Rusko nabízí mezikontinentální střely pro planetární obranu

Planeta Země
Foto: Planetu Zemi nedáme, je to náš jediný domov, ilustrační foto / NASA

Nedávný dopad meteoritu v Čeljabinsku oživil otázky o připravenosti planety Země bránit se dopadům kosmických těles. Připomeňme, že není otázkou, zda někdy dojde k velké srážce, ale kdy k ní dojde. Rusové po zkušenostech z Čeljabinska nabízejí pro obranu před meteoroidy upravené mezikontinentální rakety RS-20V Vojvoda (SS-18 Satan).

Připomeňme, že při vstupu do atmosféry měl čeljabinský meteoroid 15 až 17 metrů. Ve výšce zhruba 30 až 50 kilometrů explodoval se silou 500 kT TNT. Energie uvolněná při výbuchu tak byla zhruba 30× větší, než měl výbuch jaderné bomby v Hirošimě nebo Nagasaki. Výsledkem bylo 1491 zraněných a 7200 poškozených budov (většinou rozbitá okna).

Meteoroidy jsou tělesa sluneční soustavy o velikosti milimetrů až několik desítek metrů, která se pohybují mezi planetami. Tělesa větší než 100 m jsou považována za planetky, i když mezi meteoroidy a planetkami není přesné rozhraní. Za planetku se takové těleso považuje obvykle v případě, že se z pozorování jeho pohybu ve sluneční soustavě podaří určit jeho dráhu. Wikipedia

Právě proti menším a v poslední chvíli objeveným meteoroidům (do průměru 100 metrů) plánují ruští vědci vybudovat planetární obranu. „Nosné rakety vytvořené na základě mezikontinentálních balistických raket, jako je Vojvoda, které používají standardní kapalné palivo založené na hydrazinu, jsou vhodné pro boj s náhle objevenými malými vesmírnými objekty," řekl Sabit Saitgarayev, vysoký výzkumník Státního raketové centra v Miassu v čeljabinském regionu.

SS-18 Satan Foto: Start rakety SS-18 Satan / RIA Novosti

Výhodou raket SS-18 Satan je fakt, že mohou být po menších úpravách neustále připraveny ke startu deset nebo více let. Naopak ruské rakety Sojuz nebo Angara se musí na start připravovat několik dní. Důvodem je především kryogenní palivo pro motory, které se do rakety přečerpává z externích nádrží až těsně před startem. Při boji s meteoroidy, jenž jsou objeveny jen několik hodin před dopadem na Zemi, jsou podobné rakety nepoužitelné.

Staticky vzato, meteoroid o průměru 100 metrů se srazí se Zemí jednou za 5700 let. Kosmické těleso o průměru 15 metrů (Čeljabinský meteoroid) pak každých 27 let. Dopadová energie stometrového meteoru se rovná energii výbuchu 3,1 Mt TNT (200× více než měly bomby v Hirošimě a Nagasaki). Odhaduje se, že při tunguzské katastrofě explodovalo v roce 1908, 10 kilometrů nad zemí, právě stometrové kosmické těleso. Výsledkem byla zničená plocha o rozloze 2000 km2

Video: SS-18 Satan měl jedním úderem zabít milióny lidí, jednou možná milióny lidí zachrání / YouTube

SS-18 Satan je nejsilnější mezikontinentální raketou na světě. Podle názoru ruských vědců může raketa zasáhnout kosmické objekty pět až šest hodin před srážkou se Zemí. Dvě hodiny potrvá přesné spočítání trajektorie meteoroidu, jednu hodinu souhlas ostatních zemí světa (zřejmě zemí Rady bezpečnosti OSN) a dvě hodiny pak let rakety k cíli. Samotný start rakety lze provést během 10 až 20 minut po podání rozkazu.

Raketa nebude vybavena jadernou hlavicí, ale pouze pevným projektilem. O zničení nezvaného hosta se postará obří kinetická energie vzniklá při vzájemné srážce meteoroidu a rakety. Vzájemná kolizní rychlost rakety a meteoroidu bude mnoho desítek tisíc kilometrů za hodinu.

Zdroj: RIA Novosti, Wikipedia

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích
Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • Jan Grohmann
    12:00 26.06.2013

    Ještě připomenu, že záleží, z jakého směru kosmické těleso narazí do Země. Zda přiletí Zemi naproti, nebo narazí z boku či ze zadu.
    Pokud narazí v "protisměru" může být vzájemná dopadová rychlost - oběhová rychlost Země kolem Slunce + rychlost rakety + rychlost kosmického objektu - až 300 000 km/h.

  • Jan Grohmann
    11:56 26.06.2013

    V Los alamos dělali nějaké výpočty a zjistili, že nukleární explose je poměrně úspěšná proti planetkám kolem 1km průměru. Samozřejmě záleží, jestli je z ledu, kamení nebo nedej bože z nějakých kovových sloučenin.
    http://www.youtube.com/watch?v=hOcNbAV6SiI

    10 km planetka, to už bude tvrdý oříšek.

  • Ing. Bizon
    11:50 26.06.2013

    Celý problém je daleko složitější... Nejnáročnější je zmíněná detekce. Pak jde hodně o to jak je těleso velké, navrhované řešení se hodí jen pro malé objekty, když přiletí větší tak se nedá nic dělat, kinetická energie nebo 20MT TNT jsou oproti 10km planetce nic...

  • azbi
    04:01 26.06.2013

    To bodie:
    Je to jednoduche, ale neprakticke...
    1) ve vesmiru je skoro vakuum, takže vám to dost omezí tlakovou vlnu, takže zásah by musel být přesný, pri té rychlosti nacasovat výbuch...
    2) startem rakety s aktivní hlavici riskujete nehodu a následně jaderne zamoření svého území

  • Bodie
    19:13 25.06.2013

    Jsem sice laik a můj nápad je možná sci-fi (nebo naprostá blbost), ale nešlo by ICBM předělat na řízenou střelu s aktivním naváděním a v těsné blízkosti asteroidu (meteoritu) odpálit silnou jadernou hlavici (jmenovitě některé verze SS-18 měly hlavice až o ráži 20Mt, které jsou už vyřazené) a tím ho vypařit? Vždyť u velkých jaderných explozí (Car bomba, Castle Bravo) vznikla ohnivá koule o průměru několika kilometrů a s teplotou až milion stupňů Celsia.

  • Coffin Corner
    13:47 25.06.2013

    Myšlenka je to sice na první pohled krásná, ale obávám se, že za tím není nic jiného, než snaha uplatnit RS-20, které se neodvratně chystají do šrotu.
    Osobně fandím spíše strategii, kterou razí především NASA, to znamená, nejprve co nejdokonaleji poznat "nepřítele" (viz. plán na odchycení asteroidu a jeho dopravení na oběžnou dráhu Měsíce ke zkoumání) a teprve poté vyvinou co nejúčinnější metodu k jeho poražení.
    Hlavní je účinná detekce, proto mnohem lépe zní čerstvý plán rusů, ohledně vysazování sond na objekty, které by potenciálně mohly ohrožovat Zemi a pomohly by tak upřesnit jejich dráhy.

  • Pjotr
    12:10 25.06.2013

    Jo zásah to rozhodně rozdrtí na hromady malých kousků, ale to samotný výbuch tělesa taky, rozdíl bude v tom, že k explozi dojde v bezpečné vzdálenosti a ne pár kilometrů nad zemským povrchem (pokud by k ní došlo, pokud ne, náraz do země tělesem do 100m by byl opravdové peklo), malé kousky už toliko škod nenatropí. Rusové jsou frajeři, moc se mí líbí jejich chování posledních pár let, vypadá to, že si jako jediní zachovali aspoň kousek selského zdravého rozumu.

  • Ultramarinus
    11:35 25.06.2013

    Je prijemne to slyset z Ruska, takove rozumne a celoplanetarne odpovedne navrhy. Mozna to bude znit hrube, ale jestli se Celjabinskemu meteoritu podari byt pricinou k mezinarodni spolupraci v planetarni obrane, tak to za ty skody a trapeni lidi stalo.

  • tomas
    10:27 25.06.2013

    to Ondra: ano to riziko tu je, ale tím, že spousta úlomků shoří v atmosféře, budou případné škody malé. Navíc i tyto úlomky už nějakou energii ztratily díky srážce celého tělesa s hlavicí.

    to Mike: máte pravdu raketa Angara má prvně startovat na konci roku z Plesecku, ale spíše to bude až v příštím roce. Ovšem její první stupeň už startoval, protože byl součástí jihokorejské rakety Naro-1.

    Jsem rád, že tyto zbraně budou využity podobným způsobem.

  • Ondra
    09:54 25.06.2013

    No, fyzik nejsem, ale nehrozí, že se zasažený kosmický objekt jen rozštěpí na menší části, které pak zasáhnou daleko větší území, než aby byl úplně zlikvidován? Samozřejmě spousta z nich pak shoří v atmosféře, ale stejně tu takové riziko je.

  • Mike
    09:07 25.06.2013

    Ruské rakety Angara ještě nikdy nestartovaly!