RQ-4 Global Hawk: Nucené dítě amerického letectva

RQ-4 Global Hawk jako náhrada U-2

Letoun RQ-4 Global Hawk vznikal od roku 1995 v rámci programu ACTD (Advanced Concept Technology Demonstration). První let prototypu RQ-4 Global Hawk se uskutečnil v roce 1998. Letadlo vyvíjela firma Teledyne Ryan, kterou v roce 1999 koupila Northrop Grumman.

Klíčovými vlastnostmi RQ-4 jsou vysoká výška letu (18 288 metrů) a velká výdrž ve vzduchu (28 hodin). Cestovní rychlost je 575 km/h a dolet 14 000 km. Nosnost letounu je 1 360 kg.

Náklad tvoří nejrůznější průzkumné vybavení, základem je elektro-optická soustava (infračervené a viditelné spektrum) pro denní i noční průzkum, radar s plošnou fázovou anténou s aktivním elektronickým snímáním typu AESA (Active Electronically Scanned Array) a prostředky elektronického boje.

Podle původního zadání měl letoun splňovat požadavky úrovně Tier II+ pro bezpilotní letadla. „Systém Tier" je konceptem Ministerstva obrany Spojených států z počátku 90. let minulého století definující několik úrovní pro různé kategorie vojenských bezpilotních letadel.

V americkém letectvu jsou nejmenší drony zařazeny do úrovně Tier N/A, větší jsou Tier I (Gnat 750), Tier II (MQ-9 Reaper), Tier II+ až po Tier III-. Americká armáda (U.S. Army) a námořní pěchota (U.S. Marine Corps) mají úrovně definované poněkud odlišně.

RQ-4 Global Hawk přilétá na japonskou základnu Misawa Air Base. Japonsko projevilo zájem o tří stroje RQ-4.

Nadčasový U-2

Jaká je tedy pointa nadpisu Nucené dítě amerického letectva? RQ-4 Global Hawk svými výkony a možnostmi jednoduše zklamal. Původní letoun U-2 svými schopnostmi (poslední verze U-2S) překonává mnohem modernější RQ-4 Global Hawk.

Původně americké letectvo poptávalo 63 letounů RQ-4 s tím, že letouny U-2 odejdou do důchodu v roce 2012. Později byl počet snížen na 45 strojů a U-2 zůstanou ve výzbroji amerického letectva až do roku 2019.

Jako téměř všechny vojenské projekty, RQ-4 Global Hawk trápil nárůst ceny. V roce 2005 se odhadovala cena za letoun na 35 milionů dolarů, nyní se ale vyšplhala na 220 milionů dolarů, včetně nákladů za výzkumné a vývojové práce.

Podle magazínu FlighGlobal, odvolávající se na oficiální databázi techniky amerického letectva, vyjde jedna letová hodina RQ-4 Global Hawk na 6710 dolarů. Jedna hodina U-2 ve vzduchu přijde americké daňové poplatníky na 2380 dolarů.

Zde je však nutné být velmi opatrný. Údaje o ceně za letovou hodinu se liší podle toho, co vše a jak je do letové hodiny započítáváno. Tedy kromě spalného paliva to může být cena za údržbu, náhradní díly, výcvik a platy personálů, logistické zázemí a technika, atd.

Skutečná provozní cena za letovou hodinu je tak mnohonásobně vyšší. V poslední době se mluví o poklesu ceny (pokud můžeme věřit výrobci Northrop Grumman) za letovou hodinu u RQ-4 Global Hawk, takže je možné, že U-2 na tomto poli přeci jen ztrácí.

Start, přistání, parkování a údržba letadel RQ-4 Global Hawk.

Výhodou U-2 oproti RQ-4 Global Hawk je například větší nákladový prostor a větší nosnost (2 268 kg). Elektrický zdroj energie U-2 poskytuje také dvakrát větší výkon, což umožňuje nést větší počet náročnějších elektronických přístrojů. Právě malý zdroj elektrické energie je omezujícím faktorem pro budoucí modernizací strojů RQ-4 Global Hawk.

RQ-4 Global Hawk má například problémy při létání ve špatném počasí. Nejen, že chybí ochrana proti námraze a bleskům, ale piloti nemají jak vidět špatné počasí před letounem – RQ-4 postrádá meteorologický radar. Úspěšnost misí je tak pouze 55 %, oproti 96 % u U-2.

Starší U-2 navíc dokáže létat ve výškách až 21 300 m, tedy o 2500 m výš než RQ-4. Letouny tak nejen, že se lépe vyhýbají špatnému počasí, ale také díky vzdálenějšímu horizontu mají průzkumné a komunikační systémy U-2 větší dosah.

Nejnovější verze U-2S mají také pokročilejší senzorické vybavení. V roce 2014 Barack Obama dokonce odsouhlasil projekt v hodnotě 10 milionů dolarů s cílem najít způsob, jak instalovat pokročilé vybavení U-2S do letadel RQ-4 Global Hawk.

Stroj U-2S vyniká lepší schopností létat v hustém civilním provozu. Jde zatím o rozšířený handicap bezpilotních letadel, které nemají potřebné systémy a postupy zaručující bezpečné začlenění do civilního leteckého provozu. Byl to také jeden z důvodů, proč Německo zrušilo projekt poevropštěného letadla Q-4E Euro Hawk.

Není třeba se bát ani stáří letounů U-2. Podle magazínu DefenseNews je životnost draku U-2 vypočtena na neuvěřitelných 75 000 hodin, přitom průměrný celkový nálet letadel U-2 je 14 000 hodin.

Pozemní kontrolní stanice RQ-4 Global Hawk.

Lobby a jiný pohled

Proč tedy americké letectvo investuje a pokračuje v provozu letounů RQ-4 Global Hawk? Odpověď je:"Nemají na vybranou." Letectvo se již několikrát pokusilo zrušit projekt letounu RQ-4 nebo alespoň omezit počet nakupovaných a provozovaných strojů ve prospěch U-2.

Důvodem byly nedostatečné výkony a velké pořizovací náklady RQ-4. Proti však byl americký Kongres, který díky lobby firmy Northrop Grumman donutil americké letectvo si bezpilotní letadla RQ-4 ponechat a pokračovat v jejich provozu a v celkovém rozvoji koncepce.

V současné době se plánuje již čtvrtá vylepšená verze označována jako RQ-4 Block 40. DARPA testuje také projekt bezpilotního tankeru KQ-X.

Mimo to americké námořnictvo rozvijí projekt námořního průzkumného stroje MQ-4C Triton založeného na platformě RQ-4. Námořní verze odstraňuje řadu neduhů RQ-4, včetně nízké schopnosti létat ve špatném počasí.

Podle blogu Foxtrot Aplha je však možné se dívat na letoun RQ-4 i jinou perspektivou, ne jako na operačně dokonalé letadlo, ale především jako na výzkumný a vývojový projekt. Jde o první projekt Spojených států na vytvoření robotické senzorové platformy schopné létat ve velkých výškách po velmi dlouhou dobu.

Během vývoje americký průmysl i letectvo získalo řadu zkušeností, jak s provozem, tak technikou (letadlo, zabezpečovací technika, nástroje, výrobní stroje, atd.) i technickými postupy. Pro RQ-4 bylo nutné také vypracovat zcela nový koncept operačního nasazení. Veškeré draze nabité dobré nebo špatné zkušenosti lze využít při vývoji dalších bezpilotních letadel.

Zdroj: UAS Vision, Foxtrot Alpha, DefenseNews