S-97 Raider: Průzkumný vrtulník pro 21. století

S-97 Raider: Průzkumný vrtulník pro 21. století
S-97 Raider / Sikorsky (Zvětšit)

Společnost Sikorsky v předminulém týdnu americkým novinářům vůbec poprvé předvedla letové schopnosti „hybridního“ vrtulníku S-97 Raider. Sikorsky nabízí prototyp S-97 Raider pro program průzkumného vrtulníku FARA (Future Attack Reconnaissance Aircraft).

Program FARA hledá náhradu za vyřazené průzkumně-bojové vrtulníky OH-58 Kiowa Warrior. Úkolem OH-58 byl sběr informací pro bojové vrtulníky AH-64 Apache a pro pozemní jednotky americké armády. Problém je, že v dnešním prostředí přesyceném systémy protivzdušné obrany (PVO) jsou klasické vrtulníky čím dál více zranitelnější. Hrozbou jsou především člověkem přenositelné protiletadlové komplety (MANPADS) ale i další mobilní komplety PVO krátkého dosahu. 

Americká armáda proto v programu FARA požaduje stroje s kolmým startem a přistáním (VTOL) s minimální cestovní rychlostí 370 km/h. Jde tedy o rychlost ležící za fyzikálními možnostmi vrtulníků klasické koncepce. 

Program FARA navíc požaduje malý a hbitý vrtulník. Není divu, kolbištěm vrtulníků FARA se mimo jiné stanou „kaňony ulic“ megaměst budoucnosti.

Sikorsky věří, že koncepce S-97 dokáže všechny podmínky programu FARA splnit. Testovací pilot Bill Fell během novinářské ukázky dosáhl s vrtulníkem rychlosti „jen“ 351 km/h, ale je to stále o 25 % více než v případě vrtulníku AH-64 Apache.

Původně ohlášená rychlost 370 km/h nebyla dosažená kvůli problémům s vibracemi. Fell uvedl, že není spokojen s nejnovější verzí letového softwaru, která nedostatečně krotí vibrace, a proto rychlost omezil. Dříve přitom Fell s vrtulníkem S-97 letěl 383 km/h a v mírně sestupném letu dokonce 398 km/h.

V každém případě podle Chrise Van Buitena, viceprezidenta vývojové divize Sikorsky Innovations, simulace údajně ukázaly, že v případě nasazení člověkem ovládaných systémů PVO, S-97 utrpí o 75 % méně zásahů než klasické vrtulníky. Samozřejmě je otázkou, jaká byla metodika testování a zdá se nejedná jen o optimistické PR číslo. Před působením PVO chrání S-97 nejen vysoká rychlost, ale i nízká hlučnost a schopnost kopírovat terén ve velmi nízké výšce. Jak úspěšně si v simulacích vedl S-97 proti automatizovaným raketovým kompletům PVO nebylo uvedeno. 


Novninářská ukázka S-97 Raider

Vrtulník S-97 není odlišný jen svou konstrukcí s dvojicí protiběžných rotorů a tlačnou vrtulí, ale vůbec celou koncepcí letu. Při vysokých rychlostech (cca 320 km/h), kdy klasický vrtulník ztrácí vztlak na listech rotoru (ty, které ustupují dozadu), letový software S-97 automaticky přesměruje většinu energie motoru k zadní tlačné vrtuli. Oba rotory přitom svým protiběžným chodem kompenzují ztrátu vztlaku a tedy i vznikající vibrace. 

V této fázi listy obou rotorů (vyrobené z mimořádně tuhých a pevných materiálů) využívají pouze pět až deset procent energie z pohonné jednotky ‒ veškerý dopředný tah zajišťuje zadní tlačná vrtule. Při méně hlučném letu bez použití zadní vrtule přitom S-97 dokáže letět rychlostí 240 km/h.

Koncepci protiběžných rotorů využívají i ruské vrtulníky Kamov. S-97 je ale unikátní tím, že oba rotory díky své tuhosti mohou být umístěny blízko sebe (1,8 m). U vrtulníků Kamov jsou rotory z bezpečnostních důvodů daleko od sebe, což mimo jiné zvyšuje aerodynamický odpor.  

Dlužno však dodat, že vývoj S-97 není bez problémů (výzvou je především výroba listů rotorů) a jeden ze dvou prototypů navíc v roce 2017 havaroval. Díky chybě softwaru S-97 tvrdě dosel, načež se listy obou rotorů střetly a poškodily. Problém je však již vyřešen a navíc podle firmy Sikorsky by při takové nehodě byl poškozen jakýkoliv vrtulník.

Konstrukce S-97 Raider ale kromě vysoké rychlosti nabízí i vysokou agilitu. Díky tuhosti pohonného systému je S-97 údajně velmi citlivý na zásahy pilota (vhodné pro jemné manévrování) a zadní tlačná vrtule může mít reverzní chod a fungovat tak jako aerodynamická brzda. Ostatně díky zadní vrtuli, oproti klasickým vrtulníkům, se může S-97 pohybovat vpřed a vzad bez nutnosti klopení celého stroje. 

Velkou výhodou je také propracovaný systém řízení letu. Například v konvenčním vrtulníku, pokud je ve visu, musí pilot neustále dělat malé korekce v řízení. V S-97 se o všechny korekce stará počítač, který dokonce kompenzuje nárazy větru. Podobnou vlastnost má také nový mariňácký vrtulník CH-53K King Stallion a vlastně všechny moderní vrtulníky řízené “po drátě” (fly-by-wire). Ve spojení s unikátní koncepci ale řízení po drátě propůjčuje S-97 unikátní agilitu. 


Propagační video

Všechny tyto schopnosti umožňují jemné manévrování ve stísněných prostorech (ulicích měst), poskytují pilotům lepší situační povědomí (lepší výhled z kabiny) a usnadňují používání zbraňových systémů. 

Sikorsky navíc testuje na upraveném vrtulníku UH-60 OPV (Optionally Manned Vehicle) pokročilý letový systém MATRIX. Jedná se o univerzální nástroj (lze ho využít v jakémkoliv vrtulníku), který výrazně snižuje kognitivní zátěž pilotů nebo pilota. MATRIX umožní vrtulník řídit pouze jedním pilotem či dokonce na dálku. MATRIX však nebude vložen přímo do vrtulníku S-97, ale až do odvozené varianty nabízené pro program FARA. 

Vrtulníky FARA přitom nevyužijí automatizaci jen pro zlepšení svých letových schopností, ale také pro současné ovládání až čtveřice dronů (jak požaduje armáda). Drony půjde využít pro průzkum, útok, jako komunikační relé nebo jako návnady či rušičky. 

Zbraňové šachty S-97 (resp. odvozené varianty) mají být dokonce schopné vypustit velké množství malých dronů, prozatím známe jako ALE (Air-Launched Effects). Půjde o „hejno“ dronů, které se mohou dostat velmi blízko k cíli a provádět průzkum, rušení nebo kinetické akce. 

Zda S-97 uspěje se dozvíme v příštím roce, kdy armáda vybere dva finalisty programu FARA. Obě firmy přitom musí do roku 2023 postavit prototyp podle požadavků programu FARA.

Zdroj: Breaking Defense

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Vrtulníková stíhačka Sikorsky S-97 Raider

Americká armáda hledá v rámci programu AAS (Armed Aerial Scout Competition) nástupce lehkého ...

Vrtulníková stíhačka S-97 Raider poprvé naživo

Americká firma Sikorsky Aircraft představila veřejnosti technologický demonstrátor lehkého ...

Vrtulník S-97 Raider poprvé ve vzduchu

Vrtulníková stíhačka S-97 Raider tento pátek podnikla svůj první testovací let. Firma Sikorsky během ...

SB-1 Defiant: Větší bratr S-97 Raider vstupuje na scénu

Boeing a Sikorsky společně vyvíjejí v rámci programu JMR (Joint Multi-Role) pokrokový vrtulník SB-1 ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Jirosi
    10:50 10.07.2019

    "Oba rotory přitom svým protiběžným chodem kompenzují ztrátu vztlaku a tedy i vznikající vibrace."

    Kompenzace vztlaku se dá vyřešit dvěma rotory.
    Ale kompenzaci měnícího se čelního podporu vyřeší těžko.

    Asi jako tvrdit, že jsme "vyřešily rázy ozubeného kola na řetěz".
    Ano, jde to... použít jiný způsob přenosu(řemen).

  • danny
    11:15 08.07.2019

    Jsem zaujatý. Rider se mi od začátku hrozně líbí a nepokrytě mu fandím. Po dlouhé době je to pro mě koncept, na kterém se mi od úvodního představení těžko hledají negativa.

    • Miroslav
      11:52 08.07.2019

      Je to krásny stroj zjavne vychádzajúci z UH-60. Napadá ma len jedna otázka prečo prieskumný stroj nie je riešený ako dron keď nie je zaťažený na presnosť pri zvýšenom riziku zostrelenia nad neznámym územím

      • Poly
        13:00 08.07.2019

        To by byl dost velký a především drahý dron s dost omezenými schopnostmi. Takový MQ-8C je malý, vydrží dlouhé hodiny, a hlavně si ho může víceúčelová helikoptéra vzít s sebou a ve vhodnou chvíli ho použít pro průzkum. V tomto případě konkrétně SH-60 + MQ-8C.

      • danny
        11:06 10.07.2019

        Miroslav: Když o tom přemýšlím, napadá mě zhruba toto: předpokládám, že spektrum úkolů pro stroje v programu FARA bude podstatně širší, než jen pasivní sběr informací a jejich distribuce do týlového řídícího centra. A zdá se, že pro řešení širšího spektra úkolů je i do budoucna stroj s lidskou posádkou lepším řešením. Posádka je schopná přijímat rozhodnutí a reagovat agilněji v reálném čase. U dálkově ovládaného dronu typu RQ-4 letí data přes satelit na centrálu, tam to prochází administrativním kolečkem a následně příkaz k akci zpět. Kromě zpoždění a rozhodnutí přijatých úředníky v kanclu jsou běžnou praxí dlouhé výpadky spojení. Pokud je požadována schopnost pohybu v městské zástavbě, tak si pořád nedovedu představit nepilotovaný stroj, který by to zvládl.
        Výsledný stroj má být navíc sám schopen vypouštět menší drony, tudíž jejich operátor bude sedět na palubě. To by mohlo opět výrazně snížit riziko sestřelu.

      • danny
        14:10 10.07.2019

        Teď mi došlo, že jeden podobný dron už tady je: https://www.securitymagazin.cz...