Obří vrtné lodě a turecká plynová expanze ve Středozemním moři

Ankara se snaží zmenšit svou závislost na zemním plynu z dovozu. Chce proto využívat podmořská ložiska ve Středozemním a Černém moři. Během posledních tří let zvládla pořídit slušnou flotilu vrtných lodí. Všechna svá plavidla tohoto typu nakoupila z druhé ruky. 

První turecká vrtná loď Fatih se v době svého spuštění na vodu v roce 2011 jmenovala Deepsea Metro II. Provozovala ji společnost Chloe Marine z Bermud a plavila se pod vlajkou Marshallových ostrovů. Ankara ji koupila v roce 2017. 

O rok později se Turecku naskytla příležitost zakoupit její sesterskou loď Deepsea Metro I. Ta se nejdřív plavila pod vlajkou Bermud, později rovněž Marshallových ostrovů. Turci ji přejmenovali na Yavuz. 

Nejnovější turecká vrtná loď se jmenuje Kanuni. Její kýl se poprvé dotkl vody v roce 2012. Tehdy ještě nesla jméno Sertão. Pod vlajkou Marshallových ostrovů ji provozovala brazilská firma Schahin Petroleum Gas, která v roce 2015 zkrachovala.

Vrtnou loď poté koupila americká společnost Dleif Drilling. Brzo nato se ale dostala do dluhů. Plavidlo, které se mezitím přesunulo do Londýna, zabavil britský admiralitní soud. Ten má na starosti námořní právo. Soud rozhodl, že loď je potřeba prodat a dluhy tak umořit. Letos v lednu ji za 37,5 milionu dolarů (838 milionů korun) koupila státní Turecká ropná společnost TPAO (Türkiye Petrolleri Anonim Ortaklığı, TPAO). Byla to dobrá koupě, protože Sertão původně stála šestnáctkrát víc.   

Erdogan na návštěvě lodě Faith

Jména podle sultánů

Turecko přikládá své nové flotile vrtných lodí značný význam. Svědčí o tom jejich jména. V turecké službě dostaly všechny nové pojmenování podle přízvisek významných panovníků osmanské říše. Fatih má připomínat sultána Mehmeda II. (1432–1481). Její jméno znamená v překladu „Dobyvatel,“ jak se sultánovi říkalo. Yavuz se jmenuje na počest sultána Selima I. (1465–1520), přezdívaného „Rozhodný.“ Jméno Kanuni upomíná na sultána Sulejmana I. (1495–1566). Znamená „Zákonodárce.“

Fatih a Yavuz už jsou v provozu pod tureckou vlajkou. Komani čekají ještě drobné opravy. V době psaní tohoto článku stála podle serveru MarineTraffic.com na kotvě v přístavu Tasucu. Fatih se nacházela v Černém moři, asi 150 km severozápadně od města Amasra. Yavuz byla asi 90 km jihozápadně od kyperského města Pafos.

Obě aktivní lodě měly v kolonce status uvedeno „omezená manévrovací schopnost.“ Je to pojem z pravidel námořního provozu COLREGS (International Regulations for Preventing Collisions at Sea). Loď s omezenou manévrovací schopností většinou dělá něco, co jí znemožňuje se vyhýbat jiným plavidlům. Musí kvůli tomu vyvěsit speciální signál. Skoro každý má povinnost jí dát přednost. Těžba zemního plynu pod vodou do této kategorie určitě spadá. 

Kanuni

Plovoucí monstra

Sesterské lodě Fatih a Yavuz mají na délku 229 metrů, na šířku 36 metrů a výtlak 51 000 tun. Nejvyšší rychlost obou lodí je 8,6 uzlu (15,9 km/h).  Kanuni je o něco větší. Na délku má sice jen 228 metrů, široká je však 42 metrů. Loď s výtlakem 60 000 tun zvládne plout rychlostí až 7,4 uzlu (13,7 km/h). 

Fatih a Yavuz mohou vrtat v hloubce až 2400 metrů pod vodou. Maximální hloubka vrtu je 3000 metrů. Kanuni nevadí hloubka vod až 3000 metrů. Maximální hloubka vrtu je údajně dokonce 11 400 metrů. Pro zajímavost uveďme, že nejhlubší vrt na Zemi se nachází na poloostrově Kola. Je hluboký 12 261 metrů.

Vrtné lodě jsou jedny z nejpodivnějších plavidel, jaká se dají na světových oceánech potkat. Uprostřed trupu mají bazén propojený s mořem. Nad bazénem stojí věžovitá struktura. Z té spouští loď na mořské dno vlastní vrtnou soupravu.

Její důležitá součást je vedle samotného vrtáku i masivní bezpečnostní ventil BOP (tzv. Blowout preventer). V případě poškození potrubí dokáže vrt během několika okamžiků uzavřít. Věž lodě Fatih museli Turci částečně rozebrat, aby se plavidlo vešlo pod mosty přes bosporskou úžinu. 

Vrtné lodě při práci kvůli velké hloubce obvykle nekotví. Kotevní lana by musela být příliš dlouhá a těžká. Na jednom místě se udržují pomocí manévrovacích motorů a satelitní navigace. 

Na palubě lodě Faith

Malý OPEC

Zemní plyn pokrývá asi 28 % turecké spotřeby energie. Ankara ho naprostou většinu dováží, polovina importovaného plynu přitom pochází z Ruska. Turecko se proto snaží zvýšit podíl vlastní produkce. Kromě technických problémů to přináší i politické trable. Zvlášť ve Středozemním moři. V lednu 2020 vzniklo v oblasti mezinárodní sdružení EastMed Gas Forum (EMGF). Členské státy mají v úmyslu vytvořit místní obdobou všeobecně známé Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Do EMGF patří Kypr, Řecko, Egypt, Itálie, Jordánsko, Izrael a nečlenský stát OSN Palestina.

Turecko pozvánku nedostalo. Důvodem je členství Kypru. Ostrovní stát býval britskou kolonií. Nezávislost získal v roce 1960. Brzo poté ale na ostrově propukly spory mezi obyvateli řeckého a tureckého původu. V roce 1974 se řečtí nacionalisté pokusili připojit ostrov k Řecku. Turecko odpovědělo invazí a obsadilo severní část ostrova. Vznikl tak Severní Kypr. Jako samostatný stát ho uznává jen Ankara.

Turecko nesouhlasí s využíváním zdrojů zemního plynu u kyperského pobřeží, pokud na něm Severní Kypr nebude mít podíl. Turecko přitom nepodepsalo Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu z roku 1982. Ta dává státům nárok na tzv. výlučnou ekonomickou zónu o šířce 200 námořních mil od pobřeží. Ankara naopak tvrdí, že ostrovní státy (mezi něž čirou náhodou patří i jí nepřátelský Kypr), mají mít nárok jen na základní 12 mil dlouhé pobřežní pásmo. Turecký Yavuz tedy nyní porušuje mořské právo, ale zdá se, že nikdo s tím nic neudělá (viz odstavec na konci článku).

Yavuz těží plyn u kyperských břehů pod ochranou tureckého námořnictva

Dohoda s Libyí

V roce 2019 uzavřelo Turecko námořní dohodu s jednou ze dvou frakcí bojujících v libyjské občanské válce, Vládou národní jednoty. Podle dohody vytvořily obě země společnou námořní zónu napříč Středozemním mořem. Účelem dohody je – jak jinak – přivlastnit si nerostné zdroje na mořském dně. 

Turecko se také snaží překazit používání vrtných lodí jiným zemím. V roce 2018 zabránilo turecké námořnictvo v práci vrtné lodi Saipem 12000, plující pod bahamskou vlajkou ve službách italské ropné společnosti Eni.  

Ankara si podobné kroky může dovolit. Je regionální námořní velmoc. Její námořnictvo má celkový výtlak 259 000 tun, což je mimo jiné více než mají námořnictva Itálie nebo Německa. Jeho hlavní síly tvoří 16 fregat, 8 korvet a 13 ponorek. Námořnictvo největšího soupeře Turecka, Řecka, je přibližně o 40 % menší.

Zdroje: AA, Reuters, OilShip, WP, OE Digital, HD