Terezín – přestupní stanice smrt

židovský hřbitov — *Foto: Hřbitov v Terezíně / Michal Voska*

Terezín byl nejen tranzitní zastávkou do dalších koncentračních táborů, ale byl i dějištěm ohavností, které vedly ke smrti tisíců lidí. Konference ve Wannsee rozhodla o „jedinečnosti“ Terezína z pohledu nacistické propagandy. Důvodem byl vznik nacistického propagandistického filmu o Terezínu, který měl zmást delegaci Mezinárodního výboru Červeného kříže, Dánsko i jiné země.

Úloha Terezínského ghetta

Terezín nebyl primárně vyhlazovací tábor, šlo především o sběrný a tranzitní tábor zejména pro židovské obyvatelstvo vycházející z Norimberských zákonů. Terezín byl vybrán záměrně pro svou polohu poblíž železniční trati Praha – Ústí nad Labem, navíc ležel na hranicích Protektorátu s Říší a poblíž nebylo žádné velké město.

Původní pevnost vystavěná roku 1790 Josefem II byla svou strukturou ideální. Město Terezín bylo v rovině a široké ulice umožňovaly perfektní přehled o tom, co se kde děje. Himmler se snažil prosadit za ghetto město Tábor a pokořit tím české vlastenectví. Neuspěl, Terezín se stal ghettem, věznicí, tranzitním a pracovním táborem, ale i symbolem nacistické propagandy.

TerezÃn Foto: Arbeit macht frei - Práce osvobozuje / Michal Voska

Denně umíralo až 127 lidí

Ghetto krátce po svém vybudování bylo přeplněno. V průměru zde bylo vězněno 30 – 40 tisíc vězňů, přičemž ještě před druhou světovou válkou zde žilo okolo 7 tisíc obyvatel včetně vojenské posádky.

Špatné hygienické, stravovací a ubytovací podmínky si vybírají svoji daň. V září 1942 dosáhl Terezín vrcholu, bylo zde téměř 60 tisíc vězňů. Následky jsou fatální, denně umírá okolo 127 lidí. Většina trpí průjmem (vězni pojmenovaný jako „Terezínka“), někteří z celé řady kožních nemocí, ne zřídka se vyskytuje tuberkulóza a epidemie břišního tyfu.

Příšerné podmínky (ovšem stále podstatně lepší, než ve východních vyhlazovacích táborech) zapříčiňují smrt dospělých i na dětské nemoci jako jsou spalničky, neštovice atp. Mrtvá těla jsou zprvu pohřbívána do země v Bohušovické kotlině, po zřízení krematoria v září 1942 jsou spalována.

Popel je schováván v papírových a dřevěných urnách. Příbuzným je slíbeno předání uren k důstojnému pohřbu po skončení války. To se ovšem nestalo a v listopadu 1944 je více než 22 tisíc uren vhozeno do Ohře a přes 3 tisíce uren bylo zakopáno.

TerezÃn Foto: Dveře cel uvnitř Terezína / Michal Voska

Propaganda, která zmate Červený kříž

Sílící tlaky Dánska a Mezinárodního výboru Červeného kříže vedou k úpravám a zkrášlování Terezína. Právě zde bude delegace mapující život v ghettu mystifikována. Divadlo, které přichystá nacistické Německo, povede ke zkrášlení Terezína. Vše samozřejmě jen na oko.

Ukázka z propagandistického filmu - Der Führer schenkt den Juden eine Stadt (Vůdce daroval Židům město) / YouTube

Vzniknou obchody, kavárna, vlastní měna, dokonce i Banka židovské samosprávy. Dokonalá iluze je umocněna propagandistickým filmem Kurta Gerrona, kde je život v ghettu vylíčen jako naprostá idylka. Před návštěvou Červeného kříže je vypraveno mnoho transportů na východ. Odsouvají se staří a nemocní, vše musí vypadat perfektně.

Bohužel, nacistické divadlo nese své ovoce. Vedoucí delegace Maurice Rossel napsal téměř oslavný posudek, ve kterém zmiňuje, že podmínky v Terezíně jsou lepší, než v leckterém „nežidovském“ městě a co víc, dle jeho závěrů z Terezína nejezdí žádné transporty na východ. Blamáž dokonána, dílo se podařilo.