Ruské trápení se stíhačkou Suchoj T-50

Foto: Suchoj T-50 / Public Domain
Suchoj T-50 / Public Domain

Rusko se stále potýká s vývojovými a cenovými problémy nové stíhačky Suchoj T-50. Podle ruského autora Alexandra Sardurio, ze známého ruského vojenského magazínu Vojensko-průmyslový kurýr (VPK), je však celá koncepce stíhačky T-50 chybná. Dle mínění autora, Rusko vyvíjí T-50 čistě z politických důvodů - jako odpověď na americký stroj F-22A Raptor, a nesleduje skutečné potřeby a možnosti ruského letectva.

Dohnat a předehnat USA

Dle ruského autora je vývoj stíhačky T-50 pouze věcí politiky a národní prestiže, která velí v ničem (vojenském) nezaostávat za úhlavním protivníkem - Spojenými státy.

Autor však upozorňuje, že stíhačka F-22A Raptor nestála jen neuvěřitelné množství peněz, ale její bojová hodnota je sporná. Operačně nasaditelných je pouze 145 stíhaček F-22A, což rozhodně nestačí pro široké a masivní nasazení. Ostatně nízký počet F-22A je široce kritizován i ve Spojených státech - někteří mluví ukončení výroby F-22A jako o nejtěžší strategické chybě Pentagonu.

Podle původních plánů z 80. let americké letectvo (U.S. Air Force) počítalo se 750 stíhačkami F-22. V současné době se kvůli zhoršené bezpečnostní situaci dokonce spekuluje o obnovení výroby F-22A a o jejím případném prodeji do zahraničí.

Sarduri se ale ve svém článku ptá, proč se Rusko nechalo zatáhnout do vývoje velmi drahé a technicky komplikované stíhačky páté generace. I když Rusko počítá s poměrně příznivou cenou 100 milionů dolarů za jednu stíhačku T-50, pro ruský armádní rozpočet je to cena velmi vysoká.

Navíc podle ruského autora Rusko nakoupí pouze 50 až 70 letadel T-50. Role stíhaček T-50 v případném konfliktu velké intenzity tak bude velmi krátká.

Páteř ruského letectva přitom stále tvoří sovětská letadla postavená v 70. a 80. letech minulého století. Navíc ruský průmysl nestačí dodávat potřebných 60 až 70 bojových a dopravních letadel (včetně modernizovaných) ročně, nutných k udržení schopností ruského letectva. Dodejme, že v současné době v ruském zbrojním průmyslu pracuje pouze 10 % lidí oproti dobám v Sovětském svazu.

Podle Sarduria je držet krok v této oblasti s Američany “beznadějné a bezvýznamné”. “Ruský komplex méněcennosti o letadlu páté generace má několik vysvětlení. Může to být pozůstatek sovětských obav v zaostávání za Američany v něčem velmi důležitém a významném, nebo pocit nutnosti trvalého soupeření s Američany. Avšak vojenská síla Evropské unie neexistuje, a proto takové úvahy nejsou vhodné,” říká Sarduri.

“Poté, co jsme odstavili svůj obří letecký průmysl, budeme předstírat, že se nic špatného nestalo. A teď po dvaceti letech degradace a likvidace, si Američané a Evropané pravděpodobně myslí, že jsme idioti a snažíme si udělat radost (výrobou T-50 - pozn. red.),” myslí si Sarduri.

Předražený americký F-22A Raptor

Také Spojené státy údajně se svou nepočetnou flotilou Raptorů šláply vedle. Navíc podle ruského autora neexistuje jediný důvod, proč musí Rusko “rytířsky” čelit americkým zbraňovým systémům pouze obdobnými zbraňovými systémy - např. F-22A Raptor vs. T-50.

Obrovskou roli v případném konfliktu vysoké intenzity sehrají moderní systémy protivzdušné obrany (PVO), jako jsou S-300, S-400 a v budoucnu S-500. Jedna střela země-vzduch systému S-300/S-400/S-500 stojí až o dva řády méně než nejnovější letoun páté generace. Navíc při masovém nasazení PVO proti nepříteli není nutné vystavovat riziku vlastní letadla a piloty.

Sardurio si myslí, že v případném střetu, kdy se F-22A střetnou s dostatečně silnou PVO, celá flotila F-22A zmizí během dvou až tří týdnů intenzivních bojů. “Poté bude celá flotila F-22A zapomenuta,” myslí si Sardurio.

“Na základě této logiky je pátá generace letadel jen výsledkem ctižádosti nebo platformou pro vývoj nových technických řešení. Jinými slovy jde o experiment,” účtuje s letadly páté generace Sardurio. Autor dále soudí, že podobné technicky složité letouny najdou uplatnění pouze proti málo vyspělému protivníkovi (Srbsko, Irák, Afghánistán).

Sázka na jaderné zbraně

Elektronikou přesycená letadla čtvrté a páté generace jsou navíc extrémně citlivé proti elektromagnetickému pulsu vzniklém při jaderném výbuchu. Dostatečný efekt má mít i exploze malého počtu taktických jaderných zbraní.

Ve válce proti jaderné mocnosti, kdy je extrémně pravděpodobné použití taktických jaderných zbraní, tak jemnou elektronikou přesycené letouny páté generace údajně nemají příliš šancí na přežití.

“Představte si, co se stane se všemi těmi citlivými systémy, od softwaru až po pohon, pokud budou v blízkosti jaderného výbuchu. Technika se prostě zblázní. Letadla se vymknou kontrole. Důsledky jsou jasné a závěr je jediný a smutný: moderní letecké konstrukce nejsou určeny pro skutečné bojové použití v budoucí válce, ale jen pro zachování letecké výroby a jako faktor zastrašováni,” soudí Sardurio.

Jedním z nejcitlivějších bodů v celém systému stíhacích letadel jsou letiště. Balistické rakety a střely s plochou drahou letu dokáží vyřadit letiště nepřítele na vzdálenost stovky nebo dokonce tisíců kilometrů. V případě války mezi vyspělými protivníky se právě letiště (resp. přistávací dráhy) stanou terčem prvotních útoků. Po zničení letišť nebudou moci letouny nejen vzlétnout, ale ani přistát - pokud jsou již ve vzduchu. 

Ideální stíhač: MiG-15 pro 21. století

Ruský autor proto navrhuje případný ruský stíhací letoun “šesté generace” pojmout zcela jinak - musí jít o velmi levný stroj vyráběný v tisícových sériích. Žádoucí je nosnost výzbroje 0,5 až 2 t, konstrukce z kompozitních materiálů, jednomotorové uspořádaní a a vektorování tahu motoru.

Startovací hmotnost tohoto ideální stroje je 5 tun (max startovací hmotnost stíhačky T-50 je 37 t). V případě potřeby stroj musí být stroj schopen velmi krátkého nebo dokonce horizontálního startu, právě kvůli riziku zničení startovacích drah vojenských letišť. Také přistávací rychlost budoucích letadel musí poklesnout k cca 150 km/h (kratší přistávací dráha).

Stejně je tak nutné zajistit odolnost proti všem druhům elektromagentických pulsů, ať už z jaderných zbraní nebo ze systémů elektronického boje protivníka(např. americký projekt CHAMP). Budoucí letoun tak potřebuje velmi robustní a odolnou elektroniku. Je rovněž nutné letoun vyrobit maximálně jednoduchý - pilotní funkce postačí pouze na pilotování, výběr cílů a rozhodování o použití zbraní.

Ideální ruský stíhací letoun šesté generace je podle Sarduria tedy jakousi leteckou obdobu “Kalašnikova”. Jako příklad ideálního stíhacího letadla minulosti je uváděn levný a robustní letoun MiG-15.

“Dejem tomu, že se bude “náš Raptor” prezentovat na leteckých show společně se svým americkým dvojčetem, předvádět své přednosti, figury vyšší pilotáže…, zkrátka vlastně realizovat jakési PR. A co z toho? Komu bude potřebný tento šíleně drahý stroj, tato „kusovka“, v případě nepřítomnosti našeho letectva, toho tahouna, který musí odvádět veškerou „špinavou“ práci? Rovněž je nepochopitelné, proč se máme chlubit horentními náklady absolutně nepotřebného a zbytečného předmětu při naší do nebe volající nepřipravenosti na budoucí nevyhnutelné konflikty. Proto by bylo vhodné zamyslet se nad alternativou, zda není lepší vyrobit 40–50 potřebných strojů než jeden absolutně zbytečný pro budoucí opravdové vážné střety,” uzavírá svůj článek Sardurio.

Zdroj: VPK

Nahlásit chybu v článku


Související články

Cena a motor: Hlavní problémy ruské stíhačky Suchoj T-50

Ruská Spojená letecká korporace (OAK) je podle ruských médií připravena na zahájení sériové výroby ...

První F-35A Lightning II pro Izrael

V polovině minulého týdne izraelská vládní delegace slavnostně převzala na základně Fort Worth v ...

F-35A Lightning II rozdrtil stíhačku F-15E Strike Eagle

Americké letectvo (U.S. Air Force) v rámci testování nasadilo stíhačky F-35A Lightning II proti ...

2S35-1 Koalice-SV KŠ: Nová samohybná houfnice z Ruska

Ruské ministerstvo obrany zadalo vývoj nové kolové samohybné houfnice označované jako 2S35-1 ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:

  • Rase
    15:24 08.07.2016

    Názory to jsou hodně rozumné, ale nenapadá mě, jak chce autor vyřešit problém s cenou. I když dokáže postavit levný letoun, tak vysokou cenu za nutnou elektroniku nijak neobejde ...Zobrazit celý příspěvek

    Názory to jsou hodně rozumné, ale nenapadá mě, jak chce autor vyřešit problém s cenou. I když dokáže postavit levný letoun, tak vysokou cenu za nutnou elektroniku nijak neobejde (bez zní to bude jen slepé postižené kotě), použitelné možná tak jako sebevražedný dron. Právě elektronika je u dnešních letadel nejdražší (a motory).
    Koncept mi připomíná počátky F-35, která taky měla být původně levným, jednomotorovým strojem. Sardurio tedy chce výrobně a provozně levnou, jednomotorovou stíhačku, bez stealth schopností, tedy takový Gripen (jen nevím jak by se měl vyrábět (asi lisovat z nějakého superplastu, kompozity nejsou levné a výroba není moc rychlá). Reálně bych podobný stroj očekával spíš od DarpySkrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 6 z 6