Svobodu ruského námořnictva dusí úzké průlivy

Vztahy Západu a Ruska jsou nejhorší za posledních několik desetiletí. To je nejen patrné v oblasti Černého moře, kde probíhá ukrajinsko-ruská válka, ale také v arktické oblasti a v severním Atlantiku. Pro geostrategickou arkticko-severoatlantickou oblast NATO oživilo studenoválečné dvojsloví „severní křídlo“ (Northern Flank), k němuž řadí některé západoevropské a skandinávské státy. Jmenovitě jde o Island, Norsko, Dánsko, Spojené království, Nizozemsko a Belgii.

Většina severoatlantických vod je volně přístupná, nicméně mnohé ruské válečné lodě musí při cestě do Atlantiku proplout úzkými průlivy pod kontrolou NATO. V případě Baltského loďstva potřebují Rusové nejprve zdolat Finský záliv a poté proplout Dánskými úžinami, plavidla Černomořského loďstva pak musí zdolat Bospor, Dardanely a Gibraltarský průliv. To značně usnadňuje jejich odhalení a sledování. Přímý přístup do severního Atlantiku s omezenou západní kontrolou proto má jen ruské Severní loďstvo.

Jak loni v listopadu uvedla zpravodajská agentura Reuters, Rusko od roku 2005 obnovilo desítky arktických vojenských základen z dob Sovětského svazu a modernizovalo své arktické námořní síly. NATO podle stejného zdroje ve vojenské přítomnosti v Arktidě za Ruskem zaostává. Západu údajně potrvá nejméně deset let, než dožene ruskou armádu v regionu, pokud se k tomuto kroku vůbec odhodlá.

„V současné době je vojenská rovnováha v Arktidě silně nakloněna Rusku,“ uvedl Colin Wall, výzkumný pracovník think tanku Center for Strategic and International Studies ve Washingtonu. Podle údajů britského International Institute for Strategic Studies a agentury Reuters převažují ruské základny uvnitř polárního kruhu nad základnami NATO přibližně o třetinu.

Dánské úžiny; větší foto / Public Domain