Továrna na smrt

Osvětim
Zdroj: armadninoviny.cz / Michal Voska

Auschwitz-Birkenau, čili Osvětim-Březinka, byl největší německý vyhlazovací tábor založený během druhé světové války. Smrt zde našlo několik milionů lidí. Podívejme se na místo masových vražd nyní, s odstupem 67 let. Jak probíhala selekce, kdo byl doktor Mengele a co se odehrálo 4. dubna 1944?



Arbeit macht frei, práce osvobozuje

První dojmy po průchodu bránou se známým nápisem ,,Arbeit macht frei“ jsou strach, pokora a vztek. Nedaleko od vstupu do tábora vyhrávala za války kapela. To proto, aby si okolní svět myslel, že se jedná o klasický pracovní tábor. Možná i pro přehlušení nářku vražděných a mučených. Kapela byla složena převážně z židů, skvělých hudebníků. Hrát v kapele znamenalo žít, či si alespoň život o chvíli prodloužit.

První část bachařů byla rekrutována z řad nejtěžších německých kriminálníků z prozaického důvodu – kdo by uměl lépe usměrnit, mučit a ponižovat vězně, než vězni s brutální minulostí? Těmto zlořádům samozřejmě sekundují řezníci z jednotek SS.

Vraždění po desítkách nestačí…

Osvětim byla budována na etapy v letech 1940 až 1944. První část, tzv. Auschwitz I., vznikla přebudováním polských kasáren, přistavěním strážních věží, výstavbou kuchyně a krematoria. Tábor vznikl na rozkaz Heinricha Himlera 27. dubna 1940, o dva dny později je post velitele svěřen Rudolfu Hössovi, spolehlivému členu NSDAP (Národně socialistická německá dělnická strana) a SS.

Původně tranzitní tábor nestačí, kapacita je zvýšena z 10.000 na 30.000 vězňů a je rozhodnuto o výstavbě Auschwitz II. s kapacitou až 100.000 vězňů. V tomto okamžiku je zpečetěn osud více než milionu lidí, převážně židů, z celého světa.

Výstavbou Auschwitz II.-Birkenau nastává doslovně průmyslové vraždění ve velkém. Původní popravy zastřelením jednotlivých vězňů u zdi nahrazuje plyn Cyklon B, který spolehlivě zabíjí denně až několik tisíc židů najednou. Krematorium bylo víceúrovňové s rozsáhlým podzemním komplexem na sebe navazujících místností.

Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily veškeré své oblečení, a nahé pak vstupovaly do plynové komory. Šlo o betonovou podzemní místnost propojenou větracími komíny s povrchem, prostřednictvím kterých vhazovali vojáci SS nádoby s Cyklonem B. Smrt nastala dle vzdálenosti od přívodu plynu od několika sekund až po několik minut.

Osvětim Zdroj: armadninoviny.cz / Michal Voska



Obětem nacisté tvrdili, že jdou do umývárny. Mrtvá těla jsou poté transportována do dalších místností, kde jsou zbavena zlatých zubů, vlasů a následně spálena v pecích. Popel je vysypáván za budovou do vykopaných jam. Komory jsou poté umyty od lidských výměšků, aby bylo možné přivést další vězně.

Dokonce se údajně po každém zplynování kobka nově malovala pro zakrytí stop po předešlých obětech. Dodnes jsou na stropu patrné rýhy po nehtech připomínající hrůzu a utrpení zplynovaných.

Zlato a ošacení pro Říši

Zlato získané ze zubů obětí bylo taveno klempířskou benzínovou lampou do půlkilogramových cihel, které každé úterý odvážel vyšší důstojník SS do Říše. Za celou dobu bylo ze zubů přetaveno více než 2.000 kilogramů zlata. Každý, kdo šel do „sprch“, byl nabádán, aby své oblečení pověsil na háček v šatnách a boty svázal dohromady. To vše si kladlo za cíl nepomíchat boty a svršky, aby bylo možné je prodat v Říši.

Probíráním svršků, kufrů a dalších cenností jsou pověřeny tzv. Sonderkommanda (zvláštní komando tvořené převážně ze silných a zdatných vězňů židovského původu). Pracuje se na několik směn a práce zde je doživotní. Buď vězeň zemře vysílením, anebo je za prohřešky ubit. Někteří se zblázní, protože občas musí pomáhat na smrt a následně pálit vlastní příbuzné.

Osvětim Zdroj: armadninoviny.cz / Michal Voska

Zužitkováno je vše od oblečení, zubů, vlasů, ale i lidský tuk. Důkazem těchto zrůdností jsou desetitisíce párů bot naskládaných na hromadě v současném muzeu, kopa lidských vlasů vážící několik tun a kufry, na kterých je křídou napsáno jméno vlastníka. Pohled vzbuzuje i v dnešní době strach a hrůzu.

Lékařské pokusy, mučení a smrt

Při rozřazování transportů smrti a určování, kdo je práce schopen a kdo ne, jsou přítomni vždy lékaři. Nejznámějším z nich byl Josef Mengele, dřívější výzkumný asistent v Ústavu Třetí Říše pro dědičnost, biologii a rasovou čistotu ve Frankfurtu. Byl členem personálu předního evropského genetika doktora Otmara von Verschüra, velkého obdivovatele Adolfa Hitlera.

Von Verschür s největší pravděpodobností ovlivnil Mengeleho jmenování do Osvětimi. Díky svému vzdělání a předešlé praxi se zde věnoval ve své moderně zařízené pitevně drastickým pokusům. Cílem jeho zájmu byla zejména dvojčata, na nichž dělal experimenty mnohdy bez jakékoliv anestezie. Oblíbeným pokusem byla například změna barvy očí za pomocí vstřikování barviv. Mengele byl krutý a bezcitný, v jeden okamžik si hrál s dětmi, které záhy pitval na svém stole.

Připomínkou těchto drastických činů je zejména budova označená jako chirurgie, ale k pitvám docházelo i v místnosti vybudované vedle plynových komor.

Ponurá atmosféra umocňuje strach a vztek

V současné době je dochovaný Auschwitz I., včetně většiny budov a krematorií. Auschwitz II. -Birkenau byl z větší části vyhozen do povětří těsně před příchodem osvobozující Rudé armády dne 27. ledna 1945. I přesto jsou zachovány některé budovy, zejména toalety a ubytovny. Pohled dovnitř nahání hrůzu a oživuje dávnou historii.

Ve vzduchu si i po letech myslíte, že něco stále cítíte. Exkurze pořádané do Auschwitz-Birkenau za to opravdu stojí, ale navždy Vás změní. Jste přímo konfrontováni s drsnou a nepřekroucenou realitou. Některé obrazy si v paměti uchováte po dlouhou dobu, možná po celý život. V době mé návštěvy bylo sychravo, pěší prohlídka Birkenau probíhala prakticky po tmě za pomocí baterek (pro zachování autentičnosti není areál osvětlen).

Osvětim

 Zdroj: armadninoviny.cz / Michal Voska

Cesta byla od pověstné brány smrti, kterou vjížděly transporty až po zadní část, kde byly komory a krematorium. Na tomto místě nyní stojí památník k uctění obětí holokaustu. Hned vedle se nachází les z borovic a bříz, toto místo se nazývalo Březinky (odtud je odvozen německý název tábora Birkenau). V lesíku jsou zarovnány a rozptýleny tuny popela mrtvých. Pocity, které ve tmě a zimě na tomto místě máte, se nedají slovy popsat.



Kolik lidí zemřelo a kolik jich mohlo přežít?

V osvětimském koncentračním táboře zemřelo dle odhadů Státního muzea Auschwitz-Birkenau okolo 1,1 milionu lidí. Velitel tábora Rudolf Höss dokonce při Norimberských procesech tvrdil, že zde zemřely více než 3 miliony lidí. Zarážejícím faktem jsou snímky pořízené 4. dubna 1944 americkým průzkumným letounem, který mapoval nedalekou továrnu na syntetická maziva a gumu. Šlo o část označovanou jako Auschwitz III. -Buna.

Na fotografiích je zachycen i Osvětimský tábor, plynové komory, krematorium, dým stoupající z komínů, ostnaté dráty, strážní věže, popravčí zeď, ale i rozřazování transportů smrti. Kolik lidí mohlo být zachráněno, kdyby spojenci podnikli útok na příjezdové cesty, komory a krematoria? Proč bylo možné detailní vyfocení táborů, ale k žádnému bombardování (vyjma továrny samotné) nedošlo? To jsou otázky, na které historie nezná odpověď.

Osvětim Zdroj: armadninoviny.cz / Michal Voska



Minulost nesmí být nikdy zapomenuta

Holokaust byl tragickou událostí nedávné historie a je až nepochopitelné, že jsou tací, kteří jej popírají. Nenajdeme zde pouze nesmyslná tvrzení „popíračů“ zejména z řad radikální pravice, ale i světové osobnosti. Významným zpochybňovatelem holokaustu je i současný íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Označil jej za mýtus, který si vymyslel Západ.

Často jsou v souvislosti se zpochybňováním uváděny rozpory v počtu obětí, či ve funkci plynových komor. Ty označují za „odvšivovací místnosti“. V ČR je uzákoněn zákaz podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, což je značně těžkopádný souhrnný název pro skupinu tří převážně verbálních trestných činů upravených v §§ 260–261 trestního zákoníku. Stejně tak tomu je v dalších 12 zemích (Německo, Izrael, Francie, Rakousko, Švýcarsko, Belgie, Španělsko, Lucembursko, Litva, Polsko, Rumunsko a Slovensko). V ČR je trestem až 8 let odnětí svobody.

Ondřej Sovina

Zdroj: armadninoviny.cz / Michal Voska



Fotografie jsem záměrně zvolil černobílé, podtrhující atmosféru tábora. Doporučuji každému absolvovat exkurzi v Osvětimi, projít se táborem, prohlédnout si tisíce párů bot, oblečení a tuny lidských vlasů. Snad se lidstvo poučilo a k tak masovému vyhlazování již nikdy nedojde.

Fotogalerie

Osvětim Osvětim Osvětim
Osvětim Osvětim Osvětim
Osvětim Osvětim Osvětim

Nahlásit chybu v článku


Zvýraznit příspěvky za posledních:
  • CharlieV
    10:25 10.12.2012

    Nejneuvěřitelnější na tom všem je, že to dělal i svým sousedům a přátelům jeden z nejcivilizovanějších národů té doby. Proto se obávám, že opakování tohoto je možné kdykoliv a ...Zobrazit celý příspěvek

    Nejneuvěřitelnější na tom všem je, že to dělal i svým sousedům a přátelům jeden z nejcivilizovanějších národů té doby.

    Proto se obávám, že opakování tohoto je možné kdykoliv a kdekoliv (a taková Rwanda je toho hmatatelným důkazem), stačí vhodná kombinace bídy, nenávisti a demagogie.Skrýt celý příspěvek

  • Ultramarinus
    09:38 10.12.2012

    "Hystorici" co to popírají mě neskutečně štvou. A naši dnešní čeští rádobynáckové mě štvou taky, protože pro MINIMÁLNĚ dvě třetiny českého národa bylo v plánu TOHLE. ...Zobrazit celý příspěvek

    "Hystorici" co to popírají mě neskutečně štvou.

    A naši dnešní čeští rádobynáckové mě štvou taky, protože pro MINIMÁLNĚ dvě třetiny českého národa bylo v plánu TOHLE.

    Nejméně jeden můj příbuzný něco takového prožil (a díky štěstí a původně pevné tělesné konstituci) přežil. Poslali ho tam kvůli snaze o zneužitečnění dráhy (na které tehdy pracoval) pro okupanty.

    Věřím, že určitá míra špatnosti "zla" jak tomu někdo může říkat, ještě může být tolerovatelná. Svinskost tohohle stylu se ale neprosto vymyká a "tolerovat" to můžou snad jenom roboti a psychopati.Skrýt celý příspěvek

  • x
    09:00 10.12.2012

    škoda té pozdější hodiny při návštěvě Auschwitz II, protože hned prvním šokujícím faktem při návštěvě je, že ani z oné věžičky nad vstupní bránou není možné dohlédnout na konec ...Zobrazit celý příspěvek

    škoda té pozdější hodiny při návštěvě Auschwitz II, protože hned prvním šokujícím faktem při návštěvě je, že ani z oné věžičky nad vstupní bránou není možné dohlédnout na konec tábora. Je tak velký...Skrýt celý příspěvek

  • waggon
    08:55 10.12.2012

    Nezapominejme!

    Nezapominejme!

Načítám diskuzi...

Stránka 2 z 2