Torpédoborce třídy Zumwalt jsou kompletní

Torpédoborce třídy Zumwalt jsou kompletní

Třetí torpédoborec Lyndon B. Johnson (DDG-1002) třídy Zumwalt byl 9. prosince poprvé spuštěn na vodu v loděnicích Bath Iron Works v Maine. Mezitím druhý torpédoborec Michael Monsoor (DDG-1001) po měsíci námořních zkoušek doplul do svého domovského přístavu San Diego Bay. Zároveň americké námořnictvo (US Navy) zvažuje jak postupovat dále s technologicky špičkovými, ale pro boj stále nepoužitelnými loděmi třídy Zumwalt.

US Navy aktivně provozuje jediný torpédoborec Zumwalt (DDG-1000) stejnojmenné třídy. Loď byla spuštěna na vodu v roce 2013 a přijata do služby 15. října 2016. Původně se počítalo se stavbou 32 nových torpédoborců Zumwalt, ale raketově rostoucí náklady zmenšily objednávku na pouhopouhé tři lodě. Místo toho se námořnictvo rozhodlo obnovit stavbu starších torpédoborců třídy Arleigh Burke.

Program Zumwalt je totiž ukázkou „technologické nesoudnosti“ Ozbrojených sil Spojených států, která byla typická pro velké americké zbrojní programy posledních 20 let. Pentagon často požadoval u nových zbraňových systémů nejšpičkovější dostupné technologie. To však často vedlo k problémům s vývojem a následně k raketově rostoucím nákladům.

Následně se roztočila známá „spirála smrti“, která již „zmrzačila“ řadu amerických vojenských programů ‒ v důsledku nárůstu nákladů dojde ke zmenšení počtu nakupovaných zbraní, čímž opět vzroste jednotková cena, což znovu způsobí tlak na snížení počtu nakupovaných zbraní. Program torpédoborců Zumwalt je přesně ten příklad.

V současné době celkové náklady za tři lodě Zumwalt (včetně vývoje) dosáhly 22,5 miliardy dolarů. Za tuto cenu je možné postavit 23 nových fregat FFG(X) nebo 12 torpédoborců třídy Arleigh Burke.

Naštěstí nyní Pentagon opustil hledání dokonalých technologických řešení a vyvíjí cenově, časově, technologicky i logisticky dostupnější a nasaditelnější pozemní, letecké a námořní zbraňové systémy (např. zmíněný program fregat FFG(X)).


Michael Monsoor (DDG-1001)

V každém případě tři torpédoborce třídy Zumwalt jsou realita ‒ 26. ledna 2019 se očekává zařazení druhé lodě Michael Monsoor (DDG-1001) do služby. Loď nyní podstoupila měsíc dlouhou testovací plavbu z Maine do San Diega (přes Panamský průliv).

Před dvěma lety stejnou cestu vykonala první loď Zumwalt (DDG-1000), které ale cesta kvůli technickým problémům trvala tři měsíce. Loď musel kvůli problémům s pohonem zastavit ve Virginii a pak na Floridě. Torpédoborci dokonce vysadil pohon během plavby přes Panamský kanál.

V případě torpédoborce Michael Monsoor námořnictvo částečně přijalo loď do výzbroje v dubnu letošního roku s tím, že je třeba zprovoznit bojové, senzorové a komunikační vybavení lodě. O měsíc později ale na torpédoborci Michael Monsoor inženýři zjistili poškození lopatek hlavní turbíny, takže před plavbou do San Diega bylo nutné vyměnit celý hlavní pohon.


Zumwalt (DDG-1000)

Třetí torpédoborec Lyndon B. Johnson (DDG-1002) se začal stavět v roce 2012. V roce 2015, kdy se velení US Navy rozhodlo zrušit program Zumwalt, se dokonce uvažovalo o ukončení stavby této lodě. US Navy nakonec od plánu upustilo, protože rozebrání lodě o výtlaku 16 000 tun by stálo více, než její dokončení.

Lyndon B. Johnson poprvé dosedl na vodní hladinu před dvěma dny, když byl suchý dok, kde je loď stavěná, zaplaven vodou. Na rozdíl od předchozích dvou lodí je nástavba Lyndon B. Johnson ocelová (místo z kompozitních materiálů). Důvodem je snaha o úspory v nákladech.

Hlavní výzbroj torpédoborců Zumwalt tvoří 80 vertikálních šachet Mk57, které pojmou od jedné do čtyř střel, včetně SM-1, SM-2, SM-6 nebo Tomahawků.

S výzbrojí souvisí také změna hlavního poslání torpédoborců Zumwalt. Místo úderů na pozemní cíle bude úkolem lodí Zumwalt boj s plavidly nepřítele. Torpédoborce proto získají protilodní Tomahawky (Maritime Strike Tomahawk) s doletem cca 1700 km.

Podle webu Breaking Defense navíc námořnictvo plánuje z lodí Zumwalt odstranit dvojici lodních kanonů AGS (Advanced Gun System) ráže 155 mm (délka 62 kalibrů). Tyto kanóny měly být hlavním zbraňovým systém pro údery na pozemní cíle.

Kanóny však jednak nedosahují požadovaný dostřel 115 km, ale navíc speciálně vyvinuté dalekonosné projektily s koncovým navedením LRAP (Long Range Land Attack Projectile) jsou neuvěřitelně drahé ‒ jeden projektil stojí jeden milion dolarů! Volný prostor lodě mohou nahradit například další vertikální šachty Mk57 nebo komerčně dostupná námořní děla.

Zdroj: USNI News, The Diplomat

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Výroba torpédoborce DDG-1000 Zumwalt úspěšně pokračuje

Torpédoborce třídy Zumwalt (DDG-1000) budou za pár let nejpokrokovější válčené lodě amerického ...

Americké torpédoborce Zumwalt nemají čím střílet

Klíčovým zbraňovým systémem nových amerických torpédoborců Zumwalt je dvojice dělostřeleckých ...

US Navy: Hlavní nástroj americké dominance posiluje

Americké námořnictvo (US Navy) plánuje rozšířit flotilu bojových plavidel na 355 lodí a ponorek. ...

Námořní konvoje ve válce: US Navy dopravní lodě neochrání

V případě rozsáhlého válečného konfliktu bude až 90 % materiálu dopravováno ze Spojených států na ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

UPOZORNĚNÍ: Zeleně budou vždy označeny nejnovější příspěvky za 24 hodin. Podobu diskuze stále ladíme a snažíme se vyjít vstříc všem konstruktivním připomínkám.

  • Starlight
    20:59 29.12.2018

    Protože jsem očividně četl o torpédoborcích Zumwalt úplně jiné materiály než, které zazněly od řady diskutujících, dovolím si doplnit článek tradičním seriálem dalších informací a pokusím se opravit některé smyšlenky, které tu zazněly.

    1) Trochu historie

    Torpédoborce třídy Zumwalt (DDG-1000) jsou mimo jiné výsledkem koncepčního hledání moderních nástupců bitevních lodí třídy Iowa (BB-61), které začalo před více než 20 lety. Tedy v jejich moderní roli palebné podpory pozemních jednotek na souši se schopností útoků na pozemní cíle pomocí kanónů a řízených střel.

    Poslední bitevní lodě třídy Iowa byly vyřazeny z aktivní služby už v roce 1992 (i když dvě jednotky Iowa a Wisconsin zůstaly v oficiálně v záloze až do 2006!). Proto byl v lednu 1995 oficiálně odstartován ambiciózní vývojový program SC-21 (Surface Combatant for the 21st century), jehož součástí byly i víceúčelové torpédoborce, specializované na roli palebné podpory, označované jako DD-21 a víceúčelové křižníky CG-21, které měly zejména plnit roli protiletadlové/protiraketové obrany.

    Torpédoborce DD-21 měl kromě funkce bitevních lodí nahradit fyzicky torpédoborce třídy Spruance (DD-963) a částečně fregaty O.H. Perry (FFG-7). Jednoúčelové torpédoborce DD-21 měly podle tehdejších plánů sloužit společně s víceúčelovými loděmi - torpédoborci Arleigh Burke (DDG-51) křižníky třídy Ticonderoga (CG-47), které měly být později nahrazeny křižníky CG-21.

    Dnešní podoba torpédoborců třídy Zumwalt vychází právě z prací na DD-21. Jak se ale zvyšovaly požadované schopnosti lodí a jak probíhající technologický vývoj pokračoval, tak také raketově stoupaly i odhady nákladů. Proto byl v roce 2001 program SC-21 restrukturalizován na technicky o něco menší, jednoduší a levnější plavidla. Například počet vertikálních vypouštěcích sil byl zmenšen ze 128 na současných 80. Současně byl program přejmenován na FSC (Future Surface Combatant) a budoucí křižníky na CG(X) a torpédoborce na DD(X). Počet torpédoborců byl poprvé snížen z 32 jednotek DD-21 na 24 jednotek DD(X). Naopak v novém konceptu se objevily ve velkém množství malá, levná a relativně jednoduchá plavidla LCS (nakonec objednáno celkem 33 lodí LCS + v blízké budoucnosti asi 20 větších FFG(X)).

    V letech 2001-2005 pak došlo postupně k dalšímu snížení počtu lodí až na 7 jednotek DD(X). Od roku 2006 pak torpédoborce DD(X) nesou oficiální označení třída Zumwalt (označované jako třída DD-1000 podle první jednotky). V únoru 2008 byla schválena stavba 7 jednotek za 31,5 miliard USD (v cenách roku 2005, včetně vývojových nákladů) a podepsán kontrakt na první loď. Ale už v červenci 2008 byl oznámen záměr o definitivně posledním snížení počtů na pouhá tři plavidla. Jejich místo měly zaujmout další torpédoborců třídy A. Burke Flight IIA (DDG-51), jejichž výroba by se tak po tříleté pauze obnovila. Celkem dosud US NAVY od té doby objednala 13 torpédoborců třídy A. Burke Flight IIA. Stavba poslední jednotky DDG-127 začala letos a do služby vstoupí někdy v první polovině dalšího desetiletí.

    V roce 2010 pak byly zrušen (alespoň pro další dvě desetiletí) i záměr na pořízení ještě dražších křižníků CG(X). To měly být trupy torpédoborců DD(X) osazené jinými senzory a výzbrojí. Podobně už byly takto dříve postaveny torpédoborce třídy Spruance a křižníky Ticonderoga. Místo zrušených křižníků CG(X) byly objednány další nové torpédoborce třídy Arleigh Burke v modernizované podobě označované jako podtřída Flight III. Celkem by mělo být postaveno 18 až 22 jednotek této podtřídy (12 jich je už závazně objednáno). Stavba prvního plavidla podtřídy Flight III torpédoborce DDG-125 (celkem 75. torpédoborce této třídy) začala letos.

    Proto je trochu úsměvné sledovat některé zuřivé diskusní reakce v roce 2018, které reagují na události známé už před deseti a více lety. US NAVY si očividně byla problému programu FSC/DD(X)/CG(X) vědoma a sama většinu plánovaného rozpočtu na akvizice plavidel programu FSC přesunula do levnějších tříd lodí.

    • Starlight
      20:59 29.12.2018

      2) Cena

      Nebude určitě na škodu trochu rozpadnout náklady na program Zumwalt, které jsou opravdu vysoké.

      Článek uvádí 22,5 miliard USD včetně vývoje. Toto číslo je zhruba v současných dolarových cenách. Vývojové náklady by měly být 9,7 miliardy. Dalších 13,0 miliard je za nákup třech lodí (součty úplně plně přesně nesedí zřejmě kvůli různým zdrojům dat).

      Hlavním rozpočtovým hříchem programu Zumwalt je tak výrazné překročení původně plánovaných nákladů na 3 jednotek. Ve FY2009 se na nákup plánovala částka cca 9 miliard USD, ale ve finále je o 45% vyšší. Část byla skutečně způsobená redukcí počtů lodí ze 7 na 3 z července 2008, které se časově projevila až v rozpočtu na rok FY2011.

      Podle údajů z FY 2019 každá z prvních dvou jednotek stála (weapon system cost) v průměru 4,6 miliardy USD a třetí jednotka pak „jen“ 3,8 miliardy USD.

      Pro srovnání: jeden velkosériově vyráběný (2-3 kusy ročně při víceletém kontraktu) torpédoborec A. Burke Flight III stojí aktuálně okolo 1,8 mld USD (weapon system cost).

    • Starlight
      21:00 29.12.2018

      3) Současný stav

      Výrobce a US NAVY všechny plavidla této revoluční třídy, nabité novými technologiemi, v podstatě dosud stále důkladně testuje. Námořnictvo má s novými technologiemi další velké plány. US NAVY si tento luxus zřejmě může dovolit, protože souběžně běží masová výroba torpédoborců třídy A. Bugke (DDG-51) a lodí LCS.

      Americké námořnictvo zvolilo strategii postupného přebírání každé lodi na dvě fáze. První jednotka USS Zumwalt (DDG-1000) vstoupila do služby námořnictva po částečným převzetím (trup, mechanické a elektrické systémy) v říjnu 2016. Během roku 2018 pokračovalo oživování bojových systémů a zahájení vojskových (operačních) zkoušek. Plné převzetí systémů lodi bylo plánované na prosinec 2018. Poté se loď opět plně zapojí do vojskových/operačních zkoušek bojových systémů. Všechny bojové systémy by měly být vyzkoušeny do května 2020, kdy se předpokládá dosažení počátečních operačních schopností IOC.

      Druhá jednotky USS Michael Monsoor (DGG-1001) byla částečně převzeta námořnictvem v dubnu 2018 a plné převzetí je plánováno na září 2020. Třetí, právě spuštěná, jednotka Lyndon B. Johnson (DDG-1002) má být částečně převzatá do služby v březnu 2020 a plné převzatí je plánováno až na září 2022.

      První dvě jednotky jsou už ve svém domovském tichomořském přístavu v San Diegu v Kalifornii. Tam se z atlantických loděnic výrobce v Bath ve státě Maine později přesune přes Panamský průplav i poslední jednotka třídy.

    • Starlight
      21:00 29.12.2018

      4) Budoucí koncept nasazení

      V roce 2016 došlo ke zrušení dalšího nákupu drahé munice pro lodní superkanóny AGS, které měly být primární zbraní pro palebnou podporu jednotek na souši. V listopadu 2017 pak bylo oznámeno, že třída Zumwalt se z pobřežní protizemní platformy přeorientuje na oceánskou platformu pro útoky na hladinové cíle. Hlavní útočnou zbraní se stanou univerzální protilodní/protizemní řízení střely s velkým doletem „Tomahawk Martime Strike“.

      Tato nová role zapadá do strategie hladinových sil US NAVY označované jako „Distributed Lethality“ (https://www.public.navy.mil/surfor/Documents/Surface_Forces_Strategy.pdf a https://www.usni.org/magazines/proceedings/2015-01/distributed-lethality). Jejím cílem je velké zvýšení ofenzivních schopností (díky počtu plavidel, senzorů a hlavně řízených protilodních střel,..) US NAVY zejména v oblasti Tichého oceánu, kde je hlavním velmocenským vyzyvatelem USA Čína a její rychle kvantitativně i kvalitativně rostoucí čínské námořnictvo. Geograficky se pak vše nejvíce soustředí na dnes již „horký“ prostor Jihočínského moře a přiléhajících ostrovů a moří.

      Až torpédoborce třídy Zumwalt dosáhnou operační způsobilosti, bude velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem je US NAVY v Tichém oceánu skutečně nasadí. Zatím budou mít všechny tři jednotky domovský přístav v San Diegu. Časem ale nelze vyloučit jejich dočasné nebo trvalé přesunutí na základny blíže k hlavnímu prostoru operací (například na Havajské ostrovy nebo do Japonska).

      Také se teprve časem ukáže, jak budou tyto torpédoborce v praxi začleněné do námořních operací. Jsou samozřejmě schopné působit v sestavě velkých svazů letadlových nebo výsadkových lodí. Jsou schopny působit i ve svazu bojových hladinových lodí (křižníky, torpédoborce, fregaty/LCS), kde dokonce mohou působit jako velitelská loď. Mají to nejlepší komunikační vybavení a také vyhrazenu ubytovací kapacitu pro malý sedmičlenný štáb. V těchto svazech s ostatními plavidly se ale moc nevyužije jejich unikátní obtížná zjistitelnost.

      Nebo budou lodě naopak působit samostatně s maximálním využitím své obtížné zjistitelnosti? V ostrovních oblastech s hustou civilní lodním provozem se na radarech torpédoborec poměrně dobře schová. Pak může působit jako předsunutá jednotka (před svazem hlavních lodí), která bude oťukávat reakce protivníka a podnikat překvapivé „návštěvy“ do silně chráněných oblastí.

      Nebo naopak může působit jako těžká palebná záloha (díky dostřelu střel) pro řadu „menších“ a „levnějších“ předsunutých plavidel, letadel, ponorek, které budou naopak na starosti oťukávání reakcí protivníka. Tato role se může kombinovat s „konvenční odstrašující rolí“, která je podobná roli, kterou plní ponorky SSGN třídy Ohio s konvenční výzbrojí. Průvodním jevem takovéhoto nasazení bývají mediálně pokryté návštěvy spojeneckých přístavů. Jakmile ale loď opustí přístav, tak se bude snažit na moři zmizet. To donutí protivníka měnit taktiku a složení sil (musí předpokládat, že je v dostřelu lodi s 80 VVZ) a vynakládat prostředky a čas na průzkum rozlehlých oblastí.

      Další potencionálně zajímavou rolí (o které se asi nikdy nedovíme) může být podpora různých speciálních operací. Lodě třídy Zumwalt by měly mít vyhrazené ubytovací a skladovací kapacity pro 14 členů speciálních jednotek a jejich vybavení. Obrovská vzletová a přistávací paluba na zádi umožnuje nejen souběžný provoz dvou vrtulníků SH-60 nebo vrtulníku a vrtulníkových UAV (MQ-8). Je dostatečně rozměrná (cca 2 x větší než na torpédoborcích DDG-51) i pro velké stroje jako je CH-47, CH-53 nebo MV-22. Zádový dok zase umožňuje skladování a snadné spuštění/nalodění za plavby dvou velkých 11 metrových člunů typu RHIB. Pro srovnání: torpédoborce třídy A. Burke běžně převážejí jen 7 metrové RHIB, které se musí spouštět/nakládat jeřábem na boku lodi.

    • Starlight
      21:01 29.12.2018

      5) Budoucí křižníky

      Torpédoborce třídy A. Burke Flight III už zřejmě vyčerpaly růstový potenciál původní konstrukce, která má své počátky na přelomu 70. a 80. let. A to zejména z hlediska dostupného prostoru, rezervy výtlaku a dostupné elektrické energie.

      V posledních dvou letech se ve specializovaných médiích začaly, čím dá častěji objevovat zprávy o vážně míněných plánech US NAVY pořídit si co nejrychleji křižníky nové generace, zatím označované jako „Large Surface Combatant“.

      Po dokončení stavby torpédoborců A. Burke Flight III okolo roku 2031 by mohly začít dodávky nových protiletadlových/protiraketových křižníků stejně schopných jako zrušené křižníky CG(X). Tedy pokud to finance dovolí, protože hlavním „konkurentem“ v rozpočtových prioritách bude stavba strategických raketonosných ponorek třídy Colombia (SSBN-826).


      Nové křižníky budou používat řadu technologií tak draze vyvinutých pro torpédoborce DD(X) třídy Zumwalt. Velmi pravděpodobně to bude integrovaný elektrický pohon IPS, bojový a lodní řídicí systém TSCE, automatizované systémy pro redukci členů posádek (jako je například automatický hasící systém). Hovoří se také o možnosti v budoucnu instalovat větší protiraketové střely, což nahrává novým vertikálním silům typu Mk.57.

      Křižníky budou mít stealth charakteristiky. Nicméně v současnosti není známo, zda námořnictvo bude chtít jen částečně sníženou zjistitelnost nebo maximální na úrovni torpédoborců DDG-1000. To bude záležet na požadovaných úkolech pro budoucí křižníky. Při doprovodu svazů letadlových, výsadkových a jiných velkých lodí, kde musí vyzařovat výkonný radar a stealth nemá takový význam. Naopak tomu bude, pokud se bude po křižnících chtít, aby působily i samostatně nebo ve skupině s dalšími obtížně zjistitelnými plavidly.

      Některé zdroje naznačují, že požadavky námořnictva na křižníky by mohly definovány už v roce 2019 a první křižník pak objednán už někdy v letech 2023-24. Pravděpodobně bude požadavek na použití již prověřených a zavedených technologií a platforem, což by mohlo favorizovat lodě třídy DDG-1000, nebo alespoň jejich klíčové systémy s výjimkou radaru.

      Radar bude totiž postaven na technologiích nejmodernějšího protiletadlového/protiraketového radaru US NAVY typu AN/SPY-6(V)1 z třídy A. Burke Flight III. Ostatně vývoj tohoto radaru byl původně pod označením AMDR zahájen pro zrušené křižníky CG(X). Vyvíjený AN/SPY-6(V)1 pro torpédoborce FLight III by měl vidět poloviční cíl na dvounásobnou vzdálenost než radary řady AN/SPY-1D na stávajících torpédoborcích A. Burke Flight I-IIA.

      Díky větším rozměrům a výtlaku nových křižníků a přebytku elektrického výkonu z IPS pohonu se plánuje, že radar na nových křižnících by mohl mít větší antény (22 x 22 stop) než vyvíjená verze AN/SPY-6(V)1 pro torpédoborce Flight III (14 x 14 stop). To už bylo ostatně plánováno pro původní křižníky programu CG(X). Pro srovnání - dnešní radary řady AN/SPY-1D mají anténu o průměru přibližně 12 stop.

      U radarů řady AN/SPY-1D s úpravami pro balistickou obranu se odhaduje, že by mohly mít dosah okolo 750 km na balistickou střelu tvořenou posledním stupněm a hlavicí. A na oddělenou bojovou hlavici zhruba polovinu. Nové radary řady AN/SPY-6 založené na AMDR pak určitě přeskočí hranici 1 000 km. Předpokládá se, že cílem námořnictva je dát na plavidla radar s protiraketovými možnostmi odpovídajícím nebo dokonce překonávající některé specializované pozemní radary jako je například AN/TPY-2 systému THAAD (v přehledové funkci dosah 1800-2000 km, ve funkci střeleckého radaru okolo 600 km, zdroje se ale velmi liší a lze nalézt i jiné věrohodně zdůvodňovaná nebo citovaná čísla).

      Lodní protiraketová obrana s radary AN/SPY-6(V)1 a jeho větší křižníkovou verzí tak bude méně závislá na datech z externích zdrojů (například výstražných satelitů) a bude se moci lépe vypořádat nejen z různými proti zemními a protilodními balistickými střelami, ale také s různými hypersonickými zbraněmi velkého dosahu, které se vyvíjejí v Rusku a Číně. Ty už záměrně nebudou létat ve studeném kosmu po předvídatelných balistických drahách, ale budou létat a manévrovat níže, v horních vrstvách atmosféry.

    • Starlight
      21:01 29.12.2018

      6) Pobřežní operace

      Hlavní specialitou torpédoborců DD-21, DD(X)/DDG-1000 Zumwalt měla být schopnost operovat v nepřátelských pobřežních vodách jak ve svazu dalších lodí, tak samostatně. Předpokládalo se, že při poskytování palebné podpory se v některých scénářích mohou lodě přiblížit až na 25 námořních mil k pobřeží. Tedy těsně za běžný optický a radarový horizont jiných lodí.

      Hlavním hrozbou při pobřežních operacích neměly být námořnictva a letecké síly supervelmocí, ale zejména pobřežní raketové baterie/radary, rychlé čluny a minová pole. Tedy typický scénář platný pro 90. letá a počátek tisíciletí. US NAVY v prezentacích nejčastěji ukazovalo mapy pro Perský záliv na východ od Hormuského průlivu nebo pobřeží Severní Koreje s důrazem na uzavřené Žluté moře mezi Korejským poloostrovem a čínskou pevninou.

    • Starlight
      21:02 29.12.2018

      7) Obtížná zjistitelnost

      Proto bylo na třídě Zumwalt (DDG-1000) vše přizpůsobeno multispektrální obtížné zjistitelnosti.

      a)

      Nejvíce viditelnou je ta radarová. Tu tvoří několik základních principů.

      Všechno vybavení se muselo ukrýt dovnitř zvláštně tvarované lodi. To mělo ovšem za následek nárůst výtlaku. Definiční studie na začátku 90. let ukázaly, že stealth konstrukce o výtlaku 14 000 tun může nést stejné vybavení jako konvenční loď o výtlaku 9 000 tun. Což poměrně přesně odpovídá srovnání DDG-1000 vs DDG-51.

      Dalším principem je minimalizace plochy trupu a nástaveb vystupující nad hladinu. Díky tomu základní rozložení ploch vypadá jako moderní obdoba lodi USS Monitor z 19. století. Torpédoborec má velké balastní nádrže, které mu umožnují do určité udržovat požadovanou výšku ponoru. Potah lodi je dále pokryt RAM materiálem pohlcujícím radarové záření.

      Nejvíce je ale diskutované výsledná forma tvaru trupu označovaného v angličtině jako „wave piercing tumblehome hull". Nejlepší autor o moderní vojenské námořní technice to do češtiny překládá opisem jako ostrá příď s malým vztlakem a kvazihruškovitý průřez trupu.

      Udává se, že výsledná efektivní odrazná plocha (RCS) torpédoborce Zumwalt (DDG-1000) by měla být 1/50 RCS torpédoborce A. Burke (DDG-51). Ten má také už určité prvky stealth a jeho RCS by prý měla být o poloviční než u křižníků třídy Ticonderoga (CG-47), respektive jen o něco menší než RCS u fregat třídy O.H. Perry (FFG-7).

      Ve výsledku by se torpédoborec DDG-1000 měl na radarech jevit jako menší rybářská loď. Protivník bude mít hlavní problém nejen s detekcí, ale hlavně identifikací, protože v kombinaci s reálným civilním lodním provozem na mořích to znamená, že bude nutné provádět vizuální identifikaci ze vzdálenosti, která bude hluboce v dosahu obrany torpédoborce.

      b)

      Lodě mají potlačenou infračervenou signaturu. systém ISEE & HSS (Infrared Suppression Engine Exhaust and Heat Suppression System) používá mořskou vodu k ochlazování výstupních plynů pohonu, povrchu trupu a nástaveb.

      c)

      Snižování magnetické signatury má zase na starosti automatický demagnetizační systém HTSDGS (High-Temperature Superconducting Degaussing System), který přizpůsobuje magnetickou signaturu lodi okolí.

      Pracuje se supravodivými kabely chlazenými inertním héliem. Oproti starší technologiím pracujícím s měděnými kabely je tento systém lehčí až o 50% a potřebuje o 90% méně vodičů, protože díky většímu přenášenému proudu (údajně 200 A vs 17 A) si vystačí s přibližně 10 krát menším počtem smyček. Nový supravodivý systém pracuje jen s nízkým napětím (prý okolo 5V), kdežto starý systém vyžadoval vysokonapěťové napájení ve stovkách voltů.

      d)

      Na lodích třídy Zumwalt je důsledně použito odhlučnění a tlumení vibrací typické pro ponorky. Například vibrující zdroje hluku jsou uloženy na odpružených rámech nebo je provedeno pečlivé tvarování potrubí a kanálů. Jedním z prvků, který také snižuje hlučnost je použití pevných stabilizačních kýlů nebo lodních šroubů s pevnými lopatkami. Reversní chod se řeší pomocí změny směru otáčení elektromotorů.

      Právě velmi moderní integrovaný elektrický pohon IPS, kde odpadá potřeba hlučných převodovek mezi turbínou a lodním šroubem přispívá ke snížení hlučnosti. Lodě třídy Zumwalt jsou poháněny integrovanou pohonnou/elektrickou sestavou IPS s úctyhodným elektrickým výkonem 78 MW. Základ soustavy tvoří dvě britské plynové turbíny Rolls-Royce MT30 (odvozené z leteckých motorů Trent 800 pro Boeingy 777) s elektrickými generátory Curtis-Wright, každý s elektrickým výkonem 35,4 MW. A dvě menší pomocné energetické jednotky Rolls-Royce RR4500 s plynovou turbínou MT5S, každá s elektrickým výkonem po 3,8 MW.

      Pro srovnání: torpédoborce A. Burke Flight IIA s radarem řady AN/SPY-1D mají elektrické generátory o maximálním výkonu 9 MW. Modernizované Flight III s výkonnějším radarem AN/SPY-6(V)1 mají až 12 MW díky novým energetickým jednotkám odvozených z typu Rolls-Royce RR4500 třídy Zumwalt.

      Odběr proudu závisí na rychlosti plavby. Do rychlosti 14 uzlů postačují k pohonu jen menší jednotky RR4500, což samozřejmě snižuje hlučnost plavidla. Při rychlosti 20 uzlů by mělo být k dispozici až 58 MW elektrické energie pro ostatní palubní systémy. Například původně uvažována kombinace radarů SPY-3 a SPY-4 měla mít celkový elektrický příkon 2 MW.

      Výsledkem je, že lodě třídy Zumwalt jsou údajně stejně hlučné jako první ponorky třídy Los Angeles a jsou o cca 25-32 dB tižší (vyjádřeno hladinou akustické intenzity vůči referenci) než torpédoborce A. Burke. Každých 20 dB znamená o řád (10x) menší hodnotu akustického tlaku (vůči referenci).

      e)

      Kontrola vyzařovaného elektromagnetického vyzařování lodi. Lodě Zumwalt mají komplexně řešenou integraci všech palubních systémů, senzorů, vysílačů a zbraní do bojového a lodního řídicího systému TSCE (Total Ship Computing Environment), který zpracovává vstupy z 30 tisíc palubních čidel. Z můstku nebo bojového velícího střediska tak lze snadno centrálně kontrolovat a řídit úroveň elektromagnetického vyzařování lodi (EMCON) až po úplně pasivní režim bez vyzařování.

      Více stručných informací o systému TSCE lze nalézt zde: https://foxtrotalpha.jalopnik.com/the-navys-newest-linux-powered-command-center-is-right-1682363296

      TSCE je mimochodem použit i na nejnovější třídě letadlových lodí G. Ford (CVN-78).

    • Starlight
      21:02 29.12.2018

      8) Obrana proti minám

      Kromě akustické detekce sonary/hydrofony lodí, ponorek, atd. je potlačená akustická a magnetická signatura lodi důležitá při operacích v pobřežních vodách s minovými poli tvořenými nekontaktními minami s akustickou nebo magnetickou iniciací.

      Lodě třídy Zumwalt jsou vybavené zajímavou palubní sadou senzorů pro detekci min. V přídové hrušce je kromě „běžného“ středně frekvenčního sonaru typu AN/SQS-60 s širokým kruhovým pokrytím (pro detekci ponorek a torpéd) i další sonar typ AN/SQS-61. Podobně jako na ponorkách třídy Virginia (SSN-774) je to vysokofrekvenční sonar se dopředným zorným polem, který je určen k detekci min během plavby.

      Lodě jsou podobně jako letouny F-35 vybaveny elektrooptickým systémem s celokruhovým snímáním, který snímá situaci okolo lodě a zobrazuje ji na všudypřítomných velkých zobrazovacích panelech na můstku nebo v bojovém řídícím centru. Systém tvoří pětice otočných hlavic s TV a IČ kamerou a velmi chytrý software, který by měl automaticky nalézt, sledovat a identifikovat dění a objekty okolo lodi, včetně periskopů ponorek a některých typu min (správněji objektů, které vypadají jako miny).

      Schopností detekce některých typů min se také chlubí výrobce radaru AN/SPY-3.

    • Starlight
      21:03 29.12.2018

      9) Zbraně

      a) Raketová výzbroj a palubní senzory

      Raketová výzbroj je umístěna pouze ve 20 vypouštěcích silech Mk.57. Každé z nich má 4 vertikální vypouštěcí zařízení (VVZ). Tedy celkem 80 VVZ. Do každého lze nabít jednu střelu o plném průměru (Tomahawk, SM-2/6, VL-ASROC) nebo čtveřici menších střel (ESSM).

      V současnosti by měli mít torpédoborce třídy Zumwalt (DDG-1000) značené jako podtřída Flight I integrovány následující typy řízených střel:

      - Protiletadlové RIM-162 Enhanced Sea Sparrow Missile (ESSM)
      - Protiletadlové RIM-66M Standard Missile-2 (SM-2MR) Block III (je více variant tohoto bloku),
      - Protizemní RGM-109D/E Tomahawk Land Attack Missile (TLAM) Block III/IV
      - Protiponorkové RUM-139 Vertical Launch Anti-Submarine Rocket (VLA).

      Torpédoborce nejsou vybaveny žádným specializovaným aktivním systémem blízké vlastní obrany (CIWS). Tuto obranu by měli zajištovat střely ESSM v kombinaci s radarem AN/SPY-3). Protože AN/SPY-3 je moderní víceúčelový radar typu AESA, dokáže kromě vyhledávací funkce, současně také ozařovat cíle pro koncové polo aktivní navedení střel ESSM Block I. Tyto střely jsou ve střední fázi letu naváděny svojí inerciální jednotkou a korekcemi přenášených z paluby lodi datalinkem radaru AN/SPY-3).

      AN/SPY-3 (X pásmo) by měl být schopen zachytit více cílů (údajně až 1 000) a mít lepší detekční schopnost poblíž pobřeží než starší radiolokátor řady AN/SPY-1D (S pásmo) systému AEGIS na torpédoborcích A. Burke IIA. V rámci zastavení navyšování nákladů torpédoborce přišly v roce 2010 o plánovaný moderní přehledový radar AN/SPY-4 (S pásmo), jehož funkci musí nahradit přeprogramovaný víceúčelový radar AN/SPY-3 (X pásmo). Nicméně původní místo v nástavbě pro ně zůstalo do budoucna zachováno. Bez původně plánovaného specializovaného přehledového radaru AN/SPY-4, má ale samotný víceúčelový radar AN/SPY-3 menší dosah v přehledovém režimu než radary řady AN/SPY-1D.


      V roce 2018 se měly uskutečnit první ostré protiletadlové střelby střelami ESSM Block I na moři ze speciální zkušební platformy Self Defense Test Ship (SDTS). SDTS je vyřazený torpédoborec DD-964 třídy Spruance, který je vybavený hlavními elektronickými prvky lodí třídy Zumwalt (AN/SPY-3, TSCE, VVZ).

      Všechny zbraně konfigurace Flight I by měly být vyzkoušeny a kvalifikovány do května 2020, kdy se předpokládá dosažení počátečních operačních schopností IOC u první jednotky USS Zumwalt (DDG-1000). Torpédobroce DDG-1000 by už nyní měly být konstrukčně kompatibilní i s novými střelami ESSM Block II s aktivní radiolokační hlavicí. IOC s těmito střelami, které jsou stále ve vývoji, by mělo být dosaženo na různých třídách plavidlech US NAVY v rozmezí let 2020-2023.


      Pro protiponorkový boj jsou torpédoborce vybaveny vysoce integrovaným sonarovým systémem AN/SSQ-90, který kromě již zmíněných sonarů AN/SSQ-60 a AN/SSQ-61 v příďové hrušce také zahrnuje aktivní/pasivní vlečnou sonarovou síť AN/SQR-20 MFTA (TB-37U), vlečenou protitorpédovou návnadu a až 2 protiponorkové vrtulníky SH-60R s protiponorkovými torpédy, vlastním aktivním ponorným sonarem a sonarovými bójemi. Vrtulníky je přes datalink propojený s bojovými systémy mateřské lodi.

      Po oficiální změně primární role lodí této třídy v listopadu 2017 z pobřežní protizemní na oceánskou platformu pro útoky na hladinové cíle byla letos objednána integrace další nové raketové výzbroje:

      - univerzální protizemní/protilodní střely Maritime Strike Tomahawk (nová verze střel vzniklých modernizací starších střel Tomahawk Block IV)
      - protiletadlové střely RIM-174 Standard ERAM známější jako Standard Missile 6 (SM-6), které mají vlastní aktivní koncové navedení díky radiolokačnímu senzoru ze střel AIM-120 AMRAAM. To umožní torpédoborcům třídy Zumwalt střílet na větší vzdálenost nebo za radarový horizont a uvolní kapacitu radaru na sledování/ozařování jiných objektů.

      Torpédoborce jsou vybavené funkcí Cooperative Engagement Capability (CEC). To je síťový systém řízení palby, kdy zdrojem zaměřovacích a naváděcích dat v reálném čase pro střely torpédoborce může být jiná loď nebo letadlo (E-2, F/A-18E/F, F-35) integrované do systému CEC. Funkce zahorizontální střelby střelami SM-6 s pomocí externího zdroje navádění by měla být podle stávajících plánů dokončena do konce roku 2021.

      Vlastní střely Maritime Strike Tomahawk jsou stále ve vývoji. Do roku 2022, kdy by mělo být dodáno okolo 160 modifikovaných střel námořnictvu, je plánováno dosažení jejich počáteční operační způsobilosti IOC. Integrace do lodí třídy Zumwalt by měla být podle stávajích plánů dokončena do září 2023.

      Střely ESSM, SM-2 a SM-6 lze použít i proti hladinovým cílům, nicméně zejména v případě střel SM-6 platí, že jsou několikanásobně dražší než střela Tomahawk.

      Kromě palubních senzorů torpédoborce měly být v základu vybaveny všemožnými stávajícími komunikačními prostředky pro všemožné datové sítě amerického námořnictva. S tím jak vývoj v této oblasti rychle pokračuje, tak se plánuje přidání dalších nových komunikačních prostředků. Zejména těch, které zlepší schopnost torpédoborce sledovat, identifikovat a zaměřovat námořní a pozemní cíle na velmi dlouhé vzdálenosti. Jedním z nových systémů je datalink Network Tactical Common Data Link (NTCDL), který umožňuje přenos průzkumných informací jako jsou obrázky nebo video v reálném čase z průzkumným platforem v cílové oblasti (letadlo, UAV, ..).

      Další novinkou je plánovaná integrace systém SPIRAL pro kybernetickou válku. Všechno je to hrozně tajné, ale systém by zřejmě měl mimo jiné umožnit s pomocí palubních zdrojů (například systém REB AN/SLQ-32 SEWIP Block 2) nebo externích zdrojů dat, analyzovat rádiové signály a dešifrovat informace v nich obsažené. Vše zřejmě kvůli možnosti nalezení, sledování a identifikaci časově kritických námořních cílů.

    • Starlight
      21:05 29.12.2018

      b) Kanóny AGS (Advanced Gun System)

      Superkanóny Mk.51 Gun Weapon Systém (GWS) neboli AGS (Advanced Gun System) 155mm/62 od BAE Systems jsou v podstatě hlavní průšvih této třídy lodí. Pěkné video výrobce: https://www.youtube.com/watch?v=T5LYPMRMVUs

      Kanóny dosud při zkouškách fungovaly dobře. Bohužel vzhledem k vysoké předpokládané ceně speciální munice, námořnictvo nakoupilo ve FY 2015 pohých 150 granátů LRLAP po 480 tisících USD za kus na základní zkoušky kanónů (https://www.armadninoviny.cz/americke-torpedoborce-zumwalt-nemaji-cim-strilet.html). Už ale nekoupilo plánovaných pár tisíc sériových granátů potřebných pro vojskové zkoušky lodí na moři.

      Bez ohledu na tuto skutečnsot US NAVY oficiálně deklarovalo, že všechna plavidla dokončí s plánovanými dvěma kanóny Mk.51 AGS. Přestože pro ně nemá použití a zabírají většinu lodního prostoru na přídi před nástavbami. Teprve v budoucnu se rozhodne o dalším postupu. Tedy jiné znění než je v článku.

      US NAVY v současnosti žádným běžící program náhrady granátů LRLAP nemá a neplánuje. Oficiálně jen monitoruje situaci na trhu. Zřejmě čeká, jak dopadnou vývojové programy dalekonosného dělostřelectva US ARMY (https://www.armadninoviny.cz/americka-samohybna-houfnice-paladin-s-dostrelem-130-km.html). US ARMY experimentuje s novými kanóny ráže 155 mm s hlavněmi dlouhými 58 ráží, výkonnějšími náplněmi a hlavně novou dálkovou municí.

      Nová armádní dálková munice bude v principu podobná granátům LRLAP. Tedy naváděný (INS/GPS) dělostřelecký projektil s pomocným raketovým motorem (RAP), který pomocí aerodynamických řídících a vztlakových ploch klouže po nebalistické křivce směrem na cíl.

      V každém případě, i když US ARMY uspěje a bude objednána sériová výroba s přiměřenými cenami, nelze pozemní granáty US ARMY nabít do námořního děla AGS a jeho automatického nabíjecího systému. Ráže 155 mm je sice stejná, ale námořní kanóny Mk.51 mají násobně větší délku a hmotnost granátu (cca 1 m / 100 kg), větší objem nábojové komory, mnohem větší výmetnou náplň (22 kg), která musí být v kovové nábojce. Stoupání vývrtu hlavně námořního kanónu je větší a uděluje granátu menší rotaci, protože námořnictvo u kanónu AGS nepočítalo se s tradičními krátkými granáty stabilizovanými rotací, jak je běžné u pozemního dělostřelectva.

      Proto je možné, že pokud se někdy zadaří, tak místo nákladného předělávání kanónů, nabíjecího mechanismu a podpalubních zásobníků bude jednoduší použít nejdražší komponenty vzniklé z armádního vývoje (jako je naváděcí systém, systém aerodynamického řízení letu, baterie, rozbuška, atd.) a rehostovat je do původního těla granátů LRLAP.

      A proč si dalo US NAVY takovéto požadavky na takto výkonné, ale unikátní kanóny a munici? Požadavky na parametry dělostřelecké podpory definovala námořní pěchota USMC. Ta požadovala stejnou intenzitu střelby jako má dělostřelecká baterie USMC se šesti kanonovými houfnicemi ráže 155 mm. Z toho vyplynul původní požadavek na 12 ran za minutu pro každý z dvojice kanónů. Reálně bylo dosaženo jen 10 ran/min na kanón, tedy 20 ran/min na loď. Rychlost střelby je u moderních lodních kanónů udržitelná dlouhodobě díky vodnímu chlazení hlavní a automatickému nabíjení.

      USMC požadovalo dostřel minimálně 63 NM a ideálně až 97 NM a více, tak aby loď ve vzdálenosti 25 NM od pobřeží pokryla požadovaný operační prostor USMC (dosažitelná hodnota byla nakonec 68 až 74 NM v závislosti na zdroji dat). USMC požadovala přesnost palby nejhůře 50 m CEP a ideálně 20 m CEP. Co USMC také chtělo, byla reakční doba 2,5 minuty (od okamžiku zaslání požadavku na palebnou podporu do výstřelu). Proto jsou kanóny AGS plně automatizované. Nabití, naprogramování cílových souřadnic a natočení věže a kanónu by mělo proběhnout do 30 sekund. Zbytek času zabere zpracování informací a rozhodovací proces obecně.

      Kanóny AGS mají na torpédoborcích třídy DDG-1000 pohotovostní zásobu munice okolo 300 nábojů na zbraň (600 na loď). Další inovací je možností kontinuálního doplňování nábojů do zásobníku během palby pomocí paletizované munice dopravované z vrtulníkové paluby speciální muniční šachtou. Pro srovnání – stávající kanóny Mk.45 Mod 2 ráže 127 mm/54 mají se zavedenou municí maximální dostřel jen 14 NM a pohotovostní zásoba munice ve věži je jen 20 nábojů, pak se musí ručně zásobník doplnit.

      US NAVY se s vývojem dalekonosné munice obecně nedaří. V rámci zlepšení dostřelu pro palebnou podporu pozemních jednotek byl v 90. letech modernizován standardní kanón US NAVY typu BAE Systems Mk.45 Mod 2 ráže 127 mm s ahlvní dlouhou 54 ráží (127 mm/54) na verzi Mk.45 Mod 4 s hlavní dlouhou 62 ráží (127 mm /62). Tyto kanóny se začaly instalovat na nově vyráběné torpédoborce A. Burke Flight IIA (od jednotky DDG-81). Pro tyto kanóny se počítalo s novou dálkovou municí Mk171 ERGM nebo alternativní BTERM. Jejích vývoj byl ale pro technické problémy zastaven už v roce 2008.

    • Starlight
      21:06 29.12.2018

      10) Testování plavebních vlastností

      Tato kapitola je speciálně věnována cernakusovi, který tu zaperlil dvěma následujícími výroky:

      1. „Samozřejmě také byla chyba, že se některé další obory, jako je hydrodynamika thumblehome wavepiercing trupu v chaotickém prostředí rozbouřeného moře neměla odložit tezí - však to časem naše superpočítače zoptimalizují, protože se to ukázalo zcela neřešitelné a dodatečně se tam cpal aktivní kompenzační systém, se kterým se nepočítalo a tak to byla vyloženě bastlírna na koleni a stejně to spolehlivě nefunguje. A takových zásadních vývojových chyb, za které měli být vedoucí konstruktéři posazení do tepláků, tam bylo více“

      2. „Jo, jenže když je sea-state >3, pak rychlost a spotřeba letí do prvkančic. A taky to dělá děsný rambajz. O faktu, že při sea-state >6 hrozí reálné převrácení na bok a následné potopení i přes snahu aktivního balastního systému ani nemluvě.“

      Cernakus by se k vojenské technice asi neměl vůbec vyjadřovat. Na AN si v podstatě jen opakovaně záměrně vymýšlí či ještě hůře. Asi to je patologické, protože realita se nejvíce blíží přesnému opaku toho, co napíše. I informace na běžné Wikipedii obsahují více pravdivých a užitečných informací.


      Specialisté na konstrukci lodí u výrobce i US NAVY si samozřejmě byli vědomy toho, že z hlediska stealth vlastností ideální tvar trupu „wave piercing tumblehome hull" pro lodě DD-21 a DD(X)/DDG-1000, bude velkou výzvou pro plavební vlastností a stability obzvláště. Proto to rozhodně neponechali na superpočítačích, jak mylně píše cernakus. Vše se naopak ověřovalo rozsáhlými zkouškami na různých modelech a demonstrátorech a na konec pochopitelná i na první vyrobeném torpédoborci.

      Torpédoborce třídy Zumwalt jsou navrhovány na provoz do stavu moře 8 včetně (dle WMO, vlny 9-14 metrů). US NAVY předpokládá, že během 35 let života se tyto mimořádné plavební podmínky (stav moře 7 a 8) vyskytnou jen během 400 dní. Loď by si do stavu moře 5 (včetně) měla držet směr ve vlnách za všech rychlostí bez ohledu na jejich směr. Ale v rozbouřeném moři (stav moře 7 a více) se očekávaly výzvy v boční stabilitě. Tyto výzvy popisuje zveřejněná matematická analýza námořního výzkumáku v Carderoku. Tvar trupu DDG-1000 je statisticky více náchylný na převrácení při náhodných vlnách šikmo zezadu při stavu moře 8 a je více citlivý na polohu těžiště než konvenční design trupu.

      Proto se nenechalo nic náhodě a uvedené jevy se zkoumaly. Ve výzkumném ústavu námořnictva Carderock Division of the Naval Surface Warfare Center u řeky Potomac v Marylandu byl postaveny a zkoušeny zmenšené modely pro bazénové zkoušky a také velký model tažený v reálu na moři za lodí. Byl také vyroben RC model v měřítku 1:20, který se zkoušel venku na řece i na moři. Během bazénových zkoušek se modely vystavily stavu moře 9, což odpovídá hurikánu. Různé modely trupu jsou ukázány v tomto videu z roku 2007 s tehdejším komentářem magazínu/webových stránek Defense News: https://www.youtube.com/watch?v=R-s3S3F8Mao

      Vrcholem zkoušek s „maketami“ se stalo v roce 2005 postavení zmenšeného technologického demonstrátoru torpédoborce v měřítku 1:4. Demonstrátor měl délku 41 metrů a výtlaku 109 tun. Toto malé řízené plavidlo, které bylo schopno dosáhnout rychlosti až 18 uzlů, dostalo označení „Advanced Electric Ship Demonstrator (AESD)“ nebo „Sea Jet“. Ten sloužil také k ověřování hlučnosti nebo odolnosti na podvodní výbuchy. Velmi pěkná reportáž z výzkumné základny US NAVY Acoustic Research Detachment (ARD) na jezeře Pend Oreille v Idahu včetně fotografií demonstrátoru AESD je v tomto výborném článku: https://foxtrotalpha.jalopnik.com/the-navys-most-vital-and-secretive-submarine-base-is-in-1590794426

      Plavební vlastnosti a stabilita se během let staly oblíbeným tématem některých kritiků. Nicméně novináři si časem všimli, že nezaujatí nezávislý odborníci na konstrukci lodí se shodli na tom, že nemohou tento radikálně nový tvar trupu zhodnotit, protože s ním nemá nikdo prakticky ověřenou zkušenost. Kromě lidí, kteří pracují na programu DD-21/DD(X)/DDG-1000. A ti pochopitelně tvrdí, že to bude bezpečně fungovat.

      Je známo, že v konstrukci torpédoborců byl aplikovány dva pomocné konstrukční prvky pro zlepšení příčné stability. Prvním jsou pevné (pasivní) boční stabilizační kýly po celé délce střední části trupu. Aktivní ploutvové stabilizátory nebyl použity kvůli zvýšení hlučnosti.

      Druhým prvkem jsou velké balastní nádrže, které dokáží zvětšit výtlak lodě až o 1800 tun. S jejich pomocí se reguluje poloha těžiště a působiště vztlaku, respektive může udržovat optimální hloubku ponoru (radarová signatura) při spotřebování paliva nebo munice, nebo naopak při zaplavení vodou při poškození trupu. Podélnou stabilitu lodi naopak zlepšuje ostrá příď, která se prořezává vlnami a loď se tolik podélně nehoupe na vlnách.

      Během zkoušek první vyrobené jednotky USS Zumwalt (DDG-1000) byly naplánovány dvě zkušební kampaně na velmi rozbouřeném moři. Jedna (bez zbraňových systémů) proběhla ve druhé polovině roku 2017 a další (včetně zbraňových systémů) je plánována na rok 2019.

      Design trupu (či některých prvků) torpédoborců třídy Zumwalt se už stal volnou inspirací pro další konstrukce, tak uvidíme časem, jestli vznikne nová móda: http://www.navyrecognition.com/index.php/focus-analysis/naval-technology/6106-inverted-bow-warships-back-in-the-aegean-sea.html

  • Faakta_
    14:48 14.12.2018

    pochybuji o existenci protilodního Tomahawku 1700 km. Tohle je utopie. S velkými problémy vyvýjejí LRASM 400 km a najednou by tu měla být protilodní střela 1700 km o))

    • Czertik
      19:23 14.12.2018

      A ta tvoje o 1700 tomahawku je zalozena na cem ? Zvlast kdyz tu spoustu kremroli bere jako zaruceny fakt to ze rusove maji protilodni zbrane s doahem pres 1500km (jiny clanek).

    • Starlight
      01:26 15.12.2018

      Faakta_ tady máš fakta běžně dohledatelná na webu:

      1. Tady máš záběry z roku 2013 na jednu z prvních demonstračních zkoušek střely RGM-109E Block IV označované jako "Tactical Tomahawk (TACTOM)" proti pohyblivému námořnímu cíli: https://www.youtube.com/watch?v=TOfNNyvplWk

      2. Tady máš pohled do továrny na Tomahawky: https://www.youtube.com/watch?v=FzXW2GZh4qs A copak tam říkají v čase 1:08 ? Že má dolet okolo tisíc plus mil. Tak to máme okolo těch 1700 km. „..Těch tisíc mil těch tisíc mil
      má jeden směr a jeden cíl ...“.

      3. S Waldemarem Matuškou si můžeš prozpěvovat refrén „..Těch tisíc mil těch tisíc mil má jeden směr a jeden cíl ..“: https://www.youtube.com/watch?v=rDNyqBJqENY

      4. Za způsob účasti v této diskuzi a neochotu si zjistit základní údaje tě nemine role v pokračování tohoto filmu: https://www.youtube.com/watch?v=HIEaauJ5Ff0

      Pro ostatní více podrobností:

      5. Univerzální protizemní/protilodní Tomahawky Block IV nebudou nově vyrobené, ale budou postupně modernizovány během probíhajících recertifikací/generálních oprav stávajících střel Block IV.

      6. Recertifikace jsou naplánované po 15 letech z celkových 30 let plánovaného technického života.

      7. HW a SW pro tuto protilodní funkci tzv. „Maritime Strike“ jsou stále ve vývoji. Do roku 2022, kdy by mělo být dodáno okolo 160 modifikovaných střel, je plánováno dosažení počáteční operační způsobilosti IOC.

      8. Tedy přesně v době, kdy je plánováno plné předání do služby třetího torpédoborce USS Lyndon B. Johnson (DDG-1002) a dokončena integrace Maritime Strike Tomahawk napříč třídou Zumwalt.

      9. Celkem by od roku 2019 mělo recertifikací projít okolo 4 000 dříve vyrobených střel RGM/UGM-109E Block IV TLAM-E. V roce 2023 by produkční tempo mělo dosáhnout až 350 střel ročně.

      • .Fakta
        09:03 18.12.2018

        ano je to stále ve fázi pokusů a omylů.....vůbec není jisté, že se to podaří, tipuji že ne. Stále nerozumím, proč by vyvíjeli LRASM s doletem cca 400-500 km, když podle tebe umí Tomahawk 1700. Neskákej na všechno hned jak malý Jarda a zapni mozek

        • logik
          12:29 18.12.2018

          Máš jedinej důkaz, že omylů? Nebo svůj názor stavíš na trollí víře?

          Jinak, Tomahawk je nejméně o 200kg (zdroje se liší) těžší raketa (více paliva), o metr delší (aerodynamika versus prostor v pumovnici) raketa, bez snahy o stealth tvar (opět může mít aerodynamické výhody), LRASM dále myslím je schopna více způsobů finální navigace (takže nese asi těžší vybavení), takže spolu s tím, že skutečný dostřel LRASM není zmán, není v rozdílu dostřelu těchto raket zas tak nic divného,

          Starlighte, neuměl bys jejich schopnosti, co se týče finální navigace, porovnat?

          • Starlight
            00:26 24.12.2018

            @Logik 12:29 18.12.2018

            Ty střely se pochopitelně liší. Celkově se moc informací dosud nezveřejnilo, jsou to spíše jen náznaky, čím se výrobci během vývoje zabývali. Popisuji možnosti útoku na pohyblivý námořní cíl. Schopnost útoků na stacionární cíle je zachována na stejné úrovni jako u výchozích verzích těchto střel.

            RGM/UGM-109 Block IV Maritime Strike Tomahawk pravděpodobně používá pro námořní útok následující způsoby nevedení – zcela pasivní mód pomocí systému přijímače rádiových signálů/systému radiotechnického průzkumu (ESM) a aktivní mód pomocí palubního radiolokátoru. Pochopitelně budou asi možné kombinace obou metod, kdy se na poslední chvíli zapne radiolokátor. Zvláštní kombinací pasivní a aktivní metody nabedení je pak navedení pomocí obousměrného datalinku.

            Už základní protizemní verze Block IV má možnost aktualizovat polohu otočných bodů a polohu cíle (jen INS/GPS navedení) a naopak odesílat svoje souřadnice, status či dokonce obrázek z DSMAC čidla během letu pomocí obousměrného datalinku. Ale pohyblivé námořní cíle potřebují mnohem častější aktualizaci dat, prakticky téměř v reálném čase. Tu u protilodního Tomahwku zajištuji externí zdroj (například letoun s výkonným radiolokátorem), který kontinuálně posílá střele zaměřovací data o poloze pohyblivého cíle. Podobný datalink už má průbojná klouzavá puma AGM-154C-1 JSOW Block III.

            AGM-158C LRASM je střela s obtížnou zjistitelností, takže nepoužívá aktivní radiolokátor. Je čistě pasivní – pasivní přijímače rádiových signálů/systému radiotechnického průzkumu (ESM) a zobrazovací infračervené čidlo. Obousměrný data link bude asi stejný jako na Tomahawku.

        • danny
          12:48 19.12.2018

          .Fakta: mohl bys to rozvést? Moc nechápu, proč by se to nemělo podařit. Jak Tomahawky, tak LRASM opakovaně prokázaly, že se umí dostat do cílové oblasti, identifikovat a zasáhnout cíl. A to ve všech produkovaných verzích.
          Jinak otázka proč LRASM, když mají Tomahawk, je fakt hloupá. Jiné úkoly, jiné rozměry atd... Proč na cíl ve vzdálenosti 300 km plýtvat střelou s několikanásobným dosahem, že. Jinak si přečti něco o nového konceptu amerického námořnictva - Distributed Lethality. V jednoduchosti jde o zvýšení počtu protilodních střel na palubách amerických lodí. To tě pak rozměry začnou zajímat docela extrémně.

    • Starlight
      00:25 24.12.2018

      Přikrmím neskutečně velmi hloupého trolla:

      @Faakta_ neboli .Fakta dnes momentálně známý jako _Fakta...

      Podle jepičí životnosti tvých nicků na AN usuzuji, že při vytváření nových registrací nebudeš mít čas, abys to pochopil. Ale chtěl jsi to, tak tady to máš:

      1. Střela AGM-158C LRASM je protilodní odpalovaná z letadel, jak říká její označení. RGM/UGM-109E Tomahawk je zase střela odpalovaná z hladinových lodí/ponorek. LRASM nemusejí vyvíjet už je zavedená ve službě.

      2. Kolik má LRASM dolet? Nejdříve napíšeš 400 km, pak to zvedneš na 400-500 km. A nebude to úplně jiné číslo, třeba 600 km? A nebude skutečný efektivní dosah díky leteckému nosiči 5 000 km a ještě mnohem více?

      3. Zkus si příště do trolení pod dalším novým nikem přidat další nové protilodní střely US NAVY, které jsi dosud neznal: NSM a Harpoon Block II+.

  • Proxy
    15:59 13.12.2018

    Jakým způsobem měly být tyto lodě nasazeny? Proti opětovné palbě z houfnic je ochrání dostřel a neviditelnost, proti letadlům drahé rakety ESSM a proti raketám neviditelnost? Chybí mi stealth integrované CIWS prostředky a vývoj levné munice, která by vyplnila propast mezi hlavními kanóny a dvojicí 30mm.

    Zvláštní koncept. Neviditelností z toho vylezla loď, která mi spíš připadá jako vynořená ponorka – co takhle integrovat pár kanónů do klasické raketonosné ponorky? Obdobně drahá a zbytečná kombinace? x)

    Každopádně pokud se vykašlou na jakoukoli munici pro ty AGS tak ze slibované náhrady bitevních lodí zbyde drahý torpédoborec s nic moc ochranou? No snad dotáhnou do praktického konce railguny, protože z hlediska nutné akumulace elektřiny na to jsou lodě a opevněné pozice ideální.

    • Charlie
      08:10 14.12.2018

      On měl mít původně jako nižší ráži 57mm Mk110, jenže hádejte co - byly moc drahý. Ono NWL teda tvrdí, že třicítky mají stejný výkony jako 57mm (ta prej byla na papíře hrozně nadsazená) a v některejch případech prý překonávají i 76mm, ale je otázka jestli to jeni vychvalování z nouze.

  • Serrafin
    10:17 13.12.2018

    Negativni sklon přídě se, pokud vím, nikdy nepoužíval na žádné plachetní lodi krom galér a závodních speciálů posledních cca 20ti let. Galéry a jim podobné konstrukce nebyly plně plachetní lodě spíš veslařské a pomocnou plachtou a vpředu měly kloun pro taranovaní, to nemělo s hydrodynamikou nic společného. Pre-dreadnoughty měly negativni sklon pouze a jenom pro uplatnění zpevněného klounovce na taranování lodí v boji. Byl to jen a pouze mylný úsudek na základě jediné bitvy u ostrova Vis, kdy rakouské lodě dokázaly taranem potopit italské. A to jen pro to, že italové mizerně stříleli a ještě hůř manévrovali. Když to zkusili rusove u Cušimy tak je japonci rozstříleli dřív než by je mohli ohrozit taranem.
    Nene ten negativní klounovec s výrazně předsazenou "bulbous bow" je jen a pouze pro maximálně dokonalé nautické vlastnosti. Výrazně snížený čelní odpor s minimalizovanou rázovou vlnou okolo trupu. Ta loď jede vodou téměř dokonale. Porovnejte si to třeba s obrázky jiných lodí, kdy čelní vlna přecházi v rázovou okolo trupu a dosahuje někdy skoro výšky paluby. Oni to udělali pro maximalni rychlost a efektivitu výkonu pohonu. Je pravděpodobné, že tím získali i výrazně sníženou zvukovou stopu. Loď se vlnou neprobíjí nevznikají mechanické rázy, stroje nemají kolísající zatížení. Celá soustava je stabilnější nebudou vznikat druhotné akustické jevy. Nevýhodou je ta mokrá paluba, Na druhou stranu přední paluba je téměř bez výstupků kterých by se mohla námraza držet. Co namrzne asi poměrně snadno spadne.

    • danny
      10:50 13.12.2018

      Za normálních podmínek má tumblehome samé výhody. Kromě nautických vlastností ještě vynikající využití vnitřního prostoru a díky hladkému průjezdu vlnami podstatně menší zátěž přístrojů i nákladu. Problém nastává ve specifických situacích, určitá výška vln, silný, nárazový vítr, nutnost ostrého manévrování nebo špatně vyvážený náklad. Poškození trupu s průnikem vody do výdutí je prakticky jistá konečná. Jako určité riziko vidím i to, že stabilita na rozbouřeném moři je závislá na aktivních systémech, u kterých zase hrozí riziko poruchy nebo poškození.

      • GlobeElement
        11:58 13.12.2018

        No ale to aktivní vyvažování mají všechna moderní vojenská letadla. Nebýt neustálé práce počítačů, letadla jako Rafale, Gripen a samozřejmě F-35 by spadly hned po startu (pokud by se jim podařilo vzlétnout).

        A až se proruští fandové dostatečně vyřádí nad tím, jak jsou Američani pitomí, že staví nestabilní letadla, tak SU-37 je taky přirozeně nestabilní.

        • Charlie
          12:26 13.12.2018

          Přirozeně stabilné éro je snadné na pilotáž a odpustí lecjakou pilotní chybu. Přirozeně nestabilí letadlo má zase vynikající manévrovatelnost, ale je to vykoupeno náročnou pilotáží, mnohdy záludnými vlastnostmi (třeba Sopwith Camel a jeho milovaná i proklínaná zatáčka doprava byla takovým příkladem v dřevních dobách letectví) ale zase v rukou zkušených pilotů dokázalo divy (německá esa často za války sedlala tu samou variantu stroje i v době, kdy se vyráběly modernější nástupci, protože jí znali a uměli využít všechny její výhody a znali slabiny). V dnešní době je to pak s použitím počítačem asistovaného řízení ještě dál, éro by bez neustálých úprav řízení ze strany počítače asi spadlo, ale pro pilota je to radost, protože stroj jde radostně do každého i extrémního manévru. Mají to už stroje čtvrté generace (včetně MiGu-29, který měl jakýsi hybrid manuálního a flly-by-wire řízení) a u těch páté to je prostě na dalším levelu...

        • danny
          17:13 13.12.2018

          Už si ty proruský fandy a podobný poznámky strč někam, jo? Je to fakt otravné a dětinské.

          Jinak pokud sis nevšiml, mluvím o aktivním vyvažování u Zumwaltu. U válečné lodi se jaxi počítá s tím, že může dostat trošku víc na prdel, než letadlo. A měla by to vydržet. Proto vodotěsné přepážky, pancéřování atd... Navíc mnohem větší riziko kontaktu s dnem nebo přístavní infrastrukturou. I aktivní vyvažování a ploutvičky se používají v řadě případů pro zvýšení komfortu. U Zumwaltu ale zajišťují, aby se za nepříznivých podmínek nepřevrátil, k čemuž má přirozeně za určitých podmínek jistou náchylnost.

        • GlobeElement
          10:44 14.12.2018

          No u téhle lodě je taktika jiná - zabránit tomu, aby byla zasažena. Není to bitevní loď. Nepočítá se s tím, že zásah protilodní střelou může reálně přežít, chtějí aby ji to vůbec netrefilo.
          Možná je to mylný koncept, ale možná naopak správný, co počkat, jak to dopadne?

      • Starlight
        23:35 13.12.2018

        @Danny

        Napsal jsi: „...stabilita na rozbouřeném moři je závislá na aktivních systémech“ a „I aktivní vyvažování a ploutvičky se používají v řadě případů pro zvýšení komfortu. U Zumwaltu ale zajišťují, aby se za nepříznivých podmínek nepřevrátil, …“.

        Můžeš mi prosím ostatním diskutujícím přesně popsat, jaký aktivní stabilizační systém konkrétně používají lodě třída Zumwalt, případně kde ten systém je umístěný?

        Jako pomůcku ti dám video s pohledem na vnější a vnitřní konstrukci jednotky DDG-1000: https://www.youtube.com/watch?v=MGZabLV4Iq8

        P.S. Pokud přeci jen náhodou nebudeš vědět, rád to prozradím.

        • danny
          11:07 17.12.2018

          Starlight: nemohu, detaily jsem nikde nenašel. Vypadá to, že s poloutvovými stabilizátory jsem mimo. V několika článcích jsem ale četl pochybnosti o kvalitě testování software pro řízení stability a výtky, že většina testů proběhla pouze na modelu. Po detailech řešení jsem nepátral.

        • Starlight
          23:57 17.12.2018

          @ Danny

          Díky za odpověď a snahu.

          Ono se velmi špatně hledá něco, co neexistuje. Třída Zumwalt žádné aktivní ploutvové stabilizátory nemá. Má jen (pasivní) pevné boční stabilizační kýly.

          Ty jsou velmi nepřehlédnutelné na tom videu, které jsem se dával, protože se táhnou přes celou spodní část střední trupové sekce (to je část lodi, kterou tam manipulují).

          Tady jsou ještě jednou v plné kráse na jednotce DDG-1000 před zatopením suchého doku: https://www.youtube.com/watch?v=moSkXCUJHjY

          Pokud si přečteš celou dosavadní diskuzi pod článkem, tak ve světle této drobné, ale důležité skutečnosti, se pak některé diskusní příspěvky (neboj nejen tvůj) dostávají do zcela jiného světla z pohledu znalostí o třídy Zumwalt.

        • danny
          10:52 18.12.2018

          Starlight: já naopak děkuji za nakopnutí. Poznámky k nedostatečně otestovanému software a případným tragickým dopadům na stabilitu v mezních situacích jsem si chybně vyložil jako důkaz aktivního stabilizačního systému a u toho mě automaticky nenapadlo jiné řešení, než ploutve.
          Mám humanitní vzdělání a pohybuji se ve službách v civilním sektoru. Proto se zde do technických diskusí nepouštím, ty si pouze se zájmem čtu. Třída DDG-1000 a LCS mě samozřejmě před lety uchvátily, byly jako zjevení. Takže když začaly vyplouvat na povrch nedomyšlenosti a problémy obou konceptů, bylo to pro mě velké zklamání.
          Přiznávám, že mou skepsi k příliš pokročilým a superlativy ověnčeným řešením značně ovlivňuje obor, ve kterém se pohybuji. Většina skvělých inovací obvykle trpí přemírou moderních technologií a přitom tragickou nedotažeností základní koncepce a absencí selského rozumu. Možná i proto jsem vstřícnější ke kritickým hlasům vůči Zumwaltu a spol.

    • GlobeElement
      11:54 13.12.2018

      Ony to používají i jachty, a u těch určitě nejde o snahu o STEALTH.

      http://www.superyachts.com/motor-yacht-2061/a.htm

      • Charlie
        12:19 13.12.2018

        Říká se tomu "wave-piercing bow" a u jachet jde poslení dobou o dosti módní konstrukci. Je to strašně "cool" proti "klasické" přídi (loď je dlouhá, úzká, celkově vyzařuje rychlost a eleganci), pomáhá to dosahovat vysokých rychlostí, přitom u jachet nemusíme řešit nedostatek vnitřního prostoru (nevozíme ropu nebo železnou rudu, ale pár lidí) ani zalévání přídě (typicky se při horším počasí vůbec nevyplouvá, navíc do určitého stavu moře se tenhle typ přídě a trupu chová líp než "klasika"). Každá konstrukce má něco do sebe a je jen na zákazníkovi co si objedná a projektantovi, jak loď navrhne.

        • GlobeElement
          15:02 13.12.2018

          Hlavně není kam postavit lehátka pro polonahé modelky z Playboye. Nechápu, kdo to může kupovat...

    • Charlie
      12:14 13.12.2018

      Dovoluji si poznamenat, že mícháte dva rysy konstrukce - klounovou příď a tumblehome. Tumblehome je konstrukce trupu s negativním sklonem boků (a tedy užší horní palubou než šířka trupu na čáře ponoru). Pokud jde o příď pod hladinou, podvodní hruška se používá u víceméně všech typů přídí (přímé, oceánské, wave-piercing) a pomáhá snižovat odpor. Nadhladinová část zase více ovlivňuje způsob jakým se loď chová ve vlnobití. U řady nákladních lodí se používá přímá příď (je jednoduchá, nemá převisy zatěžující konstrukci, přitom nabízí maximální vnitřní prostor), protože nevadí zalévání paluby vodou (stějně to cáká jen na nádrže s ropou), "sekyrová" příď nachází hlavně uplatnění u lodí, kde chceme dosahovat vysokých rychlostí a nevadí nám nižší vnitřní prostor (příď je dlouhá, úzká, vlny prořezává). Oceánská příď se začala používat, aby nedocházelo k zalévání předních palub vodou (je to problém, na přídi tradičně bývalo velké množství zařízení, kotevní navijáky a řetězy), když se to blbě zkonstruovalo mohlo to vést k problémům (u některých lodí se stávaly čelní věže nepoužitelné už při středním vlnobití, protože na palubu šlo prostě příliš vody, na severu, kde často operuje Royal Navy i NAVY je námraza fatální problém a může vyústit až k poškození lodě).
      Pěkná námraza na Baltu:
      https://youtu.be/0E7EBp4eaAg

      Trošku vlny (na přední palubu padá jen vodní tříšť, nedochází k přímému zalévání vodou)
      https://youtu.be/G7H29LUUZgY

  • Charlie
    09:12 13.12.2018
    Oblíbený příspěvek

    Pokud jde o nautické vlastnosti Zumwaltu, je nutno si uvědomit že design má svoje pro i proti a hlavně - není to jen o "opačné" přídi, ale i o tom že celá loď má konstrukci označovanou jako "tumblehome", což je víceméně návrat k úplným počátkům (tenhle design používaly plachetnice a predrednaughty).

    Kladnou vlastností je snadné prořezávání vln (to je dané jednak tím, že příď má opačný sklon, jednak tím že je dlouhá a úzká a proto má nízký výtlak, takže jí masa vody ve vlně tolik nenadzvedává), dobrá stabilita (široký trup přes který nepřečnívá žádná část výbavy, což bylo důležité zejména u plachetnic s děly na bocích, děla byla umístěna vlastně až za kýlovou čárou směrem dovnitř, u bitevních obrněnců zase menší plocha horních palub a tím i jejich nižší hmotnost)...

    Negativní vlastnosti jsou velké zalévání přídě vodou (viz první video v článku od 0:45, vodní tříšť zvedaná přídí jede po hraně až na úroveň paluby, na severu bude celá příď jedna velká koule ledu se všemi z toho vyplývajícími negativními vlastnostmi), menší plocha paluby (míň místa na vybavení), špatné vlastnosti při proražení trupu (na tohle dojeli Rusové u Cušimy, prostě jakmile se do tohohle jednou udělá díra i nad čarou ponoru, tak to rychle nabírá vodu). Právě Cušima a nutnost redukovat zalévání přední paluby vodou je důvod, proč se u (válečných) lodí upustilo od tohohle designu trupů (dalším bylo přibývání výzbroje na hroní palubě, kam se najednou musely vejít všechny ty sekundární děla dřív umístěná v kasematách, Flaky, světlomety, čluny a další věci), v české litereatuře se klasické přídi také často říká "oceánská". Právě dobré rozrážení vln je kruiciální parametr v severnějších oblastech, kde je námraza velký problém.

  • Packal
    07:34 13.12.2018

    Tak Cernakus musí nějakým způsobem naplnit stanovenou kvótu příspěvků. Je jasné, být to ruská loď, tak je naprosto perfektní, napřed a nedostižná. Vědci na ni odvedli tu nejlepší možnou práci, loděnice se vytáhly a je to jen další důkaz, jak je Rusko a jeho průmysl napřed. Avšak je to americká loď, tak je postavená špatně a přestože ji nikdo z nás ani neviděl na živo, je některým jedincům naprosto jasné, co tam je blbě a proč to fungovat nebude. Škoda jen, že se nehlásí jako odborníci na vše - od historie, přes geopolitiku, technologie, ekonomii, až po konstrukci lodí, letadel, tanků, do vlády. Do 5 let bychom dotáhli Švýcarsko a za 10 let by zavládl blahobyt.
    Nicméně zpět k problémům Zumwalta - kdysi jsem narazil na starý článek, který rozebíral jak je Dreadnought špatná loď a jak místo něj měla Británie postavit raději více klasických bitevních lodí (dnes označovaných jako predreadnoughty). Dokonce to napsal tehdejší admirál (neměl se s Jackie Fischerem moc v lásce ;-D). Po 110 letech to bylo úsměvné čtení. Jsem zvědav, jak budou lodě vypadat za 20 let a jak o tom budou psát zdejší odborníci na vše. Aby pak zdejší články nebavili naše nástupce...

    • GlobeElement
      08:42 13.12.2018

      Jo, mně zase napadl Monitor. Úplně blbě postavená loď, dokonce se nakonec potopila i s posádkou. Měli postavit plachetnici s děly v bocích, jako se to dělalo vždycky, že jo?

      • Charlie
        12:28 13.12.2018

        Nepotopil se Monitor náhodou proto, že s ním vypluli na rozbouřené moře, což byly podmínky na které nebyl stavěný?!?

        • GlobeElement
          13:05 13.12.2018

          Paroduju kritiku nového designu lodí, tak mi to prosím nekaž.

    • danny
      11:23 13.12.2018

      USA mají nejlepší a nejsilnější loďstvo na světě. Ale proto se nebudu tvářit, že Zumwalt, LCS a některé průsery kolem G. Ford neexistují.
      Zumwalt je prostě přehlídkou promrhaných příležitostí a ukázkou, jak se za dá za spoustu peněz z vynikajících materiálů a konstrukčních celků postavit něco, co dohromady nefunguje. Teda nakonec nefungovaly ani některé klíčové prvky, jako např. celý pohon, který musel být vyměněn za konzervativnější řešení, velkým zklamáním je hlavní radar, který ani zdaleka nenaplňuje očekávání. O nepoužitelné hlavní výzbroji (ještě ke všemu vlastně nouzově umístěné) ani nemluvím.
      V případě tříd Freedom a Independence se kromě katastrofálních technických problémů jednoznačně prokázalo, že se nejen jedná o slepou vývojovou větev, ale že je chybný celý koncept nasazení, se kterým se počítalo.
      US Navy je tak v situaci, kdy poprvé v moderní historii seriozně zvažuje nákup evropských fregat.
      U G.Forda je fakt zarážející, že námořní velmoc s děsetiletími zkušeností se stavbou a provozem letadlovek postaví špičkovou loď prošpikovanou nej... technikou, a nikdo si nevšimne, že že díky započítání jednosměnné obsluhy došlo k podhodnocení počtu posádky o stovky osob a díky tomu pro ně chybí ubytovací kapacity a hajzly.
      Ne, to fakt není o tom, že Američani. Stejně se směju rusům, že na Kuzněcovovi nejsou schopni zprovoznit topení, že se jim potopí dok nebo Španělům, když postaví ponorku, co se nemůže vynořit.

      • Charlie
        12:33 13.12.2018

        Třída Ford je fakt zajímavá - oni proti Nimitzu vyoptimalizovali spoustu věcí (zkrátili šachty pro dopravu munice přemístěním skladů, jiná elektrická soustava), některé i za cenu nižší teoretické odolnosti (Nimitz byl ještě hodně dělanej na válku s Rusem, takže se počítalo i s nějakou tou protilodní střelou v boku), zahodili supertěžkej parní katapult (to bylo ušetřených nemálo tun i prostoru), a ve finále se málem nevlezli do limitu tonáže, takže si jeden až říká, kde hoši udělali chybu...

        • danny
          17:21 13.12.2018

          když jsem četl podrobnou studii průserů, tak mi to hlava fakt nebrala. Některé jsou fakt vtipné, jako ty genderově neutrální záchodové kabinky, díky čemuž se nedá navýšit kapacita. Ale poddimenzovaný záchytný systém, sériové zapojení elm katapultů a výtahů, díky čemuž při výpadku jednoho vypadnou všechny atd..., to prostě nevymyslíš. To fakt vypadá, jako by postříleli starou generaci konstruktérů a nabrali ambiciozní mladíčky, kteří se rozhodli světu ukázat, že umí všechno nejlíp.

        • Czertik
          00:32 14.12.2018

          holt kdyz interne premistujes hodne veci, navic daleko vic automatizujes - a nakonec zjistis ze si s poctem obsluhy jinde (holt si pocital automatizaci tam, kde to bude ve vysledku delat clovek), je proste vec, ktere se pri spouste novinek proste vyhnout nejde.
          ne nadarmo druha lod nebude mit prakticky zadne nedostatky prvni lodi.
          a o jakem limitu tonaze to mluvis ? u neho nikdy zadny limit na vytlak nikdy nebyl.
          pokud by nejaky problem byl, tak maximalne vnejsi rozmery (delka, sirka apod).

    • Czertik
      00:26 14.12.2018

      k onomu dreandnghoutu...ironicke na nem je, ze byl revolucni v dobe vzniku, ale zastaraly v dobe spusteni na vodu :).

  • Serrafin
    23:39 12.12.2018

    :-D Chci touto cestou podekovat identite Cernakus za kralovske pobaveni. Veta " protože není nic hlučnějšího než prořezávat vlny. " Pobavila nejen mne ale me zname co se pohybujeme okolo lodi.
    Vetsi pitomost jsme necetli neslyseli. :-D
    Trida Zumwalt ma naopak asi extremne dobre reseny trup po hydrodynamicke strance. Negativni sklon pride spolu se zajimave řešenou "hruškou" dle videa zjevně funguje velice dobre. Lod je rychlejsi a stabilnejsi v kursu ve vlnach. Tohle reseni se pouziva u nekolika typu sportovnich plachetnic. Ma to ale i par nevyhod. Jednou z nich je treba vecne mokra paluba. Pri plavbe okolo polarnich sirek bude asi z pride Zumwalt jeden ledovec. Ale treba na to mysleli jinak.
    Takze ono neni nic hlucnejsiho, nez kdyz vam klasicka V prid kliproveho tvaru placne do vrcholku vlny. :-D tahle prid je velice ticha a rychla ;-)

    • Czertik
      00:24 14.12.2018

      No myslim, ze mokrou palubu u zumwaltu nemusi nijak resit, kdyz prakticky vyjma pristavu, se po ni nebude nikdo pohybovat :).

  • Zabahaz
    18:14 12.12.2018

    Na rovinu říkám, že nejsem odborník na lodě. Ale jen v tom přiloženém videu jsem zahlédl tolik nedomyšlených věcí, až jsem se chytal za hlavu. Tohle je výletní loď do Karibiku...

    • Pilot
      08:51 14.12.2018

      Můžete jmenovat, docela by mě to zajímalo.

      • Zabahaz
        20:10 14.12.2018

        Nezlobte se, nebudu. Je to jen můj soukromý náhled, nikoli otázka do pranice, proto je tak krátký a neargumentační. A kdo chce, klidně si o mě může myslet co chce, třeba že jsem jen připosražený internetový žvanil. :-)

  • danny
    11:16 12.12.2018

    Je pravda, že i z neúspěšného projektu se dá většinou odnést poučení a že se v průběhu provozu dají získávat nové zkušenosti. Bohužel v tomto případě je celý koncept tak špatně, že jediné poučení je, že takto se už k projektu nikdy přistupovat nesmí.
    To není o špatné práci konstruktérů jednotlivých technologií, konstrukčních celků nebo technologů výrobních postupů. Krásným příkladem jsou ty kanony. Kdyby si kdokoli z lidí, kteří se podíleli na zadávací dokumentaci nakreslil obrázek bojiště, na kterém Zumwalt ze vzdálenosti 130 km provádí podporu námořní pěchoty při boji ve městě, tak by viděl, že je to nesmysl. Kombinace cep a balistické křivky to použití vylučují, i kdyby vše fungovalo přesně podle prospektů. A takových věcí je tam celá řada.
    že se dá na lodi udělat posilovna a komfortní jídelna, to není objev. To se dá převzít z civilního sektoru. Montáž kompozitních panelů na rovnou plochu taky není žádná mega inovace.
    Myslím, že ten futuristický design měl prostě tak silný wow efekt, že to plánovačům umrtvilo soudnost.
    Je smutné, že se u nejdražší lodě nakonec přemýšlí, jak jí překopat, aby se to vůbec k něčemu dalo použít.

    • GlobeElement
      12:03 13.12.2018

      Američani se vracejí k dělům. Nevím, jaké všechny výhody mají děla oproti raketám, u téhle lodě určitě neplatí ta hlavní a sice levnější munice :). Ale určitě nějaký důvod mají.
      A podle mne je balistická křivka granátu pro ostřelování cíle ve městě naopak lepší, než dráha rakety s plochou dráhou letu. A u jiných cílů lze použít klasickou munici bez navádění, která nebude tak pekelně drahá.

      • danny
        17:32 13.12.2018

        Hlavně tu cenu. Pak rychlost palby a s tím spojené množství cílů, které můžeš pokrýt. Jenže to někdo nedomyslel a rozhodl, že aby byl Zumwalt neviditelný, bude se stavět z kompozitů, které jsou méně odolné proti palbě ze břehu. Proto bude provádět podporu z poza horizontu. Jenže na 100 km už má munice ohromný rozptyl. Proto supermoderní kanon a naváděná munice = šílená cena a za ideálních podmínek cep 50 m.
        Vem si čtverečkovanej papír a zkus si tu dráhu střely namalovat. K čemu ti taková palebná podpora bude, pokud v 18 m široké ulici souběžné s čárou pobřeží narazíš na zapytlovanej tank a kulometné hnízdo za předpokladu, že ve směru letu přilétajícího naváděného projektilu stojí čtyřpatrovej barák. Tomahawk umí útočit kolmo dolů. Nebo ti tam nasype submunici.

        • GlobeElement
          10:47 14.12.2018

          Řekl bych, že u mince ráže 150 mm tam ten barák moc dlouho stát nebude, i kdyby to spadlo vedle něho.

  • Snownomad
    23:33 11.12.2018
    Oblíbený příspěvek

    snad se to uplatní v nějaké filmu o záchraně světa

  • NeoXII
    20:52 11.12.2018
    Oblíbený příspěvek

    Takže viac ako 7 miliárd doláčov za kus? A koľko stojí jeden ruský Kaliber? :-)))

  • dusan
    15:32 11.12.2018

    I keď sa nejaký projekt nepodarí, výsledkom je okrem strát i kopu poznatkov, ktoré sa dajú aplikovať v existujúcich i pripravovaných plavidlách. I neúspech znamená informácie pre poučenie. Príklad je RAH-66. Síce ako taký bol projekt neúspešný, ale priniesol nové technológie, ktoré našli uplatnenia. To isté platí napr. pri ruských Su-57 ... i pár kusov posunie Rusov o niečo ďalej.

    • Pilot
      09:33 12.12.2018

      Výborná poznámka a naprosto pravdivá. Je zajímavé, že některé diskutující tohle vůbec nenapadlo. Konkrétně u Su57 budou tvrdit a) bude to nejlepší letadlo ve vesmíru, nebo b) je to technologický demostrátor, c) letadlo nebude k užitku, ale Rusové ten výzkum prostě udělat museli. Tohle přece lze úplně stejně říct o projektu Zumwalt a vlastně o všech etrémně drahých hi-tech zbraňových i jiných systémech.

    • Poly
      13:49 12.12.2018

      Význam to má až pokud se vývoj a výroba rozjede na lince. To je alfa a omega - zajistit výrobu a zaplatit to. Pak se teprve zjistí, zda ten výmysl lze vůbec vyrobit ve velkém, aby to bylo k užitku. A teprve až potom lze otestovat, zda vše funguje tak jak má. Vyvinout kdejaké serepetičky umí dnes každý, kdo má zázemí. Vyrobit ve velkém málokdo. O Zumwalt Class by se dalo tvrdit, že není prototypová výroba, ale třeba RAH-66 toho zase až tak moc neposunul.

      • Pilot
        08:51 14.12.2018

        To, že něco funguje/nefunguje, už se přece testuje na těch 3 spuštených kusech.
        Nehledě na tom, že se výroba v podstatě rozjela, tedy pouze pro 3 kusy. Ale už samotný fakt, že se u takto ambiciózního projektu výroba aspoˇň "rozjela" byť v malém měřítku, je úspěch.
        Nelze ani souhlasit s výrokem o serepetičkách. Spoustu těch "serepetiček" právě každý vyvinout nedokáže. Třeba Rusko má stále problém s AESA, optikou, čipy. Číňa stále neumí TOP letecké motory a musí je kupovat od Rusů.

    • Faakta_
      14:59 14.12.2018

      kdyby to byla ale ruská loď tak by jsi psal jací jsou ti rusové babralové, že utopili velké peníze, že nezvládli vývoj....o))

  • GlobeElement
    15:06 11.12.2018

    Zumwalt je především úplně nový přístup ke stavbě námořních lodí, kdy by se na stejné platformě měly stavět torpédoborce i křižníky. Jeho odlišnost není jen ve STEALTH, ale i v automatizaci. Má být plně obsluhovatelný jen 40 muži.
    Jeho problémem je, že předběhl svou dobu, stejně jako svého času B-2. Proto je drahý a spousta systémů je nespolehlivých. Ale příští generace lodí už bude mít dětské nemoci vyléčené.

    A, cernakusi, despekt k největšímu námořnictvu na světě skutečně není na místě a tvé vyjadřování k vědeckým možnostem USA jasně ukazuje, že nevíš, která bije.

    • cernakus
      15:42 11.12.2018
      • (11)

      Despekt je na místě, protože tomu na rozdíl od tebe rozumím.
      A mé vyjadřování k vědeckým možnostem USA je možná obhroublé, ale naprosto trefné. Co Američan nekoupí, to nevymyslí. A kde by jsi dnes chtěl ty mozky nakupovat? Díky exportu toho jejich vzdělávacího (ne)systému jim mnoho zemí nezbylo. Proto taky přešlapují na místě nejen oni, ale celý svět.

      • GlobeElement
        16:18 11.12.2018

        Samozřejmě, my Češi rozumíme naprosto všemu, zejména námořnictvu, v tom jsme borci a ty jsi nejlepší na světě. Ještě že nás neobtěžuje blízkost moře a nějaká realita.
        Na rozdíl od tebe mám o vědeckém výzkumu v USA informace z první ruky. Pracují na věcech, o kterých většina planety neví, že existují. Ano, najímají i zahraniční odborníky, ale:
        1. na nižší posty, vedoucími jsou Američané
        2. jak to, že ti blbí Američani jsou dost chytří na to, aby si najali vědce a ti chytří Češi, Rusové, Číňané to nedělají?
        Není náhoda, že největší objevy se dějí v USA, že genetik Craig Venter nebo fyzik Wineland jsou Američani, že v seznamu největších objevů je těžké najít nějaký, který nebyl alespoň z části zkoumán v USA. V USA se nerodí víc chytrých lidí, než jinde, ale USA jim dávají více možností.
        Až se většina převratných objevů bude odehrávat jinde, než v USA a většina jmen úspěšných vědců bude psána azbukou nebo čínskými znaky, pak budeš moci nad americkou vědou ohrnovat nos. Ale v situaci, kdy i tenhle příspěvek píšeš na přístroji vyrobenému v americké licenci a přenášenému díky americkému vynálezu internetu to vyznívá dost směšně.

        • cernakus
          16:51 11.12.2018
          • (11)

          Oh jistě, já zapomněl. Američani sice považují za top secret i barvu svého hovna, ale nechají nevyškoleného internetového plácala pracovat v top secret výzkumu...
          Tohle na mně ani nezkoušej, stejně tak ty nesmysly s tím americkým vynálezem a licenci.

        • balm
          18:36 11.12.2018

          @cernakus

          Nelžete. Práce na zbrojních programech vyžazuje minimálně bezpečnostní prověrku na úroveň tajné. Pro klíčové pozicen např.: radarové technologie, se nesmí vytvářet ani paralelní pozice, protože ke všem dalším podmínkám potřebujete být občanem USA.

          Bezpečnostní prověrka trvá od 6 - 24 měsíců a pravidelné i náhodné kontroly na polygrafu. Minimálně takové standardy vyžaduje Boeing pro vývojové pozice v oblasti aerodynamiky.

        • GlobeElement
          09:17 12.12.2018

          Já nepsal, že jsem pracoval v utajeném výzkumu, kde jste to sebral? Píšu o vědě obecně.
          A prosím o informaci, co je nesmyslného na tvrzení, že počítače jsou vyráběné v americké licenci a internet je americký vynález. Předem děkuji.

      • Pilot
        09:24 12.12.2018

        Proč máte nutkání neustále sem tahat ideologii. Hraničí to s kompulzí. Pochybovat o schopnostech amerického výzkumu je samozřejmě mimo mísu. Na to stačí sledovat tisk. A ne např. o čínksém výzkumu nepochybuji, u toho ruského je to funkční ale velmi složité - ale jen u zbrojních programů. V ruském výzkumu civilním je to pak daleko horší.

  • cernakus
    14:49 11.12.2018

    Nesouhlasím se sdělením článku, že problém je aplikace nejmodernějších technologiích k dispozici, které vytvoří integrační problémy a následně spirálu smrti. Zumwalt je technologicky naprosto průměrná loď, která ve formě moderních fregat a torpédoborců vznikají v desítce námořnictev.

    Problém Zumwaltu a obecně jakýchkoliv zbraní SSA je dán jediným faktorem - cpaní STEALTH jako absolutní prioritu naprosto všude.

    Prostě Stealth není samospasitelná supertechnologie a podřízení se jí, znamená zásadní konstrukční, technické a dokonce i filozofické ústupky. Je de facto přítěž.

    Proč tedy SSA tak trvají na stealth a zejména tom tvarovém? Well, protože jejich inženýři jsou v lepším případě průměrní, v horším případě to je stádo blbečků. Proč? Protože jejich školský (ne)systém a finančně-sociální ne-ekvivalence přínosu povolání společnosti k jeho ohodnocení. Dříve to řešili nákupem mozků, jenže to dnes už prostě nejde.

    A proč si teda to stádo blbečků zvolilo za svou modlu stealth? Protože stealth je velmi specifický obor. Je totiž analyticky ani intuitivně NEŘEŠITELNÝ. Dá se řešit jen NUMERICKY. K numerickým řešením však je třeba výkonných počítačových farem a tím se dostáváme k meritu věci, nejdále se v jeho aplikaci dostane ten, kdo si může těch farem dovolit nejvíce. Žádného brilantního vědce k tomu není potřeba. S příručkou "Stealth pro blbce" a přístupem k Top500 superpočítači hravě navrhnu lepší stealth trup, nežli nejlepší odborníci v oboru s přístupem jen k PC a to jsem jen lehce nadprůměrný blbeček.

    A tím se dostáváme k tomu, že jedině ve stealthu si můžou amíci držet náskok díky své finanční převaze nad zbylými konkurenty. To vede k tomu, že ho cpou všude, snad i do záchodových prkének.

    Jenže zrovna u lodi je stealth problém. Není to jen o neviditelnosti v rádiovém, ale i optickém, infračerveném a dokonce akustickém. A je vtipné, že například radarový stealth Zumwaltu jde proti akustickému, protože není nic hlučnějšího než prořezávat vlny.

    Celková kompaktnost designu s integrací veškeré výzbroje do trupu (bez možnosti integrace téhož do nadstaveb) si vynutila v americkém námořnictvu zcela nevídanou míru automatizace lodi. To samozřejmě přineslo obrovskou porci problémů, protože američtí admirálové prostě počítačům nevěří a raději mají početnou a dobře vycvičenou posádku, které všechno dělá pěkně ručně (dnes už hlavně mačká knoflíky). US Navy tak nemá žádnou praxi s automatizací a Zumwalt byl jejich první pokus.

    Samozřejmě také byla chyba, že se některé další obory, jako je hydrodynamika thumblehome wavepiercing trupu v chaotickém prostředí rozbouřeného moře neměla odložit tezí - však to časem naše superpočítače zoptimalizují, protože se to ukázalo zcela neřešitelné a dodatečně se tam cpal aktivní kompenzační systém, se kterým se nepočítalo a tak to byla vyloženě bastlírna na koleni a stejně to spolehlivě nefunguje. A takových zásadních vývojových chyb, za které měli být vedoucí konstruktéři posazení do tepláků, tam bylo více.

    Zumwalt je tudíž jedno z nejdražších fiasek. A bohužel se obávám, že na rozdíl od Seawolfu, kde se technologie zužitkovali v SSN-21 programu, zde toho moc zužitkovat nepůjde. Jedině snad ten elektrický pohon.

    • Jirka_Zlín
      15:09 11.12.2018

      Nebyl bych tak kritický.
      Asi tento projekt nebude výstavní skříní, ale aspoň to v minimálním počtu pluje a získává zkušenosti z provozu. Třeba jen tou "dosud nevídanou mírou automatizace". Pokud vím šetří se na posádkách u současných lodích a už se to projevilo na nehodách. Třeba si to tu vyzkouší v režimu neohrožujícím bezpečnost plavby na nové lodi, i když jich bude na palubě méně.

      Nakonec každá zkušenost se počítá, pokud je v míru nebo "drobné" válce, např. Sýrie.

      • cernakus
        15:35 11.12.2018

        To opravdu záleží, jestli tyhle zkušenosti budou moci zužitkovat. Zumwalt byl už moc "stealth je prostě nej" extrém.

        Všechny moderní lodě jsou s prvky stealth, ale zumwaltu se nepodobají zvenčí ani uvnitř ani vzdáleně.

        Plus jsem samozřejmě zklamán, protože jsem tuhle loď obdivoval už od návrhů v powerpointech a dojebali to tedy pořádně.

    • Pilot
      09:07 12.12.2018

      Pane jo, to jste si tedy ulevil, ale nic zábavnějšího jsem od Vás asi nečetl. Tedy alespoň co se té ideologické části týče. Popis techniky smysl dává, ačkoliv si myslím, že se na Zumwaltu hodně naučili (nejen techniky, ale i strategicky).

    • RiMr71
      12:08 12.12.2018

      "Zumwalt je technologicky naprosto průměrná loď"

      Kam byste tedy úrovní technologií zařadil třeba Admirála Kuzněcova nebo Petra Velikého? Nebo Stěreguščiho? První dvě jmenované jsou už starší kousky, ale to by nemělo bránit označit jejich technologickou úroveň. Pokud je tedy Zumwalt technologicky "naprosto průměrný", jak jsou na tom ty výše zmínné lodě?

      • danny
        17:17 12.12.2018

        Kuzněcov tragický, Petr veliký podprůměrný, Stěreguščij slušný průměr. Poslední dva jmenovaní mají navíc jistou výhodu v tom, že jsou použitelní pro plánované účely, a to s příměřenou efektivitou.

    • Poly
      13:22 12.12.2018

      Tohle je prozatím vrchol tvého trollení. Vyblít tolik nesmyslů a lží, to se jen tak nevidím...

    • madrabbit
      16:38 12.12.2018

      Cituji:"A je vtipné, že například radarový stealth Zumwaltu jde proti akustickému, protože není nic hlučnějšího než prořezávat vlny."

      Na jakou vydálenost lye odhalit loď radarem, na jakou sonarem?

  • Kusa
    14:24 11.12.2018

    Dotaz : Je ta příď lepší než konvenční nebo je to na ...

    • GlobeElement
      15:31 11.12.2018

      Je to lepší. Loď je rychlejší, má nižší spotřebu. Tyto přídě se dělaly už od 19. století, všechny staré bitevní lodě je měly. Jenomže s vyšší rychlostí se u této přídě dostává na palubu voda, proto postupně všichni přešli na přídě rozšiřující se vzhůru.
      Ale u téhle lodě voda nevadí, je celá zakrytá, po palubě nikdo neběhá, aby ho to spláchlo.

      • cernakus
        15:40 11.12.2018

        Jo, jenže když je sea-state >3, pak rychlost a spotřeba letí do prvkančic. A taky to dělá děsný rambajz. O faktu, že při sea-state >6 hrozí reálné převrácení na bok a následné potopení i přes snahu aktivního balastního systému ani nemluvě.
        Tenhle design má krapánek více nevýhod. Ani před 150 lety nebylo nezbytně nutné, aby na palubě za vyššího seastate někdo byl. Mnohem více vadila tendence se za těchto stavů moře prostě drze potopit a už nevynořit.
        Tenhle design má na hladině obdobné vlastnosti jako ponorka a pytlíky na zvracení jsou tak naprosto zásadní vybavení :-)

        • madrabbit
          16:41 12.12.2018

          Poprosím o info, kolik lodí téhle velikosti se potopilo v bouři kvůli tvaru přídě.
          Poprosím o informace, jak moc se Zumwalt naklání při sea-state 3 a 6 a s jakou periodou.
          Poporosím o informace, kolik pztlíků se nachází na palubě Zumwaltu.

          Mám rád podobná vyjádření - bez uvedení zdroje.

  • 13:38 11.12.2018

    Jo, na týhle kocábce je blbě všechn od samýho začátku - jméno, zařazení (protože říkat něčemu s 16k tunama - navíc určenýmu k boji proti pozemním cílům - torpédoborec, je prostě kravina, tohle je lehkej křižník jak vyšitej), výzbroj (velký sila za spoustu peněz, do kterejch nejni co dát, supercool děla, který zas nemaj co střílet), design (je to hnusný a plavební vlastnosti kontroverzní)...

    Přitom třeba ty kanony - dostřel 100km, což klade nároky na munici, která je díky tomu drahá (protože musí vydržet ten mazec při výstřelu a je to malosériovka), a navíc je to uplná pitomost, protože to můžou vyfutrovat buď raketama (který sériově vyráběj) nebo stíhačkama s bombama. S nějakou navalizovanou 155mm by měli cca poloviční dostřel (rozhodně by se dostali na 40km) za desetinový peníze.

    Jak se říká - chtěl všechno, nemá nic. A přitom by určitě někde vyštrachali výkresy na Des Moines, což by byl imho mnohem lepší základ - na 17k tunovou loď dokázali narvat 9 kousků 223mm automatů, pancéřování, přitom to s obyčejnejma kotlema rozhejbali na stejnou maximálku a vešla se jim tam větší posádka, čili nemůžu si pomoct, ale buˇdto je půlka Zumwaltu prázdná, nebo klucí u kreslících prken zapomněli řemeslo. Asi 134ku neměli v roce 2007 šrotovat, ale vypucovat laufy, místo druhý věže nacpat baterii Mk41, místo zadní druhou, na boky CIWS a mají to smý při desetinovejch nákladech. A s trochou snahy a laminátu na nástavbách by z toho mohli vykřesat i horší zjistitelnost radarem...

  • PavolR
    13:04 11.12.2018

    Možno by mohli siahnuť po tomto kanóne:
    https://en.wikipedia.org/wiki/Otobreda_127/64

    • cernakus
      14:59 11.12.2018

      To by jim moc nepomohlo. Základní Volcano s dostřelem 40-80km a CEP

    • cernakus
      15:04 11.12.2018

      Mimochodem, domnívám se, že raketová munice do kanónů je slepá ulička. Správný směr je univerzální raketa pro AA a AG použití. Něco jako Hermes-K vystřelovaný z budoucího Pancíře-M nebo SM-6 vystřelovaná z VLS. Hermes-K bude díky vysoké shodnosti s 57E6 velmi levný, zhruba za 100-150 tisíc dolarů. To je na raketu s CEP