Sledujeme pro Vás síť

Vítejte na stránce „Sledujeme pro Vás síť“

 „Sledujeme pro Vás síť“ je název služby, která má za úkol procházet všechny významné české vojenské a zpravodajské weby a stahovat z nich informace o nových článcích s vojenskou tématikou.

Od nynějška už nemusíte ztrácet čas procházením všech vašich oblíbených vojenských webů. Naše služba „Sledujeme pro Vás síť“ to udělá za vás.

Aktuální seznam sledovaných webů:

www.vojsko.net, www.valka.cz, www.palba.cz, www.vojenstvi.cz, www.onwar.eu, www.specnaz.cz , www.nova-armada.cz , Jan Gazdík, Jiří Šedivý , www.army.cz , iDnes.cz , iHned.cz, Aktuálně.cz, Lidovky.cz, České Noviny, Novinky.cz, ČT 24 , Nevidtelný pes, E15.cz, Týden.cz, Respekt



Odjezd dalších útvarů během 1. etapy odsunu sovětských vojsk z Československa

Autor Pavel Minařík.\n\n Do odsunu součástí Střední skupiny vojsk byly v rámci 1.etapy, probíhající od 26.února do 31.května 1990, zahrnuty kromě 31.Viselské tankové divize (únor-březen) a 48.Ropšinské motostřelecké divize (duben-květen) rovněž další velitelství, svazky a útvary. Jednalo se především o velitelství 28.armádního sboru v Olomouci a jeho zabezpečovací útvary. Dále je následovaly raketové brigády z Turnova a Hvězdova, které byly vyzbrojeny raketovými komplety země-země, včetně jejich pohyblivé raketové technické základny z VVP Libavá. Složení vojenského letectva opustil vrtulníkový pluk z Olomouce, průzkumná letka z letiště Boží Dar a letka bezpilotních průzkumných prostředků z Luštěnic. Z útvarů v bezprostřední podřízenosti milovického velitelství skupiny se jednalo o prapory REB a protichemické ochrany. Zahájen byl rovněž odvoz munice a týlového materiálu.\n\n Z výše zmíněných útvarů byl jako první odsunut 129.prapor chemické ochrany z Červené Vody. Jeho transport byl vypraven již 28.března 1990 z nádraží v Dolní Lipce a odvezl necelé dvě stovky vojáků.\n\n Následně proběhl odsun 1857.pohyblivé raketové technické základny (VÚ-84205) z Kozlova ve VVP Libavá. Zmíněný útvar byl na území Československa dislokován od prosince 1983 a jeho původním úkolem bylo zabezpečovat 122.raketovou brigádu s operačně-taktickými raketami OTR-22 (Temp-S), která se ve stejné době ocitla v Hranicích na Moravě jako reakce států Varšavské smlouvy na rozmístění střel s plochou drahou letu a raket Pershing-II na území západoevropských členů NATO. Po podepsání dohody o likvidaci raket středního a kratšího doletu 8.prosince 1987 byla brigáda v únoru následujícího roku odsunuta zpět do SSSR. V Československu ovšem zůstala zmíněná pohyblivá raketová technická základna, jejímž úkolem bylo zabezpečit skladování, kontrolu a převoz nosičů jaderných zbraní (včetně jejich následného sestykování s jadernými hlavicemi) k raketovým útvarům Střední skupiny vojsk. Odsun speciální techniky a tří stovek příslušníků 1857.PRTZ proběhl ve třech železničních převozech ze stanice Domašov a jednom automobilním transportu ve dnech 1.-5.dubna 1990. Opuštěný kasárenský areál i s 60 byty převzala čs. armáda 4.května 1990.\n\n Na počátku dubna 1990 se začala chystat k odjezdu taktéž 442.raketové brigáda z Hvězdova ve VVP Mimoň. Jednalo se o jednu z nejmladších součástí Střední skupiny vojsk, která vznikla v předcházejícím roce. V rámci přechodu na tzv. obrannou strukturu byly totiž dosavadní oddíly vojskových raket odejmuty vševojskových divizím a sloučeny do jednoho celku. Obdobné opatření na sklonku roku 1989 učinila i čs. armáda. Nově vzniklá 442.raketová brigáda (VÚ-59955) čítala šest stovek vojáků a disponovala 18 odpalovacími zařízeními moderních taktických raket Točka. První železniční transport byl vypraven 3.dubna a v krátkých intervalech následovaly další, takže již 8.dubna odjížděl poslední – v pořadí pátý transport. Převozy po železnici doplnila i jedna automobilní kolona. Železniční transporty opustily republiky do jednoho až dvou dnů, zatímco přesun po silnici si s povinnými přestávkami vyžádal tři dny. Uvolněná kasárna Hvězdov-II převzala čs. armáda koncem června.\n\n Počátkem dubna 1990 začal odsun sovětských vojsk z Olomouce, která představovala druhou největší posádku na území Československa. Střední skupina vojsk měla ve svém užívání značné množství objektů, které jim před téměř 22 lety uvolnila čs. armáda. Na přelomu září a října 1968 musely olomouckou posádku opustit především útvary 10.letecké armády a 7.armády PVOS, ale i vojskového letectva. Konkrétně se jednalo o 12.vrtulníkový pluk, 2.letištní prapor, 18.prapor RTZ (všechny se přemístily do Prostějova, kde v následujícím roce zanikly), 1.letištní stavební prapor (odešel do Lipníku nad Bečvou) a 331.vrtulníkový roj (přesunul se do Prostějova). Stísněné ubytovací poměry v posádce vedly následně v září 1969 ke zrušení velitelství silničního sboru, velitelství 46.dopravní výsadkové letecké divize a velitelství 5.letecké technické divize. Představitelé sovětských útvarů ve dnech 5.-23.10.1968 převzali velitelskou budovu, kasárna Jana Jiskry z Brandýsa, kasárna Prokopa Holého, kasárna Tabulový vrch, Frunzeho kasárna, barákový tábor Nový Svět, fort č. XX, prachárnu č. 7, sklady u Rohelské brány, sklady Olšany-Lutín, sklady PHM Řepčín, skladištní objekt Povel a letiště v Neředíně, u něhož následně vybudovali automobilní opravárenský závod. Počátkem roku 1990 v olomoucké posádce sloužilo okolo 4500 vojáků a 600 občanských pracovníků, přičemž největší útvary představovaly 322.motostřelecký pluk a 490.vrtulníkový pluk. Pro rodinné příslušníky bylo k dispozici celkem téměř 1600 bytů, zejména v lokalitách Pasterova ulice, Přichystalova ulice, Nový Svět, Tabulový vrch a Neředín.\n\n Jako první začal Olomouc opouštět 490.vrtulníkový pluk (VÚ-44100). I v jeho případě se jednalo o jeden z nejmladších útvarů Střední skupiny vojsk, protože vznikl během roku 1989 sloučením vrtulníkových letek vševojskových divizí. Mezi jeho zabezpečovací útvary náležely 488.letištní prapor a 239.prapor spojení a RTZ. Na letišti v Olomouci-Neředíně se ovšem nacházely pouze dvě vrtulníkové letky, zatímco další dvě byly dislokovány ve Sliač u Zvolena. Vzdušný sled pluku opustil olomoucké letiště 5.dubna 1990 a 52 vrtulníků Mi-24, Mi-8 a Mi-9 nejprve přistálo na letišti Sliač. Zde se k nim připojilo dalších 40 vrtulníků a ve dnech 9.-10.dubna společně zamířily na letiště v Sovětském svazu. Pozemní sledy zaplnily 11 železničních transportů, které vagónovaly v olomouckých nádražích Bělidla a Černovír ve dnech 1.-19.dubna. Z nádraží ve Vlkanové u Zvolena bylo ve dnech 1.-9.dubna vypraveno dalších šest železničních transportů. Poslední transport odjel 17.května a odvážel 333.rotu spojení a RTZ, která po odletu vrtulníků ze Sliače již nebyla zapotřebí.\n\n Posádku Olomouc během dubna 1990 opustilo i velitelství 28.armádního sboru, včetně podřízených úřadů a zabezpečovacích útvarů či jednotek, tj. především 14.spojovacího praporu, 104.radiotechnického praporu a 719.strážního praporu. K jejich odsunu bylo zapotřebí 12 železničních transportů, které ve dnech 4.-24.dubna odjížděly ze železničních stanic Olomouc-Černovír, Olomouc-Bělidla a Velká Bystřice. Kromě toho je doplnil jeden automobilní převoz.\n\n Odjezdem výše uvedených útvarů z Olomouce byly během dubna a května uvolněny kasárna Tabulový vrch I, část Jiskrových kasáren, Dům Družby, velitelská budova a vojenská soudní budova. V červnu čs. armáda převzala i letiště v Neředíně. Ve druhé polovině dubna Olomouc opustil taktéž 322.motostřeleckého pluku 48.motostřelecké divize (viz předcházející příspěvek). Z útvarů sovětské armády ve městě zůstala pouze část 7.spojovací brigády a týlová zařízení či sklady. V olomoucké posádce koncem května 1990 zůstala necelá tisícovka vojáků a téměř šest stovek občanských zaměstnanců.\n\n Ve 2.polovině května proběhl odsun dvou menších leteckých útvarů. Jednalo se 100.průzkumnou letku z letiště Hradčany a 271.letku bezpilotních průzkumných prostředků v Luštěnicích. Vzdušný sled průzkumné letky reprezentovaný 14 letouny Su-17 opustil hradčanské letiště ve dnech 18.-24.května, zatímco pro potřeby pozemního sledu byly ze železniční stanice Mimoň vypraveny ve 2.polovině května čtyři transporty. Pro transfer letky bezpilotních průzkumných prostředků vybavené 12 komplety VR-3 Rejs byly v téže době zapotřebí tři transporty. Posádku Hradčany i Luštěnice zároveň opustily dva prapory radioelektronického boje.\n\n Posledním velkým organizačním celkem, odjíždějícím z Československa na závěr 1.etapy odsunu, se stala 185.gardová Stalingradská raketová brigáda z Turnova (VÚ-82873). Svazek nepatřil mezi vojska, která vstoupila do Československa v noci z 20. na 21.srpna 1968, ale byl na jeho území přesunut po krátké době. Původní posádkou brigády bylo město Chyrov na teritoriu Podkarpatského vojenského okruhu. V posádce Turnov jí na přelomu září a října 1968 uvolnil kasárna Jana Švermy 361.dělostřelecký pluk, který se musel přestěhovat do Uherského Hradiště. Zároveň se odešel i 80.cisternový prapor (do Čáslavi) a zanikla pobočka jaroměřské vojenské nemocnice (materiál převezen do Nové Říše). Na počátku roku 1990 u brigády sloužilo téměř tisíc vojáků a její hlavní výzbroj představovalo 12 odpalovacích zařízení pro operačně taktický raketový komplet 9K72 Elbrus (R-300). Odsun brigády proběhl v osmi transportech ze železničních stanic Turnov a Mimoň ve dnech 22.-29.5.1990, přičemž odpalovací zařízení byla odvezena během posledních tří dnů.\n\n Kromě odsunu výše uvedených svazků a útvarů byl zahájen odvoz materiálních zásob Střední skupiny vojsk z posádky Milovice a rovněž tak transfer některých stavebních a opravárenských útvarů, které vzhledem k perspektivě úplného odsunu sovětských vojsk z území Československa již neměly uplatnění.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Hrob generála Jana Syrového

V únoru jsme psali o hrobu generála Ludvíka Svobody, jediného generála československé armády, který se stal prezidentem. Dnes se zmíníme o hrobu generála Jana Syrového, který byl jako předseda vlády pověřen výkonem některých prezidentských funkcí. Jan Syrový se narodil roku 1888 v Třebíči a před 1. světovou válku odešel do Ruska, kde v roce 1914 vstoupil do tzv. České družiny. V roce 1917 se podílel na přípravě bitvy u Zborova, byl zraněn a přišel o oko. Od dubna 1918 velel 2. střeleckému pluku čs. legií v Rusku, pak byl povýšen na generálmajora a stal se velitelem celých čs. legií. Po návratu do Československa v roce 1920 působil jako zemský vojenský velitel v Čechách, v lednu 1924 převzal funkci podnáčelníka Hlavního štábu a v lednu 1926 se stal náčelníkem Hlavního štábu. Od roku 1933 byl generálním inspektorem branné moci a 23. 9. 1938 se stal předsedou vlády a současně ministrem národní obrany. Po abdikaci Edvarda Beneše jako předseda vlády vykonával i úkoly spojené s funkcí prezidenta až do volby Emila Háchy. Předsedou vlády zůstal pak do prosince 1938, ministrem národní obrany až do německé okupace v březnu 1939. Za okupace se stáhl do ústraní. Po osvobození byl květnu 1945 zatčen, označen za kolaboranta a postaven před Národní soud, který ho odsoudil na 20 let vězení. Na svobodu se Jan Syrový dostal v roce 1960, následně pracoval jako noční hlídač. Zemřel 17. října 1970 v Praze. Jeho hrob lze nalézt na pražských Olšanských hřbitovech.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Odsun 48. motostřelecké divize ze Šumperka, České Třebové, Olomouce, Klášterce nad Orlicí a Červené Vody

Autor Pavel Minařík.\n\n Do 1.etapy odsunu sovětských vojsk z Československa byla zahrnuta také 48.Ropšinská motostřelecká divize, jejíž útvary se počátkem roku 1990 nacházely v posádkách Vysoké Mýto (velitelství), Šumperk, Česká Třebová, Olomouc, Klášterec nad Orlicí a Červená Voda. Do Československa se přesunula v srpnu 1968 z města Bolgrad v Oděském vojenském okruhu. V rámci operace DUNAJ se pohybovala na západním Slovensku a jižní Moravě, nicméně po vytvoření Střední skupiny vojsk se usadila ve východních Čechách. V roce 1989, během přechodu sovětských vojsk na území Československa na tzv. obrannou strukturu, předala motostřelecký pluk v Rokytnici v Orlických horách do složení 18.gmd a místo něj získala od 31.td motostřelecký pluk v Olomouci. V rámci posádek, které zaujala na podzim 1968 (tj. včetně Rokytnice v Orlických horách, ale bez Olomouce), pro ní bylo vyčleněno více než 39 tisíc m2 ubytovací plochy a téměř 28 tisíc m2 skladovacích ploch.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Emanuel Moravec na podzim 1938

Česká televize odvysílala dvoudílný film o osudech plukovníka generálního štábu Emanuela Moravce, který měl být podle skutečných událostí. V případě podzimu 1938 však filmový Emanuel Moravec neměl s tím skutečným mnoho společného. Reálný plukovník generálního štábu Emanuel Moravec nebyl předním československým vojákem, ale jen jedním z mnoha důstojníků na nepříliš významném místě učitele válečných dějin na Vysoké škole válečné. Potvrzovalo to i jeho předurčení pro případ mobilizace, kdy měl nastoupit na velitelství etapní služby IV. armády v Brně. Šlo o službu týlovou zajišťující fungování v tzv. etapě, tedy území za operačním pásmem, kde by probíhala bojová činnost. Emanuel Moravec tak za mobilizace rozhodně nesloužil v první linii u Znojma (zde působil v letech 19271929), ale na velitelství v Brně a zabýval se týlem. Nepodléhaly mu žádné bojové jednotky, ale etapní okrsky s etapními strážními četami, které se na přelomu září a října 1938 teprve formovaly. Pokud jde o jeho návštěvy na Hradě u prezidenta Beneše, ta byla jen jedna jediná, a to 2. října 1938, jak dokládají vzpomínky samotného Emanuela Moravce a deník podplukovníka Ladislava Preiningera, kterému o své návštěvě vyprávěl. Údajná další návštěva koncem září je podle všeho omylem vzniklým špatnou datací zmíněné říjnové návštěvy. Ta proběhla až po přijetí Mnichovské dohody, kdy Emanuel Moravec šel na Hrad jako mluvčí skupiny politiků a vojáků, kteří se sešli u pražského primátora Petra Zenkla. Je chvályhodné, že Česká televize sáhla po tématu z naší nedávné vojenské historie, škoda jen, že přitom vycházela z tradovaných omylů a ne ze skutečnosti.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Odsun sovětských vojsk z Vysokého Mýta

Autor Pavel Minařík.\n\n Jedna z největších posádek Střední skupiny vojsk se nacházela ve Vysokém Mýtě. Údaj o šesti tisících vojácích, zmiňovaný ve sdělovacích prostředcích při nedávném 30.výročí smlouvy o jejich odsunu, je však nadhodnocený a zahrnuje nejenom vojáky, ale i jejich rodinné příslušníky a občanské zaměstnance. Nicméně je nutno konstatovat, že se jednalo o třetinu obyvatel města v 70. a 80.letech.\n\n Pro ubytování sovětských jednotek musela čs. armáda od 28.září do 9.října 1968 vystěhovat velitelství 1.automobilní brigády (do Pardubic), 1.automobilní prapor (do Pardubic), 251.protiletadlový pluk (do Jaroměře) a pobočku 4.okruhového zdravotnického skladu (zrušena, materiál do Golčova Jeníkova, Sázavy, Brna a Těchonína). Ve městě zůstala pouze 3.pobočka 1.okruhového automobilního skladu. Sovětské armádě byla následně v době od 8. do 15.října 1968 předána Suvorovova kasárna, Žažkovská kasárna, Kasárna u nádraží, Kasárna u zastávky a muniční sklad Dráby. Později převzala taktéž Fučíkova kasárna.\n\n Útvary Střední skupiny vojsk, dislokované v posádce Vysoké Mýto, patřily v naprosté většině k 48.Ropšinské motostřelecké divizi, která byla zařazena do 1.etapy odsunu sovětských vojsk probíhajícího na základě čs.-sovětské dohody z 26.února 1990. Odjezd zmíněné divize se plánoval na duben a květen 1990.\n\n Ve městě byly ubytovány: velitelství 48.motostřelecké divize, 265.gardový motostřelecký pluk, 31.průzkumný prapor, 118.ženijní prapor, 813.spojovací prapor, 308.rota chemické ochrany, 909.prapor materiálního zabezpečení, 88.prapor oprav techniky, 34.zdravotnický prapor, polní pošta a polní banka. Z dalších útvarů se jednalo o posádkový spojovací uzel, vojenský soud a prokuraturu, dům důstojníků, oblastní oddělení ubytovací a stavební služby a obchodní oddělení organizace Vojentorg.\n\n Celkem se v kasárenských objektech nacházelo okolo 4000 vojáků a téměř 200 občanských zaměstnanců. V rámci Střední skupiny vojsk se jednalo o třetí největší posádku (po Milovicích a Olomouci). Nejpočetnějším útvarem byl 265.gardový motostřelecký pluk, u něhož sloužilo cca 2000 vojáků vyzbrojených kromě jiného 40 tanky T-72, 135 obrněnými transportéry BTR-60, 18 taženými houfnicemi a stejným množstvím minometů. Ve městě taktéž žilo cca 1600 rodinných příslušníků vojáků z povolání, kteří bydleli v 650 bytech na sídlišti Peklovec a v dalších 70 v Suvorovových kasárnách. Z materiálních zásob bylo ve skladech uloženo více jak 2000 tun munice.\n\n Odsun sovětských útvarů z Vysokého Mýta proběhl ve dnech 2.dubna až 13.června v rámci 41 železničních transportů (všechny směřovaly do SSSR přes železniční stanici Čierna nad Tisou).\n\n Jednotlivé útvary opouštěly vysokomýtskou posádku následovně:\n\n \n 813.spojovací prapor (železniční transport 13.4.1990),\n\n 909.prapor materiálního zabezpečení (10 železničních transportů ve dnech 14. až 23.4.1990 ze stanic Vysoké Mýto a Litomyšl),\n\n 31.průzkumný prapor (dva železniční transporty 28.-29.4.1990),\n\n 118.ženijní prapor (pět železničních transportů ve dnech 30.4. až 3.5.1990 ze stanic Vysoké Mýto a Litomyšl),\n\n 88.prapor oprav techniky (dva železniční transporty 4.-5.5.1990),\n\n 34.zdravotnický prapor (železniční transport 7.5.1990),\n\n 265.gardový motostřelecký pluk (15 železničních transportů ve dnech 8. až 18.5.1990 ze stanic Vysoké Mýto, Litomyšl a Česká Třebová),\n\n velitelství 48.motostřelecké divize (železniční transport 2.4.1990; tři železniční transporty 16.-20.5.1990; železniční transport 13.6.1990 s příslušníky likvidační skupiny),\n\n 308.rota chemické ochrany (květen s velitelstvím 48. msd).\n \n\n Uvolněné armádní areály byly předávány čs. straně postupně: Fučíkova kasárna a Kasárna u nádraží – 17.5.1990, Žažkovská kasárna – 23.5.1990, Kasárna u zastávky – 30.5.1990, Suvorovova kasárna – 14.6.1990. Sídliště Peklovec bylo převzato 13.7.1990. Jako poslední byl 30.10.1990 uvolněn objekt posádkového spojovacího uzlu v nedaleké obci Vanice. Naprostou většinu objektů převzali civilní uživatelé (např. JZD Džbánov, okresní ústav národního zdraví, hasičský záchranný sbor), pouze v případě Suvorovových kasáren se dělili s čs. armádou.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Odsun 31. tankové divize z Bruntálu, Krnova a VVP Libavá

Autor Pavel Minařík.\n\n Mezi sovětská vojska, zahrnutá do 1.etapy odsunu z Československa, patřila především 31.Viselská tanková divize, která měla rozmístěny svoje útvary v Bruntále, Krnově, Frenštátu pod Radhoštěm a ve VVP Libavá. Do Československa vtrhla již 21.srpna 1968 a jejím úkolem bylo izolovat posádky čs. armády na severovýchodní Moravě, kde se posléze usadila na dalších téměř 22 let.\n\n Již v předstihu před podepsáním čs.-sovětské smlouvy o „dočasném“ pobytu sovětských vojsk z 16.října 1968 pro ni musely být na přelomu září a října uvolněny ubytovací kapacity ve výše uvedených posádkách v rozsahu téměř 29 tisíc m2 ubytovací plochy a 10 tisíc m2 skladovacích ploch (včetně posádky Frenštát pod Radhoštěm).\n\n Z Bruntálu byl nucen odejít 92.silniční stavební prapor (VÚ-8019) do Olomouce a 93.silniční stavební prapor (VÚ-9396) do Opavy, přičemž oba útvary zanikly v květnu následujícího roku. Uvolněné objekty (Sochorovy kasárna z roku 1938, muniční sklad Nový Jankovec, cvičiště a střelnici) převzali ve dnech 8.-13.října zástupci velitelství 31.tankové divize pod velením genmjr. Jurkova. Za čs. stranu je předával velitel posádky pplk. M. Hartl.\n\n Krnov vyklidil 5.geodetický odřad (VÚ-6270, pplk. L. Kebísek) a jeho novým působištěm se až do roku 1992 stala Opava. Naproti tomu krnovská pobočka 5.tankové základny (VÚ-4305/B, mjr. Z. Lutka), mající za úkol v případě mobilizace vytvořit část útvarů 17.tankové divize (tankový pluk a průzkumný prapor), zcela zanikla. Přebírání uvolněných objektů proběhlo od 8. do 17.října. Komise pod vedením plk. Sudarkina převzala tzv. Nová kasárna (vybudována roku 1918), muniční sklad Radim, cvičiště Ježník a střelnici Chomýž.\n\n Ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá (VÚ-8129) předal jeho velitel pplk. J. Kimák ve dnech 8.-16. října sovětské komisi vedené pplk. Černikovem tzv. Kasárna technického praporu (z roku 1900, dříve v nich byl ubytován prapor PTP), Nová kasárna (z roku 1952) a sklady.\n\n Nejsou sice známy počty vojáků z roku 1968, nicméně před zahájením odsunu v únoru 1990 v uvedených posádkách sloužilo 4700 vojáků a 220 občanských zaměstnanců (posádka Frenštát pod Radhoštěm byla uvedena v předcházejícím příspěvku).\n\n V Bruntále se počátkem roku 1990 nacházelo velitelství 31.Viselské tankové divize (VÚ-34931) a jemu podřízený 1143.protiletadlový raketový pluk (VÚ-47395), 84.průzkumný prapor, 692.spojovací prapor, 231.zdravotnický prapor, 911.prapor materiálního zabezpečení, 400.rota chemické ochrany, polní pošta a polní banka. Z dalších útvarů se jednalo o posádkový spojovací uzel, vojenský soud a prokuraturu, dům důstojníků, oblastní oddělení ubytovací a stavební služby a obchodní oddělení prodejní organizace Vojentorg (obdoba našich prodejen Arma). V souhrnu u nich sloužilo téměř 1800 vojáků (z toho čtyři stovky u protiletadlového pluku) a 160 občanských zaměstnanců. Kromě toho v 550 bytech žila tisícovka rodinných příslušníků. Protiletadlový pluk měl k dispozici 22 protiletadlových kompletů. U průzkumného praporu se nacházelo 6 tanků a 31 bojových vozidel pěchoty nebo obrněných transportérů. Další transportéry byly přiděleny velitelství divize a rotě chemické ochrany.\n\n 77.Oderský tankový pluk (VÚ-35099) v Krnově čítal 1100 vojáků a jeho výzbroj představovalo především 93 tanků T-72, 70 BVP nebo OT (součástí pluku byl i motostřelecký prapor), 18 samohybných houfnic Gvozdika a 6 minometů. V téměř 240 bytech žilo pět stovek rodinných příslušníků.\n\n Ve VVP Libavá se nacházel 237.tankový pluk (VÚ-35007), 145.ženijní prapor, 152.prapor oprav techniky a velitelství výcvikového prostoru. U zmíněných útvarů sloužilo okolo 1800 vojáků. Tankový pluk disponoval 93 tanky T-72, 70 BVP nebo OT, 16 taženými 122mm houfnicemi a 8 minomety. Pro šest stovek rodinných příslušníků bylo k dispozici 270 bytů v Městě Libavá a 36 ve Smilově.\n\n Ve stejný den jako z Frenštátu pod Radhoštěm začal odsun 237.tankového pluku z VVP Libavá, jehož první transport byl vypraven 26.února 1990 ze železniční stanice Domašov v 15.10. Ačkoliv odjel o necelou hodinu později než frenštátský převoz, během přesunu jej předstihl a Československo opustil jako úplně první ešalon odsunovaných vojsk v Čierné nad Tisou následujícího dne v 11.50. K odsunu útvaru bylo zapotřebí ještě 10 železničních převozů, přičemž poslední odjel 12.března. Pro transfer 145.ženijního praporu byly z Domašova vypraveny čtyři železniční převozy ve dnech 14.-20. března. 152.prapor oprav techniky opustil Československo transportem vypraveným 17.března z Velké Bystřice. Následně byl v pěti převozech ve dnech 19.dubna až 6.května odvážen z VVP materiál uložený ve skladech.\n\n Odsun vojsk z Bruntálu započal 28.února 1990 transportem 1143.protiletadlového raketového pluku, který byl ukončen 4.března po pěti převozech. Mezitím byl 2.března zahájen odjezd dalších útvarů. Závěrečný transport 31.tankové divize, v pořadí devatenáctý, odjel z bruntálského nádraží 17.dubna.\n\n Jako poslední ze sestavy divize začal odsun z posádky Krnov. První transport 77.tankového pluku byl vypraven 10.března v 16.50 a do 25.března odjelo z místního nádraží celkem 14 železničních transportů. Krnov se stal v Československu druhým městem, které posádka Střední skupiny vojsk definitivně opustila.\n\n Objekty, uvolněné odsunem sovětských vojsk, byly komisionálně předány civilnímu sektoru v Krnově 28.března (muniční sklad, cvičiště a střelnice) a 2.dubna (Nová kasárna), jakožto i v Bruntále 20.dubna 1990 (Sochorovy kasárna, muniční sklad, cvičiště a střelnice). Naopak ve VVP Libavá převzala od Střední skupiny vojsk všechny objekty čs. armáda: 23.března (pěchotní střelnice Dalskabát), 29.března (tanková střelnice Přáslavice), 28.dubna (kasárna technického praporu, Nová kasárna, kasárna Stará Voda, objekt Točka-Západ Mrklesky /objekty Sever a Jih převzala již v roce 1988/), 4.května (areál Kozlov pro 1857.pohyblivou raketovou technickou základnu) a 8.května (dělostřelecká střelnice Rudoltovice, letecká střelnice Kříž, bombardovací plocha Nová Ves, vodní cvičiště Čermná, tankodrom Nepřívazy, velitelská budova Libavá, výcvikový polygon Přáslavice a osada Smilov).\n\n Po předání všech objektů v posádkách 31.tankové divize (včetně VVP Libavá) odjel z Bruntálu 5.června transport s příslušníky oblastního oddělení ubytovací a stavební služby sovětských vojsk a hranice Československa překročil o dva dny později. Celkem bylo pro odsun 31.tankové divize, včetně útvarů z posádky Frenštát pod Radhoštěm, zapotřebí 55 železničních transportů, jimiž odjelo 6250 vojáků. Mimo jiné si odvezli 287 tanků, 273 BVP a OT, 122 dělostřeleckých prostředků a 2800 tun munice. Po návratu do Sovětského svazu se posádkovými městy 31.Viselské tankové divize stal Dzeržinsk a Novyj na teritoriu Moskevského vojenského okruhu.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Historie a vojenství na internetu

Počátkem letošního roku jsme vás informovali o nové adrese Digitální studovny Ministerstva obrany na webu www.digitalniknihovna.cz/dsmo. Jedním z titulů, které tato studovna nově nabízí v elektronické podobě, je také časopis Historie a vojenství. Všechna čísla tohoto odborného periodika zaměřeného na domácí a zahraniční vojenskou historii jsou nyní k dispozici ke studiu, a to od roku 1952/1953 do roku 2003, tedy plných 51 ročníků. A vedle Historie a vojenství digitální studovna nabízí také sborník Válka a revoluce, který vycházel v letech 1947 až 1951, a byl jejím přímým předchůdcem. Každý zájemce si tak může bez problémů přečíst otištěné texty, aniž by musel řešit, kde je příslušné číslo časopisu uloženo, aby si ho mohl půjčit. K tomu elektronická verze nabízí možnost vyhledávání, například názvu konkrétního článku. Pro vyhledávání lze využít dále rejstřík sborníku Válka a revoluce a časopisu Historie a vojenství do roku 1971, který nabízí přímo digitální knihovna. Rejstřík textů Historie a vojenství od roku 1990 lze pak nalézt na webu Vojenského historického ústavu www.vhu.cz v části Věda Časopis Historie a vojenství.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Výročí zahájení odsunu prvního útvaru sovětské armády z Československa

Autor Pavel Minařík.\n\n Na 26. února 2020 připadá 30. výročí zahájení odsunu sovětských vojsk z území bývalého Československa. Stalo se tak na základě československo-sovětské dohody podepsané 26. února 1990 v Moskvě. Prvním městem, které začala sovětská armáda téhož dne vyklízet, se stal Frenštát pod Radhoštěm. Počet sovětských vojáků byl představiteli místního občanského fóra odhadován na tři až čtyři tisíce včetně rodinných příslušníků. Úplné stažení útvarů sovětské armády se ovšem začalo připravovat již několik týdnů předtím. První jednání expertních skupin obou států proběhlo 15. až 16. ledna 1990 v Praze, druhé kolo 7. až 9. února v Moskvě a 12. února obdržel prezident Václav Havel dopis od vedoucího představitele SSSR Michaila Gorbačova s návrhy na lhůty odsunu. Rozkaz ke zřízení Správy pro zabezpečení odchodu sovětských vojsk na FMNO schválil ministr již 20. února 1990 a československá vláda na svém zasedání 22. února jmenovala zástupce ministra národní obrany genmjr. Rudolfa Ducháčka zmocněncem pro záležitosti odchodu sovětských vojsk. Stejně tak se o více než dvě desetiletí dříve začalo připravovat „dočasné“ rozmístění sovětských vojsk na území ČSSR, kterému předcházela invaze vojsk Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna 1968. Definitivně o něm bylo rozhodnuto již podpisem tzv. moskevských protokolů 26. srpna 1968, ačkoliv příslušná mezistátní smlouva byla podepsána až 16. října 1968. Určitou dobu trvala jednání mezi představiteli obou armád o početních stavech a dislokaci vojsk, na jejichž základě vydal 28. září ministr národní obrany genplk. Martin Dzúr rozkaz k přesunům čs. armády a uvolnění 33 posádek pro potřeby nově vytvářené Střední skupiny sovětských vojsk.\n\n Jednou z posádek, které musela čs. armáda ve velmi krátké době opustit, se stal i Frenštát pod Radhoštěm. Od 29. září do 15. října Jaselská kasárna postupně vyklidily pobočka 5. tankové základny (zrušena, velitel pplk. Drahoš Kůrka), Škola pro důstojníky dělostřelectva v záloze (přestěhována do Brezna, velitel pplk. Karel Záruba), velitelství 3. automobilní brigády a 9. cisternový prapor (oba útvary se přemístily do Hlučína, velitelé pplk. Cyril Krejčí a mjr. Jiří Petrák). Nejpočetnější útvar představovala Škola pro důstojníky dělostřelectva v záloze, u které sloužily téměř čtyři stovky vojáků. U pobočky 5. tankové základny byla skladována technika předurčená pro část útvarů válečně vytvářené 17. tankové divize, konkrétně pro motostřelecký pluk, dělostřelecký pluk a ženijní prapor. Přidělený personál (cca 100 až 150 osob) se staral o její střežení a údržbu. Automobilní útvary byly rámcové s počtem cca pěti desítek příslušníků a techniku by v případě mobilizace přebíraly z národního hospodářství. Uvolněné prostory reprezentovalo 8282 m2 ubytovací plochy a 1422 m2 skladové plochy. Jednalo se o Jaselská kasárna postavená v roce 1937, svobodárnu Jandlova vila z roku 1938, sklad a střelnici Trojanovice vybudované v roce 1954.\n\n Představitelé sovětské armády pod velením plk. V. I. Levicha z vojenského útvaru VÚ 16695 opuštěné objekty převzali postupně od 14. října do 24. října 1968. Ve městě se následně usadily útvary 31. Viselské tankové divize, která původně patřila do složení vojsk Přikarpatského vojenského okruhu a velitelství měla v ukrajinském Tarnopolu. Na severní Moravě se divize rozmístila v posádkách Bruntál, Krnov, VVP Libavá a Frenštát pod Radhoštěm. Poslední z uvedených míst se stalo dočasným domovem pro příslušníky 100. Čenstochovského tankového pluku (VÚ 35064) a 1047. dělostřeleckého pluku (VÚ 47344). Nejsou sice známy počty vojáků z roku 1968, nicméně před zahájením odsunu v únoru 1990 u tankového pluku sloužilo 1100 příslušníků a v případě dělostřeleckého pluku se jednalo o 600 mužů. Výzbroj tankového pluku představovalo především 94 tanků T-72, 55 bojových vozidel pěchoty a 18 samohybných houfnic Gvozdika, zatímco u dělostřeleckého pluku bylo 34 samohybných houfnic Akacija a 16 raketometů Grad. V posádkových skladech se nacházelo téměř 740 tun munice. Nárůst počtu osob (z původních cca 600 vojáků téměř na trojnásobek) a techniky v posádce si vynutil vybudování nové čistírny odpadních vod, střelnice v Mořkově, cvičiště Zubří, skladu PHM a pomocného zemědělského hospodářství v Trojanovicích. Kromě toho ve městě žilo ve 433 malometrážních bytech 865 rodinných příslušníků důstojníků obou útvarů.\n\n V prvním pořadí byla k odsunu z Československa vybrána 31. tanková divize a Frenštátu pod Radhoštěm následně připadl nejenom primát v zahájení odsunu, ale rovněž se stalo i prvním městem, které sovětská armáda zcela opustila. První železniční ešalon pod číslem 780 007 byl z frenštátského nádraží vypraven 26. února v 14.20. Město vyklízely jednotky 100. tankového pluku. Československo opustil následujícího dne ve 20.35 přes hraniční železniční stanici Čierná nad Tisou. V krátkých intervalech z Frenštátu odjelo dalších 8 železničních transportů s vojáky a materiálem tankového útvaru, který město definitivně opustil 7. března. Poté následoval odsun dělostřeleckého pluku, jež proběhl ve dnech 9. až 13. března v rámci 5 železničních transportů. Skutečně posledním transportem byl převoz provedený pod hlavičkou 31. tankové divize dne 17. března v 15.35. Uvolněné objekty předaly 29. března orgány sovětské stavební a ubytovací služby zástupcům čs. armády. Tím skončila po 21 letech a 5 měsících vynucená přítomnost sovětské armády ve městě.\n\n Čs. armáda se ovšem pro nesouhlasný postoj obyvatelstva a představitelů města do opuštěných objektů nevrátila. Civilní sektor počátkem dubna 1990 převzal všechny vojenské objekty, které byly ve velké míře zdevastovány. Vedení města v roce 1991 vyčíslilo škody na 46 mil Kčs.\n\n Jako připomínku počátku odjezdu prvního útvaru sovětské armády po uzavření mezistátní dohody o odsunu Střední skupiny vojsk 26. února 1990 byla v loňském roce odhalena pamětní deska na budově bývalých Jaselských kasáren.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00

Hrob generála Ludvíka Svobody

Pokud navštívíte město Kroměříž, najdete zde kromě známého zámku a zahrad také hrob generála Ludvíka Svobody, jediného generála československé armády, který se stal prezidentem. Ludvík Svoboda se narodil roku 1895 v Hroznatíně u Třebíče. V roce 1915 byl povolán do rakousko-uherské armády, dostal se do ruského zajetí a vstoupil do československých legií. V jejich řadách bojoval například u Zborova a v roce 1920 se vrátil domů. Chvíli hospodařil na statku, ale v roce 1921 vstoupil do československé armády. Vyučoval mimo jiné na Vojenské akademii v Hranicích a od roku 1934 působil v Kroměříži, kde se usadil. Po německé okupaci se zapojil do odboje a v létě 1939 odešel do Polska, kde organizoval československou vojenskou jednotku. Po porážce Polska se dostal do Sovětského svazu, kde vytvořil československou vojenskou jednotku, která pod jeho velením bojovala po boku Rudé armády proti Němcům a rozrostla se až na armádní sbor. Na jaře 1945 se stal ministrem národní obrany a zůstal jím až do jara 1950, kdy byl odvolán. V roce 1952 byl krátce vězněn a poté rehabilitován. V letech 1955 až 1958 byl náčelníkem Vojenské akademie Klementa Gottwalda. V březnu 1968 se stal československým prezidentem a znovu pak o pět let později. V důsledku zdravotních problémů musel prezidentskou funkci v roce 1975 opustit. Ludvík Svoboda zemřel v roce 1979 v Praze. Jeho ostatky byly nejprve uloženy v Národním památníku na Vítkově, v roce 1993 byly pak přeneseny do Kroměříže. Místo jeho posledního odpočinku najdete na kroměřížském městském hřbitově nedaleko Výstaviště Floria.

  • 00.00.0000 00:00
  • Vojenstvi.cz
  • 00.00.0000 00:00
Stránka 4 z 4