Rusko jako hrozba – historické souvislosti 1. část

Rusko jako hrozba – historické souvislosti 1. část
Slavný obraz Ivan Hrozný a jeho syn Ivan 16. listopadu 1581 / Volné dílo (Zvětšit)

Rusko a jeho vládnoucí elity během posledních nejméně pěti století uplatňovaly své imperiální ambice tak agresivním a odhodlaným způsobem, až se Rusko stalo největším státem světa. Po druhé světové válce dosáhly i na postavení supervelmoci s globálními ambicemi.

Aktuální válečné dění a agresivní styl politiky založený na dobývání přitom potvrzuje, že Rusko představuje nebezpečí i nadále. Pohrdání lidskými životy a cynismus není přitom výsadou jen ruských vládců, ale do značné míry i celé společnosti. Ta většinově expanzivní politiku a militarismus bez ohledu na následky a na své vlastní životy toleruje nebo dokonce přímo podporuje. Násilí je tak pevnou součástí vývoje ruské společnosti. Obyvatelstvo trpí pod válečným břemenem a v bídě. Přesto se masivní protesty i kvůli obavám z represí nekonají. Ruský stát roste a pohlcuje území svých sousedů jako kdyby neměl žádné hranice. Shrnutí historických souvislostí, které takovou mentalitu vládců i poddaných zformovaly, muže být pro pochopení jejich současných vzorců chování poučné.

Již při vzniku první východoslovanské říše na východě Evropy s centrem ve městě Kyjev v 9. století – Kyjevské Rusi můžeme vnímat rozpor mezi základními fakty a tím, jak Rusové přistupují ke své historii, kterou si uměle přizpůsobují bez ohledu na realitu. Své kořeny v ní nacházejí a po svém interpretují jak Ukrajinci, tak Rusové. Konec konců současná válečná konfrontace Rusů a Ukrajinců je pouze vyústěním dlouhodobě problematických vztahů a vychází i z odlišného chápaní vlastní identity a historických kořenů. Ruský koncept dějin Ukrajiny je považuje za integrální součást ruských dějin. Důležitou roli v budování ruského impéria sehrálo křesťanství, které bylo přijato kyjevským knížetem Vladimírem I. Velikým v roce 988. To mělo dalekosáhlé následky. Právě pravoslavné křesťanství se stalo pevnou oporou vládnoucí moci v Rusku a militarismu a je tomu tak dodnes. To stojí ve velkém kontrastu od západní tradice, kde se země výrazně sekularizovaly. S tím souvisí idea Moskva jako třetí Řím – tedy, že pravým dědicem křesťanské věrouky po pádu Říma a Konstantinopole je Moskva.

Etapou, která zásadně ovlivnila ruskou mentalitu, bylo několik staletí pod mongolskou nadvládou. Kyjevská Rus se již před tím rozpadla na množství knížectví, a právě tato rozdrobenost urychlila mongolské vítězství započaté bitvou na řece Kalce v roce 1223. Invaze měla nedozírné následky na dějiny východní Evropy, včetně pozdějšího rozdělení východních Slovanů na tři národy a území, Rusko, Ukrajinu a Bělorusko. Posléze i na vzestup Moskevského knížectví. Obyvatelé žijící na rozsáhlém území si navíc zvykli na krutost ze strany svých vládců a museli se s ní na dlouhou dobu smířit, izolovalo se rovněž i pravoslavné křesťanství. Průvodním jevem bylo ekonomické vykořisťování. Při sebemenším náznaku revolty Mongolové a Tataři sáhli po nejtvrdších represích. Počátky moskevské expanze jsou spjaty i s postavou Alexandra Něvského, který porazil Švédy i německé rytíře na svých západních hranicích v pozici novgorodského knížete podřízeného mongolské Zlaté hordě. Ve strategicky důležité Moskvě se posléze jako první usadil Alexandrův syn Daniil. Z mongolské nadvlády se dokázala moskevská knížata postupně vymanit až v průběhu 14. a 15. století. Na počátku tohoto procesu byla bitva na Kulikovském poli roku 1380, definitivní porážka Zlaté hordy pak přišla v roce 1480. Ruské země se s důsledky mongolské nadvlády vypořádávaly ještě několik staletí.

Nebyla to však pouze Moskva, kdo využil postupného oslabení Mongolů a Tatarů, další o slovo se přihlásila Litva, která dosáhla v 15. století úctyhodné rozlohy. Ve spojenectví s Polskem, s nímž se Litva propojila v personální unii, šlo o největšího vyzyvatele moskevských knížat. Územní a mocenské spory také mnohokrát přerostly ve válku. Prvním z moskevských knížat, který se nechal korunovat carem, byl Ivan Hrozný roku 1547. Jednalo se o velmi schopného a vzdělaného vládce, pověstný byl však také svou nesmírnou krutostí a podezřívavostí vůči všem. Rusko se transformovalo ze středověkého státu na říši pod vedením cara s neomezenou mocí s názvem samoděržaví. Carské Rusko se na konci 16. a na začátku 17. století propadlo do chaosu a nástupnických bojů provázených mnoha vlnami násilí. Poláci dokonce na čas obsadili Moskvu a pozdější polský král Vladislav IV. Vasa byl zvolen ruským carem. Kvůli odporu a lidovému povstání však nikdy fakticky vládnout nezačal. Období chaosu zakončilo až panování prvního cara z dynastie Romanovců Michaila I. Fjodoroviče. Oslabení a úpadku Polska zmítaného mnoha vnitřními sváry následně zase využila Moskva. Klíčové bylo především povstání Bohdana Chmelnického a záporožských kozáků od roku 1648. Na jeho konci pak po jednání na Perejaslavské radě v roce 1654 poprvé získalo carské Rusko pod svou nadvládu celou levobřežní Ukrajinu. Ruský souboj o ovládnutí Ukrajiny tedy trvá přinejmenším od těchto událostí.

Významným vládcem, který otevřel Rusku okno do Evropy, byl car Petr Veliký. Ten se pokoušel zaostalost Ruska změnit radikálními reformami po západním vzoru. Roku 1721 po definitivním vítězství nad Švédy i díky modernizované armádě nazval Rusko říší. Nechal se titulovat jako car imperátor a založil město Petrohrad, který se stal hlavním městem říše. Jen při jeho výstavbě zahynulo tisíce poddaných a dělníků. Příznačné pro dějiny Ruska však bylo i to, že podobně jako Ivan Hrozný měl i Petr Veliký sklony ke krutosti, nemilosrdně potlačoval jakékoliv náznaky odporu jak proti sobě, tak i proti svým reformám. Poraženo bylo i povstání kozáků pod vedením Ivana Mazepy na území dnešní Ukrajiny, kteří se spojili se Švédy. V závěru své vlády stál i za smrtí svého syna a nástupce trůnu Alexeje. V 18. století se Rusko již jako velmoc zapojilo do mnoha výbojů, účastnilo se i sedmileté války. V jejím závěru se nový car Petr III. (vnuk Petra Velikého) rozhodl uzavřít s téměř poraženým Pruskem mír. Car totiž obdivoval pruského krále Fridricha Velikého. Příklon k Prusku a obdiv ke všemu německému však vyvolaly proti carovi v ruském prostředí brzy velký odpor.

Podobně jako u mnohých jiných vládců Ruska zde zafungovalo, že neúspěch v zahraniční politice se neodpouští, zatímco úspěšné výboje legitimizují vše. Tedy i jakkoliv těžký úděl poddaných. Ironií osudu se tak záhy po převratu a následném zavraždění Petra III. ve vězení stala carevnou jeho manželka – původem etnická Němka Kateřina II. Její přídomek Veliká byl získán právem, protože expanzi Ruska dále významně urychlila zejména během válek s Tureckem. Kolonizováno bylo území podél pobřeží Černého i Azovského moře. Carevna měla k dispozici schopné vojevůdce jako byl Alexandr Suvorov, který ruskou armádu dále reformoval a zavedl nové prvky vojenského myšlení, které pak ovlivnily několik generací ruských velitelů. Suvorov dal prostor iniciativě důstojníků a vojáků, což vedlo k lepší výkonnosti. Kateřina Veliká byla osvícenskou panovnicí, která po vzoru Petra Velikého pokračovala v modernizaci Ruska dle západoevropských trendů. Nevolníci však pociťovali své vykořisťování provázené krutým útiskem a fyzickými tresty za neposlušnost nadále jako neúnosné. To také vedlo k několika rozsáhlým povstáním. Tím nejznámějším bylo to Pugačovovo, které bylo až po třech letech roku 1775 tvrdě potlačeno a hlavní protagonisty čekaly exemplární tresty. Sám Pugačov byl popraven stětím. Rusko začalo expandovat až na území Severní Ameriky na Aljašku a podílelo se také na trojím dělení Polska v letech 1772, 1793 a 1795.

Po smrti Kateřiny Veliké se Rusko zapojilo i do revolučních a napoleonských válek. V mnoha případech však tahalo za kratší konec provazu a jen ve válce druhé (porážka u Zürichu 1799), třetí (porážka u Slavkova 1805) i čtvrté koalice (porážka u Friedlandu 1807) patřilo v souboji s Francií vždy k poraženým. Ta byla od roku 1804 vedena Napoleonem Bonapartem s císařským titulem. I díky vojenským tažením se mnozí Rusové podívali do zemí se zcela odlišným státním zřízením, kde se rodilo národní cítění a byla cítit společenská změna v touze po silnějších občanských právech. To vše inspirované myšlenkami velké francouzské revoluce, které se nezadržitelně šířily. Napoleon nakonec učinil osudovou chybu, když se rozhodl napadnout roku 1812 carské Rusko v čele s carem Alexandrem I. Taktika spálené země, nevlídné podnebí, ruské odhodlání bojovat za svoji zemi, včetně využívání guerilly a logistické potíže nakonec uštědřilo napoleonské armádě katastrofickou porážku. Svou roli sehrálo také využívání náboženských symbolů povzbuzujících vojáky jako v případě modlitby k ikoně Panny Marie Smolenské před bitvou u Borodina roku 1812. Car Alexandr byl posléze ze strany mnohých vnímám jako zachránce Evropy před Napoleonem. Ruští kozáci se po bitvě národů roku 1813 u Lipska, která skončila drtivou francouzskou porážkou a tažením do nitra Francie roku 1814, ocitli až v Paříži.

Právě to, co ruští důstojníci – šlechtici viděli v Evropě také inspirovalo povstání děkabristů roku 1825 těsně po smrti cara Alexandra v souvislosti s nástupem nového cara Mikuláše I. na trůn. Povstání dopadlo fiaskem, bylo to však první revoluční vystoupení proti carismu, ve kterém se angažovala i šlechta a vysocí důstojníci. Pokus o další expanzi v dalších dekádách ze strany Ruska přes strategické úžiny Bospor a Dardanely na úkor Osmanské říše vyvolal obavy dalších evropských mocností o své postavení a jejich protiruské angažmá v krymské válce 1853–1856. Ta je v Rusku dodnes opředena mnoha mýty o hrdinském sebeobětování vojáků. Díky technologické zaostalosti Ruska však zejména Britové a Francouzi svými možnostmi carskou armádu jednoznačně převyšovali. Rusko pak po těžké porážce s téměř půl milionem obětí na několik dekád muselo své imperiální ambice omezit. Teprve až roku 1861 bylo zrušeno v Rusku nevolnictví. Nedostatečné reformy, narůstající nespokojenost a vojenská porážka ve válce s Japonskem 1904–1905 předznamenaly kolaps carské moci na bojištích první světové války.

Pokračování v dalším díle…

 

Nahlásit chybu v článku


Související články

Petr Pojman: Rusko je fašistický stát

„Brutalita ruských vojáků na Ukrajině mne nepřekvapila, brutální represe jsou součástí každé ruské ...

Teroristické útoky v Moskvě. Putin přestává být ochráncem Ruska

V pátek večer se v koncertní hale Crocus City Hall v Krasnogorsku na severozápadním předměstí Moskvy ...

Rusko není ráj konzervativců, ale fašistický policejní stát

V minulém článku jsem rozebíral proč ze sebe dělá Tucker Carlson tupce, který oslavuje Rusko jako ...

Cesta na konec naší civilizace: Rusové se na Ukrajině chovají hůř než nacisté

Nezisková organizace Cesta naděje života působí přímo ve válkou zasažených oblastech Ukrajiny: ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:

  • michaltinkint
    14:01 20.06.2024

    Keď sa zamýšľame nad otrockou podstatou ruSSkého človeka, tak nesmieme vynechať tradíciu otroctva v ruSSkých dejinách. Jednak na území slovanských kniežat od Kyjeva po Novgorod ...Zobrazit celý příspěvek

    Keď sa zamýšľame nad otrockou podstatou ruSSkého človeka, tak nesmieme vynechať tradíciu otroctva v ruSSkých dejinách. Jednak na území slovanských kniežat od Kyjeva po Novgorod existovalo "antické" otroctvo v rozsahu možno ešte väčšom ako v samotných antických stredomorských štátoch, ale hlavne v tejto najtvrdšej podobe (možný predaj človeka ako tovaru) pretrvalo na území dnešného ruSSka o niekoľko storočí dlhšie. A kým v západných krajinách toto otroctvo postupne prechádzalo do poddanstva (v UK aj to zrušené v 14. storočí, vo FR ani poddanstvo nikdy úplne nenastalo - snaha o jeho opozdené zavedenie práve viedla v konečnom dôsledku k francúzskej revolúcii, v zaostalom Uhorsku politicky zrušené v 1780, formálne až v 1845), v ruSSku otroctvo prešlo do nevoľníctva. To sa od otroctva odlišovalo len tým, že nebolo možné predať človeka ako tovar, ale bolo ho možné predať len spolu s pôdou, ktorú ten človek nikdy nesmel opustiť. Západné poddanstvo malo tento prvok tiež, ale okrem toho priznávalo ďaleko väčšie práva poddaným, až sa poddanstvo úplne zrušilo a boli zavedené občianske práva (v zaprdenom rakúsko-uhorsku boli zavedené v 18tom storočí, v západnejších krajinách o storočia skôr). V ruSSku ale nevoľníctvo/otroctvo pretrvalo až do druhej polovice 19teho storočia v zákonnej forme. Skutočne ale začínalo vo vidieckych oblastiach (teda na 95% územia ruSSka) zanikať až krízou cárstva na začiatku 20teho (!) storočia. Obyčajní ruSSkí vojaci za prvej svetovej sami seba ešte stále vnímali ako nevoľníkov (!). Ako beznádejne najzadubenejší, najnevzdelanejší a najzaostalejší národ v európskom geografickom priestore sa následne ruSSkí mužici ako jediní vo vtedajšom svete nechali zlanáriť komunistickým bludom a svoju zadubenosť povýšili ne základný predpoklad kariérneho rastu. Občianske práva zavádzané v západnej Európe postupne od cca 13teho storočia boli ruSSom všeobecne predstavené až v roku 1917 za krátkej dočasnej vlády po odstúpení posledného cára. Táto vláda bola po cca trištvrte roku zvrhnutá nemcami, ktorí si na vykonanie revolúcie zaplatili časť ruSSkej buržoázie resp. časť nižšej šľachty - Lenina a spol. Pre ruSSkého mužika to znamenalo, že prešiel prakticky plynule z nevoľníctva bez akýchkoľvek občianskych práv do komunizmu bez akýchkoľvek občianskych práv (roľnícka trieda mužikov bola Leninsko-Stalinským banditizmom systematicky vyvražďovaná v miliónoch a vláčená desaťročia po celom ruSSku v dobytčákoch). ruSSký komunistický "občan" bol ukutý z toho, čo bolo ukradnuté týmto mužikom. Kalený bol neskutočnou závisťou a škodoradosťou, ktorá bola jedinou podporovanou emóciou triedy mužikov. Dôsledky tejto zadubenej závisti viedli k vzniku nenávisti početne malej ruSSkej mestkej buržoázie voči triede mužikov a viedli k vytvoreniu triedneho boja medzi ruSSkou buržoáziou a mužikmi, o ktorej Dostojevskij písal ako o vojne "mesta s vidiekom". Preto ani nikto v ruSSku nejako mimoriadne neprotestoval, keď kaukazskí banditi mužikmi vykladali desaťtisíce kilometrov ciest a železníc. V roku 1991 sovietsky občan zistil, že je na tom horšie ako africké deti a že si za svoje štyri kopejky nedokáže kúpiť ani fejkové rifle alebo adidasky. Pocítil, že je najbiednejším z najbiednejších na celom svete. Po zmorenom chrbte mu začala skákať zbohatlícka mafia, až sa zjavil (opäť) spasiteľ - Vlado! Ten podporoval tisícročnú tradíciu masovej zadubenosti a umne resuscitoval kultúru nenávisti, závisti a pomstychtivosti. Ktorá je, mimochodom, veľmi silná v čínskych vidieckych oblastiach - ak sa tam raz niekto odhodlá vyraziť z bordelov v Pekingu a Šanghaji a bude rozumieť nárečovej čínštine. A máme rok 2024. Imperiálne ruSSko nechápajúce, že moc dnes tvorí obchodná sila a nie veľkosť územia s armádou resuscitovaných zombie mužikov. Čo malo rozum, to sa stalo vládnucou elitou alebo zdrhlo alebo sa upilo na smrť. Prajem nám veľa zdaru.Skrýt celý příspěvek

    • Jergi
      08:47 21.06.2024

      Povedz tým ruSSko čo chceš vyjadriť? SS? Otrokárstvo v rannom stredoveku bolo všade rovnaké, tvrdiť ,že v rusku bolo iné ako v Prahe je naivné. Nevoľníctvo bolo zrušené v 1861 , v ...Zobrazit celý příspěvek

      Povedz tým ruSSko čo chceš vyjadriť? SS? Otrokárstvo v rannom stredoveku bolo všade rovnaké, tvrdiť ,že v rusku bolo iné ako v Prahe je naivné. Nevoľníctvo bolo zrušené v 1861 , v Uhorsku 1848- až taký rozdiel to neni, hlavne keď sa to porovná v reáloch tej doby. Mnohé reformy zač 20.storočia boli dobré , 1 svet.vojna všetko zmenila vďaka Nemecku.Skrýt celý příspěvek

      • michaltinkint
        20:03 21.06.2024

        Tým "ruSSko" chcem vyjadriť majstrovstvá sveta automobilov FIA. Neviem, čo si ty predstavuješ pod ranným stredovekom, ale nikto netvrdil, že otrokárstvo v rannom stredoveku nebolo ...Zobrazit celý příspěvek

        Tým "ruSSko" chcem vyjadriť majstrovstvá sveta automobilov FIA.
        Neviem, čo si ty predstavuješ pod ranným stredovekom, ale nikto netvrdil, že otrokárstvo v rannom stredoveku nebolo všade rovnaké. Čiže nemám potuchy, čomu presne sa snažíš oponovať. Ale to tak u takýchto ľudí býva ;)Skrýt celý příspěvek

        • Jergi
          15:28 22.06.2024

          Tak tvoja odpoveď na moju prvú otázku ukázala že tvoj zámer je jasný a pokiaľ píšeš , že nik netvrdí že otrokárstvo nebolo všade rovnaké prečo si to nezmienil ? Tendenčne si ...Zobrazit celý příspěvek

          Tak tvoja odpoveď na moju prvú otázku ukázala že tvoj zámer je jasný a pokiaľ píšeš , že nik netvrdí že otrokárstvo nebolo všade rovnaké prečo si to nezmienil ? Tendenčne si napísal svoju úvahu tak aby to vyznelo, že jedine v Rusku bolo extrémna forma otrokárstva.Skrýt celý příspěvek

  • Jergi
    09:21 17.06.2024

    Dávať Rusko do nejakých tisícročných len tejto krajine špecificky násilných súvislostí , ktoré vytvorili agresívnu spoločnosť je úplne mimo. Imperiálne mocnosti v 19.storočí boli ...Zobrazit celý příspěvek

    Dávať Rusko do nejakých tisícročných len tejto krajine špecificky násilných súvislostí , ktoré vytvorili agresívnu spoločnosť je úplne mimo. Imperiálne mocnosti v 19.storočí boli hlavne Veľká Británia a Francúzsko. (Tieto krajiny na východe pritom často viac podporovali moslimov ako kresťanov ). Krutosť vládcov v stredoveku, alebo novoveku bola rovnaká a je to jedno či to bolo v Moskve alebo niekde inde v Európe. (stačí sa pozrieť ako sa Briti správali k Írom ešte začiatkom 20stor). Na druhej strane - Rusko od polovice 19.storočia stálo na vrchole Európskej kultúry. To čo ho zničilo bol boľševický puč ,teror, Nemecká invázia v 41 a udržanie moci KGB a nie v národe ako takom. To že je v Rusku plno blbcov, ktorí podporujú túto vojnu je preto lebo sú to dozvuky vymývania mozgov sovietskou propagandou, ktorá bola znovuvzkriesená od 2008.Skrýt celý příspěvek

    • Hawk
      10:26 19.06.2024

      Nesouhlasím, ale tou zmínkou o kultuře jsi mne rozsekal smíchy... "Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přináší jen výše ...Zobrazit celý příspěvek

      Nesouhlasím, ale tou zmínkou o kultuře jsi mne rozsekal smíchy...

      "Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu. A světu přináší jen výše zmíněné. Bez výjimek.“ — Karel Havlíček Borovský

      Zdroj: https://citaty.net/citaty/2155... Skrýt celý příspěvek

      • Jergi
        13:13 19.06.2024

        Super Havlíček strčil na smetisko všetkých tých velikánov ktorých uznávajú vo svete. Ok,lenže okrem nich tu boli maliari,sochári, balet, architektúra. Ano chápem sú ľudia ako ty čo ...Zobrazit celý příspěvek

        Super Havlíček strčil na smetisko všetkých tých velikánov ktorých uznávajú vo svete. Ok,lenže okrem nich tu boli maliari,sochári, balet, architektúra. Ano chápem sú ľudia ako ty čo vidia Rusko len ako starobylé centrum opilstva a morálneho úpadku, len to je naivná predstava.Skrýt celý příspěvek

        • Анатолий
          12:40 20.06.2024

          První filosof v ruské říši - ukrajinec, pvní hudební skladatel v ruské říši - ukrajinec, první vysoká škola v rusku - založena ukrajinci. I na chrámovou architekturu měli omezený ...Zobrazit celý příspěvek

          První filosof v ruské říši - ukrajinec, pvní hudební skladatel v ruské říši - ukrajinec, první vysoká škola v rusku - založena ukrajinci. I na chrámovou architekturu měli omezený vliv.Skrýt celý příspěvek

          • Jergi
            14:33 20.06.2024

            Bol to multi etnický štát, tak je samozrejmé, že tam boli ukrajinci, gruzínci, poliaci, tak ako rusi.

            Bol to multi etnický štát, tak je samozrejmé, že tam boli ukrajinci, gruzínci, poliaci, tak ako rusi.

          • Анатолий
            14:56 20.06.2024

            Ale bolševiky, za kterými stála většina etnických rusů, neberete jako část ruska? To se nehodí považovat za ruskou kulturu?

            Ale bolševiky, za kterými stála většina etnických rusů, neberete jako část ruska? To se nehodí považovat za ruskou kulturu?

          • Jergi
            08:13 21.06.2024

            A za "bielymi" počas občianskej vojny stál potom kto?

            A za "bielymi" počas občianskej vojny stál potom kto?

          • Анатолий
            19:53 21.06.2024

            Ano, za „bílými“, stálo míň rusů nežli za červenými. Napřiklad na jihu Ukrajiny, přímoří, podporovali bílé skoro výhradně Něměčtí a Srbští kolonisté, zatímco ruské vesnice, no a ...Zobrazit celý příspěvek

            Ano, za „bílými“, stálo míň rusů nežli za červenými. Napřiklad na jihu Ukrajiny, přímoří, podporovali bílé skoro výhradně Něměčtí a Srbští kolonisté, zatímco ruské vesnice, no a ukrajinské vesnice podporovaly bolševiky, nebo s nim tehdy spjaté ukrajinské anarchisty.
            Také půlka bílých generálů, jako Denikin, Wrangel, byli z různých německých rodů, které do ruska zavezla Kateřina druhá (Němka)

            Ale o to nejde, já jsem se ptal, proč bolševiky nepovažujete za ruskou kulturu?Skrýt celý příspěvek

        • Jergi
          08:38 22.06.2024

          Ako sa dá spájať politické hnutie s kultúrou ako takou?? Potom môžeme aj komunistov v Čechách spájať s kultúrou keďže vyhrali demokratické voľby v 46...alebo nacistov v Nemecku, ...Zobrazit celý příspěvek

          Ako sa dá spájať politické hnutie s kultúrou ako takou?? Potom môžeme aj komunistov v Čechách spájať s kultúrou keďže vyhrali demokratické voľby v 46...alebo nacistov v Nemecku, veď aj tam sa NSDAP dostala k moci demokraticky narozdiel od boľševikov v Rusku. A tvrdiť o rodoch ktoré 200rokov žili v Rusku že sú nemecké tak to je čistá demagógia.Skrýt celý příspěvek

  • pjaro77
    09:19 15.06.2024

    Rusko je vďaka veľkosti územia posadnuté velikášstvom a presvedčením o akejsi dejinnej vyvolenosti. Z ruského propagandistu zasa padal trus, tentokrát ale naštval ...Zobrazit celý příspěvek

    Rusko je vďaka veľkosti územia posadnuté velikášstvom a presvedčením o akejsi dejinnej vyvolenosti.
    Z ruského propagandistu zasa padal trus, tentokrát ale naštval číňanov.
    https://www.idnes.cz/zpravy/za... Skrýt celý příspěvek

  • Ječný
    20:40 14.06.2024

    Doporučuji knihu Rusko staré doby, Richard Pipes (historik, poradce R. Reagana, člen Rady národní bezpečnosti, který formoval přístup USA k Rusku).

    Doporučuji knihu Rusko staré doby, Richard Pipes (historik, poradce R. Reagana, člen Rady národní bezpečnosti, který formoval přístup USA k Rusku).

    • Marek1944
      22:05 15.06.2024

      "poradce R. Reagana" - tj., neokon, studenoválečník. Těžko ho považovat za politicky nezaujatého.

      "poradce R. Reagana" - tj., neokon, studenoválečník. Těžko ho považovat za politicky nezaujatého.

      • torong1
        13:11 20.06.2024

        Neokon... Tvl... A Aštara Šerana očekáváš? Ještě tady začni o chazarském spiknutí...

        Neokon... Tvl... A Aštara Šerana očekáváš? Ještě tady začni o chazarském spiknutí...

  • dalík
    18:14 14.06.2024

    Je velkou otázkou co měla Kyjevská Rus společného s o několik století později vzniknuvším Moskevským knížectvím kromě většinového pravoslaví.

    Je velkou otázkou co měla Kyjevská Rus společného s o několik století později vzniknuvším Moskevským knížectvím kromě většinového pravoslaví.

    • Hawk
      20:46 14.06.2024

      Vůbec nic. To je snad jasné... Ta Rus, oproti to Rusko...

      Vůbec nic. To je snad jasné... Ta Rus, oproti to Rusko...

    • Marek1944
      22:11 15.06.2024

      Mj. jiné i Rurikovce. K nim např. patřila i naše královna Kunhuta. Byly různé Ruse: Červená, Bílá, Moskevská. A Moskva náležela ke Kyjevské Rusi.

      Mj. jiné i Rurikovce. K nim např. patřila i naše královna Kunhuta. Byly různé Ruse: Červená, Bílá, Moskevská. A Moskva náležela ke Kyjevské Rusi.

      • Анатолий
        15:40 16.06.2024

        Mimochodem, bílá rus byla spíše Moskovije než Bělorusko. Ale občas to pletli na mapách. Bělorusku se v 15-16 století vetšinou říkalo Litva

        Mimochodem, bílá rus byla spíše Moskovije než Bělorusko. Ale občas to pletli na mapách. Bělorusku se v 15-16 století vetšinou říkalo Litva

      • torong1
        13:12 20.06.2024

        Ale vůbec ne. Kyjevská rus vznikla dávno před tím než rurikovci přitáhli do oblasti dnešní Moskvy a rurikovci ji jak jinak než dobyli silou. Navíc jejich původ je Skandinávský - ...Zobrazit celý příspěvek

        Ale vůbec ne. Kyjevská rus vznikla dávno před tím než rurikovci přitáhli do oblasti dnešní Moskvy a rurikovci ji jak jinak než dobyli silou. Navíc jejich původ je Skandinávský - byli to Varjagové. Takže rusové ani nejsou Slované.Skrýt celý příspěvek

    • Анатолий
      16:08 16.06.2024

      V té době to fungovalo jinak. Něměcko se dlouhou dobu nazývalo svatou římskou říší, i když s římem nemá moc společného. Byzantské řecko se také nazývalo římem a i obyvatelé římany ...Zobrazit celý příspěvek

      V té době to fungovalo jinak. Něměcko se dlouhou dobu nazývalo svatou římskou říší, i když s římem nemá moc společného. Byzantské řecko se také nazývalo římem a i obyvatelé římany - romeji.
      Prostě mnohem důležitejší byla krevní linie vládců a víra, nežli krevní linie obyčejného lidu
      U rusů to zůstalo dodnes, stejně jako u rumunů, kteří se také nazývají římany - romani.Skrýt celý příspěvek

  • flanker.jirka
    17:59 14.06.2024

    Putin svým chováním probendil jedinečnou příležitost zapojit rusko do zbytku civilizované Evropy. Odsoudil ruské obyvatelstvo projít si opět rokem 1917 a vše s tím spojeným. ...Zobrazit celý příspěvek

    Putin svým chováním probendil jedinečnou příležitost zapojit rusko do zbytku civilizované Evropy. Odsoudil ruské obyvatelstvo projít si opět rokem 1917 a vše s tím spojeným.
    Obecně z historického pohledu, po celou dobu známé historie, jde o historii válek získávání území, porobení obyvatelstva kdekoliv na světě. Jedna říše vzkvétala, druhá upadala. Pouze po druhé světové válce se podařillo ve střední a západní Evropě udržet mír skoro přes 70 let. Ale po celém světě se celou tu dobu vedly války a vedou se dál.
    Na války a militarismus ve své zahraniční politice nemá Rusko žádný patent. Dělá to každý, kterému takové chování projde.Skrýt celý příspěvek

  • liberal shark
    13:23 14.06.2024

    Vřele doporučuji tuto knihu, která skvěle popisuje fungování ruské říše za cara Petra Velikého. A vlastně i dnes, za cara ...Zobrazit celý příspěvek

    Vřele doporučuji tuto knihu, která skvěle popisuje fungování ruské říše za cara Petra Velikého. A vlastně i dnes, za cara Vladimíra.
    https://www.databazeknih.cz/kn... Skrýt celý příspěvek

  • darkstyle
    13:15 14.06.2024

    Malé poznámky: Bulharsko taktiež patrí do východnej európy a práve ono je prvým slovanským štátom.. Rok vzniku 681.. Tak ako správne píšete ruSSi si radi privlastňujú ...Zobrazit celý příspěvek

    Malé poznámky:

    Bulharsko taktiež patrí do východnej európy a práve ono je prvým slovanským štátom..

    Rok vzniku 681..

    Tak ako správne píšete ruSSi si radi privlastňujú dejiny..

    Plus by sa patrilo spomenúť, že písmo aj kresťanstvo v ruSSi prijali práve od Bulharov..

    Sami však zabudnú tieto fakty opomenúť..Skrýt celý příspěvek

    • Анатолий
      19:59 14.06.2024

      Od bulharů církevní slovanštinu a křesťanství přijali Ukrajinci (Poljané) a až ti ho poté přinesli na svou ruskou koloniji (do zálesí). Vlastně, jako kolonii Rusi, předchůdce ...Zobrazit celý příspěvek

      Od bulharů církevní slovanštinu a křesťanství přijali Ukrajinci (Poljané) a až ti ho poté přinesli na svou ruskou koloniji (do zálesí). Vlastně, jako kolonii Rusi, předchůdce ruska, Rostovo-Suzdalská knížectí, nazývá i Al-Idrisi ve své mapě světu, která je nejstarší mapou se zobrazením Kyjevské rusi. Rusí, Al-Idrisi nazývá výhradně země Ukrajiny.
      A i Poljané to písmo možná dostali od Moravanů, takže rusové mají tu cyrilici možná až z čtvrté ruky... :)Skrýt celý příspěvek

      • darkstyle
        22:48 14.06.2024

        Samozrejme od Gorazda, t.j Klimenta prišlo písmo do Bulharska..

        Takže áno boli štvrtý :)

        Samozrejme od Gorazda, t.j Klimenta prišlo písmo do Bulharska..

        Takže áno boli štvrtý :)

    • michaltinkint
      13:11 20.06.2024

      No, Bulharsko síce ako štát vzniklo v roku 681, ale nie ako slovanský štát ;) Vtedy tam slovanský element bol minimálny. Tento štát založil pôvodný turkický kmeň bulharov, ktorí ...Zobrazit celý příspěvek

      No, Bulharsko síce ako štát vzniklo v roku 681, ale nie ako slovanský štát ;) Vtedy tam slovanský element bol minimálny. Tento štát založil pôvodný turkický kmeň bulharov, ktorí prišli na územie dnešného Bulharska zo stepí medzi Čiernym a Kaspickým morom. Poslovančenie bulharov nastalo až v deviatom storočí. Vtedy aj prijali písmo - tzv. cyriliku, ktorú pôvodne ako hlaholiku vytvoril diplomat byzantského cára a vzdelanec Konštantín (zvaný Cyril) na objednávku moravského kniežaťa Rastislava v rámci mocenského boja o strednú Európu. Keďže tento vyhrali "latinovia", Svätoplukovi následníci prínos byzantskej misie eliminovali a jeho predstaviteľov vyhnali. Tí, pomalých úpravách, "predali" hotové písmo bulharom. Vtedy už bulhari boli poslovančení, inak by sa cyrilika na zápis foném ich pôvodného turkického jazyka nehodila. Ale to bolo až v 9tom storočí.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...