Stát Izrael musí zbrojit i jednat o míru

Stát Izrael musí zbrojit i jednat o míru
Příslušníci izraelské elitní 89th "Oz" Brigade (2016) / Flickr Israel Defense Forces (Zvětšit)

V těchto dnech uplynulo přesně 72 let od vzniku nezávislého státu Izrael. Stalo se tak 14. května 1948, kdy ústy svého prvního premiéra Davida Ben Gurion v Tel Avivu vyhlásila země svou nezávislost. Během následujících necelých čtyřiadvaceti hodin pravidelné armády Egypta, Sýrie, Jordánska, Libanonu a Iráku napadly nově vzniklý stát a donutily Izrael doslova několik hodin po svém vzniku bránit svou suverenitu, kterou ve své historické domovině znovu získal.

Konflikt vstoupil do dějin pod názvem Válka o nezávislost. Narychlo zformované a špatně vyzbrojené Izraelské obranné síly (Israel Defense Forces - IDF) v něm během tvrdých bojů odrazily útoky armád výše uvedených zemí. Boje, které trvaly déle než jeden rok, si vyžádaly více než 6000 životů izraelských občanů. Vzhledem k tomu, že na tomto území bylo tehdy kolem 600 000 občanů židovské národnosti, představovaly ztráty jedno procento obyvatel. 

Rodilý Brňan Hugo Marom bojoval za svobodu Izraele 

V roce 1939 byly z Prahy vypravovány vlaky dětí z židovských rodin, které mířily do Velké Británie. Zde se těchto dětí ujímali adoptivní rodiče. Vlakové transporty zajišťoval anglický humanitární pracovník Nicholas Winton, který zachránil více než 600 židovských dětí z již okupovaného Československa. Mezi zachráněnými byl i Brňan Hugo Marom se svým bratrem Rudym, kteří nasedli do posledního Wintonova „kindertransportu“ a odjeli v zapečetěném vlaku přes Hitlerovo Německo do Anglie. Ve Spojeném království se Hugo Marom jako kadet dostal k RAF. Po porážce Třetí říše prošel jako pilot v Československu tajným výcvikem, jehož cílem bylo vojensky pomoci vznikajícímu státu Izrael. 

S brněnským rodákem Hugo Maronem jsem se setkal v  říjnu 2017 během vernisáže výstavy Rytíři nebes instalované v areálu Brněnských veletrhů a výstav. Setrvali jsme spolu v půlhodinovém rozhovoru a jeho pokračování jsme si předběžně domluvili přímo v Izraeli, kam jsem se chystal. Bohužel jsem to již nestihl. Bývalý příslušník RAF, bojovník za svobodu Izraele, zemřel ve svých 89 letech o čtyři měsíce později, v lednu 2018 v  Tel Avivu.


Společný výcvik české 601. skss a izraelských speciálních sil

Československé zbraně a instruktoři zachránili mladý stát

Ředitel brněnského Muzea českého a slovenského exilu Jan Kratochvil potvrdil, že řada pilotů RAF po skončení války odešla z armády a hledala uplatnění v civilním životě. Někteří z nich ho společně s mnoha dobrovolníky z dalších zemí našli v řadách vojenského letectva nově vznikajícího státu na středním východě – Izraele. Československo se aktivně podílelo na jeho zrodu. Jedním z výrazných podporovatelů byl i ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. K  hlavním problémům vznikajícího státu patřil absolutní nedostatek zbraní. Přes vyhlášené embargo se je někteří snažili získat v zahraničí. Velmi úspěšný v těchto aktivitách byl například Ehud Avriel (Überall), který přijel do Československa s úkolem nakoupit zbrojní materiál. V první fázi se mu podařilo 

zajistit životně důležité dodávky pěchotních pušek Mauser Kar 98k s českým označením P-18 a kulometů MG-34, přezdívaných magled. Jako prostředek k dodání zbraní poskytla československá strana na jaře roku 1948 Izraeli jedno ze svých dvou letišť s asfaltovou ranvejí – Žatec-Staňkovice. Ehud Avriel se později stal prvním velvyslancem Izraele v ČSR.

Jakýmsi vyvrcholením československo-izraelské vojenské spolupráce bylo vytvoření celé dobrovolnické brigády, která byla cvičena československou armádou ve vojenském prostoru Libavá u Olomouce. Její jádro tvořili bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru v SSSR. Původním plánem československé komunistické garnitury bylo, že se tato samostatná vojenská jednotka zasadí o tzv. lidově demokratické směřování Izraele. K tomu však naštěstí nedošlo.

Po příjezdu v roce 1949 byli její členové přiděleni do různých vojenských útvarů, v nichž pak v řadě případů tvořili specializovanou páteř. Tím došlo k minimalizaci už tak velice nízkého komunistického vlivu. Výcviku brigády v Libavé velel hrdina Sovětského svazu mjr. Antonín Sochor, který pak v rámci tajné mise Izrael dokonce navštívil. Stalo se tak po ukončení výcviku v létě 1949. 

Spolupráce Československa se státem Izrael byla zprvu našimi vládnoucími kruhy vítaná, a to i díky podpoře Sovětského svazu, později však dochází k ochlazení vztahů. Vše vyvrcholilo soudním procesem s tzv. „vedením protistátního spikleneckého centra“ v čele s Rudolfem Slánským, kdy byl obviněným přičítán k tíži také jejich židovský původ, respektive údajná účast v sionistickém spiknutí. Souviselo to s tím, že většina z nich se i vzhledem k zastávaným funkcím nějakým způsobem podílela na československé pomoci pro Izrael. Jedenáct ze čtrnácti obžalovaných bylo počátkem prosince 1952 popraveno.


Fanatický komunistický prokurátor a vrah Josef Urválek v politickém procesu s Rudolfem Slánským.

Od vojenské pomoci k vyloženému nepřátelství

Vzájemné vztahy bylo nejprve možno charakterizovat jako pomoc a spolupráci, později se změnily v nepřátelství. Co zničilo přátelství Československa s Izraelem? Faktorů bylo určitě více. Veronika Havlíčková ze Západočeské univerzity v Plzni ve své bakalářské práci Vznik Izraele a Československo (2013) na str. 39 uvádí:  „Začalo to nejspíše prohranými parlamentními volbami Komunistické strany Izraele“. Izraelští soudruzi totiž získali jen něco přes tři procenta hlasů. Volby tehdy vyhrála pravicově orientovaná socialistická strana Mapaj v čele s Davidem Ben Gurionem.   

Havlíčková uvádí, že ani dosud nejsou příliš jasné přesné příčiny Stalinova nepřátelství vůči Izraeli. U nás se situace vyvíjela tak, že ministerstvo financí mělo zájem na udržení vzájemných vztahů, protože stát Izrael platil za zboží v dolarech a v librách. Prostřednictvím Izraele získávala vláda rovněž zboží, které by jinak těžko nakoupila. Stejný názor však nesdílelo ministerstvo zahraničního obchodu, které považovalo tento druh obchodu za „pokrytecký“. Ministerstvo samotné nebylo ve svém postoji jednotné a rovněž izraelská politika nebyla přímočará.

Na jedné straně se Izraelci snažili zachovat plné diplomatické a hospodářské styky s Československou republikou a na straně druhé si nechtěli nechat líbit rozvíjející se politiku nepřátelství. Stalinovy naděje, že se z Izraele stane další komunistická země a sovětský spojenec proti Velké Británii a USA, se rozplynuly. Počátkem 50. let tak dochází ke ztrátě zájmu Sovětů a celého východního bloku o tento stát. Po šestidenní válce v roce 1967 pak ČSSR na přímý pokyn Brežněvova vedení diplomatické vztahy s Izraelem dokonce přerušila. Plné diplomatické styky a vzájemná spolupráce v různých oblastech mezi naší republikou a státem Izrael byly obnoveny až po pádu totality v Československu. 


V izraelské armádě slouží ženy především na podpůrně-bojových pozicích. Přímo v bojových pozicích (pěchota, tankisté, dělostřelci, stíhací piloti) slouží zhruba 4 % žen.

Izraelské ženy jsou i v bojových jednotkách

Stát Izrael patří mezi několik málo zemí světa, kde je vojenská služba povinná i pro ženy. Během svých dvou návštěv Izraele jsem se mohl osobně přesvědčit, že místní vojačky se rády fotografuji, třeba s americkými automatickými puškami M 16, kterými jsou vyzbrojeny. Izraelské obranné síly patří mezi nejlépe vycvičené armády světa. Na rozdíl od zahraničních ozbrojených sil jsou ženy i součástí bojových jednotek. Podle oficiálních informací bylo mezi lety 1962 až 2016 v bojových operacích zabito 535 izraelských žen. 

Povinná služba žen v Izraelských obranných silách v současné době trvá 24 měsíců, muži slouží v ozbrojených silách 32 měsíců. Ještě v roce 2015 chodili izraelští muži na vojnu na celé tři roky. Vojenskou službu lze odmítnout z náboženských důvodů a výjimky tvoří i vdané ženy a matky. Branná povinnost se zpravidla netýká žen, které přišly do Izraele ve věku 17 a více let. Ty ale mohou narukovat dobrovolně. 

Ve státě  Izrael, který vynakládá obrovské finance na svou obranu, v nynější době žije více než devět milionů obyvatel. Tato země dokáže vyrobit kvalitní bezpilotní letouny, radary, systémy protivzdušné obrany. Již dříve se Izrael ve světě proslavil svými samopaly Uzi či tanky Merkava. Když jsem ale na téma obrana izraelské nezávislosti hovořil s místními lidmi, v  podstatě všichni se shodli na tom, že sebelepší zbraně nemohou nahradit odhodlání drtivé většiny Izraelců bránit v krvavých konfliktech svou těžce vybojovanou samostatnost a suverenitu. Zároveň je ale také potřeba být stále připraven usilovat spolu se svými sousedy o mír v této tradičně neklidné oblasti.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Izraelská armáda nakupuje nová samohybná děla

Izraelské obrané síly IDF se rozhodly přikročit k zásadní modernizaci svého dělostřelectva. ...

CAMEL: Demonstrátor budoucího obrněného vozidla

Americká armáda (U.S. Army) na výstavě Labs Day 2015 představila veřejnosti více než 100 ...

Izraelský tank Merkava Mk 4 Barak s umělou inteligencí

Izraelský průmysl vyvinul nejnovější verzi tanku Merkava Mk 4 označovanou jako „Barak“. Hlavní ...

Izraelské bojové vozidlo Eitan vstupuje do výroby

Izraelské ministerstvo obrany v neděli oznámilo zahájení sériové výroby kolového bojového vozidla ...

Zvýraznit příspěvky za posledních:

  • alexa123
    16:20 20.05.2020

    Pán Chalupa, prečo tu preboha uverejňujete takéto príspevky? Pretože sa tu objavia príspevky super slovenských a českých super politológov, ktorí Vám a aj nám okamžite vysvetlia, ...Zobrazit celý příspěvek

    Pán Chalupa, prečo tu preboha uverejňujete takéto príspevky? Pretože sa tu objavia príspevky super slovenských a českých super politológov, ktorí Vám a aj nám okamžite vysvetlia, ako by oni ideálne a okamžite vyriešili XXX ročný problém na Blízkom východe a aj sám Kissinger by padol na zadok, že na také riešenie ešte neprišiel.

    Chlapi super politológovia, úprimne Vás na kolenách prosím - skúste nepísať nič.Skrýt celý příspěvek

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2