Moskva globalizuje střet se Západem: Rusové pomáhají Hútíům s útoky na obchodní lodě a zvažují dodávky střel Oniks

Náměstek amerického ministra obrany pro akvizice Bill LaPlante uvedl: Hútíové „začínají nahánět strach“. „Jsem inženýr a fyzik a celou svou kariéru se pohybuji kolem raket,“ řekl na summitu Future of Defense ve Washingtonu. „To, co jsem viděl, co Hútíové udělali za posledních šest měsíců [za pokrok] – jsem prostě šokován.“[2]

Hútíové s útoky začali koncem loňského roku, nominálně kvůli válce v Gaze, ve skutečnosti pro svoje vnitřní politické cíle. Hútíové pro svoje útoky využívají data z ruských satelitů – tolik alespoň uvedly americké a evropské bezpečností zdroje WSJ. Údaje měly být předávány prostřednictvím příslušníků íránských Islámských revolučních gard, kteří u Hútíů přímo na místě v Jemenu působí jako bezpečností poradci a tykadla teheránského režimu.

Tato přímá vojenská asistence, o níž jsme dosud nevěděli, ukazuje, jak moc chce ruský prezident Vladimir Putin podkopat mezinárodní řád pod patronátem Západu. Tato participace na sérii teroristických útoků na civilní cíle na jedné z nejvíce frekventovaných námořních tras na světě je další ze série ruských eskalací a podílení se na podněcování nestability od Blízkého východu až po Asii, jen aby se Kreml mohl vyčůrat do bazénu světového řádu, když ho nikdo nechce jako plavčíka.

Značnou nedokonalost této zpravodajské podpory a její operační implementace však ilustruje fakt, že navzdory slibům Hútiů, že ruské a čínské lodě nebudou napadány, k tomu opakovaně došlo.[3] Tankery převážející ruskou ropu, které byly několikrát Hútíi napadeny, přepravu prováděly pod krytím tzv. flotily duchů, tj. pomocí lodí vlastněných fiktivními společnostmi a plujícími pod cizími vlajkami, aby se vyhnuly sankcím.[4] Podle Moskvy jsou však její lodě při plavbě úžinou Bab al-Mandab v relativním bezpečí.

Od doby, co Hútíové začali téměř před rokem útočit na plavidla v úžinách kolem jemenského pobřeží, se většina obchodních lodí vydává na cestu oklikou kolem Afriky. Většina z těch lodí, které se na nebezpečnou plavbu poblíž jejich území přece jen vydá, pak také po vzoru ruské flotily duchů začala vypínat své rádiové transpondéry, což komplikuje snahy o jejich sledování. Jakmile se plavidlo odmlčí, lze jeho pohyb v reálném čase průběžně sledovat pouze prostřednictvím kvalitního satelitního sledování. Komerčně dostupné satelitní služby mají tendenci trpět mezerami v pokrytí, zpožděním v přenosu a dozorem státních orgánů nad jejich klienty.