Stanislav Vítek

Smrt Henryho Kissingera několik měsíců po jeho stých narozeninách před dvěma týdny vyvolala předvídatelnou záplavu komentářů, které se na názorovém spektru pohybovaly od krátkozrakého obdivu až po bezmyšlenkovitou kritiku. Spory o Kissingerovo místo v dějinách se vedou již desítky let – Henry Kissinger zemřel téměř půl století po odchodu z funkce. Tyto debaty budou pravděpodobně pokračovat, a to i proto, že dnešní geopolitické hrozby jsou z velké části ozvěnou Kissingerových 70. let minulého století.

Prezident Biden a čínský vůdce Si Ťin-pching se setkali v Silicon Valley, aby snížili napětí v nejdůležitějším bilaterálním vztahu na světě. Většina otázek však zůstává nezodpovězena a s ohledem na chování Číny v Jihočínském moři lze trajektorii vztahů označit za kolizní.

Překvapivý útok Hamásu na izraelské civilisty mění dosavadní pravidla hry nastavená mezi Hamásem a Izraelem a může mít ve výsledku dalekosáhlé důsledky. A to nejen na Blízkém východě.

Izrael, toho času ve válečném stavu, právě provádí to, co umí jen málokterá země na světě. Mobilizovat 300 000 lidí během několika dní. Z velké části navíc bez doručení povolávacího rozkazu záložníkům. Když malý stát jako Izrael zmobilizuje 300 000 záložníků, což masivně poškodí ekonomiku, znamená to jediné. Chystá se rozsáhlá pozemní kampaň.

Před několika dny palestinské teroristické hnutí Hamás podniklo masivní překvapivý útok skrz „železnou bariéru“[1] oddělující pásmo Gazy a jižní Izrael, při kterém jeho ozbrojenci zmasakrovali více než tisíc civilistů a vojáků. Víc jak stovku dalších odvlekli do Gazy jako rukojmí. Izrael v reakci na to vyhlásil válečný stav, začal Gazu masivně bombardovat a zvažuje nahlas re-okupaci Gazy s deklarovaným cílem porazit Hamás vojensky a kompletně zničit jeho infrastrukturu.