Ruská reakce na situaci v Afghánistánu

Obecně lze přístup Ruska k Afghánistánu charakterizovat jako pragmatický. Rusko má zájem na bezpečnosti a stabilitě na hranicích Afghánistánu a středoasijských států, z nichž tři – Tádžikistán, Kazachstán a Kyrgyzstán – jsou ruskými spojenci v rámci Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Naopak ruská vláda nemá zájem na tom, aby se z Afghánistánu stal prostor využívaný ostatními velmocemi k tlaku na Rusko. Moskva v zemi nemá životně důležité zájmy, přesto chce přispět ke stabilitě. Od odchodu sovětských vojsk ze země a rozpadu Sovětského svazu považovala Moskva za hlavní afghánské hrozby export radikální ideologie, terorismus a pašování drog.

V současnosti však Afghánistán Rusko přímo neohrožuje. Rusko se poučilo a podle mnoha ruských expertů je přímé ruské angažmá v Afghánistánu nejen nebezpečné, ale také zbytečné. Koncepce ruské zahraničí politiky z roku 2016 zmiňuje Afghánistán jako jednu z hlavních regionálních priorit.

Při tvorbě „afghánské“ strategie musí Moskva vzít v úvahu snahu středoasijských zemí a samotného Afghánistánu o vyvažování vůči Rusku, Spojeným státům a Číně. Rusko momentálně není schopné projektovat sílu v celém regionu a jeho vojenská přítomnost v oblasti je velmi malá – Moskva disponuje základnami v Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Rusko může dění v oblasti ovlivňovat civilní a diplomatickou cestou skrz regionální organizace jako jsou zmíněná Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti nebo Šanghajská organizace.