Sledujeme pro Vás síť

Strategické bombardéry studené války: Vzdušná složka odstrašujícího arzenálu\n\nVickers Valiant\nV zahraničních rubrikách se občas objeví zpráva, že se americký strategický bombardér přiblížil k ruským hranicím, popř. také hrozba od Ruska, že by mohlo vyslat naopak své bombardéry na americký kontinent. Obě jaderné supervelmoci totiž stále přikládají této kategorii letecké techniky mimořádný význam.\nHistorie strategických bombardérů se táhne do hluboké minulosti, jelikož poprvé se tento druh letounů objevil již během první světové války. Nálety na nepřátelský týl na počátku prováděly spíše vzducholodě, ale na obou stranách posléze zvítězily stroje s pevným křídlem, na které se sázelo i během meziválečné éry. Druhá světová válka prokázala schopnosti bombardérů, jenže upozornila i na jejich limity, jelikož nálety samy o sobě nedokázaly zlomit Velkou Británii ani Třetí říši. Závěr největšího konfliktu v dějinách lidstva pak ukázal strategický bombardér jako nosič kvalitativně nové zbraně, totiž atomové pumy. Právě přeprava těchto nástrojů zkázy pak představovala a dodnes představuje základní poslání strategických bombardérů, ačkoli většina typů může nést i širokou škálu konvenčních zbraní.

FX-05: Zbraň proti mexické narkomafii\n\nNejrozšířenější služební zbraní vojenských i policejních sil v Mexiku je dosud německá puška H&K G3. Ve výzbroji některých speciálních jednotek, které se účastní kruté války proti tamní narkomafii, se ovšem vyskytuje pozoruhodně široké spektrum jiných zbraní, mezi které náleží např. česká puška CZ 805 BREN a málo známá zbraň domácí výroby FX-05 Xiuhcoatl. Jedná se o výsledek snahy nahradit G3, která se v Mexiku vyrábí licenčně, samozřejmě však již patří mezi zastaralé vzory. Státní firma DGIM (Dirección General de Industria Militar) proto někdy na přelomu století zahájila projekt vývoje domácí útočné pušky, která se evidentně inspirovala německou zbraní H&K G36.

Lovci tanků. Historie Panzerjäger 1943–1945: Od Stalingradu po Berlín\n\n(Anderson, T.: Lovci tanků. Historie Panzerjäger 1943–1945: Od Stalingradu po Berlín. Praha, Grada Publishing 2021, 288 s., 549 Kč)\nV roce 2019 vyšel český překlad knihy The History of the Panzerjäger, jež se zabývá vývojem a použitím německých protitankových zbraní za druhé světové války, resp. do roku 1942. V té době již v anglickém jazyce existoval také druhý díl, jehož překlad dorazil na český knižní trh nedlouho před Vánocemi 2021. Jak sděluje i podtitul, publikace pokrývá údobí od Stalingradu po Berlín, tedy z pohledu Německa defenzivní fázi války, v níž musely jednotky Wehrmachtu a Waffen-SS čelit stále početnějším a odolnějším obrněncům ze SSSR, USA a Velké Británie. Němci tudíž zvyšovali kalibr protitankových kanonů, až dospěli k monstrům ráže 128 mm, ale až do konce války provozovali i menší typy včetně adaptací zahraničních kanonů a podvozků, jak ukazují mj. sovětské 76,2mm kanony či vozidla Marder na šasi československého původu.

IMBEL IA2: Puška pro amazonský prales\n\nBrazilská armáda dlouho užívala pušky FN FAL ráže 7,62 mm, které se v Brazílii též licenčně vyráběly. V polovině 80. let však firma IMBEL (Indústria de Material Bélico do Brasil) přešla na přepracované pušky série MD ráže 5,56 mm, jež tedy vypadají jako kratší obměna FN FAL se zásobníkem z M16. Pořád jde standardní výzbroj brazilské armády, ale od 90. let existovala snaha je vystřídat modernější konstrukcí. V roce 1997 vznikla puška MD97, která ovšem stále nevyhověla požadavkům, a tudíž zbrojovka IMBEL zahájila projekt zcela nové zbraně, jež má označení IA2 a byla zavedena do služby v roce 2012.

Sudety ve stínu Mnichova - Svědectví o okupaci českého pohraničí\n\n(Lakosil, J.: Sudety ve stínu Mnichova. Rok 1938 ve vzpomínkách a fotografiích. Praha, Mladá fronta ve společnosti Albatros 2022, 320 s., 499 Kč)\nTéma okupace českého pohraničí v roce 1938 stále přitahuje obrovskou pozornost a patrně jen málokdo pochybuje, že mezi největší experty na tuto problematiku patří Jan Lakosil. Vydal již několik zajímavých publikací, jež se otázky Sudet týkají. Nejnovější z nich nese název Sudety ve stínu Mnichova a jedná se vlastně o editovaný soubor vzpomínek přímých účastníků těchto dramatických událostí. Prostor dostávají jak Češi, tak sudetští Němci a němečtí vojáci, a proto čtenář získává neobvyklou možnost pohlednout na Sudety takříkajíc „očima nepřítele“. Určitě nepřekvapí, že vzpomínky Němců jsou silně ovlivněny nacistickou ideologií, což se projevuje nejen mnoha invektivami na adresu ČSR a Čechů, ale mnohdy také zcela odlišnou interpretací některých událostí.

Duel: Fiat CR.32 vs. Polikarpov I-15: „Šipka“ a „Racek“ nad hořícím Španělskem\n\nFiat CR.32\nObčanská válka ve Španělsku je občas považována za jakousi „předehru“ druhé světové války. To je sice poněkud zavádějící, některé zkušenosti z tohoto konfliktu však opravdu měly dosti velký vliv. Jiné ovšem vedly i ke značně problematickým závěrům, což se týká např. bojového nasazení stíhacích dvouplošníků.\nPřestože se dvouplošníky uplatnily i ve druhé světové válce, posledním konfliktem, v němž se těšily fakticky dominantní úloze, byla válka mezi republikány a nacionalisty ve Španělsku. Ta se pro totalitní mocnosti, tedy pro Sovětský svaz, nacistické Německo a fašistickou Itálii, stala ideální „střelnicí“, kde mohly vyzkoušet nové taktické přístupy a nové typy pozemní a letecké techniky. Do Španělska tedy záhy začaly přicházet moderní zbraně a rozhořely se letecké boje mezi nejlepšími stíhačkami, jaké tehdy svět znal. Patřily mezi ně mj. dvouplošníky Fiat CR.32 Freccia a Polikarpov I-15 Čajka, které se leckdy utkávaly i s modernějšími jednoplošníky. Ale právě tento fakt byl některými letectvy vyhodnocen více či méně chybně, což posléze přineslo zákonité nepříjemné následky ve druhé světové válce.

Bitva v Bubjanském průlivu: Zkáza iráckého válečného námořnictva\nVálka v Perském zálivu v roce 1991 bývá často zužována na leteckou kampaň a pozemní bitvy, avšak ve skutečnosti se bojovalo i na moři. Největší střet přišel na přelomu ledna a února 1991, ovšem tzv. bitva v Bubjanském průlivu byla spíše masakrem, protože irácké lodě neměly proti koaličním silám žádnou šanci.\n\nOstrov Bubjan\nJak známo, nemalá část iráckého letectva se zachránila útěkem do Íránu, jenž pak mohl zavést do služby řadu bojových letadel sovětské výroby. Trochu méně známým faktem však je, že se o něco podobného pokoušelo také irácké válečné námořnictvo a že tento pokus vedl k největší námořní bitvě celého konfliktu. Byl to však boj zcela jednostranný, jelikož irácké lodě se staly terčem útoků koaličních letounů, vrtulníků a plavidel, takže naprostá většina byla zničena a do Íránu se nakonec dostala jenom trojice poškozených lodí.

Strach má jméno Flak: Obávané německé protiletadlové kanony\n\n8.8 cm FlaK 37\nNěmecký protiletadlový kanon ráže 88 mm, známý jako „osmaosmdesátka“, se jistě řadí mezi nejznámější zbraně Třetí říše. Ve skutečnosti však tato účinná a obávaná děla tvořila jen jeden prvek propracované soustavy protivzdušné obrany, kam patřily i zbraně menších a větších ráží na různých platformách. Společně se označovaly termínem Flak (Flugabwehrkanone, občas je psán i v podobě FlaK) a představují důkaz velké technické vyspělosti Německa, z níž po válce mohly významně těžit zbrojní průmysly vítězných států.

Exotické pistole: Služební zbraně z Orientu\n\nCaracal F\nPřestože v oboru služebních pistolí dosud dominují produkty několika slavných značek, své místo si dokázaly najít též výrobky méně známých firem. Týká se to mj. Asie, kde se objevila řada zajímavých vzorů krátkých zbraní.\nBeretta, Glock a Heckler & Koch, to jsou jen někteří z nejslavnějších výrobců pistolí, které se uplatňují i v roli služebních zbraní v armádách, policejních sborech a jiných složkách. Trh ale umožňuje uplatnění také pro mnoho dalších dodavatelů, jejichž nabídka sahá od kopií starých (někdy ještě z první poloviny 20. století pocházejících) vzorů po zcela nové konstrukce. Jeden extrém tudíž představují upravené kopie sovětských pistolí Tokarev, které vyrábí např. KLDR nebo Vietnam, zatímco na opačném pólu leží naprosto originální designy pistolí, jaké nabízejí firmy z Jižní Koreje či Spojených arabských emirátů.

​Canon de 105 mle 1913 Schneider (10,5 cm hrubý kanón 13 T.R.)\n\nCanon de 105 mle 1913 Schneider v Izraeli. Už s novými koly.\n​Na cestě do války\nFrancouzská armáda vstupovala do 1. světové války s ofenzivní doktrínou a tomu odpovídala i výzbroj její armády složená z velké části z lehkých polních děl (3960 ks) mezi nimiž měl dominantní zastoupení moderní Canon de 75 Modèle 1897. Oproti tomu disponovala jen 308 ks těžkých polních děl, navíc zastaralých, protože zavádění a výroba moderních těžších děl vázlo.\n\nCanon de 75 Modèle 1897