Rostoucí velmoc Írán se chystá na zbrojní nákupy

Foto: Íránská balistická střela Fateh-110 má dolet 300 km; ilustrační foto /M-ATF; CC BY-SA 3.0
Íránská balistická střela Fateh-110 má dolet 300 km; ilustrační foto /M-ATF; CC BY-SA 3.0

Íránská armáda je jednou z největších v regionu Blízkého východu. Dlouhodobé sankce uvalené na Teherán do značné míry brzdily rozvoj tamních ozbrojených sil. Nejenže islámská republika ztratila možnost nakupovat moderní zbraně v zahraničí, ale do země nemohly být dováženy ani náhradní díly. Tento stav se změnil po ukončení sankcí a Teherán se chystá nakupovat ve velkém.

Islámská revoluce

Íránská armáda byla za vlády šáha Muhammada Rézy Pahlavího vyzbrojena z velké části technikou západního původu. Hlavními dodavateli zbraní byly Spojené státy a Francie. Islámská revoluce v roce 1979 však zcela změnila pozici Íránu na mezinárodní scéně. Írán se z významného spojence Washingtonu záhy stal jeho zarytým nepřítelem.

Vůdce nového režimu, ajatolláh Rúholláh Chomejní, si proti sobě svou náboženskou ideologií a protikomunistickou rétorikou popudil i tehdejší Sovětský svaz. Jakmile vypukla válka s Irákem, začal Teherán pociťovat akutní nedostatek zbraní.

Naštěstí pro islámskou republiku se zbraně do země začaly dostávat zprostředkovaně přes spojeneckou Sýrii. Objevily se také další cesty jak získat potřebnou techniku, jako byla například aféra Írán-Contras (Reaganova administrativa prodávala ilegálně zbraně Íránu a z výtěžku financovala Contras v Nikaragui).

Díky mnoha různorodým dodavatelům se do arzenálu íránské armády dostávaly zbraně jak ze Západu, tak z Východního bloku a Číny.

V 90. letech po smrti Chomejního a pádu Sovětského svazu došlo v Teheránu ke změnám. Vůdcem země se sice stal konzervativní Chomejního žák Alí Chamneí, ale prezident a vláda byli relativně proreformně naladění. Došlo k navázání dobrých vztahů s Ruskem a následně k dodávkám ruských zbraňových systémů.

Írán také nakoupil licence na výrobu ruských zbraní, jednalo se konkrétně o tanky T-72S1 (vyrobeno 300ks), bojová vozidla pěchoty BMP-2 (vyrobeno 331 ks), houfnice D-30 ráže 122mm (v Íránu označovaná jako Shafie D-301, vyrobeno 100 ks) a protitankové střely 9M14M Maljutka-M (v kódu NATO AT-3 Sagger, vyrobeno 4450 ks) a 9M111 Fagot (AT-4 Spigot vyrobeno 4950).

Díky svému jadernému programu, si Teherán od 90. let začal připouštět hrozbu vzdušného úderu na svá nukleární zařízení. Íránci se pokoušeli posílit svou protivzdušnou obranu. Z Ruska byly dodány systémy 2K12 Kvadrat (exportní verze systému 2K12 Kub, SA-6 Gainful) a 9K330 Tor-M1 (SA-15 Gauntlet). Írán s ruskou pomocí modernizoval také radary a obdržel dva kusy systému pro elektronický boj 1L222 Avtobaza.

Íránský jaderný program a vývoj balistických střel se během 90. let staly spouštěčem mezinárodních sankcí. Zavedení sankcí mělo zásadní dopad na íránský zbrojní průmysl. Jelikož Teherán nemohl nakupovat zbraně v zahraničí, začal je vyvíjet sám. Írán dokázal postupně vybudovat poměrně solidní zbrojní průmysl, ale ten díky nedostatku moderních technologií a náhradních dílů nedokázal plně nahradit výpadek zahraničních dodávek.

Íránské zbrojí společnosti dokázaly vyrobit balistické střely, bezpilotní letouny a nyní pracují například na bojové helikoptéře. Zbrojaři však byli sankcemi brzděni v rozvoji a nuceni hledat kompromisní řešení.

Konec sankcí

Poté, co byly zrušeny mezinárodní sankce, se Írán vymanil z mezinárodní izolace. Nyní se armádní špičky a politické vedení v Teheránu začínají poohlížet po nových zdrojích moderní techniky.

I když je ve výzbroji íránské armády a revolučních gard poměrně velké množství západní techniky, je velmi nepravděpodobné, že by USA nebo některé Evropské země byly ochotny Teheránu dodávat moderní high-tech zbraňové systémy. V případě USA je to způsobeno nedůvěrou v islámský režim a u Evropských zemí spíše snahou udržet si dobré vztahy s arabskými zeměmi v okolí Perského zálivu.

Pro Teherán existují v současné době de facto pouze dvě množnosti odkud odebírat techniku. Jsou jimi Rusko a Čína. Čínské zbraňové systémy jsou poměrně kvalitní a cenově dostupnější. Právě cena je jedinou konkurenční výhodou, které Pekingu nad Moskvou má. Otázkou ale bude, jak moc se bude Teherán snažit diferencovat zdroje a jakou konkrétně techniku by poptával.

Objevily se spekulace, že by Írán mohl projevit zájem o čínské víceúčelové stíhačky Chengdu J-10. Íránský ministr obrany Hossein Dehghan však informaci popřel a uvedl, že íránské letectvo nepočítá s nákupem těchto strojů. Dalším potenciálním problém je čínské spojenectví s Pákistánem. Mocenský vzestup Íránu a posilování jeho ozbrojených sil může Pákistán vnímat jako hrozbu a zcela jistě nebude nakloněn větším dodávkám čínským zbraní.

Rusko na rozdíl od Číny má v Teheránu silnější pozici hned z několika důvodů. Jednak zde existují vazby z 90. let a nově také hraje roli sblížení obou zemí v důsledku syrské občasné války. Podpora syrského prezidenta Asada a spolupráce íránské a ruské armády v boji se syrskými povstalci pozitivně ovlivnily íránský pohled na Moskvu.

Ruské zbraně pro Írán

Jakmile byly sankce odvolány, začalo Rusko jednat s Teheránem o termínu dodání protivzdušného systému S-300 (SA-10 Grumble). Íránci si tento systém objednali už roku 2007, ale složitá politická jednání a následné sankce kontrakt zablokovaly. Podle posledních informací mají být první S-300 do Íránu dodány na jaře tohoto roku. Íránci obdrží verzi S-300PMU-2, které oproti předchozím typům zahrnuje nový přehledový radiolokátor 96N6, nové velitelské stanoviště a modernizovanou raketu 48N6E2 s doletem až 200 km.

Teherán také podle slov tamního ministra obrany Dehghana začal s Moskvou jednat o dodávce stíhacích letounů Su-30. V současné době není známé o jaké varianty Su-30 bude mít Írán zájem, stejně tak se nedá odhadnout případný počet objednaných strojů. Zástupce velitele íránských pozemních sil generál Kiomars Heidari také vyjádřil zájem o ruské tanky T-90. V tomto případě Íránci požadují transfer technologií a zahájení výroby na svém území.

Pro Rusko je ukončení sankcí a zvyšující se íránská poptávka po jeho zbraňových systémech velmi pozitivní zprávou. Moskva by tak získala stabilního odběratele, který je díky zdrojům z prodeje ropy také solventní. Případné zahájení prodeje zbraňových systémů do Íránu je pro Rusko výhodné také z toho důvodu, že postupně klesá jeho podíl na zbrojních dodávkách do Indie. Írán by tak v budoucnu mohl nahradit v ruských zbrojařských obchodech Indii.

Jednání o dodávkách systému S-300 a případný kontrakt na letoun Su-30 a tanky T-90 jsou pouze prvními náznaky možných íránských nákupů. Teherán potřebuje získat novou techniku a jeho potřebu nakupovat jen přiživuje horšící se bezpečnostní situace v regionu. Rostoucí napětí mezi Íránem a arabskými zeměmi Perského zálivu je čím dál tím viditelnější. Největší rivalové Teheránu v oblasti – Saudská Arábie (SA), Spojené Arabské Emiráty (SAE) a Turecko, disponují moderní technikou.

SA a SAE investují do moderních zbraní stovky milionu dolarů a jejich výdaje na obranu se začínají zvětšovat v důsledku konfliktu v Jemenu. Turecko svůj obranný rozpočet také nebude snižovat, neboť je ohrožováno nekončící syrskou občanskou válkou spojenou se sílící mocí Kurdů a vyhrocenými vztahy s Ruskem. Teherán tedy bude muset investovat velké množství financí, aby alespoň dohnal ztráty, které díky mnohaletým sankcím utrpěl, a vyrovnal se tak svým regionálním rivalům.

Zdroje: The Diplomat, StratFor, Fars News

Nahlásit chybu v článku


Související články

REPORTÁŽ: Demokracie na Středním východě není možná?

CEVRO Institut (PCTR) v úterý hostil přednášku „The Middle East Democracy Dilemmas“ (Dilemata ...

Írán se zajímá o ruské zbraně za miliardy dolarů

Rusko před několika dny začalo posílat do Íránu první komponenty protileteckého a protiraketového ...

Saudská Arábie: Protiletecké střely pro povstalce v Sýrii

Saudský ministr zahraničí Adel al-Jubeir v rozhovoru pro německý deník Spiegel naznačil ochotu ...

Napětí roste: Saudská Arábie nepomůže Libanonu

Saudská Arábie (SA) oznámila zastavení projektu na podporu libanonské armády a libanonských ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Rase
    09:55 14.03.2016

    Čekal bych, že bude mít Irán větší ambice, než jen nákup licence na T-90. Mají zkušenosti s konstrukcí vlastních tanků (Zulfiqar 1-3) a teď když mají přístup k technologiím, můžou ...Zobrazit celý příspěvek

    Čekal bych, že bude mít Irán větší ambice, než jen nákup licence na T-90. Mají zkušenosti s konstrukcí vlastních tanků (Zulfiqar 1-3) a teď když mají přístup k technologiím, můžou požádat o pomoc Rusy a zkonstruovat moderní Zulfiqar 4 (s komponenty z Armaty, nebo i něčím ze Západu). Stát s velkými ambicemi, by měl mít vlastní tank (když může tank vyvíjet Srbsko). Ty T-90 bych bral jako náhrada za prehistorické T-55, T-64, Pattony a mix všeho možného. Budou sloužit spolu s různými variantami T-72 (ty asi zatím nahrazovat nechtějí).
    J-31 má v plánu nakoupit i Pákistán, Iránu by slušely taky. V Iránu jsou oblíbené i německé zbraně, vyráběli dlouho MG3 a G3. Bylo by vhodné vylepšit i KH-2002 )Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2