Rostoucí velmoc Írán se chystá na zbrojní nákupy

Foto: Íránská balistická střela Fateh-110 má dolet 300 km; ilustrační foto /M-ATF; CC BY-SA 3.0
Íránská balistická střela Fateh-110 má dolet 300 km; ilustrační foto /M-ATF; CC BY-SA 3.0

Íránská armáda je jednou z největších v regionu Blízkého východu. Dlouhodobé sankce uvalené na Teherán do značné míry brzdily rozvoj tamních ozbrojených sil. Nejenže islámská republika ztratila možnost nakupovat moderní zbraně v zahraničí, ale do země nemohly být dováženy ani náhradní díly. Tento stav se změnil po ukončení sankcí a Teherán se chystá nakupovat ve velkém.

Islámská revoluce

Íránská armáda byla za vlády šáha Muhammada Rézy Pahlavího vyzbrojena z velké části technikou západního původu. Hlavními dodavateli zbraní byly Spojené státy a Francie. Islámská revoluce v roce 1979 však zcela změnila pozici Íránu na mezinárodní scéně. Írán se z významného spojence Washingtonu záhy stal jeho zarytým nepřítelem.

Vůdce nového režimu, ajatolláh Rúholláh Chomejní, si proti sobě svou náboženskou ideologií a protikomunistickou rétorikou popudil i tehdejší Sovětský svaz. Jakmile vypukla válka s Irákem, začal Teherán pociťovat akutní nedostatek zbraní.

Naštěstí pro islámskou republiku se zbraně do země začaly dostávat zprostředkovaně přes spojeneckou Sýrii. Objevily se také další cesty jak získat potřebnou techniku, jako byla například aféra Írán-Contras (Reaganova administrativa prodávala ilegálně zbraně Íránu a z výtěžku financovala Contras v Nikaragui).

Díky mnoha různorodým dodavatelům se do arzenálu íránské armády dostávaly zbraně jak ze Západu, tak z Východního bloku a Číny.

V 90. letech po smrti Chomejního a pádu Sovětského svazu došlo v Teheránu ke změnám. Vůdcem země se sice stal konzervativní Chomejního žák Alí Chamneí, ale prezident a vláda byli relativně proreformně naladění. Došlo k navázání dobrých vztahů s Ruskem a následně k dodávkám ruských zbraňových systémů.

Írán také nakoupil licence na výrobu ruských zbraní, jednalo se konkrétně o tanky T-72S1 (vyrobeno 300ks), bojová vozidla pěchoty BMP-2 (vyrobeno 331 ks), houfnice D-30 ráže 122mm (v Íránu označovaná jako Shafie D-301, vyrobeno 100 ks) a protitankové střely 9M14M Maljutka-M (v kódu NATO AT-3 Sagger, vyrobeno 4450 ks) a 9M111 Fagot (AT-4 Spigot vyrobeno 4950).

Díky svému jadernému programu, si Teherán od 90. let začal připouštět hrozbu vzdušného úderu na svá nukleární zařízení. Íránci se pokoušeli posílit svou protivzdušnou obranu. Z Ruska byly dodány systémy 2K12 Kvadrat (exportní verze systému 2K12 Kub, SA-6 Gainful) a 9K330 Tor-M1 (SA-15 Gauntlet). Írán s ruskou pomocí modernizoval také radary a obdržel dva kusy systému pro elektronický boj 1L222 Avtobaza.

Íránský jaderný program a vývoj balistických střel se během 90. let staly spouštěčem mezinárodních sankcí. Zavedení sankcí mělo zásadní dopad na íránský zbrojní průmysl. Jelikož Teherán nemohl nakupovat zbraně v zahraničí, začal je vyvíjet sám. Írán dokázal postupně vybudovat poměrně solidní zbrojní průmysl, ale ten díky nedostatku moderních technologií a náhradních dílů nedokázal plně nahradit výpadek zahraničních dodávek.

Íránské zbrojí společnosti dokázaly vyrobit balistické střely, bezpilotní letouny a nyní pracují například na bojové helikoptéře. Zbrojaři však byli sankcemi brzděni v rozvoji a nuceni hledat kompromisní řešení.

Konec sankcí

Poté, co byly zrušeny mezinárodní sankce, se Írán vymanil z mezinárodní izolace. Nyní se armádní špičky a politické vedení v Teheránu začínají poohlížet po nových zdrojích moderní techniky.

I když je ve výzbroji íránské armády a revolučních gard poměrně velké množství západní techniky, je velmi nepravděpodobné, že by USA nebo některé Evropské země byly ochotny Teheránu dodávat moderní high-tech zbraňové systémy. V případě USA je to způsobeno nedůvěrou v islámský režim a u Evropských zemí spíše snahou udržet si dobré vztahy s arabskými zeměmi v okolí Perského zálivu.

Pro Teherán existují v současné době de facto pouze dvě množnosti odkud odebírat techniku. Jsou jimi Rusko a Čína. Čínské zbraňové systémy jsou poměrně kvalitní a cenově dostupnější. Právě cena je jedinou konkurenční výhodou, které Pekingu nad Moskvou má. Otázkou ale bude, jak moc se bude Teherán snažit diferencovat zdroje a jakou konkrétně techniku by poptával.

Objevily se spekulace, že by Írán mohl projevit zájem o čínské víceúčelové stíhačky Chengdu J-10. Íránský ministr obrany Hossein Dehghan však informaci popřel a uvedl, že íránské letectvo nepočítá s nákupem těchto strojů. Dalším potenciálním problém je čínské spojenectví s Pákistánem. Mocenský vzestup Íránu a posilování jeho ozbrojených sil může Pákistán vnímat jako hrozbu a zcela jistě nebude nakloněn větším dodávkám čínským zbraní.

Rusko na rozdíl od Číny má v Teheránu silnější pozici hned z několika důvodů. Jednak zde existují vazby z 90. let a nově také hraje roli sblížení obou zemí v důsledku syrské občasné války. Podpora syrského prezidenta Asada a spolupráce íránské a ruské armády v boji se syrskými povstalci pozitivně ovlivnily íránský pohled na Moskvu.

Ruské zbraně pro Írán

Jakmile byly sankce odvolány, začalo Rusko jednat s Teheránem o termínu dodání protivzdušného systému S-300 (SA-10 Grumble). Íránci si tento systém objednali už roku 2007, ale složitá politická jednání a následné sankce kontrakt zablokovaly. Podle posledních informací mají být první S-300 do Íránu dodány na jaře tohoto roku. Íránci obdrží verzi S-300PMU-2, které oproti předchozím typům zahrnuje nový přehledový radiolokátor 96N6, nové velitelské stanoviště a modernizovanou raketu 48N6E2 s doletem až 200 km.

Teherán také podle slov tamního ministra obrany Dehghana začal s Moskvou jednat o dodávce stíhacích letounů Su-30. V současné době není známé o jaké varianty Su-30 bude mít Írán zájem, stejně tak se nedá odhadnout případný počet objednaných strojů. Zástupce velitele íránských pozemních sil generál Kiomars Heidari také vyjádřil zájem o ruské tanky T-90. V tomto případě Íránci požadují transfer technologií a zahájení výroby na svém území.

Pro Rusko je ukončení sankcí a zvyšující se íránská poptávka po jeho zbraňových systémech velmi pozitivní zprávou. Moskva by tak získala stabilního odběratele, který je díky zdrojům z prodeje ropy také solventní. Případné zahájení prodeje zbraňových systémů do Íránu je pro Rusko výhodné také z toho důvodu, že postupně klesá jeho podíl na zbrojních dodávkách do Indie. Írán by tak v budoucnu mohl nahradit v ruských zbrojařských obchodech Indii.

Jednání o dodávkách systému S-300 a případný kontrakt na letoun Su-30 a tanky T-90 jsou pouze prvními náznaky možných íránských nákupů. Teherán potřebuje získat novou techniku a jeho potřebu nakupovat jen přiživuje horšící se bezpečnostní situace v regionu. Rostoucí napětí mezi Íránem a arabskými zeměmi Perského zálivu je čím dál tím viditelnější. Největší rivalové Teheránu v oblasti – Saudská Arábie (SA), Spojené Arabské Emiráty (SAE) a Turecko, disponují moderní technikou.

SA a SAE investují do moderních zbraní stovky milionu dolarů a jejich výdaje na obranu se začínají zvětšovat v důsledku konfliktu v Jemenu. Turecko svůj obranný rozpočet také nebude snižovat, neboť je ohrožováno nekončící syrskou občanskou válkou spojenou se sílící mocí Kurdů a vyhrocenými vztahy s Ruskem. Teherán tedy bude muset investovat velké množství financí, aby alespoň dohnal ztráty, které díky mnohaletým sankcím utrpěl, a vyrovnal se tak svým regionálním rivalům.

Zdroje: The Diplomat, StratFor, Fars News

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

REPORTÁŽ: Demokracie na Středním východě není možná?

CEVRO Institut (PCTR) v úterý hostil přednášku „The Middle East Democracy Dilemmas“ (Dilemata ...

Írán se zajímá o ruské zbraně za miliardy dolarů

Rusko před několika dny začalo posílat do Íránu první komponenty protileteckého a protiraketového ...

Saudská Arábie: Protiletecké střely pro povstalce v Sýrii

Saudský ministr zahraničí Adel al-Jubeir v rozhovoru pro německý deník Spiegel naznačil ochotu ...

Napětí roste: Saudská Arábie nepomůže Libanonu

Saudská Arábie (SA) oznámila zastavení projektu na podporu libanonské armády a libanonských ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Left
    22:19 15.03.2016

    Ke zmíněným Tomcatům doporučuji:

    http://warisboring.com/article...

  • Kozlus
    13:16 15.03.2016

    jarpe: embargo bylo i na dily. Driv jsem cetl par clanku, kde se autori divili, jak se jim to dari provozovat za pouziti domacich dilu. Sice mensi vykon, ale funguje to.

    Rase: Tohle zracionalizovani logistiky musi byt Irancum jasne, takze dle meho, ted jednaji kde muzou o nakupu kompletni dokumentace a vyrobnich linek, aby si zachovali sobestacnost, ikdyz se sankce vrati.

  • Rase
    12:07 15.03.2016

    dusan:
    V době kdy se každá z armád snaží o unifikaci výzbroje a snížení zátěže pro techniky a obslužný personál, mi tohle nepřijde jako dobré řešení. Navíc tohle je výsledek nutnosti - ne že by si užívali různorodost techniky. Z nouze ctnost.
    Stačí porovnat s technikou na Kubě (kde se taky recykluje kde co z 60.let). Když do Iránu přestaly proudit zbraně ze Západu, přešli na zbraně Ruské, když přestaly proudit i ony, přešli na Čínské + domácí kopie a konstrukce. Je to pěkně vidět na tom, jak se měnila politická situace v zemi. Ve výsledku pak mají spoustu strojů různých druhů, které jsou sice na stejné úrovni, možná i vypadají podobně, ale konstrukčně se liší (jiné díly, jiná munice atd.)

  • jarpe
    10:38 15.03.2016

    dusan:
    Nevím na co všechno se to embargo vztahovalo, ale třeba se nevztahovalo na náhradní díly pro americké stroje. A to že je embargo neznamená, že ho všichni poslechnou. Určitě by se našlo pár amerických firem, které by dál dodávaly náhradní díly do Íránu i přes embargo. Peníze jsou peníze. Tu schopnost improvizace bych nepřeceňoval.

  • dusan
    23:48 14.03.2016

    Rase

    Práveže to ide. Iránci majú neprekonateľnú schopnost improvizácie a udržiavania zložitej bojovej techniky i napriek embargám. To, že desiatky rokov stále lietajú stroje AH-1, F-4, F5 či F-14 bez podpory americkej strany snáď nemá v modernej histórii obdobu. Samozrejme bolo tam i nejaké to pašovanie, ale napr. tie stroje F-14 sú dokladom iránskych schopností. A preto neverím, že Irán okamžite vymení celý svoj arzenál. Staré stroje samozrejme áno, ale ja osobne predpokladám napr. pri strojoch F-14 ich modernizáciu. Vzhľadom na embargo Irán prevádzkoval vždy len menšiu časť strojov, ale ostatné vždy poctivo konzervoval a ošetroval a preto určite majú ešte rezervu životnosti drakov.
    T-90 je určite len prechodné riešenie - taká "prvá pomoc" ....možno skôr o transfer technológií, ako o masové dodávky či licenčnú výrobu.

    Deortc

    Vyvíjajú a vyrábajú - SA napr. raketomety či OT-čka, tak isto chcú s Antonovom vyrábať u seba nové stroje An-132 a An-178, ale ten podiel vlastnej výroby je zanedbateľný. Irán je na tom zrejme najlepšie - bol nútený i keď kvalita pokrivkáva, čo je pre embargo pochopiteľné.
    Pakistan je určite "top" výrobcom, pre jadrový arzenál ....

  • Deortc
    19:48 14.03.2016

    Netušíte jestli islámské státy také nějaké zbraně vyvíjejí a produkují samy, nebo všechno jen nakupují?

  • Rase
    18:07 14.03.2016

    jj284b: diky za opravu
    Čeká je ještě trnitá cesta za unifikací výzbroje. Ten mix techniky (tanky) pocházející z různých států je neuvěřitelný - nemuselo by se stydět lecjaké vojenské muzeum. Čínské kopie všeho možného, domácí kopie, originální tanky z poloviny světa atd. od historických kousků až po relativně nové stroje - udržovat náhradní díly a součástky snad ani nejde

  • jj284b
    16:34 14.03.2016

    rase: predpokladam ze si mal na mysli T-62 a nie T-64... T-64 Iran nikdy nemal, kedze sa neexportovali.

  • Standa
    15:16 14.03.2016

    Jestli se dobře pamatuji, tak snad právě Rusko dodávalo nové a asi i opravené Mi-24 a letadla do Sýrie právě s odkazem na před embargem uzavřenou smlouvu. Co se týče Mistralů, tak ty se měly taky dodat s odkazem na uzavřenou smlouvu před embargem. Až pod silným tlakem evropských států od toho upustili. S-300 nebyl dodán na nátlak Izraele. A hrála tam ještě role výměny technologií v oblasti bezpilotních průzkumných prostředků.

  • vkopecky
    15:09 14.03.2016

    liberal shark: Nemyslím si že by se k tomu schylovalo. I když spolu vedou zastupné války a obě země se ohánějí náboženskou propagandou, tak si dobře uvědomují, že na vzájemný střet nema ani jedna ze stran sílu. Íráncům shází moderní technika, kterou teď budou kupovat a je pro ně důležitější stabilizovat režim v Sýrii a udržet si vliv v Iráku.Saudové mají dobrou techniku, ale morálka vojska a jeho schopnosti jsou bídné, jak ukazuje příklad Jemenu. Obě strany si budou vzájemně škodit kde to pujde, ale k přímému střetu z největší pravděpodobností nedojde.

  • pks_
    15:01 14.03.2016

    Irán v důsledku embarga (=musel) rozvíjel svůj domácí průmysl a bylo by v jeho zájmu, aby jen nenakupoval hotové výrobky (zbraně) ale aby spíše došlo k nákupu licencí a domácí výrobě.

    Domácí výroba teď pro Írán bude mít horší parametr cena / výkon, než dovozová - je ale v jeho zájmu nenechat si zdevastovat importem domácí zbrojní průmysl.

    Třeba teď dotáhnou do konce i Qaher-313 :-)

  • peter123x
    13:19 14.03.2016

    triplane suhlasim. Staci sa pozriet ako dopadol nakup Mistralov pre Rusko, ale uz spominane (ne)dodanie S300 Iranu...

  • triplane
    12:53 14.03.2016

    Standa - případné uvalení sankcí se vztahuje i na nákupy před uvalením, stroje které do té doby nejsou dodány už se nedodají. Bez ohledu na to jestli je placeno nebo ne.

  • Standa
    10:33 14.03.2016

    Rase:
    Tak dá se předpokládat, že je Írán seznámený s nasazením T-90 v Sýrii. Írán nutně potřebuje překonat časové období do eventuálního vývinu vlastního moderního tanku. To samé dělá Indie. Potřebují rychle nakoupit moderní techniku, protože nikde není psáno, že za půl roku po dalších testech balistických raket nedojde opět k uvalení sankcí. Vývoj je delší, než samotný nákup. Mohou to podepsat teď a dodat později, pořád to bude nákup v době, kdy nejsou uvaleny sankce. Nákupem moderní techniky se dostanou k technologiím a je vcelku známé, že Íránci jsou mistři v reverzním inženýrství. Tím mohou modernizovat i současné T-72.

  • liberal shark
    10:26 14.03.2016

    Irán (šia), Turecko a Saúdská Arábie (sunni) spolu vedou proxy války po celém Blízkém Východě. Chystají se snad přejít k přímému konfliktu ?

  • Rase
    09:55 14.03.2016

    Čekal bych, že bude mít Irán větší ambice, než jen nákup licence na T-90. Mají zkušenosti s konstrukcí vlastních tanků (Zulfiqar 1-3) a teď když mají přístup k technologiím, můžou požádat o pomoc Rusy a zkonstruovat moderní Zulfiqar 4 (s komponenty z Armaty, nebo i něčím ze Západu). Stát s velkými ambicemi, by měl mít vlastní tank (když může tank vyvíjet Srbsko). Ty T-90 bych bral jako náhrada za prehistorické T-55, T-64, Pattony a mix všeho možného. Budou sloužit spolu s různými variantami T-72 (ty asi zatím nahrazovat nechtějí).
    J-31 má v plánu nakoupit i Pákistán, Iránu by slušely taky. V Iránu jsou oblíbené i německé zbraně, vyráběli dlouho MG3 a G3. Bylo by vhodné vylepšit i KH-2002 )