Rusko těží z chaosu na Blízkém východě. Ale je druhořadý hráč

Ruská diplomacie dlouhodobě stojí na boxování o váhovou kategorii výše a podařilo se jim najít si specifické místo jako jakýsi zprostředkovatel mezi různými palestinskými frakcemi, zejména poté, co v Moskvě získali pocit, že si Spojené státy monopolizují mírový proces. Navzdory politickým vazbám na Hamás se zatím neobjevily žádné důkazy o tom, že by Kreml nějak přímo vojensky nebo materiálně Hamás v jeho útoku podpořil. Můžeme také poukázat na to, že Rusko nebylo od sedmého října žádným způsobem významným diplomatickým hráčem ve snaze snížit napětí v regionu a jeho prvotní reakce – než se rozjela kampaň na využití krize ve vlastní prospěch – působila ochromeným dojmem.[2]

Rusko není v konfliktu hráčem

Ruští představitelé na úrovni náměstků ministra zahraničí přijali arabské velvyslance v Moskvě, proběhly obligátní telefonáty. Ale Vladimir Putin čekal téměř deset dní, než poctil izraelského premiéra Netanjahua telefonátem a místo do Izraele, kam se sjely špičky americké diplomacie, zamířil do Pekingu[3]. Ministr zahraničí Lavrov odjel pro změnu do Pchjongjangu posilovat nově obnovené spojenectví. Na půdě OSN ruští představitelé v ukázce prvotřídního cynismu vyjádřili lítost nad civilními oběťmi války a naléhali na „humanitární příměří“. Nebylo to však nic víc než mediální show. Moskva nemá na strany konfliktu žádné páky, nemůže zařídit propuštění alespoň některých rukojmích Hamásu ani zajistit humanitární koridory, natož zastavit boje. Rusko přesto z této války za vyvinutí naprosto minimálního úsilí profituje.

Prvním benefitem je rozptýlení a rozmělnění diplomatické a mediální pozornosti[4] od ruské agrese na Ukrajině, stejně jako odklonění některých materiálních zdrojů. Ukrajina, která bojuje vleklou a nesmírně náročnou protiofenzívu a zároveň snáší neúnavné ruské bombardování, se nyní musí „dělit“ o mediální prostor s Izraelem a Palestinci. Obavy, že západní společnosti začnou trpět „únavou z Ukrajiny“, které byly opodstatněné již před 7. říjnem, nadále porostou. Rusku to může přinést vítaný oddech od neustálého pozornosti k jeho zločinům – zatímco se všechny oči upíraly na Gazu, smrtící ruský raketový útok na civilisty v Záporoží zůstal bez povšimnutí.

Dalším nedostatkovým faktorem bude munice a materiální podpora Západu. Prezident Biden požádal Kongres o mimořádné financování bezpečnostního balíčku pro potřeby Izraele a Ukrajiny ve výši 105 miliard dolarů. Izrael však nakonec může potřebovat část zbraní, kterých je už nyní na Ukrajině nedostatek, včetně bezpilotních letounů nebo dělostřelecké munice. Rusko se vehnalo do pasti opotřebovávací války a nový konflikt se závazkem materiální podpory Spojených států tak odčerpá zdroje potenciálně nasaditelné proti němu. Zvláště u protileteckých systémů a dělostřelecké munice[5] je to pro Kreml dar z nebes.