Turecko kupuje ruské systémy S-400 a vyhlíží stíhačky F-35 Lightning II

S-400 na přehlídce v Moskvě (2015); větší foto / Соколрус, CC BY-SA 4.0

Turecký ministr obrany Nurettin Canikli nedávno oznámil dojednání nákupu ruských kompletů protivzdušné obrany (PVO) S-400. První S-400 do Turecka dorazí v roce 2019. Podle představitelů USA a NATO ale nákup S-400 ovlivní turecké zapojení do programu stíhačky F-35 Lightning II.

Kdo je přítel, kdo nepřítel?

Par slov o turecko-ruských vztazích: K výraznému zhoršení došlo 24. listopadu 2015, kdy turecká stíhačka F-16 sestřelila ruský taktický bombardér Su-24.

„Máme všechny důvody k domněnce, že rozhodnutí sestřelit naše letadlo bylo diktováno přáním zajistit bezpečnost dodávek ropy (od Islámského státu - pozn. red.) na území Turecka k přístavům, kde se překládá do cisternových lodí," citoval (30.11.) Kremlem řízený propagandistický web Sputnik News Vladimíra Putina. Ruský prezident přímo obvinil Turecko ze spolupráce s Islámským státem.

O rok později Turecko oficiálně projevilo zájem nakoupit ruský protiraketový a protiletadlový komplet PVO S-400. Uzavření finální dohody o nákupu S-400 oznámil Canikli 12. listopadu tohoto roku.

„Získali jsme systémy protivzdušné obrany S-400. Všechno, co je s touto otázkou spojeno, jsou jen detaily. Nezastavíme se však na tomto úspěchu, zaměříme se na rozvoji národní vojenské síly. Systémy protivzdušné obrany musíme vyvinout v samotném Turecku, v národních podnicích," cituje Canikliho agentura Anadolu.

Již dříve Canikli uvedl, že jedním z důvodů nákupu ruských kompletů S-400 je neochota Američanů poskytnout přístup k technologiím kompletů PVO Patriot a jejich velká cena.

Turecký přístup vyvolal vlnu nevole v NATO, protože z pochopitelných důvodů nelze S-400 sloučit s aliančními prostředky velení a řízení nebo jinými zbraňovými systémy. Není jednoduše možné, aby se například údaje z alianční páteřní radiolokační sítě zobrazily na monitorech obsluhy S-400.

Turecké S-400 tak budou zcela nezávislé a nepůjde je napojit do žádných velitelských a řídících aliančních systémů. Bez nadsázky řečeno, jediné komunikační spojení mezi obsluhou S-400 a dalšími jednotkami, zbraňovými systémy nebo místy velení a řízení, bude mobilní telefon.

Proti výhradám NATO vůči Turecku se však ohradil turecký prezident Tayyip Erdogan s tím, že Aliance nechtěla pomoc s budováním turecké PVO. „Otázka důvěry vůči této organizaci vzbuzuje vážné otázky vůči celé Alianci," citoval tureckého prezidenta web Sputnik News.

„Ale když Turecko zahájilo jednání o nákupu ruských systémů S-400 za účelem posílení PVO, začala řada předních států NATO kritizovat Ankaru," dodal turecký prezident a poznamenal, že to potvrzuje existenci problémů uvnitř NATO.

Velká hra patriotů

Podle katarské televize Al-Džazíra, Ahmet Berat Conkar, šéf turecké delegace v Parlamentním shromáždění NATO uvedl, že nákup S-400 není politickým signálem Turecka směrem k NATO. "Turecko vybralo S-400 před jinými možnostmi, protože (ruský) raketový systém disponuje pokročilejšími technickými vlastnostmi než jeho konkurenti, s lepšími cenami a kratšími dodacími dobami," řekl Conkar.

Canikli však zdůraznil (jak jsme uvedli již v citaci výše), že Turecko má zájem vyvíjet vlastní protiraketový systém PVO, a to ve spolupráci s evropskými zeměmi. “Uzavřeli jsme také předběžné dohody s konsorciem EUROSAM abychom tuto technologii (systémy PVO - pozn. red.) vyvíjeli, vyráběli a používali vlastní zdroje pro systémy protivzdušné obrany," uvedl Canikli s odkazem na společný francouzsko-italský obranný projekt EUROSAM.

Canikli podepsal s Francií a Itálií smlouvu s úmyslem posílit spolupráci v oblasti obranných projektů, včetně protiraketové obrany. Má jít o první krok s cílem vyvinout turecký systém PVO založený na systému SAMP-T. Podpis finální dohody s EUROSAMem se očekává do konce letošního roku.

"Tento vývoj otevřeně ukazuje, že Turecko bude pracovat se svými spojenci na vývoji takových systémů ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, ale kvůli okamžité obraně potřebuje systém S-400," řekl pro katarskou televizi Canikli.

F-35 vs S-400

Celou věc komplikuje prodej stíhaček F-35A Lightning II do Turecka, tedy letadel, které jsou navrženy právě pro boj s S-400.

Turecko do programu F-35 již investovalo 195 milionů dolarů a plánuje nakoupit 100 stíhaček F-35A. Turecko má první F-35 získat již příští rok a následně dostávat deset letounů ročně. Turecké náklady celkově dosáhnou 16 miliard dolarů.

F-35 si nedokáže vyměňovat data s S-400, ale především existuje zde vážné riziko zneužití technologií F-35. Kromě klasické špionáže hrozí, že Rusové budou moci s S-400 cvičit proti F-35.

Obecně jedním z hlavním problémů při vývoji nových zbraňových systémů, a u PVO to platí dvojnásob, je simulace prostředků protivníka. Samozřejmě Rusové zatím proti západní technice nemohli cvičit a tak se museli při vývoji S-400 spoléhat na svou špionážní síť.

V případě Turecka ale obsluha S-400 může cvičit proti F-35 v nejrůznějších taktických situacích, testovat účinnost radaru při různých letových profilech F-35, vyhodnocovat různé módy radaru F-35 a také účinnost prostředků radioelektronického boje F-35 proti S-400.

I kdyby Turci nemohli poskytnout Rusům žádné technologie F-35, obrovským rizikem je právě možnost ruských specialistů účastnit se v Turecku cvičení proti F-35.

Sankce NATO a USA proti Turecku?

Heidi Grant, náměstkyně ministra zahraničních věcí pro mezinárodní záležitosti, uznala, že prodej F-35 do Turecka přináší rizika. “Je to vážná obava, nejen pro Spojené státy, protože potřebujeme chránit tuto špičkovou technologii, technologii páté generace," uvedla Grant.

"Zjevně existuje zásada svrchovanosti při získávání obranných zařízení, ale stejně tak, jako jsou státy svrchované při rozhodování, jsou také svrchované v konfrontaci s důsledky tohoto rozhodnutí," uvedl v říjnu český generál Petr Pavel, předseda vojenského výboru NATO. 

Grant ani Pavel však neuvedli, jakým důsledkům a sankcí ze strany USA/NATO může Turecko čelit.

Samozřejmě lze odmítnout vyvést F-35 do Turecka a účast tureckého průmyslu převést do jiných zemí. Problém však je mnohem hlubší, neboť tímto krokem se Turecko dále odsune z aliančních a západních struktur. Nejen směrem k Rusku, ale také například k Íránu.

“Opravdu vážná obava je z toho, že budeme tlačit velkou vojenskou a ekonomickou sílu z NATO do něčeho, co vůbec není v zájmu Západu,” komentoval situaci Richard Aboulafia, letecký analytik think-tanku Teal Group. “Je to velká věc. Je to tak velké, že si nemyslím, že někdo ví, co má s tím dělat. "

"Není pochyb o tom, že jde o vážný problém," uvedla Kay Bailey Hutchison, americká velvyslankyně v NATO. "Na druhou stranu, Turecko je velmi cenným spojencem v NATO, který plní svou roli. Jedná se o jednu ze čtyř rámcových zemí v Afghánistánu a dělá velmi důvěryhodnou práci. A oni odpověděli na výzvu pokaždé, když NATO zavolalo."

Názor Armádních novin

Ač Turecko proklamuje, že za nákupem S-400 stojí pouze čistě taktické, technické a finanční požadavky, můžeme s velkou pravděpodobností, hraničící s jistou říci, že při podobných strategických nákupech zbraňových systémů jde VŽDY o politické rozhodnutí. Nota bene v arabsko-islámském civilizačním okruhu.

Zdroj: Reuters, Al-JazeeraDefense News

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Ohrožují čistky v turecké armádě její bojeschopnost?

Od červencového převratu, který se minulý rok odehrál v Turecku uběhl již téměř rok, ale čistky ...

Turecko nakupuje ruské systémy protivzdušné obrany S-400

Podle zpravodajské agentury Bloomberg, která se odvolává na nejmenovaného (!) tureckého "úředníka", ...

Úspěchy ruských tanků T-90 a bojových vozidel BMPT

Díky pozitivním zkušenostem s nasazením v Sýrii ruská armáda objednala malý počet vozidel palebné ...

Ruské a americké protivzdušné systémy S-400 a THAAD pro Saúdskou Arábii

Saúdská Arábie zvolila netradiční cestu modernizace své protivzdušné obrany (PVO). Saúdové projevili ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!