Ruská anexe jako řešení pro Náhorní Karabach

Od konce první války v roce 1994 se Náhorní Karabach nacházel pod správou místních etnických Arménů. Po skončení předloňského konfliktu ovšem Baku získalo kontrolu nad značnou částí samozvané Republiky Arcach. Území Náhorního Karabachu je mezinárodně uznáváno jako součást Ázerbájdžánu. Na dodržování současného příměří dohlíží přibližně 2000 ruských vojáků.

O osudu území od konce druhé války v roce 2020 jednají arménští a ázerbájdžánští představitelé. Minulý měsíc se arménský premiér Nikol Pašinjan a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev dohodli na přípravě dvoustranné mírové smlouvy a na vytvoření komise pro vytyčení společné hranice. Podle Rádia Svobodná Evropa bude dohoda obsahovat pět hlavních ujednání, včetně vzájemného uznání územní celistvosti. Premiér Pašinjan tato ujednání veřejně označil za v zásadě přijatelná. Tento ústupek pravděpodobně přichází s očekáváním určité dohody, která Arménům v Náhorním Karabachu zajistí jejich práva a umožní žít v míru.

Ilham Alijev v projevu z 12. dubna ocenil signály přicházející z Jerevanu. „Územní celistvost Ázerbájdžánu bude uznána a Arménie se vzdá svých územních nároků vůči Ázerbájdžánu,“ uvedl prezident s odkazem na návrh dohody a setkání s premiérem Pašinjanem, které se uskutečnilo 6. dubna v Bruselu. „To je velmi pozitivní věc a myslím, že je to klíčová podmínka pro normalizaci dvoustranných vztahů.“ Dosud ale z Baku nezaznělo, jaká práva nebo bezpečnostní záruky budou nabídnuty Arménům žijícím v Náhorním Karabachu.