Sebevražedné útoky: Taktický prvek

Foto: Sebevražední atentátníci; ilustrační foto /AFP
Foto: Sebevražední atentátníci; ilustrační foto /AFP

Předchozí článek popisoval fenomén používání sebevražedných atentátníků z pohledu islámské politické a náboženské doktríny. V tomto článku se zamyslíme nad sebevražednými atentáty jako nad taktickým prvkem.

Války na přelomu století

Konflikty poslední let 20. století a prvních dvou dekád 21. století je možné klasifikovat jako asymetrické konflikty. Dle některých teorií jsou také označovány jako extrasystémové vnitrostátní nebo regionální konflikty.

 

Jsou tak klasifikovány jednak pro skutečnost, že v nich bojují jeden nebo dva aktéři, kteří nejsou součástí systému národních států. Klasifikátor vnitrostátní nebo regionální pak odkazuje na geografickou rozšířenost konfliktu. Vzhledem na fakt, že nejméně jeden z aktérů není mezinárodně uznávaným státem, pak jej zároveň svazují i nesvazují podobná omezení jako klasické státy.

 

Nemusí se starat o školství a zdravotnictví. Nemusí dbát na mezinárodní úmluvy a smlouvy. Na druhé straně ale nestátní aktéři nemají přístup k velkému množství financí, které by jim umožnily provádět rozsáhlé konvenční operace. Zde se na chvíli zastavíme.

 

Teroristické organizace jako Al-Kaida, její odnože nebo některé organizace na Kavkaze, jsou schopny jednou za čas přejít ke konvenčním operacím. Bylo to vidět v Mali, je to v současnosti vidět v irácké provincii Anbar.

 

K takové situaci dochází pouze jednou za čas. Jednak se tak děje v období, kdy tyto organizace získají dostatečné množství financí a ostatních prostředků. A potom se tak děje, když tyto organizace vycítí velkou příležitost.



Tou příležitostí je většinou oslabení státní moci v určité části státu. V těchto momentech se nestátní aktéři začínají přibližovat státním aktérům a jejich ozbrojeným silám. Taková období ale přicházejí velmi zřídka. Po většinu času se ale tyto organizace uchylují k více nekonvenčním operacím.

 

Jedním typem těchto nekonvenčních operací je používání improvizovaných výbušných zařízení  IED (Improvised Explosive Device) jak je známe z Afghánistánu. Druhým typem je používání sebevražedných atentátníků.

 

Sebevražedný atentátník - dokonalá zbraň

Nejsilnější stránkou sebevražedných atentátníků je jejich schopnost splynout s davem a jejich nízký profil až do okamžiku útoku. Další, značně cynicky pojímanou, výhodou je velmi nízká nákladovost takového útoku. A jako nejdůležitější je zde potom psychologický prvek.



Pokud tedy shrneme uvedené výhody, pak je jasné, že nasazení sebevražedného atentátníka je velmi efektivním taktickým rozhodnutím. Útoky z Volgogradu v prosinci 2013 to jasně prokázaly.

 

Dva atentátníci byli schopni nejen zabít a zranit několik desítek osob, ale účinek jejich činů byl mnohem výraznější. A z pohledu teroristických organizací také důležitější než počty zabitých a raněných osob.

 

Volgograd a celý okolní region je od konce prosince z pohledu bezpečnostních složek na tom stejně, jako kdyby bylo vyhlášeno stanné právo. Desítky nasazených policistů, vojáků a agentů zpravodajských služeb se pokoušejí najít jehlu v stohu sena. Jehlu, kterou nejspíše nenajdou.



Důvodem pro takto pesimistický předpoklad je fakt, že kumulace aktivity i počtů příslušníků bezpečnostních složek představuje pro teroristické buňky i jejich jednotlivé členy příliš vysoké riziko. A tomu se nehodlají vystavovat.



Zejména když už splnili svůj cíl. Tím je vytvoření atmosféry strachu mezi obyvatelstvem. Na konci prosince byly agenturní zprávy v tomto až nezvykle zřetelné.

 

Lidé ve Volgogradu se vyhýbali místům, kde se shromažďovalo větší množství jejich spoluobčanů. Využívání veřejné dopravy také pokleslo a jednotlivci dávali přednost raději dlouhým pěším přesunům než aby riskovali, že se budou nacházet v dalším autobuse nebo tramvaji, který si atentátník vybere za cíl.

 

Závěrem je tedy možné říci, že používání sebevražedných atentátníků je z pohledu bezpečnostních složek i civilního obyvatelstva nejhorší noční můrou a z pohledu teroristů velmi jednoduchým a efektivním způsobem boje.

 

Sebevražedný útok jako nástroj politiky

Při nahlížení na tento problém v souvislosti s blížící se olympiádou v Soči je zde ale ještě jeden nezanedbatelný prvek. Mezinárodní politika.

 

Hrozba teroristického útoku spustila jednu z největších akcí bezpečnostních složek v dějinách lidstva. Taková mobilizace sil se ale nemusí vyhnout pocitu, že Rusko „ukazuje svaly“ a že jeho představitelé využijí tuto situaci pro posílení svých politických pozic.



I toto je jedním z výsledků, který hraje do karet teroristům. Každé vyjádření zahraničních politiků, které nebude plně v prospěch ruských bezpečnostních opatření budou moci využít ve svůj prospěch.



Jako téměř pokaždé v případě asymetrických konfliktů ani nyní nic není tak jednoduché, jak se zdá být. A terorismus i boj proti němu je a bude i nadále nejen soubojem bezpečnostních sil a jednotlivých teroristů, ale také bojem o vnímání celé situace světovou veřejností.





Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Situace v Čečensku je klidná, terorismus ale trápí Severní Kavkaz dál

Situace v někdejší vzbouřenecké Čečenské republice se v posledních letech výrazně zklidňuje. Ohnisko ...

Podoba válek v 21. století: Terorismus

Článek o možném rozšíření válek do vesmíru nás zanesl do trochu vzdálenější budoucnosti. Ale ...

Terorismus

V souvislosti s článkem o možných podobách terorismu v budoucnosti se v diskusi jeden ...

Rusko připravuje nový protiteroristický zákon

Rusko připravuje přijetí nových protiteroristických zákonů. Cílem je dát větší pravomoci ruským ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!