Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 8.

Foto: Syrský tank T-72 poškozený během bojů. / vk.com
Foto: Syrský T-72 poškozený během bojů. / vk.com

Polský autor Jarosław Wolski po několika měsících připravil další díl o schopnosti tanků přežít na moderním bojišti. V dnešním díle se podíváme na souboj syrských tanků T-55, T-64 a T-72 s povstaleckými skupinami. Pro syrský konflikt je typické široké používání relativně moderních ruských a západních proti-tankových řízených střel (PTŘS).

Tanky Syrské arabské armády

Syrská arabská armáda (SyAA) Bašára Assada se v předvečer konfliktu opírala o 706 tanků T-72 - 150 ks T-72 Ural, 300 T-72A a 256 v Československu objednaných a do roku 1993 dodaných T-72M1. Jedná se o nejmodernější stroje v SyAA. Část tanků prošla navíc modernizací.



Všechny T-72A jsou vybaveny reaktivním pancířem Kontakt-1 (zřejmě z Ukrajiny) a nově označovány jako T-72AV.



V letech 2003 a 2006 122 tanků T-72 získalo moderní italský systém řízení palby TURMS-T, který využívá i český tank T-72M4 CZ. Modernizací prošly nejstarší T-72 Ural a část T-72A a T-72M1. TURMS-T využívá kvalitní denní/noční a termovizní zaměřovač a pozorovací přístroj pro střelce a velitele.



Podle posledních zpráv v provozu zůstává pouze 250 tanků T-72, zbytek byl zničen v bojích. Je příznačné, že většina přeživších je vybavena zmiňovaným italským systémem řízení palby.



Sýrie v 60. a 70. letech nakoupila 800 tanků T-62. V průběhu války s Izraelem v roce 1982 Sýrie ztratila 200 T-62. Před začátkem konfliktu SyAA mohla nasadit ještě okolo 450 až 480 T-62. Podle dostupných zdrojů T-62 neprošly žádnou významnější modernizací.



Posledním jmenovaným je letitý T-55. Sýrie získala za několik dekád asi 1200 tanků T-55. Do roku 2014, k vyrovnání ztrát hlavní bojové techniky (T-72), bylo zprovozněno něco kolem 700 T-55.



Kromě standardní T-55A se SyAA spoléhá na tři modernizované verze. Část vylepšených T-55 s laserovým dálkoměrem a vylepšeným systémem řízení palby dodala do Sýrie Severní Korea. Druhý T-55AM je vybaven systémem řízení palby Volna, ale pancéřování zůstává na stejné úrovni.



Největší bojovou hodnotu představuje 200 tanků T-55MV modernizovaných v roce 1997 na Ukrajině. T-55MV je vybaven reaktivním pancéřováním Kontakt-1, vylepšeným systémem řízení palby a také možností používat kanónové řízené střely 9M117M Bastion. Část vozidel dostala i jednoduché termokamery.

 

Foto: Poškozený T-72AV. RPG-7 penetroval spodní pancíř korby a zabil řidiče. Tank zůstal sice nepojízdný, ale funkční. / vk.com



Protivník - PTŘS

Syrské tanky čelí hlavně ruským reaktivním granátometům RPG-7 a především smrtelně nebezpečným RPG-29. Hlavní hrozbu však představují PTŘS východní a západní výroby.



Hlavním “problémem” PTŘS jsou nejasné (různé zdroje se rozcházejí) nebo nadhodnocené údaje o schopnosti probít ekvivalent homogenního válcovaného pancíře RHAe (Rolled Homogenous Armour eqvivalent).



Relativně nedávno vyšlo najevo, že původní americká PTŘS BGM-71A TOW probíjí pouze 450 mm "oceli", nikoliv původně uváděných 600 mm. Také ruská 9M133 Kornet (1994) probíjí “pouze” 1000 mm RHAe, místo dříve uváděných 1300 až 1500 mm RHAe.



Východní rodinu PTŘS v Sýrii zastupují typy Maljutka, Fagot, Konkurs, Metis a zřídka používaný Kornet.



Zastaralá 9M14 Maljutka pronikne 400 mm RHAe, novější 9M111 Fagot (1971) 460 mm RHAe a 9M111M Fagot (80. léta) 600 mm oceli. 9M113 Konkurs ze 70. let pronikne 600 mm RHAe (v závislosti na verzi) a 9M115 Metis (1979) 450 až 500 mm RHAe.



Ač se jedná dnes již o zastaralé zbraně, představují smrtelnou hrozbu pro tanky T-55 a T-62. Hlavice také dokáží pronikat čelním pancířem tanků T-72A a T-72M1. Avšak tanky vybavené reaktivním pancířem Kontakt-1, pokud střela dopadne přímo na reaktivní pancíř, jsou proti těmto střelám imunní.

 

Video: POZOR! VIDEO OBSAHUJE DRASTICKÉ ZÁBĚRY! Povstalec pomocí RPG-29 zasáhl munici uvnitř tanku T-72 (bez reaktivního pancíře). Tank začal následně explozivně hořet. / YouTube



Mnohem nebezpečnější protivník jsou PTŘS Kornet a Metis-M (vylepšená Metis, 900 až 950 RHAe), které dokáží probít čelní pancíř iráckých tanků M1 Abrams.



Ze západních systémů je nejrozšířenější francouzský typ Milan. Sýrie ještě před rokem 1982 nakoupila na 1000 střel Milan. Verze PTŘS Milan z roku 1974 probíjí 550 mm RHAe (původně deklarovaných 650 mm). Verze Milan 2 z roku 1984 probíjí 660 mm RHAe.



Verzi Milan 2 poslalo v minulém roce Kurdům Německo. PTŘS Milan 2 měly pomoci Kurdům potlačit útoky sebevražedných útočníků Islámského státu ve vozidlech. Několik kompletů Milan 2 však padlo do rukou islamistům, kteří zbraně nasadili v bojích se syrským obrněnými vozidly.



Nejrozšířenějším západními PTŘS v Sýrii jsou americké typy TOW a TOW-2, které povstalcům neoficálně dodává Saudská Arábie. Řada zemí Perského zálivu vyřazuje starší komplety BGM-71C TOW a BGM-72D TOW-2 - jsou to právě ty, které Saudové posílají povstalcům do Sýrie.



První verze BGM-71A TOW z roku 1970 dokázala probít 450 mm RHAe a druhá verze TOW 2 (BGM-71D) 800 až 870 mm RHAe. Nejvýkonnějším západním systémem v Sýrii je typ BGM-71E TOW-2A (1985 - 1987), který dokáže probít až 900 mm RHAe a navíc si dokáže poradit i s reaktivním pancířem.



Komplety BGM-71E TOW-2A měl původně v počtu 200 kusů ve výzbroji Libanon a v počtu 15 000 kusů Saudská Arábie. Saudové údajně rebelům posílají i čínské bezlicenční kopie (tedy Čínou ukradené) HJ-8.



Drtivá většina výše uvedených PTŘS má poloautomatické navádění typu SACLOS (Semi-Automatic Command to Line of Sight) - operátor po odpalu až do zasažení cíle udržuje záměrný kříž na cíli.

 

Foto: StÅ™ela z kompletu TOW míjí syrský T-55. / YouTube Foto: Střela z kompletu TOW míjí syrský T-55. / YouTube



Situace v Sýrii

SyAA utrpěla za roky bojů těžké ztráty. Mnoho zkušených posádek obrněných vozidel bylo zabito nebo je zraněných. Dochází technika i nahradní díly. Povstalecké skupiny však nedokáží trvale kontrolovat životně důležité části země. Mnoho bitev má nyní formu statických bojů v městské zástavbě.



Mechanizované jednotky jsou hlavní sílou SyAA a bez použití tanků armáda nepodniká prakticky žádné akce.



Podle polského autora, i přes těžké ztráty, SyAA tanky nasazovala poměrně efektivně, i v městské zástavbě. Tanky ukázaly také značnou odolnost proti starším PTŘS, zejména pokud byly vybaveny reaktivním pancířem.



Je znám příklad, kdy T-72AV byl zasažen až pěti různými kumulativními hlavicemi a přesto nebyl, přes silné poškození, zničen. Samozřejmě, útok pomocí PTŘS Kornet nebo reaktivních granátometů RPG-29, tedy zbraní určených k překonávání reaktivního pancéřování, bývá pro T-72AV často osudový.



Zásadní změnou v neprospěch SyAA bylo masové nasazení TOW, TOW-2, TOW-2A a HJ-8 na bitevním poli. Podle polského autora saudští specialisté na územích kontrolovaných povstalci cvičí obsluhy přenosných kompletů, což ostatně, vzhledem k náročnosti obsluhy, není nijak překvapivé.

 

Video: Útok pomocí TOW proti T-62. Tank po zasahu nezačal hořet, je tak velká pravděpodobnost, že tank byl sice poškozen, ale nikoliv zničen. / YouTube



Použití PTŘŠ však Saudové kontrolují. “Každý" útok musí být natočen a jednotliví vedoucí povstalci jsou odpovědní za přidělené komplety a střely. Má se tak předejít nasazení kompletů v Iráku nebo proti izraelským cílům.



Útoky pomocí střel TOW jsou obvykle vedeny na vzdálenost 1500 m z dobře zamaskovaných pozic. Tým se skládá z jedné nebo dvou skupin zajišťující ozbrojenou ochranu a nosičů kompletů/střel. Tým operátorů (dvě osoby) pak nastupuje do akce až po zajištění prostoru. Často jsou oblečeni v civilních šatech a okamžitě po akci opouští prostor. Rozebrání a úklid místa zajišťují “nosiči”.



Povstalci většinou pomocí TOW “loví” na dříve vytipovaných místech průzkumnými týmy odhalená vozidla SyAA. Po zapojení Rusů do války však povstalci používají TOW i k obraně.



Počet kompletů TOW v Sýrii není lehké odhadnout. Ale během jedné akce v provinciích Latakia a Hama, mezi obcemi Morek a Salma (50 - 60 km) bylo během jednoho dne zaznamenáno 19 odpalů minimálně z deseti kompletů TOW. Takových frontových linií je v Sýrii hodně. V Sýrii je tak podle odhadů několik set kompletů TOW a přibližně 1000 raket.



Typickým rysem syrského konfliktu je natáčení útoků pomocí PTŘS povstalci. Záběry neslouží jen k propagandě, ale také k “registraci” jednotlivých kompletů a střel pro rozvědku Saudské arábie.



Otázka je: “Jsou opravdu syrské tanky tak snadnou kořistí, jak se nám snaží videa prezentovat?”

 

Foto: PoÅ¡kozený T-72AV / vk.com Foto: Poškozený T-72AV / vk.com



Statistika

Vycvičená obsluha s původními komplety TOW na střelnici má 66% šanci zasáhnout cíl, s TOW-2 80% a s TOW-2A až 96% šanci. V případě ostrého nasazení na bitevním poli hodnoty klesají, především v důsledku stresu, únavy nebo ukvapenosti (nevycvičenosti) obsluhy.



Dalším důvodem poklesu účinnosti jsou protiopatření protivníka. Obrněná technika často manévruje, kryje se za překážkami nebo používá kouřovou clonu.



Ne každý zásah přitom znamená zničení tanku, a to platí i pro nejmodernější PTŘS. Stává se, že střely zasahují vybavení tanků, jako jsou krabice s nářadím, palivové nádrže nebo skříň motoru a kumulativní paprsek tak neproniká do prostoru posádky.



Někdy PTŘS zasahuje tank pod tak “šťastným” úhlem, že se kumulativní paprsek sveze po pancíři a neprochází do prostoru posádky. Přitom papírově by daný PTŘS měl pancíř tanku bez problému probít.



Podrobnou statistiku vede Izrael. Při Jom Kippurské válce v roce 1973 proniklo pancířem tanků 60 % PTŘS, v Libanonu (1982) 47 % střel, v Libanonu v roce 2006 44 % střel. U Merkavy Mk4 v roce 2006 tomu bylo 33 % střel.



Samozřejmě,  čísla neudávají počty zničených tanků. Obecně dojde ke zničení tanku, pokud vzplane munice nebo palivo. K požárům a explozím jsou nejnáchylnější tanky, které nemají odděleny prostor posádky a munice (např. T-55, T-62 a T-72).



Avšak kumulativní paprsek PTŘS, který nezasáhne hořlavé materiály (kapalina hydrauliky, střelivo, zbraně posádky, palivo) nemůže tank zapálit. Navíc kumulativní parsek má v prostoru tanku prostorově omezený účinek - zabijí “pouze” členy posádky, kteří leží v jeho dráze. Podle polského autora je tedy “ohnivé peklo” uvnitř tanku po proražení pancíře PTŘS mýtus.



Podle americke studie Behind Armour Effects at Shaped Charge Attacks po průniku pancíře kumulativní střelou polovina až dvě třetiny posádky přežijí. Stejně tak je i tank většinou opravitelný. Samozřejmě, pokud nedojde k požáru.



Probití sice vyřadí s největší pravděpodobností tank z boje, ale automaticky neznamená zničení tanku nebo zabití celé posádky.

 

Foto: Poškozený T-72AV / vk.com



Analýza záběrů ze Sýrie

Během prvních 15 dnů měsíce října bylo na internetu umístěno 61 použití PTŘS povstalci (51 TOW), 32 proti tankům. Celkově 9 střel (vypálených proti tankům) zasáhlo zemi nebo překážku. Tanky zasáhlo 23 střel, v 10 případech došlo k prorážení pancíře a následné explozi nebo požáru. Z výše uvedených statistik lze předpokládat, že ze 23 zásahů došlo jen ve 14 případech k penetraci pancíře.



Opět zdůrazněme, že na síť jsou umísťovány i záběry neúspěšných útoků - videa slouží pro kontrolu používání moderních PTŘS povstalci.



Během záři došlo k 22 útokům pomocí PTŘS (13 TOW), a to pouze ve čtyřech případech proti tankům. Jeden tank byl zasažen do motorového prostoru. Žádný ze zasažených tanků nezačal hořet.



V srpnu došlo k 37 útokům pomocí PTŘS, v 16 případech proti tankům. Tři střely tanky minuly, třináct střel zasáhlo tank a v pěti případech šel vidět výbuch nebo požár. Pouze v osmi případech (statisticky) došlo k probití pancíře.

 

V červenci došlo k 42 útokům pomocí PTŘS a jen v 9 případech proti tankům. Jedna střela minula a ze zbývajících pokusů došlo pouze u dvou k explozím nebo požáru. K probití pancíře došlo přibližně u pěti tanků.

 

Video: TOW vs. T-55. Tank byl pravděpodobně zničen, ale část posádky se zachránila. / YouTube



Červen přinesl 61 útoků pomocí PTŘS (45 TOW), ve 21 případech proti tankům. Jedna střela minula, 20 střel zasáhlo tank a v 10 případech lze vidět požár nebo exploze. K probití pancíře došlo pravděpodobně u 12 tanků.



Během května povstalci provedli 67 útoků pomocí PTŘS (52 TOW), v 16 případech proti tankům. Dvě střely minuly cíl, 14 střel zasáhlo tank a v 7 případech šel vidět výbuch nebo požár. K probití pancíře došlo zřejmě u 9 tanků.



Během pěti a půl měsíců bylo tedy zaznamenáno 82 přímých zásahů tanků pomocí PTŘS. Je však možné, že i přes zásadu umísťování videí na internet, skutečných útoků (případně pokusů o útoky) pomocí PTŘS proti tankům mohlo být více.



Z 82 zásahů došlo v 34 případech k požárů nebo dokonce k explozím. Celkově však mohlo dojít ke zničení tanků ve více než 40 případech. Ukazuje se, že pro relativně staré T-55, T-62 a T-72 byly útoky pomocí PTŘS smrtelné pouze v polovině případů.



Podle Wolskieho, při bojích v Sýrii ze 100 odpálených PTŘS 70 až 86 střel zasáhne cíl a 36 až 44 střel cíl zničí. Reálná účinnost PTŘS v syrské válce se tak ukazuje mezi 36 až 44 %.



Zdroj: Dziennik Zbrojny

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 4.

Polský autor Jarosław Wolski si v dalším díle vybral nasazení ruských tanků během první a druhé čečenské války. Při první anabázi přišli Rusové o značné množství tanků. Během druhé čečenské války Rusové výrazně zlepšili taktiku nasazení i provozu tankových jednotek. Výsledkem byly násobně menší ztráty.

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 5.

V pátém díle Jarosław Wolski na webu Dziennik Zbrony si bere na paškál americký tank M1/M1A1/M1A2 Abrams. Jde o tank, který je nejčastěji cílem „YouTube propagandy“. Přitom jde zřejmě o nejodolnější a nejbezpečnější tank, jak byl kdy vyroben.

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 6.

V dalším díle nás polský autor Jarosław Wolski zavede opět na východní Ukrajinu. Boje mezi ukrajinským vládním vojskem (včetně dobrovolnických oddílů) a proruskými separatisty si vyžádaly velké ztráty na obrněné technice. Tanky a obrněná vozidla musela čelit podkaliberním a kumulativním střelám, dělostřeleckým granátům i minám.

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 7.

Původní sovětské tanky T-72 Ural (1973) a T-72A (179) jsou v současné době pro potřeby evropského bojiště beznadějně zastaralé. Ve své době však patřily mezi špičkové konstrukce, a to také díky své pancéřové ochraně. Protitankové zbraně NATO v 70. a 80. letech neměly s T-72 jednoduchou práci. 

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Stránka 1 z 5
  • Sgt Murphy
    16:01 08.11.2015

    Jehulak, sci-fi to už dávno nieje, je to len o schopnosti predávania informácii medzi pozemnými jednotkami a letectvom v reálnom čase.

  • qaaa
    15:36 08.11.2015

    Dakujem za clanok

  • juhelak
    15:10 05.11.2015

    ideální pro pruzkum by bylo kdyby jeden z osádky tanku primo ovladal dron nad tankem a obraz si promital treba na tablet v tanku. Nevím jak dlouho ten dron vydrzi krouzit..
    Drive me napadalo proc na tohle nemůže slouzit nejaka forma dálkove ovladaneho balonu, jaky treba pouzivaji meteorologove, který by visel nad jednotkami nekde v pulkilometrové vysce a mel cele bojiste jak na dlani pomoci kamer a mohli si obraz promitat vsechny jednotky pod nim. :) omlouvam se na trochu sci-fi :)

  • saracen
    14:34 05.11.2015

    snáď toto od Elbitu by pomohlo bez rozdielu vozidla
    http://elbitsystems.com/Elbitmain/files/ESP.pdf

  • RiMr71
    14:30 05.11.2015

    Díky Zbrojíři za fundovaný pohled a rozbor. Tak nějak jsem si to představoval, že to asi bude.
    Napadá mě, snad jedině ty oči posunout pomocí dronů před postupující jednotky, ale... nejsem si jist, že je syrská armáda tak "prorostlá" potřebnou technikou a výcvikem. Protože to určitě není jen o tom páčkovat drona a hulákat do rádia alahakbarvidímhovidímho, ale o celé metodice použití. Vím, že Rusové nějaké drony v Sýrii používají, ale jestli i takto přímo jako podporu útoku, to netuším.
    A když s tím TOWem zaleze pod střechu z vlnitého plechu v hromadě sutin, tak ani ten dron asi nebude až takový "game-changer".
    Jaká taktika je vlastně účinná (nebo by mohla být) pro postup smíšených jednotek na území penetrované PTŘS? Pro větší jednoduchost předpokládejme s minimálním osídlením civilisty. Protože v případě kdy zalezou do školek a nemocnic, tak pak je to opravdu asi těžká práce...

  • Zbrojir
    09:35 05.11.2015

    Jako bývalý tankista bych ještě něco dodal k reálným možnostem zde kritizovaných syrských tankistů.

    Vyjdeme-li z techniky, kterou používají, tak se jedná o tanky I. a dejme tomu II. generace, s 3-4 člennou osádkou.

    Jednotliví příslušníci osádky tanku jsou pro pozorování (řeším jen denní režim) vybaveni takto:

    Řidič – periskop (y) bez zvětšení, nestabilizovaný, v malé stavební výšce, výhled vpřed a případně omezeně šikmo do stran, zkušený řidič dokáže dle výhledu tank spolehlivě řídit dle obecných zásad a pokynů velitele, pravděpodobnost, že by v členitějším terénu, zejména za jízdy, dokázal registrovat atak protivníka z větší vzdálenosti je však mizivá. (Tank se při jízdě chvěje, přístroje nemají zvětšení, a jsou umístěny poměrně nízko, u horní hrany korby, takže přes terénní vlny a i menší překážky prostě nevidí, na větší vzdálenost maskované cíle vůbec nerozezná, tady hovořím o pár stovkách metrů, v praxi i mnohem méně – desítky metrů). V případě ataku provádí manévr sám (akutní potřeba), nebo situaci hlásí a čeká pokyn velitele.

    Nabíječ - periskop bez zvětšení, otočný, nestabilizovaný, v solidní stavební výšce, výhled však není zcela bez omezení, zkušený nabíječ sice dokáže dle výhledu v určitém sektoru (obvykle vpřed a šikmo vpravo) pozorovat terén, pravděpodobnost, že by v členitějším terénu dokázal registrovat atak protivníka z větší vzdálenosti je však mizivá. (Tank se při jízdě chvěje, přístroj nemá zvětšení, takže na větší vzdálenost maskované cíle vůbec nerozezná a tady hovořím o pár stovkách metrů, někdy i mnohem méně, v praxi má dosah na včasnou detekci RPG i pár desítek metrů. V případě ataku hlásí situaci a čeká pokyn velitele.

    Střelec – stabilizovaný zaměřovač se zvětšením cca 3,5-8x, a periskop bez zvětšení, nestabilizovaný, v solidní stavební výšce, výhled však není zcela bez omezení. Zaměřovací dalekohled má malé zorné pole, podmínkou efektivního využití je zapnutá stabilizace kanonu (je sloučena s otáčením věže, pokud není spuštěn stabilizátor, prodleva přípravy k boji cca 2 minuty – nutné pro plné roztočení gyroskopů, když se to uspěchá potřebný gyroskopický efekt nevznikne, kanon padne dolů a je vymalováno, postup je třeba v podstatě zopakovat….), dlouhodobé pozorování přes optiku s takovým zvětšením velmi unavuje oči…, dosah prudce klesá s viditelností, tedy i s chvěním horkého vzduchu, či prachem, který mj. vytváří pohybující se technika, pravděpodobnost nalezení malého maskovaného cíle v dálce nad 2 km je minimální, periskop pevný, výhled omezený, zvětšení žádné, takže zejména za pohybu rozeznat maskované cíle na větší vzdálenosti je téměř nemožné. Navíc sledováním situace v periskopu, znamená současně opustit sledování dění v zaměřovacím dalekohledu. U starších typů T-54/55 apod., je stabilizace při nabíjení kanonu z bezpečnostních důvodů blokována, takže po dobu nabíjení jsou možnosti pozorování střelce opravdu velmi omezené…. V případě ataku provádí nezbytné úkony dle akutních priorit a hlásí situaci nadřízenému.

    Velitel – obvykle nestabilizovaný zaměřovač se zvětšením cca 5x, a periskopy bez zvětšení v otáčivé věžičce velitele, v solidní stavební výšce, s poměrně dobrým výhledem. Tank při se jízdě chvěje, kdy je kvalita vnímaného obrazu ze všech dostupných přístrojů velitele výrazně zhoršena, odjištěná věžička, otáčená jen silou velitele, s ním poměrně "cvičí", protože je velmi hmotná, což je v terénu vyčerpávající, u přístrojů bez zvětšení, není reálné na větší vzdálenost maskované cíle, zejména malých rozměrů, včas zpozorovat, a tady hovořím o pár stovkách metrů, někdy i mnohem méně, tedy opět někdy jen desítky metrů pro RPG. V případě ataku provádí úkony dle akutních priorit, hlásí situaci nadřízenému a velí osádce.

    Velitel částečně vysunutý ve věži, asi nelepší pozice pro přehled na bojišti, podmínkou je vhodný pozorovací dalekohled, problémem je chvění tanku a obtížnější stabilizace pozice velitele při pozorování za jízdy a samozřejmě jeho ohrožení palbou z ručních zbraní, či střelami a střepinami zbraní větších ráží.

    Vezmeme-li dále v úvahu ztráty SAA, nedostatek materiálu, financí a času na kvalitní výcvik, dle praxe je třeba tak rok velmi intenzívně makat, aby byla celá osádka tanku slušně bojeschopná, nepříznivé, rychle vyčerpávající klimatické podmínky, nikterak uživatelsky vstřícné podmínky pro práci celé osádky, psychické vyčerpání z letitého boje a limitované „personální zázemí“, tak jaké zlepšení můžeme asi očekávat?

    Rovněž bych souhlasil s již uvedeným „časovým harmonogramem“ možné reakce osádky tanku, a i zde uvedené lhůty jsou spíše velmi optimistické, předpokládající odpočinuté a plně soustředěné tankisty, a to po hodinách v bojovém prostoru, v tamním vedru reálný stav jistě není…..

    Shrnuto:

    Jistě lze nějakou účinnější taktiku proti léčkám PTŘS a RPG v takové asymetrické válce přijmout, ale je otázka, zda pro ni má SAA vůbec vytvořeny základní předpoklady a zda takovou taktiku nezvládne jen pár vyvolených armád světa (personál, výcvik a vybavení).

    Popravdě, nejlepšími "tankoborníky" by byli právě tankisté, znají totiž velmi dobře silné a slabé stránky svých vozidel.

  • pet.rok
    01:44 05.11.2015

    jj284b: "...tak by mali okolo seba pechotu..."
    ono sa to lahko povie a tazsie zrealizuje. pechota s ich vybavou tazko dokaze zlikvidovat druzstvo s PTRS 3km vzdialene. to by musela ist napred. a keby isla napred a obsadila to uzemie pred tankami tak naco by boli potom tanky?
    problem je v tom ze ti pesiaci su este vacsi chudaci ako ten tank. nie su kryti ani len proti pechotnym zbraniam. to je dovod preco idu tanky napred.
    to nie je WWII kde mali PT zbrane dosah 50m. tam bol doprovod pechoty uzitocny tu je pouzitelny nanajvys proti strelcom s RPG.

  • Gloton
    00:00 05.11.2015

    jj284b: zamotáváš se do nesmyslů a protimluvů......píšeš: "skus si ten clanok precitat este raz... pravdepodobnost zasahu tanku v Syrii je relativne nizska" a já v článku vidím "při bojích v Sýrii ze 100 odpálených PTŘS 70 až 86 střel zasáhne cíl", to není tak špatné a určitě to nelze označit jako "relativně nízkou pravděpodobnost zásahu".
    Pěchota bude těžko prohledávat každé zákoutí 3km každým směrem před pohybující se technikou.....to už se tu řešilo........
    Syrští tankisti zcela jistě nejsou žádný výkvět, ale se stejnou výzbrojí, výbavou a podpůrnými prostředky jako mají oni, by o mnoho lépe v tom prostředí nedopadla žádná jiná armáda.
    Vem v úvahu, že tito "snajpři" odpálí na celém syrském bojišti 1-2 střely za den. Prostě si najdou vhodné místo a neriskují tam, kde budou mít malou šanci na úspěch. To hodně snižuje šanci tankistů na včasnou detekci střely a úspěšnou obranu.

  • jj284b
    21:50 04.11.2015

    Gloton: skus si ten clanok precitat este raz... pravdepodobnost zasahu tanku v Syrii je relativne nizska, velky pocet striel trafil cosi po ceste prave koli neprehladnemu terenu... Kazdopadne, keby Syrske jednotky nepostupovali po ceste ako slepe sliepky, ale vyuzivali by standarne pravidla bojoveho presunu, tak by mali okolo seba pechotu, ktora by kryla ich postup a vykryvala by potencionalne slepe miesta idealne na taketo prepady... koli neprehladnemu terenu tych miest zasa nie je az tak vela, no samozrejme by to vyzadovalo aby Syrski velitelia travili viac casu v predu, studovali by trasu presunu, aby sa nestalo ze ich potom nieco prekvapi ako napr PTRS teamy v ambush poziciach, ked su ich tanky na otvorenej ceste s gatami stiahnutymi po kolena...
    To co tam stvaraju hovori hlavne o ich neschopnosti a nie o neprekonatelnosti riadenych striel a nemoznosti sa s nimi vysporiadat... PTRS su tu uz cez 50 rokov, a nie su nieco proti comu neexistuje obrana (a teraz nemam na mysli len aktivne ochranne systemy ako Trophy)

  • Gloton
    19:17 04.11.2015

    jj284b: "No a co sa tyka neprehladneho terenu.. tak to nahrava hlavne tomu kto celi PTRS a nie naopak..." :))
    Jojo......to je mooooc velká výhoda, nemít téměř šanci zahlédnout okamžik odpalu ani samotnou přilétající střelu :)))
    Všichni jsou blázni......jen ty jsi letadlo :)))
    Promiň, ale musel jsem, protože na to snad ani nelze jinak reagovat.
    Výhoda nepřehlledného terénu by mohla být snad jen při nebezpečí napadení PTŘS střelami z vrtulníků a pod. V případě, že tě budou ohrožovat porůznu schovaní jednotlivci s PTŘS ("odstřelovači") je nepřehledný terém obrovský problém a nevýhoda právě pro ty tanky a BVP, protože ani jsou vidět pěkně.....ale absolutně netuší, kdy a odkud střela přiletí a zahlédnout ji nemají téměř šanci.
    A rozdíl TOW x Maljutka je dost velký. Ono bylo úplně něco jiného precizně ručně (joystickem) navést střelu, než dnes jen cíl držet zaměřený.

Stránka 1 z 5