Rusko otestovalo protiraketový systém S-500 Prometej

Protiraketový S-500

Při testu měl S-500 zničit vzdušný cíl na vzdálenost 480 km, o 80 km dále, než zvládne komplet S-400 Triumf se střelou 40N6.

Nejmenovaný zdroj o testu neuvedl žádné další informace. V samotném článku na CBNC nejsou také prakticky další žádné jiné informace, kromě obecného prohlášení ruské strany, že S-500 zničí pomocí různých střel jakýkoliv cíl ve vzduchu, od stealth letadel (F-22 a F-35), přes bombardéry na dlouhou vzdálenost, hypersonické zbraně i balistické rakety.

Za pozornost stojí, že CNBC se před několika dny také odvolala na nejmenovaný zdroj z prostředí amerických tajných služeb, když informovala o testu ruské jaderné rakety s „neomezeným“ doletem. Podle CNBC ale měla raketa při nejúspěšnějším testu uletět pouze 35 kilometrů.

O samotném kompletu S-500 není příliš mnoho oficiálních informací. Vývoj S-500 probíhá od roku 2009 a podle ruských médií (RIA Novosti) má ničit cíle na teoretickou vzdálenost až 600 km. Komplet má pomocí nejrůznějších interceptorů ničit nejrůznější aerodynamické, balistické a hypersonické cíle. Zavedení do výzbroje se očekává v roce 2020.

Avšak Almaz-Antej, vývojář a výrobce kompletů S-400 a S-500, dodá všechna objednaná S-400 (i pro Čínu, Turecko a Indii) až v roce 2025. Není tedy jasné, kde se bude S-500 vyrábět, i když lze údajně výkon současné výrobní linky zvýšit. 

V pozdější fázi S-500 poslouží především jako náhrada moskevského protiraketového systému A-135. S-500 má být na rozdíl od A-135, který funguje od roku 1995, více odolnější proti případnému útoku a více flexibilní.

S-500 je určen k ničení cílů na velmi velké vzdálenosti a doplní především S-300 a S-400. Nižší vrstvu ruské pozemní PVO tvoří komplety Tor/Buk a ještě níže se nachází Tunguzka nebo Pancir.

Naopak nejvyšší vrstvu ruské protiletecké a protiraketové PVO má tvořit vyvíjený komplet A-235 PL-19 Nudol, který je určen proti balistickým raketám dlouhého doletu (ICBM) a satelitům na oběžné dráze. O kompletu A-235 není mnoho informací. V každém případě Američané pracují na velmi levných raketových prostředcích, které dokáží v řadu hodin nebo dnů nahradit zničené satelity na oběžné dráze. Zda jde o přímou reakci na nové schopnosti Rusů a Číňanů, nebo pouze „odstrašování“ Rusů a Číňanů od vývoje podobných prostředků, není jasné.

S-500 se svým posláním bude podobat americkému protiraketovému kompletu THAAD (Terminal High Altitude Area Defense system). S-500 však nabídne mnohem větší flexibilitu díky možnosti ničit aerodynamické cíle (letadla).
 

S-500 získá dvě nové střely 77N6-N a 77N6-N1 ‒ lze ale využít i současné střely systému S-400. Antiraketa 77N6-N je určená proti mezikontinentálním raketám ICBM (Inter-Continental Ballistic Missiles), resp. proti bojovým hlavicím ICBM ve střední fázi letu, podobně jako to umí námořní americké interceptory SM-3 kompletu Aegis.

S-500: Učebnicový příklad moderního propagandistického boje

O schopnostech S-500 lze spekulovat dlouho. Přínosnější je ale zamyslet se nad rozvojem určitých vojenských schopností v různých zemí, protože Čína, Rusko a USA investují své lidské, finanční a průmyslové zdroje do jiných kategorií zbraní, než jejich oponenti.
 

Spojené státy se spoléhají (mimo jiné) na své silné letectvo a moderní zbraně vzduch-země. Naopak do vývoje pozemních prostředků PVO Spojené státy ve velkém neinvestují, protože to jednoduše (zatím) nemají zapotřebí – jejich PVO je silné letectvo. Washington také sazí na své mohutné loďstvo, ale toto není předmětem našeho článku.

Na druhou stranu ruská filozofie je jiná. Rusové se spoléhají na své silné PVO a na silné dělostřelectvo a taktické raketové vojsko, které působí pod deštníkem PVO. V dalších letech se tak dá očekávat, že Američané budou investovat především do leteckých prostředků schopných překonat ruskou PVO, Rusové pak do rozvoje PVO schopných ochránit dělostřelectvo a raketové vojsko před útoky amerických letadel.

V každém případě o skutečných schopnostech S-400 nebo S-500 se jen tak rychle nedozvíme. Už jen maximální dostřel je věc ošemetná, protože je rozdíl mezi papírovým dostřelem a tzv. zaručeným prostorem účinné působnosti (tzv. no-escape zone), tedy prostorem, odkud nemůže cíl, ani přes manévrování nebo snahu opustit ohrožení prostor, uniknout řízné střele. V případě „papírového“ dostřelu se počítá s tím, že cíl nemanévruje a letí konstantní rychlostí.

Pro výpočet no-escape zone je však nutné znát na jedné straně přesné výkonové parametry rakety země-vzduch (nebo vzduch-vzduch), na druhé straně rychlost, letovou hladinu, pozici, manévrovací schopnosti a hodnotu maximálního přetížení cíle (letadla). U postřelovaného letounu je také důležité, kdy objeví hrozbu i jaké prostředky radioelektronického boje (a jiné systémy obrany) může nasadit.

Dohady o tom, jaký má S-500 ve skutečnosti dostřel, jsou tak pouze mediální hrou, která nemůže dát odpověď na základní otázku: „Jak po zavedení S-500 reálně stoupnou vojenské schopnosti Ruska?“
 

Jak uvedl Ruslan Puchov, šéf moskevského think-tanku CAST (Centre for Analysis of Strategies and Technologies), zbraně se ve velkém množství případů nekupují proto, aby byly použity v boji. Puchov sice mluvil o exportu zbraní (zejména na Střední východ), ale platí to i pro domácí nákupy.

V případě Ruska nákup zbraní a mytizace jejich schopností v médiích má především ukázat klíčovým ruským vojenským a obchodním partnerům (Střední východ, Indie, atd.), že Rusko těmto zemím dokáže poskytnout bezpečnost a má tedy smysl s Ruskem udržovat obchodní, politické a vojenské vztahy. Naopak Washington se snaží přesvědčit ty samé země, že lepší nápad je nespolupracovat s Ruskem, ale raději se Spojenými státy.
 

Lepší postavení u daných zemí má pak samozřejmě ta země, která má silnější armádu a vyspělejší zbraně – dokáže tedy daným zemím (případně vládnoucím režimům) poskytovat záruky bezpečnosti.

O vyspělosti zbraní ale v mediálním světě nevypovídají reálné takticko-technické parametry, resp. skutečná bojová hodnota daného (úměrně závislá na dalších systémech, logistice, výcviku, schopnosti servisu, schopnosti vše vyrábět levně a ve velkém množství, schopnosti velení a řízení, atd. atd.), ale na tom, jak se v propagandistickém boji podaří vybojovat pověst daného zbraňového systému v médiích. Například Západ se snaží mytizovat schopností F-35, ruská strana se pak samozřejmě snaží přesvědčit ostatní země o chybách a problémech F-35.
 

Nakonec je třeba si uvědomit to podstatné – o výsledku případného rozsáhlého bojového střetu rozhoduje především kvalitní/robustní vojenská logistika a rezistence/robustnost/výkon ekonomiky a průmyslu daného státu.

Zdroj: The Drive, Gazeta.ru