Bývalý velvyslanec Sedláček: ČR je v Kazachstánu vnímána jako vyspělá evropská země

Bývalý velvyslanec Sedláček:  ČR  je v Kazachstánu vnímána jako vyspělá evropská země
Milan Sedláček / Foto: Marek Pokorný, Hospodářské noviny (Zvětšit)

S vystudovaným sociologem, diplomatem, ředitelem divadla, ale také úspěšným hercem Milanem Sedláčkem nás osud spojil v první polovině 80. let, kdy jsme oba s vysokoškolským diplomem pracovali v Mahenově činohře v Brně jako kulisáci. Milan byl pak v památných listopadových dnech roku 1989 jednou z nevýraznějších tváří sametové revoluce na brněnském náměstí Svobody. Po svém pozdějším odchodu na ministerstvo zahraničních věcí jsme se již potkávali podstatně méně často.

Milane, v Kazachstánu jsi působil na pozici velvyslance České republiky v letech 2003 až 2007, tedy čtyři roky. Jak vnímají obyvatelé této postsovětské země naši republiku?
Existují zde ještě reminiscence na doby bývalého Sovětského svazu, kdy zde byly známy české výrobky, jako například sklo, pivo, automobily Škoda a Tatra, ale i lunapark, který pravidelně zajížděl do Almaty. Stávalo se, že první, co jsem slyšel, když jsem zmínil zemi, kterou zastupuji, bylo: Známe, cukrová vata. V současné době je však Česká republika vnímána jako vyspělá evropská země, spolehlivý obchodní partner a rovněž místo, kde studuje tisíce kazašských studentů.

Ve funkci velvyslance jsi měl možnost hovořit také s politickými špičkami hostitelské země. Jaký byl jejich názor na spolupráci s malou Českou republikou?
Obecně je v Kazachstánu zájem o každého, kdo přichází se zajímavým ekonomickým projektem, technologiemi. Politické špičky si uvědomují, že nesmírné nerostné bohatství Kazachstánu není nekonečné a snaží se o diversifikaci ekonomiky. Nám se podařilo za mého působení podpořit montáž vozů Škoda, což bylo považováno ve své době za příkladný úspěch. Česká republika byla, a to nejen politickými špičkami, vnímána jako přátelská země, říkalo se – podnikat v Kazachstánu, žít v České republice. I proto byla a snad doposud je cílem mnoha mladých lidí, kteří zde studují, což považuji za to nejlepší, co můžeme pro budoucí vztahy udělat.

Měl jsi kromě předání pověřovacích listin možnost hovořit také s dnes již bývalým prezidentem Nursultanem Nazarbajevem. Jaký dojem na tebe udělal?
Je to nepochybně charizmatický člověk. Měl jsem tu možnost několikrát při oficiálních událostech, ale navíc také několikrát mezi téměř čtyřma očima, když jsme připravovali projekt montáže vozů značky Škoda. Měl jsem tu čest mu také předat klíčky od prvního vozu Superb, smontovaného v Kazachstánu.


Bolek Polívka, Marie Drahokoupilová a Milan Sedláček. Fotografie byla pořízena přímo v budově Divadla Bolka Polívky před vstupem do hlediště; větší foto / archív autora

Znáš se osobně i s nynější hlavou státu Kasymem Žomart Tokajevem?
Ano, znám se s ním. V době mého působení byl ministrem zahraničních věcí Kazachstánu a později předsedou Senátu této země. Takže naše kontakty byly poměrně časté. Mám několik jeho knih s vlastnoručním věnováním. Byl to také on, kdo mne osobně vyznamenal pamětním řádem Senátu Kazachstánu za rozvoj vztahů mezi našimi zeměmi.

Tato země je geograficky, etnicky i kulturně dost vzdálená. V čem jsme navzájem odlišní, případně stejní?
Dá se říci, že Kazachstán je jeden veliký mix, obrovská země, rozlohou devátá největší na světě. S poměrně malým počtem obyvatel sloužil vždy jako cílová stanice při různých přesunech „nepohodlných“ skupin obyvatelstva, národů, žijících na území ať už carského Ruska nebo SSSR. Přesunuta sem byla například část příslušníků kavkazských národů, Korejci, Němci a tak dále. Snad i proto jsou místní obyvatelé k cizincům většinou tolerantní, a to se také týká náboženství. My, Češi, jsme zde vnímáni jako typičtí Evropané, kteří ale mají jistou podobnou zkušenost z dob Sovětského svazu.

Existuje nějaký podstatný rozdíl mezi tím, jak nás vnímají Kazaši a etničtí Rusové, popřípadě jiné národnosti, které v této postsovětské republice žijí?
Takto bych to neřekl. Pouze se domnívám, že Rusové jsou možná více pragmatičtí.

V prvním desetiletí tohoto století se z Kazachstánu vrátilo do České republiky kolem sedmi až osmi stovek našich krajanů či jejich potomků, kteří přišli do této středoasijské republiky kolem roku 1911. Co bylo hlavním důvodem k odchodu těchto lidí do země, kterou předtím znali spíše jen z doslechu?
Hlavním důvodem byla cesta za lepšími zítřky. Oblasti, kde se naši krajané před více jak sto lety usídlili, patří k těm chudším. Zvláště po rozpadu Sovětského svazu se jejich životní podmínky zhoršily. Udržovaly se však zde jisté tradice i jazykové povědomí. Pokud mne paměť neklame, několik rodin uvažovalo po jisté době dokonce o cestě zpět do Kazachstánu.

Druhým nejpočetnějším etnikem žijícím v Kazachstánu jsou Rusové, kterých rovněž po vyhlášení nezávislosti této země značné množství opustilo. Jaký je v současné době v Kazachstánu poměr mezi Kazachy a Rusy? Informace o jejich skutečném počtu se totiž značně liší.
Před rozpadem Sovětského svazu byl Kazachů a Rusů přibližně stejný počet. Udává se 40 procent Kazachů, 38 procent Rusů. Němců bylo v té době přibližně jeden milion. Po rozpadu Sovětského svazu nastal ale exodus etnických Rusů zpět do Ruska, což bylo provázeno i různými incidenty. V dnešní době to je kolem 63 procent Kazachů ku přibližně 24 procentům Rusů při počtu 19 milionů obyvatel. Někdy je ale počet etnických Rusů uváděn ještě o nějaké procento vyšší.

Jaké jsou vlastně v dnešní době vztahy mezi jednotlivými postsovětskými státy Střední Asie?
Vztahy mezi středoasijskými státy jsou poměrně jednoduché. Největší a nejbohatší, především na suroviny, je Kazachstán. Dělá vše proto, aby deklaroval roli lídra v této oblasti. Základem zahraniční politiky je balancovávání mezi Ruskem a USA. Tak se mohlo stát, že v rámci této snahy byly někde přítomny ruské i americké vojenské základny, například v Kyrgyzstánu. Každý „disbalanc“ se ovšem dříve nebo později projevil i ve vnitřní politice. V posledních dvou desetiletích vzrůstá vliv Číny.

Jaký je vliv Turecka a Číny v Kazachstánu?
Čínský vliv je dán bezprostřední blízkostí a 1800 kilometrů dlouhou hranicí. Vliv Turecka je velký a přirozený. Jedná se o blízký turkický národ se stejným náboženstvím a stejným jazykovým základem.

Dovol mi poslední otázku. Jaký je v současnosti v Kazachstánu vliv radikálního islámu na tamní populaci?
Vzhledem k takřka ekumenickým snahám bývalého prezidenta Nazarbajeva je na tomto poli klid a tolerance. Kazaši sami mají v sobě mnoho z původního nomádského pojetí přírody a světa-Tengri. Čas od času se však stává místem aktivizace radikálních muslimů jižní Kazachstán, kam prosakuji tyto elementy z bojišť v Afghánistánu, Sýrie a jiných ohnisek.

PhDr. Milan Sedláček, který na Filozofické fakultě MU v Brně vystudoval sociologii, je dlouholetým zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí. Po listopadu 1989 působil jako ředitel Českého centra ve Vídní, pak byl ředitelem Českého centra v Moskvě, později generálním ředitelem Českých center na Ministerstvu zahraničních věcí v Praze. Byl rovněž velvyslancem v Kazachstánu, dále v Thajském království, Myanmaru, Kambodži a Laosu se sídlem v thajské metropoli Bangkok. Ještě předtím působil mimo jiné ve funkci ředitele Národního divadla v Brně či jako ředitel Centra experimentálního divadla. Vystupoval rovněž jako herec a ztvárnil přes třicet rolí na divadelních prknech, především v HaDivadle, Husa na provázku a v poslední době i v Divadle Bolka Polívky, kde byl partnerem Boleslava Polívky a Milana Lasici. Ve filmu a televizi hrál menší role. V letech 1985 až 1986 působil ve funkci asistenta produkce Filmového studia v tehdejším Gottwaldově, odkud ale musel za komunistů z politických důvodů odejít. Doktor Sedláček hovoří třemi cizími jazyky, je ženatý a má dceru, která vystudovala Univerzitu Modul ve Vídni.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Náhorní Karabach: Temná budoucnost Arménie

Ruští vojenští odborníci Ruslan Puchov, šéf moskevského Centra pro analýzu strategií a technologií ...

Radikální islám v postsovětské Střední Asii

Letošní druhý nejvýznamnější křesťanský svátek, kdy si věřící křesťané, ale i miliony nevěřících na ...

Konflikt mezi Kyrgyzstánem a Tádžikistánem a jeho regionální rozměry

Na přelomu dubna a května proběhla ve Střední Asii šarvátka, kterou média téměř nezaznamenala. ...

Po potlačení nepokojů zůstává situace v Kazachstánu napjatá

Dříve než vypukl ve středoasijském Kazachstánu krvavý konflikt, si pravděpodobně v souvislosti s ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • Antonín Malý
    23:10 16.03.2022

    Informace v článku jsou zajímavé. Mnohem více by mne zajímal osobní názor člověka znalého místních poměrů (i aktérů) na aktuální dění.

    Informace v článku jsou zajímavé. Mnohem více by mne zajímal osobní názor člověka znalého místních poměrů (i aktérů) na aktuální dění.

  • Jarin
    20:11 07.02.2022

    Rozhovor s velvyslancem Sedláčkem je určitě zajímavý. Přivítal bych třeba v dalším rozhovoru či článku více informací o bývalém prezidentovi Kazachstánu Nursultanu Nazarbajevovi ...Zobrazit celý příspěvek

    Rozhovor s velvyslancem Sedláčkem je určitě zajímavý. Přivítal bych třeba v dalším rozhovoru či článku více informací o bývalém prezidentovi Kazachstánu Nursultanu Nazarbajevovi a jeho rodině.Skrýt celý příspěvek

  • Christian
    12:47 07.02.2022

    Dobrý den, román Kulisáci od určitě velmi talentovaného spisovatele Jaroslava Čejky znám. Knihu mám doma, samozřejmě jsem ji četl a její autor bezpochyby prostředí jevištní ...Zobrazit celý příspěvek

    Dobrý den,
    román Kulisáci od určitě velmi talentovaného spisovatele Jaroslava Čejky znám. Knihu mám doma, samozřejmě jsem ji četl a její autor bezpochyby prostředí jevištní techniky poznal. Nicméně rozdíl mezi kulisáky Mahenova divadla, s nimiž jsem měl tu čest v letech 1979 až 1985 pracovat, a panem Čejkou je podstatný. Nikdo z těchto mých bývalých kolegů se totiž nikdy nestal členem KSČ či funkcionářem SSM. Naopak, někteří z kulisáků museli i toto místo z politických důvodů opustit. Patřil k nim například psycholog Vladimír Nepustil či výtvarník Jiří Krompolc. Pro komunistický režim měli malé pochopení také pracovníci jevištní techniky bývalého Satirického divadla Večerní Brno (dnešní Divadlo Bolka Polívky). Ve Večerním Brně, kde jsem až do svého nuceného odchodu pracoval v letech 1985 až 1988, jsem měl na starosti nábor diváků. Zmíněné pracovní zařazení ale rovněž neodpovídalo mému vysokoškolskému vzdělání. S bývalým kolegou a dnešním diplomatem Milanem Sedláčkem jsme se během posledního setkání dohodli, že si musíme v blízké době na časy našeho "normalizačního" působení u kulisáků v Mahenově činohře pořádně zavzpomínat.
    Kristián ChalupaSkrýt celý příspěvek

  • Kamil
    21:34 05.02.2022

    Ještě za komunistů, někdy v 80. letech, vyšla kniha s názvem Kulisáci, kterou napsal Jaroslav Čejka.

    Ještě za komunistů, někdy v 80. letech, vyšla kniha s názvem Kulisáci, kterou napsal Jaroslav Čejka.

  • Christian
    16:01 02.02.2022

    V souvislosti s rozhovorem s diplomatem Milanem Sedláčkem jsem dostal několik dotazů týkajících se práce divadelních kulisáků za totality. Jako kulisák se nějakou dobu koncem 50. ...Zobrazit celý příspěvek

    V souvislosti s rozhovorem s diplomatem Milanem Sedláčkem jsem dostal několik dotazů týkajících se práce divadelních kulisáků za totality. Jako kulisák se nějakou dobu koncem 50. let živil náš polistopadový prezident Václav Havel či někdejší politický vězeň a spisovatel Karel Pecka. V jevištní technice pracovali také synové hrdiny druhé světové války generála Richarda Tesaříka - hudebníci Richard a Vladimír. "Kulisák je povolání pro mladé muže, kteří to nechtějí nikam dotáhnout," tvrdil mi s nadsázkou jeden z kolegů v brněnské Mahenově činohře, kde jsem i s vysokoškolským diplomem v první polovině 80. let pracoval jako kulisák. Byla tam tehdy se mnou velice pestrá společnost - mezi jinými historik česko-ruského původu PhDr. Evžen Petrov, již zmíněný doktor Milan Sedláček, sociolog a signatář Charty 77 Miloš Fládr, pozdější úspěšný podnikatel Tomáš Bělka, další chartista a psycholog Vladimír Nepustil, výtvarník Jiří Krompolc, prvoligový karatista Libor Skoumal, vynikající šachista Vašek Dědek a mnozí další. Všechny nás tehdy jednoznačně spojovala značná averze k panujícímu komunistickému režimu. I z tohoto důvodu na práci v jevištní technice za tzv. normalizace velmi rád vzpomínám a některé příběhy jsem proto použil i ve svých povídkových knížkách.
    Kristián ChalupaSkrýt celý příspěvek

  • Kamil
    17:05 27.01.2022

    Díky za opravdu zajímavé informace.

    Díky za opravdu zajímavé informace.

Načítám diskuzi...