Korejské námořnictvo postaví lodě pro „masivní trest a odplatu“

Základním principem KMPR je provedení rychlého a mimořádně silného odvetného úderu s cílem způsobit maximální ztráty nepříteli. KMPR, společně s budovanou korejskou protileteckou a protiraketovou obranou KMAD (Korean Air and Missile Defense), a možnosti preventivního zničení severokorejských raket pomocí průzkumně-úderného komplexu (Kill Chain), tvoří „tříosou“ jihokorejskou vojenskou strategii mající odvrátit hrozbu severokorejského raketového a jaderného úderu.

Arzenálová plavidla mají výrazně posílit doktrínu KMPR, tedy provedení „masivního trestu a odplaty“.

Zadaná smlouva počítá s předložením předběžného návrhu (velikost, tvar, kapacita výzbroje, požadovaná operační schopnost atd.) arzenálové lodě do jednoho roku. Poté ROKN uzavře s DSME smlouvu na vytvoření plnohodnotného technického návrhu a vypracování harmonogramu výstavby. První plavidlo má být zařazeno do výzbroje ještě v této dekádě.

Korejský program ideově navazuje na výzkumné a vývojové práce vykonané v 90. letech v americkém programu SC-21 (Surface Combatant for the 21st century). Program dal vzniknout mnoho konceptům bojových plavidel potenciálně nahrazujících například torpédoborce Arleigh Burke nebo raketové křižníky Ticonderoga.

Vize americké arzenálové lodě z 90. let; větší foto / US Navy

Nakonec jediným hmatatelným výsledkem SC-21 byl torpédoborec nové generace DD-21 (Destroyer for the 21st century). Tento program sice po roce 2000 skončil, ale na jeho základě vznikl program DD(X) a nakonec také trojice torpédoborců třídy Zumwalt.

V rámci SC-21 se řešil také koncept arzenálové lodě schopné ve vertikálních šachtách VLS (Vertical Launching System) pojmout až 500 střel s plochou dráhou letu pro údery na pozemní cíle. Na rozdíl od letadel nebo raketometů, či transportně-odpalovacích zařízení TEL (Transporter Erector Launcher), mohla arzenálová loď provést okamžitý a paralyzující konvenční raketový úder.

Na rozdíl od pozemních raketových základen mohla arzenálová loď neustále měnit svou pozici a ztěžovat tak nepříteli její zaměření a zničení. Takové plavidlo mělo podle amerických představ z 90. let nejen pojmout násobně více raketové munice než klasické fregaty, torpédoborce nebo křižníky, ale díky své úzké specializaci mělo být levnější než výše uvedené víceúčelové bojové lodě.

Americké námořnictvo (US Navy) vyčíslilo cenu arzenálové lodě v 90. letech na 450 milionů dolarů, tedy dnešních zhruba 900 milionů dolarů. Ve skutečnosti 500 střel Tomahawk má ještě větší cenu.

Nakonec ale projekt skončil. US Navy našlo levnější a účinnější způsoby, jak dosáhnout podobných cílů. US Navy například upravilo čtyři ponorky třídy Ohio k nesení (každá) až 154 střel Tomahawk. Tak vlastně vniklo plavidlo odpovídající koncepci arzenálové lodě. Navíc ponorky jsou extrémně hůře detekovatelné. Mohou se bez varování vynořit prakticky kdekoliv a provést masový raketový úder.

Vizualizace Společné palebné lodě; větší foto / SBS

Ostatně i nejnovější torpédoborce třídy Arleigh Burke (Flights IIA & III) nesou 96 VLS. Křižníky třídy Ticonderoga pojmou 122 VLS.

V roce 2013 společnost Huntington Ingalls Industries myšlenku oživila a navrhla na základě platformy LPD-17 Flight II (současná třída výsadkových plavidel San Antonio) plavidlo nesoucí až 288 VLS. O projekt ale US Navy neprojevilo zájem.

Japonsko zase zvažuje vývoj ideově podobného plavidla ASEV (Aegis System-Equipped Vessel). Půjde vlastně o plovoucí protiraketovou základnu nesoucí velmi výkonné radiolokátory a 64 VLS pro protiraketové střely SM-3 a SM-6.

Plány na stavbu arzenálových lodí přicházejí také již několik let z Číny.

Korejský projekt Společné palebné lodě se má ale nejvíc podobat původní americké ideje. ROKN hodlá zavést tři plavidla o výtlaku 5000 až 8000 tun. Pro porovnání, výtlak posledních modelů torpédoborců Arleigh Burke (Flight III) je 9700 tun. Tříčlenná flotila umožní vždy minimálně jedno plavidlo udržovat aktivní na moři.

Společná palebná loď ponese „jen“ 80 VLS, nikoliv však pro střely s plochou dráhou letu, ale pro korejské balistické rakety. Obranu lodě zajistí především kanónové komplexy CIWS (Close-In Weapon System) velmi krátkého dosahu

TEL odpaluje Hyunmoo 4 (2022)

Podle blogu Korean Defense Blog jsou korejské arzenálové lodě navrženy výhradně pro údery na pozemní cíle, zejména v Severní Koreji.

Jižní Korea má mnoho raket / střel Hyunmoo. Jde o velkou rodinu balistických raket a střel s plochou dráhou letu. Balistická Hyunmoo 4 doručí 2000 kilogramů těžkou bojovou hlavici na vzdálenost 800 kilometrům. Z ponorky odpalovaná balistická střela SLBM (Submarine Launched Ballistic Missiles) Hyunmoo 4-4 má dolet 500 kilometrů. Střely s plochou dráhou letu Hyunmoo 3C zasáhnout cíl na vzdálenost 1500 kilometrů. Nejnovější Hyunmoo 5 testovaná v roce 2022 má dolet 3000 až 3500 km s lehkou bojovou hlavicí o hmotnosti jedné tuny.

Jižní Korea má ale pouze okolo 60 TEL. Podle korejského blogu jsou navíc TEL drahá, náročná na údržbu a lidskou sílu. Potřebují také dlouhý čas na přebití a jsou zranitelná proti útokům nepřítele. Ve výsledku nemůže Jižní Korea jen pomocí dostupných TEL vypustit dostatečně masivní raketovou salvu k ochromení nepřítele, a tedy uplatnit doktrínu KMPR.

Arzenálové lodě tyto nedostatky řeší. Umožní provést raketovou salvu a jsou schopné se držet v bezpečí daleko od severokorejských raketových zbraní a ponorek. Korejský blog přiznává, že takové lodě budou relativně snadno zranitelné proti protilodním zbraní. V případě technologicky zaostalé Severní Koreje to až takový problém ale není. Každopádně Společné palebné lodě budou doprovázeny dalšími plavidly ROAK zajišťující ochranu.

Reportáž stanice SBS o projektu Společné palebné lodě

Mimochodem to nám také více osvětluje důvody, proč Polsko kupuje několik stovek raketometů. Důležitá tedy není jen zásoba munice, ale také schopnost paralyzovat nepřítele v začátku konfliktu pomocí masové raketové salvy. Připomeňme, že pokud protivník ztratí více než 30 % živé síly nebo techniky, ztratí schopnost provádět útok nebo ofenzívu.

V návaznosti před týdnem Soul odsouhlasil vývoj a výrobu příslušných námořních balistických raket. Vývoj a výroba raket potrvá mezi roky 2024 až 2036. Podle ruského blogu BMPD rok 2036 označuje datum zavedení všech tří lodí do provozu.

O parametrech raket nejsou známé žádné informace. Zcela logicky ale půjde o další variantu střel rodiny Hyunmoo.

Podle BMPD budou chtít Korejci vytvořit námořní balistické rakety středního doletu s doletem kolem 1000 kilometrů. Ostatně dolet 1000 kilometrů umožní z jakéhokoliv místa v Japonském moři zasáhnout jakékoliv místo v Severní Koreji.

Ve výsledku rodina raketových systémů Hyunmoo, letecké střely s plochou dráhou letu Taurus a námořní balistické rakety odpalované z arzenálových lodí umožní vytvořit korejskou „raketovou triádu“ schopnou plně uplatnit doktrínu „masivního trestu a odplaty“.

Zdroj: SBS, BMPD, Korean Defense Blog