Tanky jako dělostřelectvo: Lze použít tanky pro vedení nepřímé palby?

Tanky jako dělostřelectvo: Lze použít tanky pro vedení nepřímé palby?
T-72M4 CZ při střelbě; ilustrační foto / Maulincio, CC BY-SA 4.0 (Zvětšit)

Polský autor Adam Koniuk v polském odborném časopise Akademie pozemních sil ve Vratislavi: Scientific Journal of the Military University of Land Forces in Wroclaw zveřejnil článek „Using tanks for indirect fire – an attempt to reactivate training“, tedy „Použití tanků pro nepřímou střelbu – pokus o reaktivaci výcviku“. Článek pojednává o obnovení výcviku ve vedení nepřímé palby v polské armádě. Pojednání Koniuka jsme nechali vystavit kritice, zda je opravdu používání tanků k nepřímé palbě efektivní nebo jde jen o plýtvání munice a prostředků.

Dělostřelecké tanky

Dle autora tanky mohou z konstrukčního hlediska vést nepřímou palbu, ale jen málokdy jsou k tomuto úkolu využity. Při nízkém počtu dělostřeleckých systémů v polské armádě však při „reálných operacích může docházet k nedostatku adekvátně intenzivní dělostřelecké palby, což významně ovlivní podporu frontových jednotek.“

„Z tohoto důvodu se Generální velitelství ozbrojených sil, s ohledem na schopnost tanků plnit výše uvedený úkol [nepřímé palby], rozhodlo znovu aktivovat způsobilost posádek tanků vést nepřímou palbu, obzvláště proto, že plnění tohoto úkolu bylo ukončeno na začátku 90. let,“ píše Koniuk.

Článek Koniuka popisuje obnovení schopností tankových jednotek polské armády (resp. 3. tankové roty 15. mechanizované brigády z Gižicka) vést nepřímou palbu ze skryté pozice. Pro výcvik byly použity tanky T-72M1. Při vypracování metodiky vedení nepřímé palby polská armáda využila především publikace z 80. let minulého století na toto téma (viz dále).

Koniuk považuje tank za hlavní prostředek pro ničení obrněné techniky nepřítele. Zároveň však uvádí, že jeho schopnosti lze využít i jinak: „Využití schopností tankových kanónů, charakterizovaných výrazným rozsahem a rychlostí palby, ničivým účinkem tříštivo trhavých střel a optických mířidel, však poskytuje kapacitu plnění palebných úkolů způsobem lišícím se od standardních, jako je nepřímá palba z krytých pozic skrytých palebných postavení.“

Nepřímou palbu lze popsat jako střelba na cíle, které nejsou přímo pozorovány střelcem. Ze skryté pozice jsou tanky (včetně záblesku a kouře při střelbě) chráněny před vizuálním pozorováním nepřítele.

Autor upozorňuje, že v polské armádě neexistují žádné zavedené výcvikové programy nebo manuály pro vedení nepřímé palby z tanků.  Jedinou dostupnou a platnou literaturou týkající se nepřímé palby tanku je manuál Zbigniewa Muszomańskiho a WiesLawa Wieleby „Nepřímá palba tanků“, omezený počet článků z 90. let napsanými stejnými autory a příslušné tabulky pro vedení střelby z tankového kanónu ráže 125 mm.

Podle výše uvedených dokumentů lze využít tanky pro nepřímou střelbu za předpokladů:

  • Rozhodnutí o zapojení tankové jednotky přijímá velitel taktické formace (velitel jednotky je oprávněn učinit takové rozhodnutí) po projednání doporučení velitele dělostřelectva;
  • Nepřímá střelba je považována za zvláštní úkol (nižší počet tříštivo-trhavé munice na zbraň, nižší rychlost palby ve srovnání s dělostřeleckou palbou);
  • Tankové jednotky, které nejsou přímo zapojeny do boje proti nepříteli, mohou být použity pro nepřímou střelbu, tedy jde v podstatě o druhosledové formace nebo rezervy;
  • Rota (někdy prapor) představuje základní tankovou jednotku, která může být použita k provedení nepřímé palby;
  • Tankové jednotky užité pro nepřímou palbu by měly být přiřazeny k dělostřelecké jednotce, kvůli jejímu lepšímu situačnímu povědomí ohledně omezení dělostřelecké palby, lepší organizaci systému toku informací a vlastněných výpočetních prostředků pro koordinaci a kontrolu dělostřelecké palby. Nezávislé provedení palby tankovou jednotkou s podporou předsunutého pozorovacího stanoviště je proveditelné, ale méně efektivní. To vyplývá z objektivních komplikací, kterým mohou tankisté čelit (organizování pozorování druhosledových cílů, provádění ručního výpočtu s použitím pravidel oprav palby, nedostatek zařízení sloužících pro meteorologickou přípravu, nedostatek návyků a omezených zkušeností souvisejících s vedením nepřímé palby;
  • Střelivo pro tento úkol by mělo být uloženo vedle palebné tankové jednotky a mělo by být dopraveno do palebného postavení přidělenou úkolovou skupinou vojáků, která v případě tankových jednotek vyžaduje další pracovní síly;
  • Z důvodu dlouhodobého obsazení palebného postavení tankovou jednotkou může být proveden pouze jeden palebný úkol, po kterém musí být palebné postavení okamžitě opuštěno. V opačném případě může dojít ke zničení jednotky z důvodu její rychlé detekce nepřítelem (dělostřelecký radarový systém Liwiec vyžaduje jednu minutu k nalezení tankové roty).

Algoritmus přípravy pro vedení nepřímé palby:

  1. Rozkaz na výcvik tankové roty k nepřímé střelbě;
  2. Analýza úkolu a vypracování rozvrhu přípravy tankové roty k nepřímé palbě;
  3. Vypracování opatření ke střelbě tankové roty k nepřímé palbě;
  4. Žádost na výdej střeliva;
  5. Žádost na specialisty pro výcvik tankových osádek v nepřímé palbě a na zbrojíře k ověření opotřebení vývrtu hlavně;
  6. Vypracování návrhu a předložení požadavku na zařízení;
  7. Technická příprava roty;
  8. Změření opotřebení vývrtu hlavně, ověření mechanismů zbraně (nabíjecí ústrojí, náměrové a odměrové ústrojí, zákluzový mechanismus, zaměřovač);
  9. Teoretická příprava;
  10. Praktická příprava;
  11. Plná připravenost ke střelbě;
  12. PROVEDENÍ NEPŘÍMÉ PALBY.


Technická problematika

Tanky T-72M1 k nepřímé palbě mohou využít tříštivo-trhavou munici OH-19 ráže 125 mm se zapalovačem V-429E.

V-429E lze nastavit ve třech variantách:

Tříštivá funkce (okamžitá) (šipka na kohoutu směřuje na O) a kukla zapalovače je sejmuta

  • čas od zásahu po explozi 0,001 s;
  • rychlost fragmentů 700 až 1200 m/s;
  • dopadový úhel nepřesáhne 25°, čím větší úhel dopadu, tím větší smrtící zóna;
  • použití proti nechráněné pěchotě.

Trhavá funkce (setrvačnostní) (šipka na kohoutu směřuje na O) a kukla zapalovače je na zapalovači ponechána

  • čas od zásahu po explozi 0,005 až 0,01 s;
  • projektil pronikne krytím a exploduje;
  • použití proti pěchotě v zákopech.

Trhavá funkce se zpožděním (setrvačnostní se zpožděním) (šipka na kohoutu směřuje na З) a kukla zapalovače je ponechána

  • čas od zásahu po explozi 0 až 0,15 s;
  • cílem jsou zpevněné obranné konstrukce.


Střelba a kontrola připravenosti

Pro nejvíce účinnou palbu polský autor navrhuje dodržovat následující postupy:

  1. Průzkum a nastavení ‒ před zahájením palby je nutné mimojiné znát počet a typ cílů, souřadnice a nadmořskou výšku středu cíle, rozměry cíle nebo charakter činností cíle. Údaje zahrnují: počet a typ cílů, souřadnice a nadmořskou výšku cílového centra, cílové rozměry, charakter činností cíle, čas detekce cíle a opatření použitá pro detekci cíle;
  2. Topografie ‒ topografické zafixování střílejících tanků, velitelského stanoviště nebo dělostřeleckých průzkumných systémů, včetně správného natočení tanků vůči cíli;  
  3. Meteorologická příprava ‒ započítání vlivu aktuálních meteorologických podmínek (teplota, atmosférický tlak, vítr);
  4. Balistické odchylky ‒ kontrola balistických odchylek při střelbě od tabulkových hodnot, například vlivem opotřebení hlavní při střelbě, teplotou prachových náloží nebo vlivem rozdílné pozice tanků jednotky;
  5. Technická příprava ‒ příprava (kontrola) jednotlivých tanků a veškerého potřebného vybavení (munice, optika, atd.) ke střelbě;
  6. Střelba a organizace střelby ‒ např. organizaci práce na velitelském stanovišti;
  7. Organizace nastavení střelby ‒ zahrnuje například určení hlavního směru střelby, informace o podjednotkách a podmínkách střelby nebo výpočet odchylek a předávání oprav.


Pokusný výcvik nepřímé palby v polské armádě

Polská armáda již uskutečnila cvičení ve vedení nepřímé palby z tanků, a to podle výše uvedených doporučení a postupů. Výpočet střelby z tanků T-72M1 byl prováděn ručně a k podpoře situačního povědomí jednotky byly použití drony Orbiter a střelecké radiolokátory Liviec. Posouzení účinku palby zajišťovali předsunutí dělostřelečtí návodčí.

Námětem cvičení bylo „Ničení stacionárních pozorovaných cílů ze skrytých pozic,“ a to s následujícími cíli: radiolokační stanice, pozorovací stanoviště, personál a bojová aktiva, tanky a nákladní vozidla, protitankové a protiletecké prostředky.

Během první střelby se vedla nepřímá palba na radiolokační stanici vzdálenou 4500 m. Zpočátku bylo nastavení účinné palby určeno pomocí laserového dálkoměru. Později se přešlo na přesnější dvoustranné pozorování, které eliminovalo chyby při odrazech projektilů, které se sporadicky objevily při zastřílení. Celá střelba spotřebovala 24 střel (šest pro zastřílení, tři salvy po šesti střelách na účinnou střelbu).

U druhé střelby cíle představovaly tanky a obrněné transportéry ve stejné vzdálenosti 4500 m. Rota vedla střelbu s devíti tanky a spotřebovala 26 ran k dokončení úkolu jedním přímým zásahem na cíl.

Cvičení samozřejmě odhalilo řadu nedostatků vyplývající zejména kvůli nedostatku praktických dovedností a zkušeností při provádění výše uvedených úkolů osádkami tanků.

„Souhrnně lze říci, že v obou případech zůstaly výsledky provádění palebných úkolů souvisejících s normami přesnosti v dobrých a velmi dobrých hodnoceních, které potvrdily schopnost provádt nepřímou palbu s použitím tanků T-72M1 […],“ uvádí Koniuk.

Zhodnocení polského autora

V poslední části polský autor zhodnocuje výsledky pokusného cvičení a navrhuje zlepšení výcviku ve vedení nepřímé palby z tanků.

Koniuk zcela na závěr uznává, že vedení nepřímé palby pomocí tanků není v dnešní době příliš reálné: „Analýzou současných ozbrojených konfliktů nelze vyvodit závěr, že nepřímá palba [tanků] byla někdy provedena za bojových podmínek. Zdá se, že její aplikace se týká spíše již minulých válek. Systematický vývoj dělostřelectva a přesně řízené munice popírají tendenci používání tankových podjednotek pro tento typ úkolů na současném bojišti. Vývoj denních zaměřovačů a termálních kamer, jakož i stabilizace tankových děl může podpořit úvahy o účinném ničení cílů přímou palbou na velké vzdálenosti. Potvrdila to také vysoká spotřeba dělostřelecké munice při cvičení, která je nezbytná pro zničení nebo vyřazení cílů, což by vyžadovalo vysoce efektivní logistickou podporu pro plnění výše uvedených úkolů.“

Na druhou stranu podle polského autora je nedbalost, pokud se nevyužije veškerý technický potenciál bojového vybavení polské armády.

„Faktem však zůstává, že 3. tanková rota 15. mechanizované brigády jako jediná v polských ozbrojených silách obnovila a udržovala schopnosti vedení nepřímé palby tanky T-72M1. Je věrná svému mottu ‚SEMPER PARATUS - vždy připraven‘,“ uzavírá svůj článek Koniuk.

Kritika článku

Pro posouzení článku polského autora jsme se obrátili na Doc. Ing. Milana Vašíčka, CSc, plukovníka v záloze, který vyučoval na Vojenské akademii, resp. Univerzitě obrany v Brně. Autor vycházel z původního anglického textu, nikoliv zjednodušeného českého překladu.

Plukovník Vašíček ve svém komentáři uvádí:

Nepřímá střelba z tanků podle pamětníků byla v československé armádě prováděna v 60.tých létech a to jen u některých útvarů. Střelba se vedla z tanků T-55. Protože způsoby vedení a řízení palby mají obecnou platnost, lze předběžně usoudit, že i z tanku T-72M1 by bylo možno vést nepřímou střelbu. Ovšem to je třeba rigorózně ověřit, zda by to přineslo očekávané výsledky. Tato problematika je prezentována v článku Adama Koniuka s použitím výsledků střeleb provedených tankovým praporem 15.mechanizované brigády polské armády.

Zda zavést opět tankovou nepřímou střelbu, má dva aspekty: střelecko-technický a takticko-bojový.

Střelecko-technický aspekt

Střelecko-technická problematika nepřímé střelby z tanků je v článku zpracována na základě platných předpisů s popisem úkonů, které je třeba provést k provedení nepřímé střelby. Je obsahově a logicky zpracována na potřebné úrovni s popisem činností, které je třeba provést při přípravě a řízení nepřímé střelby. To je přehledně vyjádřeno v algoritmu přípravy tankové roty pro nepřímou střelbu Nicméně je třeba považovat za nedostatek, že v algoritmu přípravy chybí jako závěrečný bod „Vyhodnocení nepřímé střelby“ jejímž obsahem by mělo být přesné vymezení jak kvantitativně vyhodnotit efektivitu provedených nepřímých střeleb a na tom vyhodnotit její přínos pro palebnou podporu vojsk. To má vliv na celkové vyznění článku, že není zcela přesvědčivý ve své argumentaci .

Střelecké technické hodnocení nepřímé střelby je provedeno jen z hlediska přesnosti nastavení prvků pro vedení účinné střelby v dálce a azimutu. To stačí pro výcvik v nepřímé střelbě a jeho hodnocení, nikoliv však pro zjištění, zda lze nepřímou střelbou z tanků vyvodit požadovaný účinek v cíli, zničení, umlčení či rušení cíle či za jakých podmínek bude střelba neúčinná. Je to tím, že chybí vyhodnocení přesnosti určení prvků pro střelbu podle použité přípravy, tj. zde úplné přípravy, průzkum a zjištění cílů, topograficko-geodetická, balistická, meteorologická a technická příprava. To znamená, že není provedeno srovnání očekávané polohy zásahů podle vypočtených a zadaných prvků střelby s jejich skutečnou polohou v cíli a z toho pak vyhodnotit efektivitu nepřímé střelby. To platí pro obě provedené střelby. Takové vyhodnocení v článku chybí, ač by mělo být jeho podstatou, ze které se odvíjí další argumentace pro reaktivaci tankové nepřímé střelby.

Na rozdíl od tanků T-55, u kterých se střelba vede gyroskopicky stabilizovanou střelou, tanky T-72 používají OF střelu s aerodynamickou stabilizací pomocí křidélek. Vedení střelby s takovým druhem střel je velmi citlivé na boční vítr. Proto vedení střelby na velkou dálku vyžaduje přesnou korekci zamíření na boční vítr. K tomu je potřeba mít k dispozici aktuální meteorologickou zprávu ne starší než 2 hodiny. Navíc zde bude hrát roli morfologie terénu, která místně ovlivňuje směr a účinek větru na střelu. Podstatně přesnější je provést zastřílení na fiktivní cíl bez meteorologické opravy ze změřené chyby v cíli. Čím je dálka střelby větší, tím více uvedený efekt ovlivní přesnost střelby. Na dálku 4500 m letí střela téměř 8 sekund. Vlivem příčného větru na přesnost střelby se článek nezabývá.    

Palba číslo jedna na radiolokátor. Překvapení, že laserový dálkoměr selhal při určování dálky zásahů a že se muselo přistoupit ke sdruženému pozorování,  jde na vrub odborné nepřipravenosti. Laserem nejde měřit dálky oblaků prachu či rozprasků, jednak pro nedostatečný odraz laserového paprsku, což vede k chybnému změření dálky, jednak pro úzké pozorovací pole laserového dálkoměru, což zpožďuje zaměření oblaku či rozprasku pozorovatelem a tím se zvětšuje chyba v odečtu dálky.

Palba číslo dva na skupinu tanků a obrněných transportérů. Protože není uveden tvaru a rozměr skupinového cíle a jak jsou jednotlivé objekty rozloženy v cílové ploše, výsledek účinek střelby je ovlivněn tím, že se střelba vedla sevřeným vějířem. Kdyby se střelba vedla vějířem přizpůsobeným šířce a hloubce cíle např. dvěma dálkami, mohlo se dojít k jinému i lepšímu výsledku.  Chybí tedy zdůvodnění, proč byla střelba vedena sevřeným vějířem. Jak je tedy možno hodnotit výsledek střelby jako úspěšný, když na jeden zásah bylo, jak je uvedeno, spotřebováno 26 ran.

Zvolená metodika provedení střelecko-technické analýzy není zrovna nejšťastnější. Nejdříve měly být analyzována všechna střelecko-balistická úskalí nepřímé střelby z tanků, nejdříve teoreticky, pak ověřeny střelbou jedním tankem. Až potom na základě vyhodnocení se mělo přistoupit ke střelbě celým praporem (rotou) tanků s vypracováním patřičných osnov přípravy, provedení a vyhodnocení střeleb. Postavit algoritmus provedení „z hlavy na nohy“.  

Hodnocení provedených střeleb ze střelecko-technického hlediska je podáno vágně bez přesného uvedení a rozboru dosažených výsledků. Je pominuto kvantifikované hodnocení efektu střelby na zvolené cíle. To je nejdůležitější kritérium pro určení, zda nepřímá střelba z tanků má či nemá požadovaný ničivý efekt, zda je účelná či neúčelná, není tak zcela hodnověrně doloženo.

Takticko-bojový aspekt

Lze naprosto souhlasit s tím, že může během bojové činnosti docházet k nedostatečné dělostřelecké palebné podpoře prvosledových jednotek v důsledku nedostatečného počtu dělostřelectva. Je tak logické znovu zvážit možnost využití tanků k vedení nepřímé střelby k posílení palebné podpory.

Užití tanků střelby k palebné podpoře nepřímou střelbou podmiňují dva faktory, organizační a materiálně-technický.

Organizační faktor spočívá v tom, že tankové  jednotky nemají ve své organizaci skupinu k řízení nepřímé palby, baterii řízení palby. Bez baterie řízení palby nelze organizovaně vést střelbu z tanků jak po stránce přípravy prvků střelby, tak vlastního provedení střelby. Zavedení funkce důstojníka pro palbu by se minule zcela účelem bez začlenění předsunutých pozorovatelů do organizační struktury tankové jednotky. To by však bylo neústrojné. Proto tanková jednotka (rota, prapor) určená k palebné podpoře nepřímou střelbou musí být organizačně začleněna do dělostřelecké skupiny palebné podpory daného brigádního/praporního účelového uskupení, která bude řídit její palbu.

Tanková jednotka je vlastně jen technickým prostředkem k vykonání nepřímé  střelby, nikoliv jejím organizátorem.

Tuto nutnost potvrzuje i provedení cvičných střeleb, kdy do nich byl zapojen samohybný dělostřelecký oddíl, kterému byla tanková rota podřízena. Velitel dělostřeleckého oddílu byl organizátorem řízení palby, který měl k dispozici podřízenou četu předsunutých pozorovatelů pro palebnou podporu (průzkumné úkoly, určení souřadnic, meteorologická příprava, stanovení nastavení, posouzení účinků palby a určení účinné palby).

Příprava a řízení palby je v kompetenci baterie řízení palby dělostřelecké skupiny palebné podpory, která určí prvky palby pro řídící tank palebné jednotky a u jednotlivých tanků se provedou opravy na opotřebení hlavně a parametry střeliva a v případě nutnosti zabezpečí zastřílení cíle před vykonáním účinné střelby. V rámci automatizace řízení palby balistické opravy mohou být provedeny přímo baterií řízení palby, pokud parametry pro balistické opravy jednotlivých tanků budou vloženy do automatizovaného řízení palby.

Z rozboru organizačního faktoru vyplývá, že tanky bude možné využít jen ve dvou možnostech. Pro posílení palebného ničení bojové sestavy protivníka připravujícího se k útoku nebo k jeho palebnému ničení před útokem vlastních jednotek. Ad hoc užití tanků k nepřímé střelbě během probíhajícího boje bez organizační podpory dělostřeleckou jednotkou je zcela bezpředmětné. Pouze součinnost s podporovanou mechanizovanou jednotkou by měla spornou efektivitu v účinku nepřímé střelby.

Vliv organizačního faktoru na užití tankové nepřímé střelby je v článku sice postihnut, ale ne ve všech potřebných souvislostech.

Materiálně-technický faktor zahrnuje logistické zabezpečení střelivem a vlastní přípravu střeliva ke střelbě. Během vedení aktivní bojové činnosti bude ztěží možné doplňovat logistickým zabezpečením spotřebované střelivo. Proto vedení nepřímé palby nesmí jít na úkor spotřeby střeliva z vlastních tankových zásobníků. Ta se může vést jen za předpokladu, že množství střeliva, které by mělo být vystřeleno při nepřímé střelbě, se naveze zásobovacím systémem přímo do palebných postavení tanků a tímto střelivem se provede nepřímá střelba.

K dosažení předepsané rychlosti střelby by se střelba asi musela vést pomocí nabíjecího automatu. Problémem je ovšem nastavování časování zapalovače podle naveleného účinku v cíli. Vystřelené OF střelivo z nabíjecího automatu by se doplnilo po ukončení střelby ze zásob uložených vedle tanku. To ovšem limituje počet ran, které by bylo možné vystřelit při palebné podpoře nepřímou střelbou. Vedení střelby poloautomatickým nabíjením s ručním podáváním střeliva ze zásoby složené vedle tanku se jeví jako krkolomné, navíc při skutečnosti děleného střeliva. Nabíjecí automat v tomto případě činní nabíjení složitější místo toho, aby by nabíjení usnadnil. Nabíjení nebude tak jednoduché jako u tanku T-55, kde se jedná o nabíjení jednotného náboje. Zde je osádku tanku čtyřčlenná, kanon je bez nabíjecího automatu, takže ruční nabíjení ze zásoby střeliva vedle tanku je bezproblémové.

Použitý způsob nabíjení není v článku zvážen, ač je to faktor ovlivňující vedení nepřímé střelby.

Závěr

Autor příliš předbíhá s navrženými opatřeními k reaktivaci tankové nepřímé střelby aniž by zcela věrohodně prokázal, že uvedený záměr bude pro vojska efektivním přínosem.    

Před tím, než by se přikročilo k realizaci reaktivace podle doporučení autora, by bylo žádoucí ještě jednou provést analýzu bojového použití tankové nepřímé střelby ve formě řešení taktického úkolu, tak střelecké ověření a zhodnocení její bojové efektivity. To pak podrobit kvalifikovanému oponentnímu řízení, aby vynaložené úsilí bylo efektivně aplikováno.

Provedené střelby, jak jsou popsány v článku, neprokázaly s dostatečnou věrohodností, že nepřímá tanková střelba přinese očekávané efekty v palebné podpoře boje pozemních jednotek. Aby se dalo vymezit, za jakých podmínek se dosáhne toho, aby nepřímá střelba vyvodila požadovaný účinek, zničení, umlčen či rušení cíle či za jakých podmínek bude neúčinná. Článkem tak není zcela hodnověrně doloženo, že výsledky provedených střeleb potvrdily schopnost provádět účinnou nepřímou střelbu s použitím tanků T-72M1.

Klíčovou otázkou vůbec je, zda lze vůbec uplatnit tankovou nepřímou střelbu jako kompenzaci chybějící dělostřelecké palebné podpory. Myšlenka reaktivace tankové nepřímé střelby je iniciována autorovou ideou: “Ukončení a zastavení vývoje dělostřeleckých jednotek v důsledku transformace polských ozbrojených sil vedlo k situaci, kdy při reálných operacích může docházet k nedostatku adekvátně intenzivní dělostřelecké palby významně ovlivňující podporu prvosledových jednotek“. Použití tanků k vedení nepřímé střelby k palebné podpoře je však podmíněno podporou řízení a vedení palby ze strany kooperujících dělostřeleckých jednotek. Když se tedy bude nedostávat dělostřeleckých jednotek, tak bude chybět i jejich podpora tankovým jednotkám k vedení nepřímé střelby palebné podpory.

Nedostatek dělostřelecké palby ztěží bude možné kompenzovat tankovou nepřímou střelbou. Proto reaktivace tankové nepřímé palby tanky T-72M1 se tak ukazuje jako velmi problematická.

Zda znovu zavést tankovou nepřímou střelbu AČR je zvážení. Buď počkat na rozhodnutí polské armády, nebo reaktivaci řešit vlastní cestou, na počátku např. formou úvodní studie prostřednictvím diplomového projektu na UO.

Zdroj: Using tanks for indirect fire – an attempt to reactivate training

 
 
 
 
 
 

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Účinná palebná podpora – hlavní úkol dělostřelectva

Ve dnech 15. – 19. dubna se ve Výcvikovém táboře Jince konal nácvik střelby a řízení palby s bojovou ...

Armáda ČR obnovuje dělostřelectvo: Houfnice DANA zůstává

Ministerstvo obrany ČR (MO ČR) plánuje modernizovat 33 samohybných kolových houfnic (ShKH) vz. 77 ...

Slovenské dělostřelectvo získá houfnice Zuzana 2

Ozbrojené síly Slovenské republiky (OS SR) nakoupí osm nových samohybných kolových houfnic (ShKH) ...

KOMENTÁŘ: Dělostřelectvo nesmí opustit tanky a pěšáky v boji

Efektivnost dělostřelecké palby na pozemní cíle závisí především na tom, zda palba je pozorovaná či ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Jirosi
    11:28 19.04.2019

    Mně spíše přijde zajímavé, proč na vzdálenost 4,5km neprovést přesun a přímou podporu. Kde by se efektivita palby zvedla násobně.

    • madrabbit
      18:28 21.04.2019

      Protože pak jsi zranitelný ATGM?

      • satai
        09:29 23.04.2019

        ...nebo je prostě obtížné až nemožné se do potřebných míst s tankem dostat.

  • liberal shark
    08:41 19.04.2019

    Myslim, ze dnesni tanky s hladkohlavnovymi kanony se k tomu nehodi. Starsi tanky, ktere mely kanony s drazkovanou hlavni se k tomu obcas pouzivaly. Treba Shermany u Monte Cassina nebo T-55 v Afghanistanu. Britove se drazkovanych kanonu drzeli hodne dlouho prave kvuli jejich univerzalnosti.

    • madrabbit
      18:28 21.04.2019

      Ale není špatné být připraven i na tuhle nouzovku. V krizi se to hodit může.

  • zdeno
    21:43 18.04.2019

    Zdravím a souhlasím s panem plukovníkem. Střelba na 4,5km tankovou rotou je soustředěná palba tankové roty na velkou vzdálenost na cíl s přímou viditelností a je řízena velitelem roty a byla běžně cvičena ve školách ne už tak u útvarů, lze ji provádět jakýmkoli typem tanku. Jiná káva je střelba ze zakrytých palebných postavení, k té je potřeba úzká součinnost tankové roty s dělostřeleckým důstojníkem a pozorovatelnou (řídí palbu) -kdysi se to u nás cvičilo asi na 10,5km z T55 - výsledek byl výborná přesnost (tank je při střelbě z místa velmi stabilní), no a samozdřejmě je při odvetné palbě mnohonásobně odolnější než jakýkoli dělostřelecký systém( dnes to vyrovná drahá chytrá munice - pokud ji má protivník). Pro tohle použití jsou vhodné tanky s drážkovanou hlavní a ručním nabíjením (stabilizátory střel pro hladkou hlaveň mají 0,5m a výškový vítr je značně znepřesní, navíc je třeba sundat kukly -125 OF má výrazně trhavý účinek -což u T72 není jednoduché ani rychlé).

  • apache
    19:15 18.04.2019

    Myslím, že pro útvary vyzbrojené starou technikou je to absolutně neefektivní a zbytečné. Určitě bych v tom ale viděl velký potenciál pro budoucnost. V moderních tancích už všechny výpočetní operace provádí počítač. Stejně tak u moderního dělostřelectva. Tank jakožto hardware nepřímou střelbu zvládne, takže vše je otázkou softwaru a organizačního začlenění. A v době sofistikovaných SŘP a při kladeném důrazu na sdílení informací v reálném čase napříč jednotkami si umím představit, že bude stačit zadat požadavek pro palbu na konkrétní souřadnice/cíl na digitální mapě a balistický počítač v tanku si to už přechroustá. Nečekám, že si od toho někdo bude slibovat ničení malorozměrných bodových cílů přímým zásahem, ale pro palbu na budovy či proti pěchotě na určité ploše to může být velmi užitečná schopnost.

    • dusan
      21:23 18.04.2019

      Ako schopnosť to je určite dobré mať ... ale naozaj ako poslednú možnosť ...

      Na rozdiel od minulosti tankové kanóny majú dosť obmedzenú životnosť a mimo naozaj nutných prípadov je ich využívanie na nepriamu paľbu dosť neefektívne. A plus samozrejme riziko zničenia drahého tanku pri odvete ....

  • analytic
    18:58 18.04.2019

    Příliš komplikované a neefektivní.

  • PavolR
    18:13 18.04.2019

    Tých 24-26 rán by mohlo nahradiť jedno dronom navedené PTRS bez toho, aby bola na zničenie jedného cieľa viazaná celá tanková rota a k tomu ešte nejakí delostrelci - slušnejšia PTRS už tých 4,5 km doletí...
    ... a to ani nehovorím o možnosti použitia mínometov.

    • Gibon
      21:33 18.04.2019

      PTRS, minomet, raketomet, kamikadze dron. Cokolvek bude zrejme efektivnejsie, ako nepriama palba z T72M1.
      Jedine kedy si to viem predstavit je "last act of defiance", a chybaju ti ine prostriedky, lebo uz neexistuju. Proste zufaly pokus zastavit postup nepriatela.

      Inak Indovia pozadovali u svojho vyvoja tankov aj velky namer s moznostou fungovania ako delostrelectvo.

  • Maulincio
    17:33 18.04.2019
    Oblíbený příspěvek

    Jeeee můj obrázek!

    • dusan
      21:24 18.04.2019

      Pekný ... podaril sa....