Tajemství ruského „super“ kanónu 2A82-1M pro tank T-90M a T-14 Armata

Proces modernizace palebné efektivity ruských tanků

Jedním z hlavních parametrů bojové síly tanků je palebná efektivita jejich zbraňových systémů, především tankového kanónu ve schopnosti ničit protivníkovy tanky. Jsme svědky neustálé nutnosti zvyšovat průbojnost protipancéřových střel v důsledku růstu odolnosti pancířů tanků proti probití. To se odráží především ve zvyšování probíjecí schopnosti průbojných podkaliberních střel. Nedílnou součástí tohoto úsilí je zvyšování a zlepšování palebných vlastností tankových kanónů, aby střely se daly vystřelit s co největší počáteční rychlostí a přesností při dosažení co největší životnosti hlavně.

Dalším činitelem ovlivňujícím palebnou sílu tanku je počet nábojů vezených v zásobnících k vedení palebné činnosti. Především těch, který jsou přímo disponibilní u tankového kanónu. Dále pak rychlost střelby. To souvisí s koncepcí rozmístění nábojů v tanku a způsobem manipulace s náboji při nabíjení kanónu. Rozmístění nábojů a způsob nabíjení kanónu, ruční či automatem nabíjení, mají vliv na rozměry tanku a jeho siluetu, což má vliv na míru pravděpodobnosti jeho zásahu palbou protivníka, na schopnost přežití na bojišti.

Všechny uvedené faktory jsou souběžně řešeny v procesu modernizace tanků armády Ruské federace (RF). Modernizace tankových zbraňových systémů armády RF integrálně řeší následující problémy:

• Důsledky zavedení nové generace průbojných podkaliberních nábojů "Vakuum";
• Modernizaci tankové výzbroje kanónem 2A82;
• Uzpůsobení automatických nabíjecích zařízení k nabíjení průbojných podkaliberních nábojů "Vakuum".   

Průbojné podkaliberní střelivo ráže "Vakuum"  

Charakteristikou ruské tankové munice je dělený náboj, tvořený střelou (protipancéřová podkaliberní, tříštivotrhavá, kumulativní) a nábojkou, na rozdíl od NATO tankové munice, která je řešena jako jednotný náboj.

Dělená munice usnadňuje řešení automatického nabíjení kanónu.

Průbojný podkaliberní náboj je sestavou kompletu průbojné podkaliberní střely a nábojnice.   

Komplet střely jako manipulační objekt pro nabíjecí proces tvoří průbojná podkaliberní střela, kterou obepínají oddělující se segmentový nákružek s plastovým vodícím kroužkem o průměru ráže a konické pouzdro s těsněním. Obepínající části střely, které vedou průbojnou podkaliberní střelu vývrtem hlavně, se terminologicky nazývají jako „sabot“, anglicky dřevák.  

Kolem střely je rozmístěná přídavná prachová náplň. Spalitelná nábojnice, fixovaná ke konickému pouzdru, tvoří obal střely a prachové náplně. Čelo segmentového nákružku má kuželový náběh k usnadnění naklápění kompletu střely při nabíjení hlavně. Po opuštění hlavně, působením aerodynamických odporových sil, se všechny obepínající části oddělí od střely a dopadají bez užitku před kanónem. Na cíl letí pouze podkaliberní střela.

Sestava průbojného podkaliberního náboje

Komplet průbojné podkaliberní střely

Nábojka se skládá ze spalitelného pláště s prachovou náplní vsazeného do kovové těsnící nábojnice se zápalkovým šroubem.

Z hlediska hodnocení probíjecího účinkuje třeba mít na paměti, že způsoby určení hodnoty průrazu se mezi NATO a RF liší. NATO používá „pravidlo 50 %“, což znamená, že 50 % střel musí projít testovací pancéřovou deskou, zatímco standard RF má náročnější požadavky, testovací pancéřovou deskou musí projít 80 % střel. Rozdíl v průbojnosti může činit až 8 %.

Průbojné podkaliberní náboje ráže 125 mm postupně prošly soustavnou modernizací vedoucí ke zvyšování probíjecího účinku a k prodloužení účinné dálky střelby. Vývojová řada průbojných podkaliberních nábojů, které jde nabít do kanónů typu D-81 / 2A46 automatickými nabíjecími zařízeními tanků T-64, T-72, T-80, T-90 končí náboji 3VBM59 "Svinec-1" a 3VBM60 "Svinec-2", které byly zavedeny v roce 2006. Délka jejich kompletu střely činí 740 mm s úsťovou rychlostí 1650 m/s.

Průbojnost střel "Svinec":

• 3BM59 (ochuzený uran): 830 mm při 0° na 2000 m, 410 mm při 60°;
• 3BM60 (wolfram): 740 mm při 0° na 2000 m, 350 mm při 60°.

Dá se říci, že poměr délky průbojných podkaliberních střel „L“ k jejich průměru „d“ se postupně zvětšovala od L/d 10:1 střel 3BM9/12 až po 30:1 střel "Svinec" 3BM59/60. Zvětšování poměru L/d vede k růstu průřezového zatížení střel a tím ke zvětšení jejich průbojnosti.

V roce 2005 byly zavedeny vysoce výkonné průbojné podkaliberní náboje programu "Vakuum" s nově řešeným pouzdrem (sabot) 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2" s úsťovou rychlostí střely 2050 m/s o délce kompletu střely 900 mm. Tím se dosáhlo podstatného zvýšení probíjecího účinku.

Průbojnost střel "Vakuum":

• 3BM69 (ochuzený uran): 1000 mm při 0° na 2000 m;
• 3BM70 (wolfram): 900 mm při 0° na 2000 m.

Charakteristikou průbojných podkaliberních nábojů "Vakuum" je prodloužení kompletu střely ke zvýšení probíjecího účinku a prodloužení délky nábojky, protože ke zvýšení úsťové rychlosti střely na 2050 m/s bylo nutné zvýšit hmotnost prachové náplně.

Důsledek zavedení nábojů 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2" je dvojí. Z důvodu prodloužení kompletů průbojných podkaliberních střel a délky jejich nábojek se musela upravit hlaveň prodloužením nábojové komory a úpravou jejího tvaru. Dále bylo třeba překonstruovat automatická nabíjecí zařízení, aby se mohly do zásobníků uložit prodloužené komplety průbojné podkaliberní střely a nábojky, a dalo se s nimi manipulovat při nabíjení hlavně, vysunutí ze zásobníku a zasunutí do hlavně.

Pozn.: Při úhlu výstřelu 50° až 60° činí dostřel průbojných podkaliberních střel 60 až 80 km.

Tankový kanón 2A82-1M

Tankový kanón 2A82-1M byl původně koncipován a vyvinut pro modernizaci četné flotily tanků T-72 a T-80 a především pro modernizované tanky T-90M. S malými změnami je rovněž použit pro tanky T-14 Armata.

Tankový kanón 2A82, a modernizovaná verze 2A82-1M, je konstrukčně odvozený z kanónu 2A46M-5.

Tankový kanón 2A46M-5
Tankový kanón 2A46M-5 je vyvrcholením postupné modernizace kanónu 2A46 (D-81). Tankové kanóny řady 2A46 byly lafetovány do tanků T-64, T-72, T-80, T-90, resp. T-14. Původně byl konstruován pro tank T-60A v roce 1960. Modernizací se zvýšila životnost hlavně, došlo ke zvýšení přesnosti střelby zpřesněním výroby hlavně, zvýšením její ohybové tuhosti, symetrickým brzdovratným ústrojím, zpřesněním vedení hlavně v kolébce a automatickým započítáváním ohybu hlavně.

Ve srovnání s 2A46M se přesnost u 2A46M-5 zvětšila o 15 až 20 %, rozptyl střelby klesl 1,7násobně. Modernizovaný kanón 2A46M-5 v roce 2003 uspěl ve státních zkouškách a v roce 2005 byl zaveden do výzbroje armádou RF a je sériově vyráběn v Jekatěrimburském dělostřeleckém závodě. V současnosti je 2A46M-5 instalován do všech tanků T-90A, vyráběných v továrně „Uralvagonzavod“.

Tankový kanón 2A82
Tankový kanón 2A82 je generačně novým typem tankového kanónu. Zásadní funkční odchylkou kanónu 2A82 od 2A46M-5 je, že lze z něj vést střelbu nejen perspektivním průbojným podkaliberním střelivem "Vakuum" o délce kompletu střely 3BM69/70 900 mm s prodlouženou nábojkou, ale i všemi doposud zavedenými typy tankového střeliva ráže 125 mm, tříštivotrhavé, kumulativní, programovatelná tříštivá, které mají kratší délku kompletu střely a nábojky, včetně protitankových řízených střel. Např. délka kompletu střel "Svinec" 3BM59/60 činí jen 640 mm.

K tomuto účelu je nábojová komora hlavně vytvořena s přídavnou kuželovou částí posunutou vpřed, k zaražení vodící obroučky střely. V nábojové komoře vývrtu hlavně jsou vytvořeny dva kuželovité úseky, (I – II), které umožňují střelbu z kanónu jak střelivem pro 2A46-M (úsek «а» a «б»), , tak se střelivem "Vakuum" (úsek «в»).

Tvar přechodového kužele «а» je zakřivený, plynule spojený se sousedními kuželovými úseky, dodatečný přechodový kužel «в» je posunut k ústí hlavně o délku, které umožňuje v nábojové komoře uložit zvětšenou prachovou náplň protipancéřového náboje o zvýšeném výkonu.

 

Díky unikátní koncepci řešení nábojové komory je kanón 2A82 schopen vést střelbu dvěma druhy průbojného podkaliberního střeliva, jak s krátkou, tak dlouhou střelou, tak lze použít všechny doposud zavedené typy tankového střeliva ráže 125 mm. 

Dále byla u 2A82-1M prodloužená délka hlavně z 48 ráží na 52 ráží, což přispělo rovněž ke zvýšení počáteční rychlosti střel a dosažení efektivního vnitrobalistického procesu při výstřelu.

Při instalaci kanónu 2A82-1M do tanku T-90M je hlaveň opatřena ejektorem pro odvedení plynů z hlavně po výstřelu, protože tank je osazen osádkovou věží. Tank T-14 Armata se totiž na rozdíl od T-90 vyznačuje bezosádkovou věží, kde ejektor jako prvek ochrany osádky není potřebný.

Tankový kanón 2A82 k zajištění vysokých výkonnostních charakteristik využívá nejnovější technologické procesy: vysokopevnostní oceli se zvýšenými kvalitativními požadavky, autofretáž hlavně kanónu, chromový povlak vývrtu hlavně odolného vůči erozi k dosažení požadované životnosti, pochromování nábojové komory umožňující dosažení požadované čistoty povrchu přechodových kuželů vývrtu hlavně, výroba vysoce přesných hlavní.

Úsťová energie kanónu 2A82 je 15,3 MJ, což je 1,2 – 1,25krát více než má široce užívaný tankový kanón Rheinmetall Rh 120/L55. Výraznou skutečností je vysoké energetické využití materiálu hlavně, neboť kanón je více než o tunu lehčí než jiné obdobné tankové kanóny.

Automatická nabíjecí zařízení tankových kanónů řady 2A46 / 2A82-1M

Účelem použití automatického nabíjecího zařízení je snížit počet členů obsluhy ve věži o nabíječe, tj. ze tří na dva. Přínosem mimo zrychlení vedení palby je snížení nároku na vnitřní objem bojového prostoru věže tanku. Důsledkem je redukce stavebních rozměrů věže a tím i snížení siluety tanku, což se příznivě odrazí ve snížení pravděpodobnosti zásahu tanku protivníkem. Automatické nabíjecí zařízení kanónu je základní předpoklad bezosádkové věže.

Automatické nabíjecí zařízení provádí samočinně všechny úkony nabíjecího cyklu: vyjmutí náboje ze zásobníku, podání náboje před nábojovou komoru hlavně a zasunutí náboje do hlavně. Po výstřelu odstranit nábojnici ven z bojového prostoru věže.

Před nabitím nábojem po otevření závěru je hlaveň naváděná do nabíjecí polohy a je v ní zablokována. Po nabití náboje se hlaveň odjistí a stabilizace zbraně ji uvede do polohy, která odpovídá zamíření cíle zaměřovačem. Tím je nabíjecí cyklus uzavřen a je možno vypálit.

Automatické nabíjecí zařízení je samostatným systémem tankové věže. Mechanická část se skládá ze zásobníku nábojů, zvedacího zařízení nábojů a zasouvacího zařízení nábojů, popř. zařízení pro odstranění nábojnice. Řídící blok má za úkol ovládat funkci automatického nabíjecího zařízení, zahrnující ovládací pulty velitele a střelce, paměťové zařízení s indikátorem množství nábojů v zásobníku. Před výstřelem řídící blok vyhledá navelený typ náboje a dá povel k navedení hlavně do nabíjecí polohy.

Koncepce automatického nabíjecího zařízení závisí na poloze nábojů v zásobníku nábojů, zda je vertikální či horizontální:

• U vertikálního uložení jsou náboje uloženy do prstencového dopravníku, který zaujímá polohu po obvodu koše věže (T-64, T-80, T-14);
• Při horizontálním uložení jsou náboje uloženy buď do otočného zásobníku uloženém na dně korby pod podlahou věže tanku (T-72, T-90) nebo do pultového zásobníku uloženého ve skříni, uchycené na zádi věže (T-90M).

Prvním v praxi užitým automatickým nabíjecím ústrojím u zavedeného tanku bylo automatické nabíjecí ústrojí s prstencovým zásobníkem u tanku T-64. To bylo pak aplikováno i u tanku T-80. Následujícím užitým automatickým nabíjecím ústrojím bylo automatické nabíjecí ústrojím s otočným zásobníkem tanku T-72, který je následně použit u tanku T-90.

Horizontální (T-72, T-90) vs. vertikální uložení (T-64, T-80, T-14) nábojů v sovětských a ruských tancích.

Prstencové automatické nabíjecí zařízení tanku T-64 / T-80

Tank T-64 se stal prvním sériově vyráběným tankem v dějinách, do kterého bylo instalováno automatické nabíjecí zařízení. Bylo použito automatické nabíjecí zařízení s prstencovým zásobníkem s vertikálním uložením střely a nábojky. V modernizované formě byl aplikován u tanků T-80 .Oba typy tanků T-64, T-80 byly vyzbrojeny tankovým kanónem řady 2A46.

Střela (či komplet průbojné podkaliberní střely) a nábojka se ukládají do lůžek prstencového zásobníku. Počet lůžek je 28. Lůžka nábojky a kompletu střely jsou zavěšeny nad sebou ve vertikální poloze (obrázek níže).

Prstencový zásobník s lůžky je situován podél obvodu koše věže. Po natočení prstencového zásobníku tak, že před zvedací ústrojí se postaví zvolený typ náboje, páka zvedacího ústrojí (1) vyjme střelu (5) z lůžka a otáčením ji přesune do zadku hlavně (7) před nábojovou komoru hlavně, která je naelevována do nabíjecí polohy. Pak žlab (3) vedený kulisou (4) položí za střelu nábojku. Střela a nábojnice jsou pak  společně zasunuty do hlavně zasouvacím ústrojím (9). K odstranění dna nábojnice slouží zařízení pro odstranění nábojnic (8).

Schéma automatického nabíjecího zařízení s prstencovým zásobníkem

Protože tanky T-64 a T-80 mají automatické nabíjecí zařízení „prstencového typu“, náboje jsou postavené vertikálně v lůžkách prstencového dopravníku podél obvodu věže, tak rozměry a tvar věže limitují délku kompletu střely, kterou lze vložit do lůžek dopravníku. Proto průbojné podkaliberní náboje "Vakuum" s prodlouženým kompletem střely tak nelze použít u tanků T-64 a T-80.

Při boji v Čečensku koncem roku 1994 se projevila slabina automatického nabíjecího zařízení s prstencovým zásobníkem. Část tanků explodovala po zásahu nabíjecího automatu se svisle postavenými náboji. Při zásahu do boku v oblasti uložení nábojů v prstencovém zásobníku, které jsou ve svislé poloze, docházelo velmi často k výbuchu munice připravené ke střelbě.

Předpokládaná modernizace T-64 a T-80 tankovými kanony 2A82-1M, u kterých je použito automatické nabíjecí zařízení „prstencového typu“ se z uvedených důvodů stala bezperspektivní. Místo toho bylo přijato rozhodnutí, že ruské T-80  budou vybaveny „jednotnými bojovými moduly - věžemi“ ze závodů v Omsku (Omsktransmaš) nebo Nižního Tagilu (UralVagonZavod) s tankovými kanóny 2A46M, resp. 2A82-1M. Modernizované T-80BVM ale získají zřejmě jen kanón 2A46M1.

Podle prospektu ze záři 2017 tank T-80BVM získá kanón 2A46M1; větší foto / bmpd. livejournal 1

Karuselové automatické nabíjecí zařízení tanku T-72

Tank T-72 je vyzbrojen tankovým kanónem řady 2A46M (M-1 po M-5).  

Střela (či komplet průbojné podkaliberní střely) a nábojka se ukládají do kazety, která jednak slouží k jejich uskladnění, jednak je manipulačním prostředkem k nastavení do nabíjecí polohy. Do dolní části kazety je vložena střela, do horní nábojka. Kazety v počtu 22 jsou vloženy do otočného zásobníku ‒ karuselu. Otočný zásobník spočívá na dně korby a tvoří podlahu věže.

Zvedací ústrojí vyjme kazetu z otočného zásobníku a zvedne ji do nabíjecí polohy. Dochází k sekvenčnímu nabíjení. Nejdříve zvedací zařízení vysune kazetu do nabíjecí polohy střely. Po zasunutí střely do hlavně zasouvacím ústrojí kazeta popojede dolů do nabíjecí polohy nábojky a následuje zasunutí nábojky do hlavně. Po nabití náboje je prázdná kazeta stažena zvedacím ústrojím zpět do otočného zásobníku.

Schéma automatického nabíjecího zařízení T-72

Po výstřelu zařízení pro odstranění nábojnic zachytí dno nábojnice vyhozené vyhazovači závěrového mechanismu hlavně z nábojové komory a vyhodí ji ven z bojového prostoru věže otvorem ve stropu věže, jehož příklop je otevřen.

Délka nabíjecího cyklu činí 6,5 sekundy, za 1 minutu lze nabít 8 ran, s možností vystřelení 3 ran za 13 sekund.

Pultové automatické nabíjecí zařízení tanku Černý orel (Objekt 640)

Tank „Černý orel“ (Objekt 640) se měl stát prototypem hlavního bojového tanku armády RF. Řešení bylo svěřeno konstrukční kanceláři KBTM v Omsku (Konstrukční kancelář dopravního inženýrství závodu Omsktransmaš) v pozdních devadesátých letech.

Tank Černý orel z velké části vychází z tanku T-80. Jeho hlavní výzbrojí byl tankový kanón 2A46.

Schéma tanku Černý orel (Objekt 640)

Užila se koncepce automatického nabíjecího zařízení pultového typu. Náboje (střela a nábojka za sebou) jsou uloženy horizontálně v pultovém zásobníku ukrytého ve skříni uchycené na zádi věže. Nabíjení hlavně tak probíhá v jedné fázi, takže je jednodušší a tím rychlejší (až 12 ran za minutu). Umožňuje vedení střelby všemi typy nábojů ráže 125 mm, včetně i delších kompletů průbojných podkaliberních střel.

Schéma řešení pultového automatického nabíjecího zařízení tanku „Černý orel“; větší foto

Osádka tanku Černý orel je tříčlenná. Sedadla řidiče, střelce a velitele jsou instalována ve speciálně obrněném prostoru v přední části korby tanku ve variantě bezosádkové věže nebo tak, že ve věži jsou velitel a střelec. Projektovanou koncepcí se podařilo snížit výšku tanku na pouhých 1800 mm!!!

Ale ukázalo se, že ne vše, pro  jak bylo zamýšleno, splnilo očekávání.

Prodloužená věž s novým automatickým nabíjecím zařízením horizontálního typu se v praxi ukázala jako velmi těžká a nespolehlivá. Značně se změnila poloha těžiště tanku, pro vliv hmotnosti nábojů v dopravníku, který obsahoval celý palebný průměr. To ovlivnilo jízdní vlastnosti tanku a možnost jeho manévrování. Kvůli tomu si také modernizace vyžádala prodloužení tanku na sedm párů pojezdových kol. Sporným se stalo zajištění ochrany horizontálního automatického nabíjecího zařízení za věží. Hlavním úskalím se stala novost řešení konstrukce automatického nabíjecího zařízení spojená s nárůstem výrobních nákladů a problematika spolehlivosti konstrukce automatického nabíjecího zařízení jako celku.

Z těchto důvodů by projekt zrušen v roce 2001.

Duální automatické nabíjecí zařízení tanku T-90M

Tank T-90M je vyzbrojen tankovým kanónem 2A82-1M, který umožňuje vedení střelby jak průbojnými podkaliberními náboji 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2", tak všemi typy zavedeného střeliva ráže 125 mm.

Tank T-90M s tankovým kanónem 2A82-M1 s duálním nabíjením a muniční skříni na zádi věže.

Specifičností řešení nabíjecího automatu tanku T-90M je požadavek nabíjet dva druhy nábojů, lišících se v délce střely a nábojky. Jde o podkaliberní náboje 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2" jejichž komplety průbojných podkaliberních střel mají délku 900 mm a zavedené průbojné podkaliberní náboje (a ostatní druhy nábojů), u nichž maximální délka střely či kompletu střely není větší než 740 mm (projekt Sviněc). Rovněž se liší délkou nábojky.

Aby bylo možno vést palbu jak průbojnými podkaliberními náboji 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2", tak všemi typy zavedeného střeliva ráže 125 mm, bylo k tomu nutné použit systém duálního nabíjení střeliva (double-flow). Princip konstrukčního řešení automatického nabíjecího zařízení „s duálním nabíjením střeliva“ u tanku T-90M je zobrazen na schématu níže.

Pro průbojné podkaliberní náboje 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2" se užilo pultové automatické nabíjecí zařízení (z projektu Černý orel), ke střelbě tříštivotrhavého, kumulativního, a programovatelného tříštivého střeliva, resp. i průbojných podkaliberních nábojů s „krátkým“ kompletem střely se použil zavedený systém karuselového automatického nabíjecího zařízení (T-72, T-90). Duální systém automatického nabíjení tedy tvoří na sobě funkčně nezávislé dva systémy automatického nabíjení, pultové a karuselové automatické nabíjecí zařízení.

Pultové automatické nabíjecí zařízení je uloženo do skříně, která je uchycena k zádi věže. V pultovém zásobníku jsou náboje uloženy horizontálně, střela a nábojka za sebou do jednoho lůžka. Zasouvací mechanismus komplet střely a nábojku společně zasune do hlavně v jedné fázi. Nabíjení hlavně je jednodušší a tím rychlejší (až 12 ran za minutu). Takové uspořádání uložení kompletu střely a nábojky do jednoho lůžka zvedá rychlost střelby na stejnou hodnotu, jaká se dosahuje při automatickém nabíjení jednotného náboje, což zefektivní palbu na obrněná vozidla protivníka. Toto řešení vychází z poznatků pultového automatického nabíjecího zařízení tanku Černý orel.

V bojovém prostoru věže se ponechalo karuselové automatické nabíjecí zařízení (T-72), umístěné na dně korby tanku, k uložení kumulativního, třítivotrhavého a programovatelného tříštivého střeliva, resp. i průbojných podkaliberních nábojů s „krátkým“ kompletem střel projketu "Sviněc".

Prstencové automatické nabíjecí zařízení tanku T-14

Tank T-14 (vývojové označení Objekt 148) na platformě Armata je řešen s bezosádkovou věží, do které lafetován kanón 2A82-1M.

 
Schéma automatického nabíjecího zařízení tanku T-14; větší foto

Při vývoji tanku T-14 byly použity některé výsledky z předchozích projektů Objekt 195 (T-95) a Objekt 640 (Černý orel), které probíhaly mezi lety 1990 až 2010. Tank T-14 (dříve označovaný také jako T-99) je od roku 2009 vyvíjen Uralskou konstrukční kanceláří dopravního strojírenství (UKBTM) ve spolupráci s firmou Uralvagonzavod v Nižném Tagilu.

Kanón 2A82-1M umožňuje vedení střelby jak průbojnými podkaliberními náboji 3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2", tak všemi typy zavedeného střeliva ráže 125 mm. Oproti starší verzi kanónu 2A82 došlo k prodloužení hlavně ze 48 na 52 ráží. Hlaveň není vybavena ejektorem, protože díky bezosádkovému uspořádání věže není nutný odtah spalin a kouře.

Automatické nabíjecí zařízení je prstencového typu s vertikálně uloženými střelami a nábojkami. Prstencový zásobník je složen ze dvou soustředných prstencových zásobníků, jeden je pro střely, druhý pro nábojky uvnitř věže tanku. Ve věži je uloženo celkem 45 nábojů, z toho 30(?) nábojů v zásobníku nabíjecího zařízení. Rychlost střelby má dosáhnout 12+ ran/min.

Schéma koncepce věže s automatickým nabíjecím zařízením tanku T-14; větší foto

Projekty adaptace tanků k použití průbojných podkaliberních nábojů "Vakuum" pro tanky T-72, T-80 a T-90

Průbojné podkaliberní náboje "Vakuum" se dají použít jen u tankového kanónu 2A82-1M, protože jen ten může vést palbu jak s „krátkou” tak s „dlouhou střelou”. Proto se začala rozpracovávat myšlenka, jak řešit automatické nabíjecí zařízení, aby do standardních tankových věží (T-72, T-90) se dal instalovat tankový kanón 2A82-1M.

K jednoduchému a elegantní řešení dospěli konstruktéři během řešení vývojového programu OKR "Proryv-2", které bylo ideově podobné tomu, co ve svém čase udělali charkovští konstruktéři na tanku T-64A.  

Jestliže se komplet průbojných podkaliberních nábojů "Sviněc-1 3BM59" a "Sviněc-2 3BM60" o délce 740 mm vejde do otočného zásobníku automatického nabíjecího zařízení, co je pak třeba udělat, aby se dal do otočného zásobníku uložit i komplet průbojných podkaliberních nábojů "Vakuum" o délce 900 mm? Rozdíl v délce mezi těmito komplety činí 160 mm. O tolik je třeba zvětšit vnitřní šířku korby v místě uložení věže, aby se do něj vešel otočný zásobník o větším průměru. Tloušťka korby T-72 a T-90 v oblasti uložení věže je 80 mm. Takže 80 + 80 = 160, to je těch žádoucích 160 mm. 

větší foto

V bocích korby se provedly malé výřezy, které se pak překryly odpovídajícími pancéřovými pláty zvenčí. Přijaté řešení je jednoduché a elegantní. Přesně tímto způsobem postupovali konstruktéři v Charkově, nechali profrézovat bok T-64A v oblasti automatického nabíjecího zařízení, který pak překryli pancéřovými pláty. V případě tagilského automatického nabíjecího zařízení však vznikl jen minimální překryv, což lze jasně vidět na obrázcích.

Tímto způsobem se tankový kanón 2A46M dá bez problémů zaměnit kanónem 2A82-1M, neboť všechny dosedací rozměry a konstrukce spojů jsou stejné.

Aby se dala do hlavně nabíjet průbojná podkaliberní střela "Vakuum", byl zvýšen úhel nabíjecí polohy hlavně na 12°. Další změny na automatickém nabíjecím zařízení jsou následující. Především se zvětšil průměr otočného zásobníku. To z toho důvodu, že původní konstrukce byla řešena pro průbojnou podkaliberní střelu o délce 740 mm. Rovněž se upravil zvedací mechanismus kazet a zasouvací mechanismus. Pro nabíjení průbojné podkaliberní střely o délce 900 mm byla konzola zvedacího mechanizmu kazet vytvarována do křivkového tvaru ke změně trajektorie zvedání kazety se střelou tak, aby se nemusela změnit konstrukce a rozměry samotné věže. Automatické nabíjecí zařízení se tak dá vložit do stávajících rozměrů bojového prostoru unifikovaného bojového modulu - věže.

větší foto

Vyvinutý bojový modul - věž s kanónem 2A82-1M s výše popsanou úpravou korby tanku se může uložit jak do tanku T-90 a T-72, stejně tak do modernizovaného tanku T-80. Ale v praxi se to neujalo. Při modernizaci ruských tanků T-72 a T-80 se nadále používají tankové kanóny řady D-81: 2A46M-4; 2A46M-5 a 2A46M-6 s unifikovaným automatickým nabíjecím zařízením.

větší foto

Proč je tankový kanón 2A82-1M  "super" kanónem

Tankový kanón 2A82-1M, nejdříve lafetovaný do tanku T-14 na platformě Armata, v současnosti době plánovaný k modernizaci tanků T-90, výrazně pozvedl palebnou sílu proti obrněným cílům se srovnání s předchozím hlavním typem řady 2A46, včetně 2A46M-5:

• Výrazné zvýšení probíjecího účinku možností vést střelbu s průbojnými podkaliberními náboji  3VBM69 "Vakuum-1" a 3VBM70 "Vakuum-2", probíjecí účinek až 1000 mm při 0° na 2000 m;
• Zvýšení přesnosti střelby o 15 až 20% a 1,7 násobné snížení rozptylu.

V těchto parametrech se zcela vyrovná, možná i předčí kanonovou výzbroj tanků Abrams a Leopard, jeho oponentů, jejichž hlavním reprezentantem je nejposlednější typ tankového kanónu Rheinmetall Rh-120 L/55 s průbojnými podkaliberními náboji posledního typu M829A3/E3 (APFSDS DU round), a i obdobným ekvivalentům.

Zatímco počáteční rychlost průbojných podkaliberních střel u kanónu Rheinmetall Rh-120 L/55 se ohybuje do 1700 m/s, tak střely "Vakuum" jsou kanónem 2A82-1M vystřelovány s rychlostí 2050 m/s. Důsledkem je jejich až o 40 až 50 % vyšší dopadová energie, což razantně zvyšuje jejich probíjecí účinek. Vzrůst počáteční rychlosti rovněž přispívá ke zvýšení přesnosti střelby. V tomto směru má v současnosti 2A82-1M viditelný náskok před svými konkurenty.

Vysoká palebná síla tankového kanónu 2A82-1M ve svém konečném efektu neplyne jen z růstu jeho samotných vlastností, je rovněž důsledkem vynalézavého skloubení všech tří základních mechanických funkčních uzlů tankového zbraňového systému, kanónu, nábojů, automatického nabíjecího zařízení do jednoho funkčního systému. Navíc tomu napomáhá synergický efekt jejich vzájemných vazeb a vztahů. A tím skýtá to, co se od něj očekává, vybojování palebné nadvlády na bojišti.

T-90M

Lze říci, že uvedené skutečnosti opravňují označit tankový kanón 2A82-1M jako „super“ kanón v porovnání s jeho oponenty.

Rozbor zbraňového systému 125mm tankového kanónu 2A82-1M byl proveden jen z mechanické stránky. Je samozřejmé, že palebná efektivita zbraňového systému 125 mm tankového kanónu 2A82-1M nezanedbatelně závisí na systému řízení palby (SŘP) a C4ISTAR, jakož i na samotné platformě tanku. Cílem však bylo posoudit tankový kanón 2A82-1M jen z hlediska jeho mechanické stránky, která je hlavním faktorem jeho palebné sily k vyvození ničivého účinku v cíli.

Šlo i to dát podnět k zamyšlení nad tím, zda zvyšování ráže tankových kanónů je smysluplné a zda přispěje ke skutečnému zvýšení bojové efektivity tanků. Zvětšení ráže se rozhodně promítne např. do zvětšení rozměrů a hmotnosti tanků, ovlivní manévrovost a dojezd, logistické zabezpečení, sníží disponibilní zásobu střeliva celkem i v zásobníku automatického nabíjecího zařízení v případě jeho použití. Především povede k exponenciálnímu nárustu cen tanků související s jejich modernizací. Dá se předpokládat, že nakonec určujícím činitelem zavedení tanků příští generace do výzbroje vojsk bude technicko ekonomický činitel, poměr cena/výkon.

Spirálový vývoj cen zbraňových systémů byl již v osmdesátých létech vtipně vystižen v USA následující reflexí. V roce 1984 americký letecký byznysmen Norman Augustin uvedl: „V roce 2054 postačí celý obranný rozpočet Spojených států k nákupu jediného letadla. O to se bude muset dělit letectvo a námořnictvo; každá z těchto složek je bude mít na tři a půl dne v týdnu, s výjimkou přestupného roku, kdy je na ten jeden den navíc dostane námořní pěchota.“

Shrnutí

• Střely "Vakuum" jsou zřejmě schopny probít nejsilnější čelní pancíř současných západních tanků M1A2B (SEPv2) Abrams nebo Leopard;
• Střely "Vakuum" lze používat jen ve spojení s kanóny 2A82-1M a zřejmě i 2A82;
• 2A82-1M překonává všechny západní konkurenty;
• Kanóny 2A82-1M získají tanky T-14 Armata a modernizované tanky T-90M;
• Ruské zdroje se často (záměrně ?) rozcházejí. U T-80BVM se píše o použití kanonu 2A46M1, ale i zmíněného 2A82-1M. U T-90M se někdy píše dokonce jen o použití kanónu 2A46M-4.

Zdroj: Gur Khan útočí!