Rozhodne se o statutu Náhorního Karabachu v Moskvě?

Rozhodne se o statutu Náhorního Karabachu v Moskvě?
Ruští a ázerbájdžánští vojáci nedaleko kláštera Dadivank / mil.ru, CC BY 4.0 (Zvětšit)

Dnes 11. ledna má proběhnout jednání arménského premiéra Pašinjana, ázerbájdžánského prezidenta Alijeva a ruského prezidenta Putina v Moskvě. Na stole bude téma statutu Náhorního Karabachu, Armény osídlené enklávy na ázerbájdžánském území, jejíž bezpečnost už Arménie v důsledku prohry ve 44denní válce vedené na podzim 2020 nedokáže garantovat.

Náhorní Karabach je chudý horský region, který je předmětem sporu mezi desetimiliónovým Ázerbájdžánem a třímiliónovou Arménií. Z hlediska mezinárodního práva se jedná o ázerbájdžánské území, které čtvrtstoletí vojensky kontrolovala sousední Arménie, která byla protektorem tzv. republiky Arcach, kvazistátu místních Arménů. Ten nezískal mezinárodní uznání ani od samotné Arménie.

Náhorní Karabach je enklávou ze všech stran obklopenou ázerbájdžánským územím. Až do války v roce 2020 Arménie kontrolovala nejen Náhorní Karabach, ale i území sedmi okolních ázerbájdžánských okresů, které v 90. letech vojensky obsadila a vyhnala z nich většinové ázerbájdžánské obyvatelstvo.

Výsledkem války, kterou Arménie beznadějně prohrála, bylo příměří podepsané 9. listopadu ázerbájdžánským prezidentem Ilhamem Alijevem a arménským premiérem Nikolou Pašinjanem pod patronací Vladimíra Putina. Na jeho základě arménská armáda vyklidila ázerbájdžánské území, které si Ázerbájdžánci nestihli vzít zpět silou, a na zbytkovém teritoriu Náhorního Karabachu včetně hlavního města tamních Arménů Štepanakert se rozmístila dvoutisícová mise ruských vojenských pozorovatelů. Příměří ale nevyřešilo dlouhodobý statut Náhorního Karabachu a arménské menšiny na ázerbájdžánském území, z čehož vyplývá nebezpečí, že dříve či později přijdou opět ke slovu zbraně. Vzhledem k rozložení sil, kdy Arménie demograficky, ekonomicky i vojensky zcela zaostává za Ázerbájdžánem, je vysoce pravděpodobné, že bez ruských záruk by válka skončila definitivním obsazením Náhorního Karabachu a odchodem či útěkem většiny zbývajících Arménů. Těch v Karabachu podle oficiálních čísel žilo okolo 150 tisíc, po prohrané válce se však jejich počet nepochybně výrazně snížil.

I když má Rusko s Arménií spojeneckou smlouvu o společné obraně v případě napadení a v arménském Gumri je umístěn několikatisícový ruský kontingent s těžkou výzbrojí, váha jeho garancí je omezená sousedstvím Turecka, které má s Arménií na rozdíl od Ruska společnou hranici a vnímá Ázerbájdžán kvůli etnické, jazykové a kulturní blízkosti jako svého menšího bratra. Arménie si rozhodně nepomáhá tím, že se svým 80miliónovým západním sousedem vede mezinárodní diplomatický boj o uznání genocidy Arménů na území Osmanské říše během 1. světové války. Jedná se o legitimní téma pro zkoumání historiků, jeho politické dopady na strategickou situaci Arménie jsou ale tragické.

Dne 11. ledna se tedy mají poprvé osobně sejít hlavní představitelé Arménie a Ázerbájdžánu pod patronací ruského prezidenta v Moskvě. V této souvislosti stojí za zmínku, že příměří, kterým Pašinjan uznal arménskou prohru ve válce o Karabach, bylo podepsáno bez toho, aby se hlavy Arménie a Ázerbájdžánu osobně sešly. Jako „poštmistr“ zajišťující předání dokumentů fungoval ruský prezident, který tak Pašinjanovi ušetřil ponížení spojené s osobním setkáním poraženého s vítězem. Další důležitou okolností je, že postavení arménského premiéra na domácí politické scéně je extrémně slabé. V prvních dnech po podepsání příměří to dokonce vypadalo na jeho násilné svržení, Pašinjana ale podržely arménské bezpečnostní složky a zdá se, že Pašinjan dokáže zůstat v premiérském křesle až do voleb, což je malý politický zázrak.

O čem tedy můžou Alijev, Pašinjan a Putin v Moskvě jednat a čeho můžou reálně dosáhnout? Alijev v průběhu své 16leté vlády i během 44denní války zdůrazňoval, že nabízí Arménům v Náhorním Karabachu kulturní autonomii podmíněnou tím, že se stanou (a de facto jsou) ázerbájdžánskými občany a tím uznají ázerbájdžánskou svrchovanost. To by znamenalo řečí arménské propagandy, že se karabašští Arméni dostanou do „područí Turků“ a v arménském politickém diskursu se jedná bohužel stále o nepředstavitelný a nepřijatelný scénář. Navíc Pašinjan nemá žádné právo uzavírat dohody jménem karabašských Arménů. Na druhou stranu ti poznali z první ruky, že jim Jerevan bez pomoci velkého ruského bratra žádnou ochranu zajistit nedokáže. Dohoda s vládou v Baku by jim nepochybně přinesla bezpečnostní záruky, mnohem snesitelnější život i ekonomické výhody. Náhorní Karabach je v současnosti obležená pevnost, do níž vede z Arménie jediné spojení přes několikakilometrový Lačinský koridor, který společně kontrolují ruští a ázerbájdžánští vojáci.

Není bez zajímavosti, že do karabašského Štepanakertu v těchto dnech zavítal arménský ministr zahraničí, který tam jednal s ´ministrem zahraničí republiky Arcach´. Ázerbájdžán tuto návštěvu odsoudil jako provokaci a vyhrožuje odvetnými opatřeními. Na druhou stranu by tato návštěva dávala smysl jako příprava na jednání v Moskvě, pro které by měli mít Arménie a představitelé karabašských Arménů dohodnutou společnou strategii.

Ilham Alijev před moskevským jednáním nastolil další bod agendy: otevření komunikace, která by vedla přes území Arménie do ázerbájdžánské enklávy Nachičevan, která leží na druhé straně arménských hranic. Je svým způsobem kuriózní a z hlediska politické geografie jedinečné, že Arménie i Ázerbájdžán mají rozsáhlé exklávy mimo své hranice: Arménie v Náhorním Karbachu pouze de facto, zatímco Ázerbájdžán v Nachičevanu i de iure. Ázerbájdžán od 90. let nemá s Nachičevanem přímé spojení a pozemní spojnicí je silnice vybudovaná na íránském území paralelně s arménsko-íránskou hranicí.

Náznakem vůle ke společné dohodě je prohlášení mluvčí arménského premiéra, že Arménie je otevřená jednání o koridoru Baku-Nachičevan, pokud bude součástí dohody i otevření ázerbájdžánských hranic pro arménskou dopravu do Ruska a Íránu. To je něco, co by se okamžitě pozitivním způsobem dotklo všech obyvatel Arménie, která má zablokované hranice s Tureckem i Ázerbájdžánem na západě a na východě a s výjimkou leteckého spojení má otevřené komunikace jen přes Gruzii na severu a Írán na jihu.

Nezbytnou podmínkou k dohodě je i potlačení válečnické rétoriky na obou stranách a pokus o smíření obou kavkazských národů, které dávají důraz na utrpení, které jim způsobila druhá strana, ale v oficiální komunikaci absolutně vytěsňují, čeho se ve vztahu k sousedovi dopustili sami.

V Moskvě se na jednání hlavních aktérů konfliktu o Náhorní Karabach ukáže, jestli nadále převládá nacionalismus nepřipouštějící prostor pro kompromis, nebo pragmatismus. Toho mají více zapotřebí v důsledku vojenské porážky a postavení slabší strany spíše Arméni, manévrovací prostor pro ázerbájdžánského prezidenta Alijeva je bezesporu větší.

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Pohled z Ruska: Ázerbájdžán pomalu ukusuje území Arménie

Ruslan Puchov, ředitel moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií CAST (Centre for ...

Arménská protivzdušná obrana proti ázerbájdžánským dronům

Ázerbájdžán v probíhajícím vojenském střetu s Arménii masivně nasazuje bojové a kamikaze drony. ...

Náhorní Karabach: Temná budoucnost Arménie

Ruští vojenští odborníci Ruslan Puchov, šéf moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií ...

Jak Rusko prohrálo ve druhé Karabašské válce

Konstantin Makijenko, zástupce ředitele moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Rover78
    14:24 13.01.2021

    Takže tak, jasnej diktát, a tak pochopitelnej že se ani Azer, ani Armén nezmohl na slovo. Ani ruce si prej nepodali. Jestli se to mělo dle článku rozhodnout v Moskvě? Rozhodlo, ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Takže tak, jasnej diktát, a tak pochopitelnej že se ani Azer, ani Armén nezmohl na slovo. Ani ruce si prej nepodali. Jestli se to mělo dle článku rozhodnout v Moskvě? Rozhodlo, nehledě na předchozí komentáře. A Putin se najednou neschovává před Covidem...... 14 dní nazpět všechno přece vypadalo jinak
    Skrýt celý příspěvek

    • danny
      17:00 13.01.2021

      Rover78: to musel být dvojník. Všude píšou, že nevylézá z utajeného bunkru v Soči a setkává se jen s lidmi, co tam v cele stráví 14 dní v karanténě.

      Rover78: to musel být dvojník. Všude píšou, že nevylézá z utajeného bunkru v Soči a setkává se jen s lidmi, co tam v cele stráví 14 dní v karanténě.

  • Christian
    20:54 12.01.2021

    V dřívější i nedávné minulosti jsem opakovaně hovořil s řadou Arménů. Potkával jsem je například v Moskvě, Paříži, Mnichově, Jeruzalémě nebo i v Brně. Ve všech případech, když ...
    Zobrazit celý příspěvek

    V dřívější i nedávné minulosti jsem opakovaně hovořil s řadou Arménů. Potkával jsem je například v Moskvě, Paříži, Mnichově, Jeruzalémě nebo i v Brně. Ve všech případech, když pochopili, že znám trochu jejich historii, zavedli řeč na genocidu, během které zahynulo počátkem první světové války kolem 1 500 000 příslušníků jejich národa. Podle mého názoru Rusko nemá z více důvodů příliš chuti "pálit si prsty" ve sporu s Tureckem. Přesněji řečeno - Rusko není v tomto případě tím nejspolehlivějším spojencem.
    Kristián Chalupa
    Skrýt celý příspěvek

    • faraonamumu
      21:50 12.01.2021

      A kdo je? Respektive koho Arménie zajímá?

      A kdo je? Respektive koho Arménie zajímá?

    • danny
      13:56 13.01.2021

      Jojo, mám podobnou zkušenost. Ta láska k Turkům je osudová a nehynoucí. Rusko je takový... pragmatický spojenec. Stejně tak jako Írán. A tím to s arménskými spojenci končí. ...
      Zobrazit celý příspěvek

      Jojo, mám podobnou zkušenost. Ta láska k Turkům je osudová a nehynoucí. Rusko je takový... pragmatický spojenec. Stejně tak jako Írán. A tím to s arménskými spojenci končí. Gruzínci je mají snad ještě raději, než Azaři, a zbytek světa vytáhne genocidu jen ve chvíli, když je Erdogana potřeba přetáhnout mokrým hadrem přes hubu. Ale jen tak symbolicky. Ostatně obávám se, že část těch, co pro pro případnou nótu nebo rezoluci hlasují, je hluboce přesvědčena, že Arméni jsou dávno vyhynulé etnikum.
      Takže prostě moc nevidím jinou šanci, než aby se Arméni nad staré křivdy povznesli, přestali žít minulostí. Nebo se k těm starým brzo přidají další, zcela aktuální.
      Skrýt celý příspěvek

  • danny
    21:28 11.01.2021

    Bylo by fajn, kdyby se vztahy nakonec stabilizovaly tak někde na úrovni sporů mezi Kambodžou a Vietnamem. Pohled na ně mě plní mírným optimismem, když vidím, že i země, jejichž ...
    Zobrazit celý příspěvek

    Bylo by fajn, kdyby se vztahy nakonec stabilizovaly tak někde na úrovni sporů mezi Kambodžou a Vietnamem. Pohled na ně mě plní mírným optimismem, když vidím, že i země, jejichž vztahy jsou zaneřáděny takovým kvantem vzájemných křivd, je dokážou překonat...
    Skrýt celý příspěvek