Strategicky důležitý Krym se může pochlubit pestrou historií

Strategicky důležitý Krym se může pochlubit pestrou historií
Výjev z obléhání Sevastopolu (1854-1855) / Foto: Valentin Ramirez, Volné dílo (Zvětšit)

Krvavý ozbrojený konflikt, který probíhal v letech 1853 až 1856 mezi carským Ruskem a Osmanskou říší, podporovanou koalicí Francie, Velké Británie a Sardinského království, byl vyvolán mocenskou expanzí Ruska na Balkáně a obavou o osud oslabené Osmanské říše. Výsledkem byla porážka Ruska stvrzená Pařížskou mírovou smlouvou. Tento konflikt je nazýván Krymskou válkou.

Počet obětí je odhadován na 600 000. Z toho přibližně jen šestina padla přímo v bojích, zbytek mrtvých připadl na choroby vyvolané zejména katastrofálními hygienickými podmínkami a rovněž kolapsem zásobování. Do války proti Rusku se v padesátých letech 19. století vypravily Velká Británie a Francie poprvé po dvou stech letech jako spojenci. V knize Konflikty, které změnily svět (Radek Beneš, Nakladatelství JOTA, 2009) se mj. uvádí, že důvody války jsou dodnes dost nejasné, ale vycházely podle autora Rodley Castledena a kolektivu spoluautorů ze zcela mylné domněnky západních zemí, že Rusko je extrémně silnou a agresivní mocností s rozpínavými tendencemi, kterou je třeba za každou cenu zkrotit.

Ve zmíněné Krymské válce se střetly moderní a industrializované státy Francie a Británie se zaostalým agrárním Ruskem. Klíčovým momentem pro vývoj konfliktu bylo to, že v září 1855 po 349 dnech obléhání padl Sevastopol. Dlouho se pak hrálo o to, zda do války na straně koalice nevstoupí také Rakousko, které dalo v roce 1856 Rusku ultimátum. I díky tomu byla koncem března 1856 v Paříži podepsána mírová smlouva. V bojích o Sevastopol se jako velitel námořních i pozemních sil proslavil admirál Pavel Stěpanovič Nachimov, který ale v červenci 1855 padl. Šlo o natolik významnou postavu, že Nachimov byl před třinácti lety dokonce zvolen mezi padesát největších osobností ruských dějin.

K jisté zajímavosti patří i ten fakt, že Krymská válka byla vůbec prvním konfliktem v dějinách, který mohla širší veřejnost sledovat takzvaně v přímém přenosu. Na místě totiž působili váleční reportéři, kteří měli k dispozici telegraf. K nejznámějším z nich patřil William Russell, který pracoval pro britské The Times. Veřejnost v Británii byla údajně kvůli zprávám z bojiště válkou znechucena.

Na krymský Sevastopol měl logicky zálusk i Hitler

Na počátku druhé světové války měl Krym význam nejen jako základna Černomořského loďstva, ale rovněž jako oblast, odkud mohly startovat sovětské bombardéry k náletům na Rumunsko, kde byla strategicky významná ropná pole. Nacistická a rumunská vojska pod velením Ericha von Mansteina pronikla na Krymský poloostrov v září 1941 a o měsíc později pak dorazila k Sevastopolu a zahájila jeho obléhání. Sovětská obrana však byla příliš silná. Počátkem prosince 1941 Rudá armáda zastavila německou ofenzívu a přešla na nejširší frontě do protiútoků. Obležený Sevastopol nesměl být z rozhodnutí Stalina ponechán „na holičkách“.

Koncem prosince 1941 překročila Rudá armáda Kerčskou úžinu, která odděluje Azovské moře od Černého a 30. prosince se vylodila v rámci „Kerčsko-feodosijské výsadkové operace“ u Feodosije na jižním pobřeží Krymu. Po sovětském vylodění u Feodosije opustily německé síly z obav před obklíčením Kerčský poloostrov. Velitel příslušného sboru generál Hans Graf von Sponeck byl odsouzen k trestu smrti, Hitler mu však nakonec trest změnil na pobyt ve vězení. Po neúspěšném atentátu na Hitlera v červenci 1944 byl Sponeck pak přece jen popraven.

Sovětské vylodění přimělo generála Mansteina, aby se dočasně přestal snažit o dobytí Sevastopolu. Sověti obsadili Kerčský poloostrov, avšak postoupit dále na západ a prolomit obklíčení Sevastopolu se jim nepodařilo. Naopak Němci se vzchopili a 18. ledna 1942 znovu dobyli Feodosiju a zatlačili sovětské síly na východ, k Parpačské šíji. Opětovné pokusy Rudé armády o obnovení postupu na Sevastopol skončily nezdarem. Mezitím se na Krymu chystali sami Němci k dalšímu útoku, jenž dostal krycí název „Lov dropů“ (Trappenjagd). 8. května 1942 zahájila Mansteinova 11. armáda, podporovaná letectvem, útok na sovětské síly na Kerčském poloostrově. Přestože měla sovětská vojska značnou početní převahu, jejich obrana se zhroutila a 15. května Němci obsadili Kerč. Do 20. května se podařilo evakuovat jen malou část obránců a sovětská 44., 47. a 51. armáda byly z velké části zničeny. Celkové sovětské ztráty se jen v průběhu německého dobytí Kerčského poloostrova činily nejméně 176 000 osob – z největší části šlo o zajatce. Ztráty vojsk Osy čítaly podle dostupných informací něco přes 7 000 mužů. Souběžná Timošenkova ofenzíva u Charkova skončila pro Sověty ještě větší katastrofou. Naplnil se také osud obleženého Sevastopolu, který byů počátkem července dobyt. Tou dobou již nacistická vojska zahájila velkou letní ofenzívu, kdy postoupila až na Kavkaz a ke Stalingradu. Historie se opakovala v roce 1942, kdy strategicky důležitý přístav Sevastopol odolával po dobu celých 250 dní, nakonec se ale vzdal.

Josif Stalin, který kapitulaci neuznával, udělil přesto po skončení války Sevastopolu titul „Město hrdina“. Dodnes se ve městě nacházejí pomníky generálů, vojáků a dalších významných osobností. Po válce směli do Sevastopolu jen jeho obyvatelé, ostatní museli požádat o speciální povolení ke vstupu.

Význam základny Černomořského loďstva

Poloostrov Krym s přibližně dvěma miliony obyvatel, který se stal po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 jádrem sporu mezi Ruskou federací a Ukrajinou, měl pro bývalý SSSR a později i pro Rusko značný strategický význam. V historii byly o území Krymu opakovaně sváděny líté boje. Tato oblast, za starověku nazývaná Tauris, byla v rané historii poseta řeckými koloniemi, utkávaly se o ni bojovné římské a barbarské kmeny, Tataři, osídlovali ji italští kupci. Po rusko-turecké válce připadl pak Krym ruským carům. Za Kateřiny Veliké byl správcem Krymu kníže Potěmkin, jehož příprava na návštěvu carevny se stala původem známého úsloví „Potěmkinova vesnice“. Na Krym se postupně kromě Rusů stěhovali i lidé dalších národností, například Ukrajinci, Arméni, Bulhaři, Němci. Jalta se stala letním sídlem ruských carů. Krym byl od roku 1921 autonomní republikou s velkou částí tureckého obyvatelstva, Stalin však po etnických čistkách autonomii zrušil. V roce 1954 v souvislosti s oslavami 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku daroval Nikita Chruščov Krym Ukrajině. Zřejmě si nedovedl představit, že by se mohutný Sovětský svaz mohl někdy zhroutit a rozpadnout.

Specifickou roli v dějinách poloostrova hraje půlmilionové město Sevastopol. Pevnost Sevastopol byla obléhána již v letech 1854–55 během Krymské války a její pád představoval pro ruskou stranu významný impuls k uzavření míru. Svou klíčovou úlohu neztratil Krym ani v následujících desetiletích a Sevastopol zůstal jednou z nejdůležitějších pevností v Ruském impériu. Tuto hlavní základnu Černomořského loďstva dále samozřejmě opevňovali i bolševici, když zvítězili v občanské válce. Z tohoto důvodu se ani současní vládci v Moskvě nechtěli tohoto důležitého přístavu vzdát.

Po rozpadu Sovětského svazu došlo k roztržce mezi Ruskem a Ukrajinou. Rusko požadovalo připojení Sevastopolu k Ruské federaci a ruská Duma schválila rezoluci, která ho prohlašovala za ruské město. Místní obyvatelé se k této možnosti také z větší části přikláněli. Sevastopol a celý Krym ale zůstal součástí Ukrajiny a v roce 1997 byla s Ruskem podepsána smlouva o přátelství. Podle této smlouvy smí ruská flotila v Sevastopolu zůstat do roku 2017. V dubnu 2010 dohodl nový ukrajinský prezident Janukovyč se svým ruským protějškem Dmitrijem Medveděvem prodloužení pronájmu přístavu pro ruskou flotilu o 25 let, tedy až do roku 2042.

Anexe Krymu Ruskem se dala očekávat

Můj kamarád, bývalý kolega z Lidových novin a vynikající znalec ruských či sovětských reálií Jan Petránek, který již bohužel není mezi námi, mi během jedné z našich debat, někdy dva roky po obsazení Krymu Ruskem, řekl, že anexe se dala očekávat. Rusko se svými historickými zkušenostmi si totiž podle jeho slov nemůže dovolit nechat na Krymu vybudovat vojenskou základnu s raketami namířenými na Moskvu. V této souvislosti jsme se v hovoru s Petránkem dotkli i období Krymského chanátu, řízeného od roku 1443 ;chánem z Bachčisaraje. V roce 1475 se stal chán podřízeným osmanských Turků a byl jmenován sultánem z Konstantinopole. Tak to zůstalo ještě po další tři staletí, během nichž Tataři neustále ohrožovali Rusko a Ukrajinu. To znamená, že teoreticky by se také Turci, stejně jako Rusové, mohli ucházet o Krym. V rozhovoru jsme rovněž zmínili násilnou deportaci kolem 200 000 krymských Tatarů, která byla na Stalinův rozkaz zahájena v květnu 1944.

Závěrem je třeba připomenout, že územní požadavky podobného typu by mohly vznášet i další národy a etnika. Různé změny hranic se ale ukazují jako dost nebezpečné. Ve vztazích mezi národy je především nutné ctít pravidlo, že přes různé historické peripetie je anexe území suverénního státu neakceptovatelná a z hlediska mezinárodního práva zcela nepřijatelná.

Nahlásit chybu v článku


Související články

Proč ukrajinský Neptun a Vilcha uvedly Krym do pohotovosti

V minulém týdnu byly ve čtvrtek a v pátek provedeny ostré střelby s novými raketami Vilcha-M a ...

PREMIUM Postava Stepana Bandery stále vyvolává značné emoce

Rozporuplné reakce nejen na Ukrajině, v Polsku, v naší republice, ale i jinde ve světě vyvolalo ...

Ukrajina patří k významným obchodním partnerům ČR

Již několik let patří Ukrajina mezi dvacet nejvýznamnějších obchodních partnerů České republiky. ...

Jevhen Perebyjnis: Václav Havel je na Ukrajině nejznámějším Čechem

Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ukrajiny v České republice Jevhen Perebyjnis je velmi ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • GlobeElement
    14:13 22.09.2021

    Škoda, že se v článku vyskytuje klasická ruská lež o tom, že "Chruščov daroval Krym Ukrajině". Nikita Chruščov velmi pravděpodobně přesun Krymu z RSFSR do USSR inicioval, ovšem ...Zobrazit celý příspěvek

    Škoda, že se v článku vyskytuje klasická ruská lež o tom, že "Chruščov daroval Krym Ukrajině".

    Nikita Chruščov velmi pravděpodobně přesun Krymu z RSFSR do USSR inicioval, ovšem tento krok byl schválen Předsednictvem UV KSSS, následně Nejvyšším Sovětem SSSR a v souladu s tehdejší ústavou SSSR i Nejvyššími sověty RSFSR a USSR.

    V roce 1954 nebyla Chruščovova pozice nikterak silná a na rozdíl od Stalina neměl takovou moc, aby něco podobného mohl udělat.

    Ukrajina od roku 1654 vůbec neexistovala, v rámci Ruska existovaly na území dnešní Ukrajiny jen gubernie a určitou autonomii Kyjevského hejtmanátu zrušila Kateřina Veliká - ta samá, za jejíž vlády byl dobyt Krym. To se stalo roku 1783, kdežto zrušení hejtmanství přišlo v roce 1775, Krym tedy nemohl být po vítězné válce připojen k Ukrajině, protože ta v rámci Ruska žádnou autonomii neměla.

    Zajímavé je, že během občanské války v Rusku vznikla nejen Ukrajinská republika (která se následně rozpadala a přetvářela v různé lidové či sovětské republiky, až byla v roce 1922 přičleněna k SSSR), ale i Krymská lidová republika, jakožto nezávislý stát. Ten se postupně také různě měnil, přes Tavridskou sovětskou republiku přes různé protektoráty Ukrajiny, Německa, Řecka až po konečný vznik Krymské autonomní sovětské socialistické republiky v rámci Ruska - v roce 1921.

    Součástí USSR se tehdy nestal jen proto, že USSR ještě nebyla součástí SSSR.Skrýt celý příspěvek

    • dusan1
      14:30 22.09.2021

      Najlepšíe na tom je, že Chruščov bol rodený Rus dokonca z Ruska.

      Až počas života si zamiloval Ukrajinu a zmenil si národnosť na ukrajinskú.

      Najlepšíe na tom je, že Chruščov bol rodený Rus dokonca z Ruska.

      Až počas života si zamiloval Ukrajinu a zmenil si národnosť na ukrajinskú.

      • Ján Paliga
        22:05 22.09.2021

        Používal jeden čas pas s ukrajinskou národnosťou, ale niekedy koncom 40-tych či začiatkom 50-tych rokov už používal pas s ruskou národnosťou.... Pred niekoľkými rokmi som videl obe ...Zobrazit celý příspěvek

        Používal jeden čas pas s ukrajinskou národnosťou, ale niekedy koncom 40-tych či začiatkom 50-tych rokov už používal pas s ruskou národnosťou.... Pred niekoľkými rokmi som videl obe fotokópie jeho pasov, ale teraz to neviem dohľadať....Skrýt celý příspěvek

    • Storm
      17:14 22.09.2021

      Je úplně jedno komu Krym patřil v 17. 18. 19. 20. století... Faktem je a vždycky bude, že než ho šlohli... Teda pardón, omlouvám se, chtěl jsem napsat anektovali ti co ho ...Zobrazit celý příspěvek

      Je úplně jedno komu Krym patřil v 17. 18. 19. 20. století... Faktem je a vždycky bude, že než ho šlohli... Teda pardón, omlouvám se, chtěl jsem napsat anektovali ti co ho anektovali, byl Krym územím jiného státu, od kterého byl ohavně odtržen...Skrýt celý příspěvek

      • Storm
        17:41 22.09.2021

        Tak aby nedošlo k omylu... Krym patřil i nadále patří a bude patřit pouze ukrajině a nic na tom nezmění hluboká historie a ani to že si ho nedávno násilím přivlastnil někdo kdo ho ...Zobrazit celý příspěvek

        Tak aby nedošlo k omylu... Krym patřil i nadále patří a bude patřit pouze ukrajině a nic na tom nezmění hluboká historie a ani to že si ho nedávno násilím přivlastnil někdo kdo ho potřeboval kvůli základy...

        A to nezmění ani ten pomatený Rudý Troll, který neunesl pravdu a hned ze startu mi tu mlasknul mínus...Skrýt celý příspěvek

        • Eagle
          22:54 22.09.2021

          No s tvým tvrzením bych souhlasil, bohužel tohle tvrzení nic nezmění na tom, že tam teď vlají všude ruské vlajky a jak už zde někdo psal, otázkou je zda tohle nebylo mimo jiné ...Zobrazit celý příspěvek

          No s tvým tvrzením bych souhlasil, bohužel tohle tvrzení nic nezmění na tom, že tam teď vlají všude ruské vlajky a jak už zde někdo psal, otázkou je zda tohle nebylo mimo jiné vytvořeno se záměrem uzavření cesty Ukrajiny do Nato. Osobně a třeba na to jednou dojde, by mě zajímaly výsledky hlasování pro vstup Ukrajiny do nato.Skrýt celý příspěvek

          • liberal shark
            07:42 23.09.2021

            Zcela určitě - stejně jako v případě Moldávie a Gruzie.

            Zcela určitě - stejně jako v případě Moldávie a Gruzie.

          • GlobeElement
            07:55 23.09.2021

            Určitě.

            Rusko se bojí vstupu zemí, se kterými sousedí, do NATO.
            Proto se k nim chová s takovou agresivitou, že jejich snaha vstoupit do NATO rychle roste.

            Určitě.

            Rusko se bojí vstupu zemí, se kterými sousedí, do NATO.
            Proto se k nim chová s takovou agresivitou, že jejich snaha vstoupit do NATO rychle roste.

        • The88
          10:18 23.09.2021

          No, ja bych to tak jednoznacne nevidel. Hlavne tedy co se principu tyce. Zastavam tezi, ze zeme patri obyvatelum. Ze statu to tedy respektuje snad jenom Liechtenstein, ale podle me ...Zobrazit celý příspěvek

          No, ja bych to tak jednoznacne nevidel. Hlavne tedy co se principu tyce. Zastavam tezi, ze zeme patri obyvatelum. Ze statu to tedy respektuje snad jenom Liechtenstein, ale podle me plati, ze lide maji plne pravo se rozhodnout, zda a do jakeho statniho utvaru chteji patrit. Pokud by Moravaci chteli velkou vetsinou nezavislou Moravu, mely bychom podle vas s nimi valcit, nebot Morava je proste ceska? Ja si myslim, ze ne. To je feudalni vnimani, ze obyvatelstvo je majetkem statu.
          Jeste bych zduraznil, ze mi nejde moc o Krym (Kosovo, Katalansko, Cecensko...), ale o samotny princip.Skrýt celý příspěvek

          • GlobeElement
            11:13 23.09.2021

            Ale jaká země? Děláš chybu v tom, že považuješ za předem jasně definované, o jaké území se jedná. Ale tak tomu není. Dejme tomu, že by bylo referendum o odtržení Moravy od ČR. ...Zobrazit celý příspěvek

            Ale jaká země? Děláš chybu v tom, že považuješ za předem jasně definované, o jaké území se jedná. Ale tak tomu není. Dejme tomu, že by bylo referendum o odtržení Moravy od ČR. Patřila by tam i Jihlava? Co kdyby v Zábřehu hlasovali proti, museli by se stát součástí nezávislé Moravy proti své vůli? Tohle se stalo když se dělila ČSFR, některé pohraniční obce patřící Slovensku mají českou většinu. Kde je jejich právo na odtržení?

            A kdo dal určité oblasti právo hlasovat o svém odtržení od většího celku bez ohledu na názor lidí z jiných oblastí toho většího celku? Proč by o právu Moravy na odtržení neměli hlasovat lidé v Plzni? A co kdyby oni byli pro a lidé v Jeseníku proti? Měla by být Morava oddělena od ČR i když bude většina lidí na Moravě proti, ale většina lidí v Čechách pro?

            Kdepak, žádné právo na odtržení území není a být nesmí. Vedlo by to k úplné destrukci států a nakonec k jejich ovládnutí nějakou despocií, která by právo na jakoukoli samostatnost kohokoliv nerespektovala.Skrýt celý příspěvek

          • padre
            12:10 23.09.2021

            Vzhledem k restitucním nárokům rodu Liechtensteinů na zhruba 20% území Moravy by se mohlo konat referendum za připojení těchto oblasti k Liechtenstejnsku. A protože toto mà ...Zobrazit celý příspěvek

            Vzhledem k restitucním nárokům rodu Liechtensteinů na zhruba 20% území Moravy by se mohlo konat referendum za připojení těchto oblasti k Liechtenstejnsku. A protože toto mà nejvyšší HDP na občana na světě spolu s nejvyšší životní úrovní,tak bych na nějakou národní hrdost našich českých a moravských soukmenovců příliš nesázel.Skrýt celý příspěvek

          • Jan Padesátýpátý
            12:13 23.09.2021

            GE to vysvětlil dobře. My bychom asi zvládli oddělení Moravy v klidu, ale jinde by se začali řezat minimálně o to, co patří k Moravě a co k Čechám, Polsko by nárokovalo Slezsko ...Zobrazit celý příspěvek

            GE to vysvětlil dobře.

            My bychom asi zvládli oddělení Moravy v klidu, ale jinde by se začali řezat minimálně o to, co patří k Moravě a co k Čechám, Polsko by nárokovalo Slezsko ...

            Souhlasit s rozdělením by měl celý státní útvar, viz třeba jako je to ve Skotsku. Jinak bude neustálý bordel, neřízený rozpad států, války o území.Skrýt celý příspěvek

          • The88
            18:54 23.09.2021

            Globe Element: v tom urceni celku je to dobry postreh. Dovedeno ad absurdum by nicmene i ten zabreh mohl hlasovat "za sebe" - tak to ma napr prave to ...Zobrazit celý příspěvek

            Globe Element: v tom urceni celku je to dobry postreh. Dovedeno ad absurdum by nicmene i ten zabreh mohl hlasovat "za sebe" - tak to ma napr prave to Liechtensteinsko.
            Realistictejsim scenarem je ale ignorsce mensinoveho hlasovani - coz je konec koncu to nejbeznejsi. Ti britove, kteri hlasovali proti Brexitu maji taky proste smulu, stejne tak volici Trumpa v USA.
            To o hlasovani v celem state je podle me spatna teze - asi jako kdyby s rozvodem museli souhlasit i deti a tchyne, protoze bydli s vami. V obecnich /krajskych volbach na Morave plzenaci taky nehlasujou a nikomu to divne neprijde.Skrýt celý příspěvek

          • The88
            18:54 23.09.2021

            Padre: To by samozrejme mohlo, ale nejsem si jisty, ze by o to byl v LIE uplne zajem... :D

            Padre: To by samozrejme mohlo, ale nejsem si jisty, ze by o to byl v LIE uplne zajem... :D

          • GlobeElement
            07:30 24.09.2021

            The88 - rozvody fungují jen proto, že nad manželstvím je instituce státu, který rozvod definuje ve svých zákonech a vymáhá dodržování těchto ustanovení pomocí soudů a policie. ...Zobrazit celý příspěvek

            The88 - rozvody fungují jen proto, že nad manželstvím je instituce státu, který rozvod definuje ve svých zákonech a vymáhá dodržování těchto ustanovení pomocí soudů a policie. Představ si, že by toto nebylo.

            Pepa a Mařka by byli manželé. Mařka by si našla milence a Pepa by se chtěl rozvést. Mařka ne. Jak by to pokračovalo? Vyhodil by ji z baráku? Vrátila by se a za pomoci milence vykopla Pepu? Kdo by si nechal úspory? Kdo chatu? Kdo auto? Bylo by manželství rozvedeno, když by Mařka byla proti?

            U států žádná vnější autorita a jasný soudce není. Navíc stát, to nejsou dvě osoby, to jsou miliony osob s různými názory.

            Píšeš, že menšina má právo se odtrhnout. A co menšina uvnitř té menšiny, ta nemá právo se neodtrhnout? Jak určíš, kdo už má právo vyjadřovat svůj názor a prosazovat ho a kdo ne? Ta Morava taky není unitární, máš v ní Slovácko s vazbami na Maďarsko a Slovensko, sever Moravy a Slezsko s vazbami na Německo a Polsko, Valtice, což je bývalé rakouské město, Hlučín, to jsou Prusové, na Vysočině se někdo cítí být Moravákem a někdo Čechem...

            Kdepak, tak jednoduché, jak si to představuješ, to není.Skrýt celý příspěvek

          • The88
            09:23 24.09.2021

            GlobeElement: Ja ale nerikam, ze je to jednoduche. Ja se pouze ohrazuji proti tomu konceptu, ze stat je neco svateho a nemenneho. Konec koncu, demokraticke ustavy odvozuji moc z ...Zobrazit celý příspěvek

            GlobeElement: Ja ale nerikam, ze je to jednoduche. Ja se pouze ohrazuji proti tomu konceptu, ze stat je neco svateho a nemenneho. Konec koncu, demokraticke ustavy odvozuji moc z vule lidu. Nechci se tu opakovat jako kolovratek...

            Co se tyce "mensin v mensinach", neni to myslim az tak slozite. Existuje prirozeny filtr - vule, vytrvalost a iniciativa. Na Morave proste neexistuje (dostatecne silna) motivace k odtrzeni, v Baskicku, Cecensku nebo Katalansku ano. Jinak receno, z dlouhe chvile se rozpady statu nedeji.

            Jinak k tomu prikladu s manzelstvim - pises, ze rovod funguje jenom diky statni regulaci. Potud ok, potom ale optiku statni regulace pasujes na jeji neexistenci, a to uz je kockopes. V prostredi bez statniho prava logicky svazek dvou zanika v momente, kdy od nej jeden (nebo oba) odstoupi. prijmeme-li tedy definici manzelstvi jakozto dobrovolneho svazku muze a zeny (v principu proste dvou svepravnych lidi).Skrýt celý příspěvek

          • GlobeElement
            20:05 24.09.2021

            THE88 - v prostředí bez státního práva manželský svazek zanikne jen když s tím souhlasí oba partneři nebo ten silnější z nich. V opačném případě bude jeden z nich zastávat tezi, že ...Zobrazit celý příspěvek

            THE88 - v prostředí bez státního práva manželský svazek zanikne jen když s tím souhlasí oba partneři nebo ten silnější z nich. V opačném případě bude jeden z nich zastávat tezi, že manželství zaniklo, kdežto druhý, že nadále pokračuje a má tedy právo užívat společný majetek, který rozvádějící se partner považuje za svůj osobní.

            Kdepak, bez autority, která určí a vynutí pravidla to skončí válkou.Skrýt celý příspěvek

          • The88
            08:48 25.09.2021

            GlobeElement: "... svazek zanikne jen když s tím souhlasí oba partneři nebo ten silnější z nich" To je docela omyl, alespon budeme-li brat na zretel tzv. prirozene pravo (z ...Zobrazit celý příspěvek

            GlobeElement: "... svazek zanikne jen když s tím souhlasí oba partneři nebo ten silnější z nich" To je docela omyl, alespon budeme-li brat na zretel tzv. prirozene pravo (z manzelstvi se momentem nesouhlasu stane unos), pripadne vratime-li se k te puvodni paralele mezi rozvodem a separatismem. Prikladem budiz pobaltske staty - pro SSSR to bylo manzelstvi, pro Litvu okupace.
            To, ze po fakticke strance bude "plody" manzelstvi uzivat ten silnejsi, to je zrejme (at uz bez regulace - ten s vetsim klackem, nebo s regulaci - ten s lepsim pravnim postavenim). Ale v tom prece neni zadna zmena oproti soucasnosti.Skrýt celý příspěvek

          • GlobeElement
            10:50 29.09.2021

            Žádné "přirozené právo" neexistuje. V prostředí bez nadřízené autority si každý prosazuje taková pravidla, jaká vyhovují jemu (a klidně je může označovat jako přirozené ...Zobrazit celý příspěvek

            Žádné "přirozené právo" neexistuje. V prostředí bez nadřízené autority si každý prosazuje taková pravidla, jaká vyhovují jemu (a klidně je může označovat jako přirozené právo).

            SSSR neanektoval Litvu, protože by jej k tomu opravňovalo nějaké právo, ale protože na to měl dost síly.Skrýt celý příspěvek

    • liberal shark
      12:20 23.09.2021

      Pravda, po smrti Soso Džugašvilliho se v SSSR důsledně uplatňoval princip kolektivního vedení. Generální tajemník ÚV KSSS nemohl fungovat jako samovládce.

      Pravda, po smrti Soso Džugašvilliho se v SSSR důsledně uplatňoval princip kolektivního vedení. Generální tajemník ÚV KSSS nemohl fungovat jako samovládce.

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2