Střela vytištěná na 3D tiskárně

Foto: Průřez střelou s vytištěnými komponenty. /  Raytheon Missile Systems
Průřez střelou s vytištěnými komponenty. / Raytheon Missile Systems

Vědcům z Raytheon Missile Systems se podařilo pomocí aditivní výroby (trojrozměrného tisku) vyrobit až 80 % součástek řízené střely, včetně bojové hlavice, motoru i naváděcí soustavy. Následujícím cílem je tisk složitějších elektronických obvodů (křemíkových) a současně dramatické snížení ceny výroby řízených střel.

Výzkumníci k tisku střely využili upravené špičkové průmyslové (komerčně dostupné) a také jednoduché stolní 3D tiskárny. „Teoreticky vše (výrobu střel – pozn. redakce) můžete mít nasazeno v přední linii," říká Jeremy Danforth, výzkumný pracovník firmy Raytheon. „Stroje vyrábějí stroje. Uživatel může tisknout dle potřeby. To je naše vize."

Firma však netiskne pouze jednoduché konstrukční prvky. Inženýři zkoumají také tisk složitých elektronických obvodů nebo mikrovlnných přijímačů/vysílačů využívající polovodič nitrid galia (GaN) pro radarové soustavy.

Úsilí Raytheon Missile Systems směřuje především k revolučnímu snížení cen za výrobu řízených střel. Připomeňme, že například „ikonická" protitanková střela AGM-114 Hellfire stojí 110 000 dolarů, dalekonosná vzduch-země AGM-158 JASSM-ER 1,4 milionu dolarů.

„Když něco tiskneme, máme méně dílů, takže dodavatelský řetězec se stává jednodušší," vysvětluje Leah Hull, výrobní manažer pro aditivní výrobu ve firmě Raytheon. „Vývojové cykly jsou kratší – vyrábíte součástky mnohem rychleji."

Jednotlivé součástky střely lze pomocí adaptivní výroby modernizovat pouze úpravou počítačového trojrozměrného modelu. Následná výroba modernizovaných součástek na 3D tiskárnách trvá hodiny, oproti týdnům (při klasické strojní výrobě).

„Můžeme navrhnout vnitřní uspořádaní (součástek – pozn. redakce), které je nemožné vyrobit na klasických strojích," vysvětluje Travis Mayberry, další výzkumník pracující na využití aditivní výroby ve firmě Raytheon. „Zkoušíme nové způsoby výroby tepelně odolných a lehkých konstrukcí, věcí, které jsme nemohli dosáhnout žádným jiným způsobem výroby."

Pomocí aditivní výroby lze sofistikovaně vyrábět bojové hlavice. Trojrozměrná tiskárna dokáže kombinovat do obalu hlavice klasické materiály i reaktivní kovy, které posilují sílu výbuchu. Může jít například o nový speciální materiál HDRM (High-Density Reactive Material). Reaktivní materiál HDRM je složený ze směsí kovů a polymerů.

HDMR dosahuje pevnosti hliníku, při hustotě oceli. Při explozi výbušniny přejde kinetická energie, díky nižší pevnosti a vysoké hustotě HDRM, mnohem efektivněji do jednotlivých fragmentů materiálu než u klasické oceli. Šrapnely získají při výbuchu několikanásobně větší energii - vzroste jak dosah, tak i smrticí účinek.

Inženýři firmy Raytheon mluví o budoucnosti, kdy jednotlivé zbraňové systémy, od řízených střel až po například minometnou/dělostřeleckou munici půjde vyrobit na předsunutých základnách. K takové budoucnosti je však ještě dlouhá cesta.

„Předtím, než budou bojovníci tisknout rakety v poli, budeme potřebovat kvalitní, řízené procesy výroby všech komponentů; výztuží, plastových konektorů, polovodičů pro procesory, energetických a pohonných systémů. Nejtěžší pak bude vytvořit spojení mezi těmito složkami, například integrovaný řídicí obvod musí vydat příkaz k odpálení," vysvětluje Danforth

V nedaleké budoucnosti aditivní výroba v každém případě nabízí revoluční snížení ceny a zjednodušení/zrychlení výroby (organizace, logistika) zbraňových systémů, v našem případě řízených střel.

Zdroj: Defense-Update

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

AITT : Virtuální realita pro vojenský výcvik

Kanceláře pro námořní výzkum ONR (Office of Naval Research) amerického námořnictva vyvíjejí ...

Ruská zbraň proti dronům: mikrovlnné "dělo"

Ruská Spojená korporace na výrobu přístrojů vyvinula mikrovlnou zbraň schopnou na vzdálenost několik ...

Trojrozměrný tisk pro americké válečné lodě

Americké námořnictvo zvažuje umístění trojrozměrných tiskáren na své válečné lodě. Tiskárny umožní ...

Spojené státy vyvíjejí nástupce jaderné střely Minuteman III

Životnost současných amerických mezikontinentálních balistických střel ICBM (InterContinental ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Shania
    11:28 27.07.2015

    Další info k 3D tisku v leteckém prumyslu:



    http://www.economist.com/news/...

    Flying high
    The aerospace industry, with relatively low volumes, is also embracing 3D printing. Production parts tend to be non-critical items, but that will change. Today, a typical F-18 fighter jet is likely to contain some 90 3D-printed parts, even though the F-18 has been in service for two decades—since before 3D printing took off. This is because replacement bits, like parts of the cockpit and cooling ducts, are now 3D printed. The F-35, a new strike aircraft entering service in America, has around 900 parts that have been identified as suitable for additive manufacturing, says 3D Systems.

  • karloscz
    14:43 23.07.2015

    2 Deortc: Hoří to, burácí to, letí to, dá se s tím mířit a na konci to spektakulárně vybuchne:-D
    Divíte se, že rakety fascinují celé generace? Proboha jak by tohle mohlo někoho nebavit:-D

  • Deortc
    11:06 23.07.2015

    Omlouvám se za mírné odbočení, ale téma doma "na koleně" vyrobené rakety coby studentský projekt, to mě připomnělo.....
    Kdysi ještě za dávného totáče v šedesátých letech tři studenti brněnské VUT jako svůj školní projekt vyrobili (také víceméně doma "na koleně") dvoustupňovou řízenou raketu na kapalné palivo.
    Tu raketu jsem viděl jako malý kluk přibližně před čtyřiceti lety.
    Velmi matně si vzpomínám, že řízení rakety spočívalo pouze v zajištění toho aby raketa letěla kolmo vzhůru. Jako palivo byla použita směs kyseliny dusičné a anilinu.
    Oba stupně měly svůj vystřelovací padák, na kterém se použitý stupeň měl snést k zemi. Hlavice byla od druhého stupně oddělitelná a tuším, že také byla vybavená svým vlastním padákem. Jak konkrétně bylo zajištěno odpálení náložky, která zajistila vymetení padáku, to netuším.
    Pokud vím, tak ta raketa nikdy nevzlétla, ale aspoň úspěšně absolvovala pozemní zkoušky motorů. Zkoušky ti studenti zachytili na film.
    Dnes by ta raketa snad údajně měla být uložena někde v depozitáři brněnského technického muzea, kam ji prý dnes už před nějakými dvaceti lety věnoval ten ze tří kamarádů u kterého doma nakonec skončila.
    Raketa se jmenovala KRCH 2 (první písmena jmen tvůrců). Označení 2 měla proto, že předtím vyrobili jednodušší typ rakety poháněné tuhým palivem. Tato raketa označená jako KRCH 1 prý skutečně vzlétla. Vzlet se prý konal v nějakém vojenském prostoru, což si ti studenti dokázali dohodnout s vojáky. :)
    Podle mých matných informací všichni ti tři tehdejší kamarádi ve svém profesním životě byli nadprůměrnými odborníky (vývojáři eletroniky a strojů vystavených silnému namáhání - materiály vystavené silným dynamickým změnám rychlosti, tlaku, teploty......), pravda, všichni tři né zrovna v Československu, ale po roce 1968 také i na západě....ale to už je opravdu hodně mimo téma.
    Ještě jednou se omlouvám za vzpomínku starého zbrojnoše, ale když ta zmínka o studentském projektu rakety mě okamžitě asociovala tu mou vzpomínku, která naznačuje, že téma výroby raket různé VŠ studenty fascinovalo už i před mnoha lety. Tehdy pochopitelně bez vychytávek typu řízení pomocí jednočipáků, GPS, a dalších "hraček" současnosti. :)

  • rorejs
    02:22 23.07.2015

    karloscz: naprosto souhlasím, tyhle firmy určitě nadsazují své ceny. Důvodů je mnoho - např. korupce, osobní kontakty, a hlavně minimální konkurence, která má příčinu mj. v požadavcích na různé certifikace, domácího dodavatele apod.
    U velkých zakázek tyto firmy navíc kalkulují s možností neúspěchu ve výběrovém řízení. Velké zakázky jsou pro ně mnohdy otázkou přežití. Stačí se podívat na historii některých firem, zejména v oboru vojenské letecké techniky (Northrop, Grumman, Lochheed, Martin...). Takže každý chce vydělat tolik, aby přežil i případné neúspěšné období.

    Pokud jde o vývoj elektroniky, pár let jsem v tomto oboru pracoval. Dělali jsme také zakázky pro armádu i jiné české instituce. Takže zhruba vím, jak to v tomto oboru chodí.
    Podle mé zkušenosti mnohdy malá firma dokáže vyvinout špičkové věci mnohem levněji, než ty velké.
    Nicméně i u nás vývoj stál asi víc, než si laik dokáže představit. A jsem si jist, že majitel firmy své zakázky nijak moc nenadsazoval...

  • rorejs
    00:59 23.07.2015

    Shania: neřekl bych že ISS je k ničemu - sice nejde o průzkum, ale dělá se tam spousta přínosných a důležitých vědeckých experimentů, které by na zemi prostě nešly udělat.
    Jinak ale beze zbytku souhlasím, NASA je velká a svým způsobem asi poněkud zkostnatělá organizace. S ekonomickou efektivitou to tam asi nebude nejlepší.
    Zaplať Bůh, že se do tohoto oboru vložily mladé firmy ze soukromého sektoru, viz. třeba Space-X.
    Pokud jde o problém kusové výroby, je to tak. Jenomže tyhle projekty jsou většinou až příliš rozdílné, než aby se to dalo nějak unifikovat. A hlavně, v tomto oboru není dost peněz, takže ty projekty přichází v moc velkých časových odstupech. Takže se skoro všechno pokaždé vyvíjí znovu, aby se využil potenciál nejmodernější techniky.
    Omlouvám se všem za víceméně offtoppic zprávu.

  • rorejs
    00:14 23.07.2015

    Charlie: máte pravdu, leckde se vyrábí rakety "na koleně", naštěstí ale tyhle výtvory nemají moc velkou přesnost ani spolehlivost... prozatím. Protože není vyloučené že tihle lidé dříve či později získají loajální odborníky, kteří jim to navádění vyvinou. A dnes už to není tak těžké, jako třeba před 15ti lety. Koneckonců projekt který dělal karloscz je toho příkladem.

  • Shania
    14:01 22.07.2015

    karloscz: jak jsme psal, dělají to pro zisk, jinak by to nemělo význam, ale není to tak nadhodnocené jak uvádíš ty. know how a patenty se pak dají dost těžko vyčíslit.

    Tady je pro zajímavost graf největších společností v USA, zbrojařské firmy jsou naprostí trpaslíci ve srovnání s ostatními společnostmi, proto jak se tu často ohání někdo americkým průmyslovým komplexem a jak musí Američané vytvářet nové války, aby se ekonomicky udrželi je naprosto mimo.

    http://4.bp.blogspot.com/-fBw1...

    detail:

    http://3.bp.blogspot.com/-TY_U...

    jiný graf

    http://2.bp.blogspot.com/-lC_7...


    koho to zajímá dále, tak doporučuji přečíst celý blog There is NO Military Industrial Complex zde:
    http://elementsofpower.blogspo...

  • karloscz
    13:49 22.07.2015

    Všem co na mě reagovali - díky za uznání, ani v nejmenším to nevnímám hrubě:-) a díky za uznání. Sice jsem řízením osudu skončil na úplně jiné barikádě, ale vývoj zakázkového hw a připojování věcí k počítači se bavím pořád, i když jen ve volném čase. Chápu váš názor nicméně z vlastní praxe vím, jak se kdejaká technikálie vydává za AAA novinku a ten vývoj pane, ten nám dal. Ještě bych ty 3M/kus zkousl před těmi dvaceti lety u nějaké zaváděcí série. Potkejme se napůl cesty - myslím, že se shodneme, že ty zbrojařské firmy nejsou zrovna chudáci a ty hromady peněz, co se do nich lejou, se poměrně výrazně odráží na příjmech akcionářů, ale i zaměstnanců. Vážně bych chtěl někdy nakouknout do _interního_ auditu třeba té raketové divize Lockheedu, to by se myslím protočily oči i mě, a to se považuju za otrlého cynika:-D

  • madrabbit
    11:58 22.07.2015

    OT: Nebude to opensource :-)

  • Shania
    09:57 22.07.2015

    rorejs: když už jsi načal astonautiku, tak např u NASA je problém v systému jakým pracují, jsou tam různé frakce, např ISS, robotika, teleskopy atd a každý z nich bojuje o co největší budget bez ohledu jestli ho potřebují nebo ne a Každá z těch frakcí che zabít ty ostatní. Např frakce ISS která je z vědeckého pohledu dnes už k ničemu a nikam nás to už neposune, žere velkou část rozpočtu, který by se dal použít na smysluplnější úkoly.

    Druhý problém je, že vyrobí většinou jen jeden kus (sondy, teleskopy,...), náklady jsou pak astronomické. U dalšího projektu pak začínají zase od nuly, místo aby jen modifikovali to co už mají atd.

  • Charlie
    07:42 22.07.2015

    Karlosův studentskej projekt bych chtěl vidět, muselo to být něco úžasnýho, ale ke konečný raketě tomu chybělo tolik co Wernherovi od A-1 k A-4. Navíc Karlos nepočítá s cenou hodin práce, kterou na tom on a další strávili - a vývojoví pracovníci nejsou levní.

    Pokud jde o levný rakety - hezky je to vidět na ceně Hyder a podobných neřízených střel, ty jsou opravdu za babku, a už jen primitivní laserová naváděcí hlavice je řikrát dražší jak celý zbytek rakety. Dalším příkladem jsou rakety, který hizballáh a další dobrodějové střílí na izrael - v principu jde o kopie nebo deriváty kaťuší a dalších neřízených dělostřeleckých raket a vyrábí je na koleni v různých dílničkách po Gaze.

  • rorejs
    00:41 22.07.2015

    karloscz: já myslím, že takhle nelze argumentovat ani v nadsázce. To je jako říct: "nechápu proč monopost F1 stojí tolik a tolik, to my jsme jednou s klukama postavili motokáru ze staré sekačky. Sice nikdy nejezdila, ale jinak měla skoro stejné parametry jako ten monopost."
    Na nadsázku reaguji nadsázkou, doufám že to nevyznělo hrubě. Rozhodně nepodceňuji váš zajímavý a jistě velmi náročný někdejší studentský projekt.

    U zbraňové techniky jde (víc než v kterémkoli jiném oboru) o to, vyvinout systém, který by měl lepší parametry než konkurence.
    A jak se dostáváme na hranici technologických možností, náklady rostou geometricky - každé drobné zlepšení pak vede k obrovskému nárůstu ceny.
    To je dobře vidět i u velkých vědeckých projektů (astronomické teleskopy, průzkumné vesmírné mise apod.)
    Skoro každý komponent musí být vyvinut na míru konkrétního projektu (viz. třeba to čerpadlo). Pak jsou tu všemožné drahé certifikace, testy, odolnost naváděcího systému proti napadení (rušení), extrémně vysoké nároky na spolehlivost, bezpečnost, atd.

    Kdyby bylo tak snadné vyvinout a vyrobit levnou bojovou raketu, kdejaká teroristická organizace by je už sekala "jak Baťa cvičky". Jaké by to mohlo mít důsledky, si ani nechci představovat. Snad se toho nikdy nedožijeme.

    Ačkoli právě aditivní technologie k tomuto scénáři směřuje. Průmyslové 3D tiskárny na kov jsou stále dostupnější a projekty se nekontrolovaně šíří po internetu. Zatím jde jen o drobnosti, ale vývoj jde rychle kupředu...

    Každopádně ale souhlasím, že armádní dodavatelské projekty obecně jsou často dost předražené, i když (jak říká Shania), určitě ne o tolik, jak to na první pohled vypadá. O důvodech by se dal napsat celý článek, ne-li kniha...

  • Shania
    20:11 21.07.2015

    Ceny hardwaru jsou nadhodnocené, ale určitě ne tolik, jak si tu myslíte:)
    Ty firmy taky chtějí něco vydělat a pokud prodáváte jen pár stovek kusů, tak v tom ty náklady musí být započítané + tu nikdy nejde jen o cenu rakety, ale spoustu věcí okolo.

    Cenu taky nenavyšuje jen výrobce, ale dosti často zadání a požadavky zákazníka.

    Raketu si sice může na koleně vyrobit každý, ale nebude mít ani náhodou spolehlivost a funkčnost jako ty předražené zbraně od zbrojařských firem.

    Raketa musí přežít velká přetížení, vydržet všechny povětrnostní podmínky, hrubé zacházení, samovolně neexplodovat, vydržet dlouhé roky ve skladech a milion různých věcí.

  • meec
    18:38 21.07.2015

    karloscz: taky si myslím...navíc do tohohle businessu není, z jeho podstaty logicky, ani příliš vidět...

  • karloscz
    18:28 21.07.2015

    těžko říct. Lobbing, podplácení, prakticky neexistující konkurence, dlouhými roky nastavená "cena obvyklá", protežování domácích výrobců. Platí se tam i držhubné? Taky to moc nechápu. Ceny vývoje to ale rozhodně není.

  • RiMr71
    18:12 21.07.2015

    No ale vidíš, že ani tu číňáci, ani ti rusáci, ani ti Indové to nedělají za pakatel.
    ANi ti severokorejci...

    tož čím to je?

  • karloscz
    18:07 21.07.2015

    Nemám absolutně tušení, mraky peněz. Asi miliony. I kdyby ale sto milionů Kč, což je hodně hodně přehnané, současné dodávky jen pro US ozbrojené síly bez zbytku NATO jsou kolem 20 000 střel. To vychází na 5 000 Kč na jednu střelu vývojových nákladů. Hele ta naše modelařina byl jen hodně zvrácený provokativní příklad (jsem rád, že tu jsou vcelku chápaví lidi a je jim to jasné), ale i tahle matematika ukazuje, jak jsou ty ceny zbraní vyhnané do extrémního extrému:-)
    Prostě neberu, že věc, která se dá postavit za pár tisíc korun v hrubě funkční podobě se pouze doladěním a navázáním do systému zákazníka zdraží 500 násobně. KDyby reálná cena té střely byla 100 000 ale v korunách, považoval bych to za slušný poměr cena výkon s luxusní marží pro výrobce.

  • RiMr71
    17:55 21.07.2015

    No jo Karle a za kolik uděláš pak testy na různých érech, při různých rychlostech včetně nadzvukových, propojení s datalinky, jak to skladovat a jak dlouho a to neskladovat a co to udělá, co testy na letadlovkách, v poušti, v mrazu, samozřejmě reálné testy účinku v cíli a spolehlivosti, odolnosti proti rušení, přepravní systémy, ty různé kontejnery a palety pro různé letadla a vrťasy s příslušnými certifikacemiatd atd...

    Do kolika by ses vešel?

  • meec
    17:48 21.07.2015

    Právě ta zmíněná jednoduchost upgradu na novější verzi nebo výroba přímo u zákazníka jsou podle mně ten největší problémy k řešení. Samozřejmě, že jak již tu zmínili jiní, přináší tento způsob výroby mnohé jiné problémy, ale samozřejmě také stojí z úvahu, co 3D tiskárny udělají s kontrolou obchodu se zbraněmi, kontrolou rozvoje specifických a pokročilých technologií u problémových zemí nebo organizací a podobně.

    Jinak ten zmíněný rozdíl v ceně výroby a ceně prodejní, bude asi opravdu docela propastný...

  • karloscz
    16:47 21.07.2015

    lol Střelomont je fakt luxus:-)
    O tom, že od klacku za 10 000 projektovanýmu v době, kdy nebyl dostupný internet, nejlepší počítač byla 386 SX, palivo se vyrábělo v zimě v lese v noci (sníh na chlazení, doma furt někdo a ne blbci co by nepoznali co se klohní + bozp:-), všechny data k vývoji motoru se musely _načíst_ v knihovně a _detaily_ doladit empiricky, stejně tak navádění - už jen rozchodit ty atmely byla práce na měsíc a pak vývoj prediktivních algoritmů kvůli reakční době na povel servu a odezvu vlivem vysoké rychlosti + tisíc dalších _detailů_, je k hellfiru ještě krapet vývoje. Na druhou stranu, bylo nám 17, byli jsme mladí a neklidní, po poznání lačnící. Mít tehdy dnešní zdroje a možnosti, ó jé:-)
    Pointa je - za necelých 10 tis. jsme se dostali někam k 85 pct vývoje. Chybělo už opravdu jen výkonné čerpadlo. Navigace byla odzkoušená na pracháčích a funkční. Nemyslím, že zbylých patnáct procent by přišlo na tři miliony, a to se bavím o prototypu samodomo na koleně, ne průmyslové výrobě. Je jasné, že pro produkční kus by se muselo spoustu věcí přepracovat - palivo a motor, doplnit senzorické vstupy, atd. atd. Ale tři miliony? To bych s tím doletěl na měsíc.

  • RiMr71
    16:30 21.07.2015

    "cena těch zbraní přestává být v jakémkoliv kontaktu s realitou."

    Přesně tak. A právě z tohoto důvodu, že už to umí každý a lépe, armády už dlouho nenakupují ty různé předražené krámy, jako Hellfire, Spike, Tow, Tomahawk atd, ale kupují střely minimálně stejně dobré a za zlomkovou cenu - jako například výrobky firem Vomáčka and syn, KarlosCzechOpenSourceAmunition, nebo obzvláště úspěšné výrobky firmy Sřelomont Čuba - bývalá přidružená výroba JZD SLušovice...

  • Kozlus
    15:47 21.07.2015

    Ano, to je zajimave tema na clanek: Kolik z ceny rakety cini vyrobni cena + odpis vyrobni linky + odpis vyvoje a kolik je marze :)

  • karloscz
    15:24 21.07.2015

    Ještě na škole jsem se zabýval projektem kapalinové rakety naváděné gps. Dolet pod palivem byl počítaný na cca 10 km, užitečná hmotnost 2kg. Projekt se nakonec nepodařilo finalizovat, zejména kvůli nevhodně zvolenému palivu (jeden takový ester metanolu:-D) a nedostupnosti dostatečně výkonného čerpadla. Vysokofrekvenční oscilace při dopravě paliva do komory během hoření motoru působily "předčasné vyvrcholení" celé akce:-) Pointa je - hellfire přijde na skoro tři miliony, náš klacek:
    elektronika včetně korekce gps založená na mikroprocesorech Atmel - cca 5000 Kč(dnes by byla řádově levnější), palivo 800 Kč, obrobky -samodomo za cenu materiálu (mít malý hodinářský soustruh je k nezaplacení), serva cca 3000 Kč. Užitečná náplň dle preferencí každého soudruha, ale v případě totožného obsahu jako palivo jde o ca 300 Kč. Rozdíl v ceně obou raket je zřejmý, přičemž hellfire zas o tolik víc neumí, resp. je to otázka SW. Co z toho vyplývá - nejde o to, že by někdo chtěl zakládat manufakturu na výrobu raket v zákopu, ale o demonstraci, že cena těch zbraní přestává být v jakémkoliv kontaktu s realitou.

  • Shania
    14:51 21.07.2015

    Charlie, logik: přečtěte si zdroj k tomuto článku:)

  • jarpe
    14:31 21.07.2015

    Charlie: Se pozastavujete nad věcí, která je v článku zmíněna povrchně jako možnost v daleké budoucnosti.

  • Jenda
    14:18 21.07.2015

    Hlavně export čehokoliv kamkoliv bude představovat přeposlání programu pro 3D tiskárnu a dodání práškového kovu pro civilní účely...

  • Charlie
    14:09 21.07.2015

    Logik: jenže já neříkám, že nejde vytisknout jednotlivé komponenty, ale že spoustu těch komponentů není ekonomické tisknout (protože klasickou metodou to umíme levněji) a hlavně že už nikdo neříká, kdo z těch komponentů v poli ty věci bude montovat. Ono jedna věc je vyrobit součástku stíhačky nebo tanku, a druhá věc je chrlit tuny munice.

    Čili co si nechám vozit vyrobené od civilů, co si budu tisknout sám, a vyplatí se to vůbec, když budu muset zaměstnat početnu skupinu montérů, kteří mi z dílů sestaví použitelnou raketu/granát/whatever. Abych pak na konci místo jednoho Hellfiru neměl skladem stopadesát dílů.

  • logik
    13:44 21.07.2015

    O tisknutí v poli se mluví v okamžiku, kdy bude zvládnutá "výroba polovodičů na koleni". Zatím se to zdá nereálný, ale nereálnejch bylo tolik věcí...

    U ostatního se mluví o 3D tisku komponent, který je složitý vyrobit jinak - anebo dražší.
    http://www.3d-tisk.cz/spolecno...
    už neplatí, že konvenční metody výroby jsou vždy levnější než 3d tisk...

  • Charlie
    12:32 21.07.2015

    logik: Když ono jde i o to, že zhusta ta výroba (kupříkladu mikročipů) musí být bezprašná a v klimatizovaném prostředí.

    Já rozumím tomu, že některé velice komplikované součástky (různé vrtulky, rozváděcí kola kompresorů a další věci, které v sobě mají různé dutiny a další věci) jsou 3D tiskem vyrobitelné mnohem jednodušeji než jinými metodami, ale kupříkladu taková řízená střela má několik technologických celků, které vyrábět 3D tiskem je nesmysl nebo to nejde.

    Předně tělo střely je zhusta trubka, buďto z kovu (hliník, ocel), a tu vám mnohem levněji udělají na mašině z plechu nebo ve fabrice vytáhnou jako bezešvou, nebo je to kompozit (nějaká vlákna v pryskyřici) a to se tiskem vyrobit nedá.

    2) Pohonné hmoty pro raketový motor jsou směs několika chemikálií s různými příměsemi (práškový hliník), které se míchají a lisují do tablet, které se pak vkládají do těla střely přímo nebo v další kazetě, která je zakončená spalovací komorou s tryskou. To je celek, jehož tisk bych si dokázal představit, stejně jakove ktorovací kormidla a podobně.

    Baterie se tisknout nedá - má tělo, ve kterém jsou elektrody v elektrolytu, což je vysoká chemická a i kdybyste jednotlivé komponenty vytiskl,čeká na vás náročná montáž a oživení baterie.

    Hlavice - vytisknout můžete obal, případně i kumulativní vložku, ale trhavinu nevytisknete, ty se většinou lisují nebo lijí (v případě plastických trhavin), případně jsou sypké.

    Ovldací elektronika - zde se bavíme o jednoúčelových mikroprocesorech s paměťmi a senzory navedení - infračidla, laserová čidla, případně TV kamery nebo radary, dále gyroskopy, měřiče zrychlení a kdovíco ještě. Všechno jsou to ovšem mikrosoučástky, na jejichž kompletaci potřebujete čisté prostředí a jejichž kompletaci provádí kvalifikovaní pracovníci a je časově náročná.Opravy těhle celků v polních podmínkách se neprovádí, většinou se mění kus za kus a odesílají do servisního centra (pokud se rovnou nevyhazují).

    Máme tu tedy dvě možnosti - buďto tisknout jednoduché střely jako Hydra-70, které se ovšem spotřebovávají po stovkách kusů a jsou mnohem laciněji vyrobitelné jinými postupy, nebo komplikované, drahé řízené střely, kterých spotřebováváme RELATIVNĚ málo (stačí připomenout kampaň proti Lybii, kde aspojenci spotřebovali větší část svých zásob přesné munice a museli prosit Američany o další zásoby), ale jsou komplikované na výrobu, protože sestávají z velkého množství komplikovaných subkomponent, jejichž výroba je časově i finančně náročná.

    Čili - chápu, že 3D tisk je vynikající metoda, pokud jde o nahrazení pískového lití nebo jiných postupů u designově komplikovaných součástek, ale celá výroba řízené střely není jen o výrobě komponent, ale i o jejich montáži a testování.

    Čili celá vize (tiskneme v přední linii) je dle mého hezkou vizí, ale v praxi nepoužitelnou. Logistického řetězce se nezbavíme (někdo musí vozit primární materiál do skladů) a navíc nám místo relativně lidsky jednoduchého systému, kdy skladník pouze vychystává bedny s číselnými kódy podle objednávky, budeme potřebovat komplikovanou výrobní linku, která je schopna vyrábět a kompletovat celou škálu různých druhů munice, to navíc v podmínkách možného ohrožení nepřítelem. navíc, pokud linka kapacitně přestane stačit, budeme zvýšenou potřebu jednotek stejně muset doplnit transportem munice odjinud.

    Mnohem životaschopnější vidím tuhle myšlenku jako doplňkový systém třeba na leteckých základnách nebo na lodích, kde by mohla ušetřit místo ve skladech tím, že bude zpracován katalog dílů, které je možné 3D tiskem vyrobit a přitom se nevyplatí je skladovat jako hotové výrobky (malá potřeba, dlouhé dodací lhůty).

  • logik
    11:58 21.07.2015

    1) Vzhledem k počtu a ceně střel je 3D tisk rychlý dostatečně. Oni se řízený střely nesekají jak cvičky nebo fábie. Navíc tato technologie opravdu umožňuje výrobu součáste, které jsou klasickým způsobem vyrobitelné obtížně.

    2) Zapomínáš, že kromě toho jednoho ještěrkáře potřebuješ někde centrální sklad, letadlo a pilota, co vozí rakety z centrálního skladu, vrtulník, co ho dopraví na základnu, obslužný personál atd.... Logistika není jen personál na konečné základně.

    3) Ano, u raket, které se sekají jak baťa cvičky nebo škodovka fábie to zatím opravdu nemá smysl. U raket, jejichž cena se počítá ve stovkách tisíc a které jsou defakto kusová výroba je situace trochu jiná. Takovej Amraam se běžně nakupuje po pár (doslova) stovkách kusů.

    4) Raketové motory se už tisknou:
    https://www.nasa.gov/content/3...
    a uvažuje se i o tisku čipů, nicméně dovést na základnu obrovskou krabici raket nebo malou krabičku s procesorama je trochu rozdíl.


    Jinak samozřejmě je to zatím hudba budoucnosti - ale právě k tomu slouží vývoj, aby se budoucnost stala přítomností.

  • Charlie
    11:02 21.07.2015

    Obávám se, že nás klucí z Raytheonu trochu tahají za nos:

    1) předně 3D tisk není rychlý. Respektive, je rychlý, pokud potřebujete pár prototypů (nemusíte vyrábět drahé formy), ale pokud srovnáte rychlost výroby při lití do formy a 3D tiskuu mnohaset/mnohaticícikusových sérií, jste trochu jinde. Navíc řada výrobků po 3D tisku vyžaduje další zpracování (jsou z podstaty porézní díky techmologii spékání práškových vrstev).

    2) Vytištěné součástky musí někdo zkontrolovat, zkompletovat, znovu zkontrolovat... Minimálně u řízené střely musíte přezkoušet funkčnost serv ovládání, funkčnost řídící elektroniky, funkčnost baterie, periodicky kontrolovat kvalitu pohonných hmot a trhavých náplní, a po kompletaci zkoušet funkci celých střel (včetně ostrých střeleb v laboratorních podmínkách). Ti dělníci ve fabrice opravdu netlučou špačky. Takže i na předsunuté základně musíte mít k dispozici pracovníky, kteří zvládnou zásobovat bojové oddíly velkým nožstvím munice. Logicky spíše naroste počet logistického personálu (místo jednoho skladníka a pár ještěrkářů, kteří distribuují hotové střely ze skladu k zásobovačům, musíte mít celou výrobní linku).

    3) S tím se pojí i nákladovost - místo centralizované výroby, která produkuje velké výrobní série v podmínkách mírového provozu s civilními zaměstnanci budete mít specializovanou linku s vysoce kvalifikovaným personálem (protože místo jednoho typu bude msuet vyrábět celou paletu munice) v podmínkách vojenského režimu s nejspíše armádním personálem (který bude logicky dražší), to navíc na více předsunutých základnách.

    4) Některé součástky prostě 3D tiskem vyrábět nelze (mikročipy s komplikovanou vnitřní strukturou, motory...), případně stroj na 3D tisk takových komponent by byl tak komplikovaný (musel by během tisku kombinovat již vytištěné nebo předvyrobené součástky do právě tisknutých celků) a tudíž tak finančně nákladný, že by se tím negovala výhoda nižší nákladovosti 3D tisku.

  • Deutschmann
    09:36 21.07.2015

    Velmi zajímavý počin. Jde vidět že 3D tisk má relativně velkou budoucnost.

    Otázkou je o kolik by se snížila cena.
    Střela HYDRA 70 stojí cca 1500 USD
    Navádění APKWS pro Hydru 70 stojí cca 28 500 USD

    Cena za střelu je v porovnání s naváděním zanedbatelná. Pokud by 3D tisk dokázal snížit cenu navádění na polovinu, tak by to bylo velmi dobré.
    Jedna z dalších otázek je jak rychle a v jaké kvalitě by bylo možné tyto střely vyrábět.