Sankcemi sužovaný Írán úspěšně vyváží svou vojenskou techniku

Téměř po celé 20. století Írán zaostával za předními mocnostmi v oblasti vědy, techniky a průmyslu. Stal se z něj čistý dovozce zbraní. Poslední vládnoucí šáh sice do rozvoje zbrojovek investoval značné finanční prostředky, vybudované továrny ovšem zůstaly silně závislé na zahraničních dodávkách a práci odborníků ze západních států. Po revoluci v roce 1979 došlo k přerušení vazeb se Západem a odchodu zahraničních specialistů, což silně narušilo fungování íránského vojensko-průmyslového komplexu.

Za více než čtyři desetiletí od svržení šáha se Íránu podařilo postupně nejen uspokojit potřeby svých ozbrojených sil, ale také začít vyvážet zbraně do zahraničí. Ještě v 90. letech a na počátku nového tisíciletí se íránské dodávky skládaly především z munice, min, minometů a granátometů. Po roce 2000 však Teherán začal dodávat sofistikovanější zbraně, a dokonce lokalizovat výrobu své techniky v zahraničí.

V roce 2007 schválila Rada bezpečnosti OSN sankce zakazující íránský vývoz zbraní do zahraničí. Mezinárodní omezení zůstala v platnosti do podzimu 2020, avšak jednostranné sankce USA nebyly zrušeny dodnes. Íránský vývoz zbraní se světovému společenství nicméně nikdy nepodařilo úplně zastavit.

Ke stálým odběratelům íránské vojenské techniky patří především Sýríe. Vzájemná spolupráce probíhá nejintenzivněji v raketové oblasti. Syřané s íránskou pomocí licenčně vyrábí rakety, například neřízené střely Zelzal-2 a řízené taktické střely Fateh-110. Írán rovněž dodal syrskému námořnictvu šest malých raketových člunů, každý vyzbrojený dvěma protilodními střelami Noor. Od roku 2012 syrské vládní síly používají také íránské průzkumné bezpilotní letouny Ababil-3.

Dalším odběratelem íránských zbraní je Irák. Po stažení amerických jednotek a posilování teroristů z Islámského státu se Bagdád soustředil na diverzifikaci svých dodavatelů vojenské techniky. První zprávy o nákupu íránských zbraní Irákem pocházejí z prvních měsíců roku 2014. Uzavřené smlouvy zajišťovaly dodávky ručních a lehkých zbraní, minometů, munice, přístrojů nočního vidění a komunikačních systémů. Další výrobky íránských zbrojovek do země směřovaly po zhroucení iráckých vládních sil v severozápadním Iráku na jaře a v létě 2014. Tentokrát šlo o armádní terénní vozidla Safir, protitankové střely Dehlavieh (kopie ruských Kornet-E) a bezpilotní letouny Ababil-3. V posledních letech se ve výzbroji iráckých lidových milicí navíc objevily průzkumné úderné drony Mohajer-6 a obrněná vozidla se zvýšenou protiminovou ochranou Toufan.