Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 7.

Foto: Irácký tank T-72M zasažený M-47 Dragon. / Public Domain

Původní sovětské tanky T-72 Ural (1973) a T-72A (179) jsou v současné době pro potřeby evropského bojiště beznadějně zastaralé. Ve své době však patřily mezi špičkové konstrukce, a to také díky své pancéřové ochraně. Protitankové zbraně NATO v 70. a 80. letech neměly s T-72 jednoduchou práci. 

Sovětský standard T-72

Pro příklad se můžeme vrátit do roku 1991, kdy na Středním východě zuřila operace Pouštní bouře. Při jedné akci dostal irácký T-72M1 (vývozní verze T-72A) zásah střelou protitankového pěchotního systému M47 Dragon. Irácky tank zásah vydržel.



Protitankové systémy M47 používala americká armáda (U.S. Army) od roku 1970. Od poloviny devadesátých let M47 začal nahrazovat modernější systém FGM-148 Javelin.



Spolu se řízenými střelami TOW a tankovými podkaliberními náboji M774 a M735 patřila M47 k hlavním nástrojům amerických pozemních jednotek určených k ničení sovětských tanků. Pomíjíme tedy dělostřelectvo, miny a letecké systémy.



Původní M47 ničil cíle na 1000 m jednoduchou kumulativní hlavicí s průbojností 500 mm RHAe (Rolled Homogeneous Armour equivalency). Šlo o jeden ze základních zbraňových systémů americké pěchoty pro boj se sovětskými tanky T-54, T-55, T-62.



Foto: Složení věže pancíře T-72M1. Modrý je označen pancíř z lité oceli, žlutě pak jádro z keramického písku. / Public Domain

Systém M47 čelil i tankům T-72, ale pro tento boj nebyl navržen. Sovětská armáda zavedla T-72 tři roky po zavedení M47 do výzbroje americké armády.



Jak jsme uvedli na začátku, nedostatečné výkony M47 se ukázaly během operace Pouštní bouře. Ostatně to byl jeden z důvodů vývoje nástupce FGM-148 Javelin.



Představme si hlavního protivníka amerických protitankových zbraní. Čelní pancíř korby T-72M1 se skládá (bráno kolmo) z 60 mm oceli, 105 mm textolitového skla, a 50 mm oceli. Při daném sklonu čelní pancíř korby vykazuje odolnost 420 mm RHAe proti podkaliberním střelám a 520 mm RHAe proti kumulativním střelám.



V některých pozdějších případech bylo čelo korby posíleno ještě ocelovou deskou (16 mm), která při daném sklonu vykazovala dodatečnou odolnost 42 RHAe.

Foto: Detail věže po zásahu M47. / Public Domain

 

Čelní pancíř věže T-72M1 se skládal z 200 mm pancíře z lité oceli, 130 mm „pískového jádra" a dalších 200 mm pancíře z lité oceli. Vnitřní jádro bylo vyplněno zataveným keramickým pískem a vyztuženo ocelovými pruty.

Jde o těžké a primitivní řešení, ale ve své době velmi efektivní. V podélné ose vozidla z čelního směru věž poskytoval odolnost 420 mm RHAe proti podkaliberním střelám a 500 mm RHAe proti kumulativním střelám.

Americké protitankové pěchotní zbraně 70. a 80. let

Nyní se podívejme na protitankový zbraně americké pěchoty té doby. Následující hodnoty jsou oficiálně udávané.



M47 Dragon (1970) ráže 120 mm dokázal probít „více než 500 RHAe", BGM-71A TOW (1968) ráže 127 mm probíjel 600 mm RHAe, BGM-71C TOW (1982) ráže 127 mm probíjel 800 mm RHAe a BGM-71D TOW-2 (1981) ráže 149 mm dokázal oficiálně překonat 1100 mm RHAe.

Foto: Pravděpodobnost zničení sovětské tankové techniky americkými protitankovými zbraněmi na konci 70. let podle odtajněné zprávy CIA.  / Public domain

 

Na první pohled si všechny protitankové zbraně dokáží se sovětskými tanky té doby poradit. Avšak podle odtajněné zprávy CIA byl skutečnost jiná.



V přiloženém grafu si lze zjistit pravděpodobnost probití tanků T-62 a T-72. V případě tanku T-72 se jedná o dolní odhadovanou mez (T-72 LB) a horní odhadovanou mez (T-72 UB).



Graf ukazuje účinek na čelní pancíř tanků T-62 a T-72 čtveřice protitankové munice – podkaliberní tankové náboje M774 (s ochuzeným uranem) a M735 ráže 105 mm, BGM-71A TOW a M47 Dragon.

Jak jde vidět z grafu, pouze v případě T-62 je vzorková protitanková munice účinná. V případě útoku na čelní pancíř T-72 je však odhadovaná schopnost probití u M47 pouze 18 až 42 %, u TOW 18 až 48 % a u tankové munice M735 pouze 20 %. Nejlépe si vedl náboj M774 se 45 až 70 % šancí probít čelní pancíř T-72.



Ve skutečnosti srovnání pro americké protitankové zbraně dopadlo ještě hůře, neboť skutečná hodnota čelního pancíře sovětských tanků se pohybovala na horní hranici odhadů CIA.

 

Typ munice (systému)

Rok zavedení

Deklarována průbojnost

Reálna průbojnost

M72 LAW

1962

305 mm RHAe

200 mm RHAe

M47 Dragon

1970

>500 mm RHAe

450mm RHAe

BGM-71A TOW

1968

600 mm RHAe

450 mm RHAe

BGM-71C TOW

1982

800 mm RHAe

650 mm RHAe

BGM-71D TOW 2

1981

1100 mm RHAe

870 mm RHAe

M136 (AT4)

1983

550 mm RHAe

420 mm RHAe

Foto: Hodnota oficiální a skutečné penetrace amerických protitankových pěchotních zbraní.

 

Navíc čelní pancíř věží nových tanků T-64B (1976) a T-80B (1978) vykazoval odolnost 500 až 550 RHAe proti kumulativním střelám – z čelního podélného směru. Čelní pancíř korby T-64B 450 mm RHAe proti kumulativním střelám a T-80B 500 mm RHAe. Dále nezapomeňme, že od roku 1989 posílily čelní pancíř korby tanků T-64B, T-72A/M1 a T-80B ocelové desky o tloušťce 16 mm nebo 18 mm (+ 42 nebo 50 RHAe).



Z přiložené tabulky jde vidět, že pouze později zavedené americké protitankové zbraňové systémy BGM-71C TOW a BGM-71D TOW 2 si dokázaly poradit s čelním pancířem zmíněných sovětských tanků. 

Do té doby se museli američtí pěšáci a mariňáci spolehnout na protitankové zbraně schopné prorazit čelní pancíř tanků s úspěšností pouze 18 až 22 %. Jinak řečeno, statisticky pouze jedna z pěti střel mohla prorazit čelní pancíř.



Sověti navíc od poloviny 80. let začaly masově vybavovat své tanky reaktivním pancířem proti kumulativním střelám. Výkon zavedených pěchotních protitankových střel zemí NATO se tak ukázal jako hluboce nedostačující.

 

Typ munice (systému)

Rok zavedení

Deklarována průbojnost

Reálna průbojnost

Milan

1974

650 mm RHAe

550 mm RHAe

Milan 2

1984

880 mm RHAe

660 mm RHAe

HOT

1978

890 mm RHAe

680 mm RHAe

HOT 2

1985

1100 mm RHAe

880 mm RHAe

Tabulka: Také evropské pěchotní protitankové systémy vykazovaly rozpor mezi oficiální a skutečnou hloubkou penetrace.

K nápravě došlo až v roce 1987, kdy američtí vojáci získali zbraňové systémy BGM-71E TOW-2A a v roce 1991 BGM-71F TOW-2B. První zmíněný systém využívá tandemovou kumulativní bojovou hlavici schopnou vyřadit reaktivní pancíř a následně probít pancíř o odolnosti 900 mm RHAe.



Verze TOW-2B využívá k probití pancíře projektil tvarovaný explozí. Střela navíc útočí na slabý horní pancíř tanku. 

V každém případě, lehké protitankové zbraně té doby jako M47 Dragon, M72 LAW nebo AT4 neměly příliš šancí (kromě šťastného zásahu) probít čelní pancíř sovětských tanků.

Dělo 105 mm do starého železa?

Stojí jistě za připomenutí, že nástup nových sovětských tanků donutil zvednout ráži tankových kanónů z 105 mm na 120 mm. V současné jsou kanónem ráže 105 mm (nebo dokonce 90 mm) stále vybavovaná lehčí kolová vozidla - vozidla palebné podpory.

Foto: Odtajněná zpráva CIA. Hloubka penetrace amerických protitankových střel proti sovětským tankům. / Public Domain

 

Jdet například o vyvíjené japonské Maneuver Combat Vehicle, americký M1128 Mobile Gun System nebo francouzský AMX-10RC. O vyzbrojení svých kolových vozidel Rosomak kanónem ráže 105 mm uvažuje také Polsko. Jde o vozidla se skvělou taktickou a strategickou mobilitou.

 

Má však kanón ráže 105 mm i při použití nejnovější munice šanci proti moderním, především ruským tankům?



Na přiloženém diagramu lze porovnat účinnost starší munice M833/DM63, M900 a nejnovější SCDB švýcarské firmy NITROCHEMIE WIMMIS AG. Testovací zbraně jsou původní kanóny M68 a L7 ráže 105 mm a nejnovější kanón Rheinmetall Rh105 SB určený pro vozidla do 20 tun.

 

Rh105 SB je moderní kanón o hmotnosti pouze 1630 kg se zpětným rázem pouze 16 kN a úsťovou rychlostí podkaliberních střel 1700 m/s.



Foto: Průbojnost  podkaliberní munice ráže 105 mm proti čelnímu pancíři tanků T-62, T-72A a T-72M1.  / NITROCHEMIE WIMMIS AG

Vozidla vybavená nejnovějším kanónem Rh105 SB a municí SCDB si dokáží poradit s čelním pancířem tanků T-62, T-72A a T-72M1. Jde tedy o ideální zbraňové systémy pro expediční operace, především do zemí třetího světa, kde se tento druh techniky stále v hojném počtu používá. Ostatně podobné zbraně s úspěchem používají Francouzi na při svém působení v Africe.



Nelze však očekávat, že i nejnovější duo kanón-munice ráže 105 mm si poradí s čelními pancířem ruských tanků, jako jsou T-72B (model 1989), T-72B3, T-90, T-90A, nebo T-90M. Už vůbec nemluvě o nastupujícím ruském tanku Armata. Jediná šance je „šťastný zásah" nebo zásah do bočního/zadního pancíře.



Ukazuje se navíc, že je nutno velmi opatrně přistupovat k proklamované a skutečné schopnosti penetrace protitankových zbraní. 

 

Zdroj: Dziennik Zbrojny

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 3.

V třetím díle autor seriálu Jaroslaw Wolski představuje příběh „nezničitelného“ tanku. Britský tank Challenger 2 během bojů o město Basra dostal neuvěřitelných 14 zásahů od protitankových zbraní. ...

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 4.

Polský autor Jarosław Wolski si v dalším díle vybral nasazení ruských tanků během první a druhé čečenské války. Při první anabázi přišli Rusové o značné množství tanků. Během druhé čečenské války ...

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 5.

V pátém díle Jarosław Wolski na webu Dziennik Zbrony si bere na paškál americký tank M1/M1A1/M1A2 Abrams. Jde o tank, který je nejčastěji cílem „YouTube propagandy“. Přitom jde zřejmě o nejodolnější a ...

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 6.

V dalším díle nás polský autor Jarosław Wolski zavede opět na východní Ukrajinu. Boje mezi ukrajinským vládním vojskem (včetně dobrovolnických oddílů) a proruskými separatisty si vyžádaly velké ztráty ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 4
  • Avocat
    13:23 02.06.2015

    dexnom: Hrozně zajímavý odkaz, prošel jsem i další videa. Některá jsou i s anglickými titulky, kde je popis toho co se právě děje. Je docela zajímavý způsob boje v zastavěných oblastech, který syrská armáda využívá. do úzkých ulic pošle tanky, ať postřelují všechny budovy, kde se něco mihne :), aspoň mi to tak přišlo. Je tam taky pěkně vidět operace záchrany poškozených tanků, kdy ostatní jednotky chrání poškozený tank a mezitím se k němu dostane vyprošťovací tank.

    Taky jsem si všiml, že ty tanky mají už dost obouchané (ve videích jsou záznamy zásahů jak tanků, tak i bvp 2). Nebylo by naškodu, jim dodat nějaké nové...

  • dexnom
    21:54 31.05.2015

    myslim, ze tohle zaujme...obrnena akce Syranu v zastavbe a na konci zniceni jednoho jejich tanku.
    https://www.youtube.com/watch?v=bmRpmM69XvY

  • JurajD
    18:49 04.05.2015

    Pre mňa je T72 moja mladosť. Bolo to v čase največšej produkcie špecialu v ČSSR. VHJ ZTS mala obrat 7,5 miliardy Kčs a T72 vyvážaný do Iraku,Líbie,Sýrie tvoril značnú časť.
    Ja som do nich montoval a skušal elektroniku.
    Škoda len že 72- jky v ASR zošrotovali zatial čo ČR ich dnes dokáže predať.

  • pet.rok
    12:27 06.04.2015

    Zbrojir: suhlas.
    v podstate jedina vec, ktora si myslim mohla byt na M4CZ riesena s vacsim dorazom je prave zmienena pasivna ochrana napr. pouzitim modernizovanej sady dynamickej ochrany (oproti tej pouzitej) tak aby bol ucinna aj proti APFSDS municii.
    Nie je to drahe (v porovnani s elektronickou vybavou a novou pohonnou jednotkou) a pritom pasivna ochrana tanku a posadky vyrazne vzrastie.
    Este k protipoziarnemu systemu: M4CZ ma ten moderny s optickymi senzormi

  • Zbrojir
    08:27 06.04.2015

    k pet.rok

    U sovětské (ruské) tankové školy, reprezentované tankem T-72, by takové řešení bylo krajně obtížné, z hlediska potřeby zachovat vyváženost tanku jako celku a samozřejmě i smysluplnost nákladů vlastní modernizace patrně i technicky nemožné.

    V rámci modernizace těchto bojových tanků je patrně prostor pouze pro optimalizaci umístění, především „volně uložených nábojů“ určených pro doplnění dopravníku, způsobu jejich ochrany v úložištích, a instalace co nejúčinnějšího protipožárního systému.

    Spoléhat se tak musí především na zdokonalenou „pancéřovou ochranu“ modernizace, která snižuje pravděpodobnost proražení.

  • pet.rok
    22:09 05.04.2015

    Zbrojir: oddelena municia od posadky je samozrejme najlepsie riesenie ale ako som uz pisal napr. v pripade modernizacie T72 by to znamenalo konstrukciu novej veze a nabijacieho zariadenia a mozno aj inych veci ktore na prvy pohlad nie su zrejme. Vidno to na tom ze rusi nakoniec od variant typu cierny orol ustupili. Zrejme uvazili ze to prilis nakladne.
    Osobne si myslim ze jak M4CZ tak aj ruske (pripadne aj polska) modernizacie adresovali vacsinu oblasti ktore sa dali za rozumne peniaze dorovnat (alebo sa priblizit) urovni zapadnych tankov.

  • Zbrojir
    19:51 05.04.2015

    k pet.rok

    Moderní senzory jsou nepochybně mnohem schopnější včas zareagovat na prvotní signály možného vzniku požáru, než již zcela překonané termohlásiče. Nejsem si však jist, zda jsou protipožární systémy bojových vozidel natolik účinné, že dokážou včas a do všech kritických míst členitého bojového prostoru dopravit potřebné množství dostatečně účinné hasební látky, aby zabránily zahoření munice, zejména velkého množství hnací náplně v nábojkách, silně atakované po proražení pancíře PT municí.

    Umístění munice odděleně mimo bojový prostor tanku a speciální konstrukce úložiště, umožňující řízené odvedení tlakové vlny i v případě spontánního výbuchu, kterému patrně nelze nikdy zcela zabránit, se jeví jako řešení pro osádku nejbezpečnější, i když to s sebou samozřejmě pro konstruktéry bojových tanků přináší jiné problémy.

    Samozřejmě, každá konstrukce je výsledkem mnoha kompromisů. Zpravidla až bojová praxe prokáže, nakolik se zdařila.

  • pet.rok
    19:02 05.04.2015

    Sgt Murphy: s tym suhlasim ked je na vyber.
    ak su k dispozicii tanky u ktorych to nejde spravit bez toho aby sa fakticky postavil novy tank a ak treba spravit modernizaciu za urcite peniaze tak kvalitny hasiaci system vie dnes do urcitej miery eliminovat nebezpecenstvo vybuchu.
    tie tanky na ukrajine, v iraku, syrii a pod. nic take nemali

  • Sgt Murphy
    17:21 05.04.2015

    pet.rok najlepšie konštrukčné riešenie je jednoducho muníciu držať mimo priestor posádky. Pokiaľ dôjde k jej vzplanutiu, explózii hasiace systémy sú až druhotnou ochranou účinné max voči jednotlivým kusom munície v priestore posádky a umožňujú posádke bezpečne uniknúť pokiaľ sa neminú a tank sa aj tak neupečie. Odporúčam si prečítať prípady vzplanutia munície po zásahoch tankov m1 v púštnej búrke alebo prípad paľby blue on blue challengeru 2 v tej istej vojne.

  • pet.rok
    16:03 05.04.2015

    Zbrojir: politika okolo projektov je samozrejme katastrofa, je to problem vsade a v nasich zemepisnych sirkach este trojnasobne viac.

    K tomu protipoziarnemu systemu: termicke senzory su nevyhovujuce pre municiu (resp. prachove nabojky) maju prilis pomalu reakciu. Moze to stacit mozno v motorovom priestore alebo palivovych nadrziach.
    opticke senzory dokazu reagovat na iniciaciu v intervale 150ms, cize este skor nez dojde zahoreniu
    co sa tyka hasiacej naplne (napr. halon 2402): asi to pre posadky nie je velmi "privetive" ale asi "lepsie" ako teplota 2500 C.
    V slovenskej M2 bol navrhovany hasiaci system od Deugra, neviem presne co je nakoniec v M4CZ.

    Este k ulozeniu municie: T72 je na tom tusim trochu lepsie ako T80 kde su nabojky nastojato, kym v T72 nalezato.

Stránka 1 z 4