Teorie vítězství Izraele. Zničit Hamás. Ale co dál?  

Útok Hamásu ze 7. října byl nejhorším krveprolitím nejen od založení státu Izrael v roce 1948, ale také od dob holokaustu. Svým bezprecedentním rozsahem a brutalitou přiměl izraelský politický establishment ke zvážení možnosti, která byla dříve považována za krajní a hraničící s nemožným, tj. reokupaci Gazy v rámci pokusu o kompletní zničení hnutí Hamás vojenskými prostředky. Izrael také čeká bolestivá debata na téma zpravodajského selhání, které Hamásu umožnilo takovou operaci naplánovat, aniž by si toho někdo všiml.

Už nyní přitom prosakují první zprávy[1] o tom, že vojáci střežící jižní hranici (a u těchto jednotek – zejména 414. praporu polního zpravodajství Divize Gaza – zvláště vojačky[2]) si byli vědomi neobvyklých přípravných aktivit Hamásu a na možnost podobného útoku upozorňovali, avšak byli ignorování. Právě tyto jednotky pak byly sedmého října obklíčeny a místy zmasakrovány, vojačky často znásilněny nebo odvlečeny do zajetí.

Jak 27. října prohlásil izraelský premiér Benjamin Netanjahu, cílem IDF je „zcela porazit vražedného nepřítele a zajistit naši existenci“ a dovést Izrael k „drtivému vítězství“[3]. Je však třeba položit a zodpovědět dvě zřejmé otázky. Zaprvé, je opravdu možné Hamás zničit? A za druhé, kdo bude v Gaze vládnout poté, co bude Hamás poražen?

Izrael se nemůže vrátit ke strategii „sekání trávníku“, jak jsme nastínili minule. Předchozí války skončily vyjednáním příměří mezi Izraelem a Hamásem díky prostředníkům. Ačkoli Izraelci odmítli jednat s Hamásem napřímo, poslední tři izraelští premiéři Benjamin Netanjahu, Naftali Bennett a Jair Lapid počítali s tím, že Hamás bude krotit ještě extremističtější palestinské skupiny nacházející se v enklávě a upřednostní vlastní poklidnou vládu v Gaze, zatímco bude svojí existencí de facto de-legitimizovat palestinské národní hnutí. Vládu Hamásu Izrael také upřednostňoval před totálním bezvládím a Hamás zase žil (kromě svých investic v zahraničí a cel na zboží pašované skrz tunely a patřící pod povolený import) z toho, že Izrael umožnil Kataru vládě Hamásu vyplácet měsíční rentu 30 milionů dolarů na provoz a umožnil desetitisícům Palestinců přístup do Izraele za prací.

Vysocí izraelští představitelé opakovaně označují probíhající kampaň za delší, tvrdší a komplexnější než ty v minulosti a izraelský válečný kabinet zatím trvá na tom, že nepřijme nic menšího než likvidaci Hamásu. Podle zdrojů blízkých kabinetu citovaných levicovým protivládním listem Haaretz navíc většina arabských vlád v regionu tento cíl tajně podporuje, protože panislámští radikálové typu Hamásu ohrožují i jejich nereprezentativní vlády, které se už dávno vzdaly na myšlenku zničení Izraele, zvlášť když můžou společně čelit skutečnému nebezpečí z Íránu.