Ukrajinsko-ruskou válku v listopadu rozhodnou američtí voliči

Zahraniční politiku amerických demokratů a republikánů rozděluje pohled na roli USA v mezinárodních vztazích. Příznivci Demokratické strany podle think tanku Pew Research Center téměř dvakrát častěji než republikáni (60 % oproti 34 %) pokládají za nejlepší pro budoucnost Spojených států, aby se aktivně podílely na světových záležitostech. Demokraté také mnohem více než příznivci Republikánské strany (67 % oproti 39 %) tvrdí, že mnoho problémů lze vyřešit prostřednictvím mezinárodní spolupráce.

Bývalý prezident Donald Trump uskutečňoval zahraniční politiku, která postoje mnohých republikánů odrážela a která USA stavěla na prvním místo ve všech otázkách mezinárodních vztahů. Jeho skeptický pohled na nadnárodní instituce vedl k odstoupení od zdravotních a lidskoprávních orgánů OSN, od mezivládních dohod o klimatu, kontrole zbrojení a Íránu a zároveň k revizi existujících obchodních dohod, k zahájení sporů se spojenci Bílého domu, k zavádění nových imigračních omezení a k celnímu konfliktu s Čínou.

Donald Trump také zastával specifický postoj k NATO. Většina členů Severoatlantické aliance patří k EU, kterou bývalý americký prezident považoval spíše za hospodářského konkurenta než za spojence. Trump opakovaně zpochybňoval smysl západního obranného spolku a americký závazek k evropské obraně, který spojoval s plněním aliančního závazku vydávat každoročně 2 % HDP na obranu. Každodenní politika se ovšem nacházela zcela v rozporu s požadovaným sdílením finanční zátěže. Bílý dům zvýšil výdaje na podporu obrany evropské části NATO na 4,8 miliardy dolarů v roce 2017, respektive na 6,5 miliardy dolarů v roce 2018, zesílil přítomnost amerických vojáků v Evropě a podílel se na budování vojenské infrastruktury na východním křídle aliance.        

Tuto kontinuální americkou náklonnost k NATO lze považovat za oddělenou od Trumpových vlastních postojů a největší zásluhu na ní měl ministr obrany James Mattis, ministerstvo zahraničí a Pentagon. Trumpova kritika spojenců byla sice hrubá, ale odrážela silnou premisu americké politiky o neochotě spojenců utrácet za obranu. Jeho neustálé zaměření na sdílení zátěže mezitím sklidilo své ovoce. V době jeho nástupu do funkce plnily dohodnutý cíl věnovat 2 % HDP na obranu kromě USA pouze tři země NATO z 27: Estonsko, Polsko a Velká Británie. Na konci Trumpova prezidenství jich bylo osm, což společně s dalšími závazky představovalo celkové zvýšení aliančních výdajů na obranu o 400 miliard dolarů.

Donald Trump aktivně vyžadoval změny i v energetické politice svých spojenců. Během projevu v OSN v roce 2018 téměř prorocky varoval Německo před závislostí na ruské ropě a plynu, načež němečtí diplomaté reagovali úsměvem. „Závislost na jediném zahraničním dodavateli může libovolnou zemi učinit zranitelnou vůči vydírání a zastrašování,“ uvedl tehdy Trump. „Proto blahopřejeme evropským státům, jako je Polsko, že vedou výstavbu baltského plynovodu, aby národy nebyly při uspokojování svých energetických potřeb závislé na Rusku. Pokud Německo okamžitě nezmění svůj kurz, stane se na ruské energii zcela závislé. Zde na západní polokouli jsme odhodláni udržet si nezávislost na pronikání expanzivních zahraničních mocností.“