jasné menšině. Také doktorka Jana Horváthová mi již před několika lety potvrdila, že mezi návštěvníky Muzea romské kultury, kterému šéfuje, tvoří Romové mnohem menší procento než Češi či zahraniční zájemci. Ve svém článku o romských odbojářích za druhé světové války, kterých byly "jen" desítky, jsem záměrně vyzdvihl právě tuto menšinu, která zachraňovala čest oné mlčící většiny. V historii by se podobných případů našlo totiž mnohem více. Pane (či paní) Laci , a právě to tím "básník" chtěl v podstatě říci.
    Srdečně zdraví
    Kristián ChalupaSkrýt celý příspěvek

  • HonzaK
    15:26 28.12.2021

    Zdravím pánové,
    když jsem si přečetl tento článek, tak mi to připomnělo scénu z Obecné školy. Prostě legrace.

    Zdravím pánové,
    když jsem si přečetl tento článek, tak mi to připomnělo scénu z Obecné školy. Prostě legrace.

  • Laci
    14:08 28.12.2021

    Co chtěl pan básník timhle článkem říct? :D Že pro těch pár stopových výjimek se máme k Cikánům, který se 7 z 10 chovaj jak rasistický a hlavně sociálně nevychovaný hovada, chovat ...Zobrazit celý příspěvek

    Co chtěl pan básník timhle článkem říct? :D Že pro těch pár stopových výjimek se máme k Cikánům, který se 7 z 10 chovaj jak rasistický a hlavně sociálně nevychovaný hovada, chovat uctivě, s respektem a děkovat jim, že jsou? :D
    Nejsem rasista a jsem rád, když si s cikánem normálně pokecám a občas se to i stane, ale to je jak najít jehlu v kupce sena.
    Takže ať cikáni začnou nejdřív u sebe. Vždycky se má začínat nejdřív u sebe!Skrýt celý příspěvek

    • Upgrade
      14:16 28.12.2021

      Zakladnou crtou rasizmu je generalizovanie.

      Zakladnou crtou rasizmu je generalizovanie.

      • GlobeElement
        14:41 28.12.2021

        Úplným základem je ovšem rozlišování podle etnika.
        Což činí i tento článek.

        Úplným základem je ovšem rozlišování podle etnika.
        Což činí i tento článek.

    • ruleta
      15:15 28.12.2021

      "Nejsem rasista, ale..." , bez do prdele.

      "Nejsem rasista, ale..." , bez do prdele.

      • GlobeElement
        15:29 28.12.2021

        Je naprosto přirozené, že člověk vůči odlišným skupinám cítí určitou odtažitost, strach nebo nedůvěru. Takže být rasistou je normální, jako je normální mít strach ze tmy. Podstatné ...Zobrazit celý příspěvek

        Je naprosto přirozené, že člověk vůči odlišným skupinám cítí určitou odtažitost, strach nebo nedůvěru. Takže být rasistou je normální, jako je normální mít strach ze tmy. Podstatné je, aby si to člověk uvědomil a při svém jednání se tímto instinktem nenechal ovlivnit. Jak napsal Seton, odvaha není, když se nebojíš, ale když jdeš dál, i když se bojíš.

        Kdo tvrdí, že není rasista, lže sám sobě. Úplně stejně, jako když tvrdí, že je mu jedno, jaké je kdo národnosti (Rus, Němec, Polák, Maďar,...), nebo jiného zařazení podle jiných skupinových kritérií.
        Ale - dá se to překonat. Pokud se často stýkám s někým z odlišné skupiny, například z jiného etnika, časem si jeho původ přestanu uvědomovat. Ovšem, pokud nejsem pokrytec, musím si přiznat, že při setkání s jiným člověkem stejného původu si odlišnost okamžitě uvědomím.Skrýt celý příspěvek

    • Tesil
      15:41 28.12.2021

      Člověk se nejsnáze stane rasistou na základě vlastních negativních zkušeností.
      Nikdo se jako rasista nenarodí.
      Míč je tedy na druhé straně.

      Člověk se nejsnáze stane rasistou na základě vlastních negativních zkušeností.
      Nikdo se jako rasista nenarodí.
      Míč je tedy na druhé straně.

      • GlobeElement
        19:35 28.12.2021

        Rodí. Instinktivně se bojí neznámého, odlišného.
        Ale není to rasismus považující odlišné etnikum za hloupé, jen za potenciálně nebezpečné.

        Rodí. Instinktivně se bojí neznámého, odlišného.
        Ale není to rasismus považující odlišné etnikum za hloupé, jen za potenciálně nebezpečné.

        • Tesil
          21:24 28.12.2021

          Tak to je potom xenofobie.
          Ne rasismus.

          Tak to je potom xenofobie.
          Ne rasismus.

          • GlobeElement
            07:36 29.12.2021

            Xenofobie je už moc silný výraz. Jedná se o předběžnou opatrnost. Zažil jsem to i vůči sobě, rád cestuji a tak jsem byl v zemích, kde jsou běloši menšinou a v některých oblastech ...Zobrazit celý příspěvek

            Xenofobie je už moc silný výraz.

            Jedná se o předběžnou opatrnost. Zažil jsem to i vůči sobě, rád cestuji a tak jsem byl v zemích, kde jsou běloši menšinou a v některých oblastech raritou. Lidé se tam při setkání se mnou chovali stejně, jako když u nás přijde na vesnici třeba indián. Nebylo v tom nepřátelství, ale opatrnost určitě.

            Samotná vzhledová odlišnost je spíš indikátorem - pozor, tenhle chlapík je z jiné tlupy, možná mají jiné a pro mne nebezpečné nebo nepříjemné zvyky. Je to normální a není na tom nic špatného.Skrýt celý příspěvek

          • Torong
            09:20 29.12.2021

            Ano. Xenofobie je strách z neznámého, tedy předběžná opatrnost. Pouze dnes toto slovo dostalo význam "kladiva na čarodějnice" díky lidskoprávním aktivistům, kterým už v bezpečných ...Zobrazit celý příspěvek

            Ano. Xenofobie je strách z neznámého, tedy předběžná opatrnost. Pouze dnes toto slovo dostalo význam "kladiva na čarodějnice" díky lidskoprávním aktivistům, kterým už v bezpečných zemích západního světa docházejí lidé jejichž práva by mohli bránit...Skrýt celý příspěvek

  • Miroslav
    12:44 28.12.2021

    - Slovan jsem a slovan budu!
    - Až jindy Lakatoši

    - Slovan jsem a slovan budu!
    - Až jindy Lakatoši

    • Ján Paliga
      22:23 28.12.2021

      V časoch, keď ešte bola ČSĽA...

      Všichni jste Slováci?
      Igen.
      A kolik vás je?
      Három...

      V časoch, keď ešte bola ČSĽA...

      Všichni jste Slováci?
      Igen.
      A kolik vás je?
      Három...

Načítám diskuzi...