Ukrajinsko-turecká spolupráce za ruskými zády?

Model vojenského dopravního letounu An-188, který Ukrajina nabízí Turecku. / Archív autora

Ukrajina se v posledních několika letech snaží navázat užší vztahy s Tureckem. Vnímá ho totiž jako regionální protiváhu vůči Rusku. Kyjev se pokouší změnit souhlas Ankary s výstavbou rusko-tureckých plynovodů, které mají v budoucnu vést plyn k zákazníkům v EU mimo ukrajinské území. Doufá také, že se mu letos podaří uzavřít ukrajinsko-tureckou dohodu o volném obchodu, jež by usnadnila spolupráci v obranném průmyslu.

Ukrajinské naléhání na Turecko, aby odmítlo projekt ruského plynovodu TurkStream, se nedočkalo pozitivní odezvy. V lednu letošního roku Ankara Gazpromu naopak povolila stavbu druhého paralelního potrubí směrem k tureckému pobřeží. Zatímco to první má přivádět ruský plyn pouze na turecký trh, to druhé by od roku 2020 mělo sloužit pro evropské zákazníky.

 

 

Za dva roky navíc skončí platnost smlouvy o přepravě plynu mezi Ruskem a Ukrajinou, přičemž za stávající situace ji Moskva nemá v úmyslu prodlužovat. Využití TurkStreamu a Nord Streamu 2 velmi pravděpodobně povede ke snížení objemu plynu přepravovaném přes ukrajinské plynovody.

 

Úspěšnějším vývojem prošel bilaterální obchod. Ukrajinci očekávají, že by mezi oběma státy mohlo do konce roku dojít k vytvoření zóny volného obchodu. Turecko se po Rusku a Polsku loni pro Ukrajinu stalo třetím největším vývozním trhem a směřovalo tam 5,8 % z celkového ukrajinského exportu. Podíl Turecka na ukrajinském dovozu byl s 2,5 % z celkového importu méně významný.

 

Kyjev doufá, že se mu prostřednictvím dohody o volném obchodu podaří vrátit se na velikost obchodní výměny dosažené před rokem 2008. Obrat ročního dvoustranného obchodu tehdy činil osm miliard amerických dolarů. Přestože vzájemná obchodní výměna v loňském roce vzrostla o 16 %, její velikost dosahovala pouze čtyř miliard dolarů. Rozhovory o volném obchodu probíhají již sedm let a do roku 2018 bylo odsouhlaseno 90 % ustanovení.

 

Zbrojní průmysl se může stát klíčovou oblastí pro růst vzájemného obchodu mezi Kyjevem a Ankarou. Náměstek tureckého ministra obrany Ismail Demir v průběhu loňské návštěvy Ukrajiny vyzdvihl ukrajinsko-tureckou spolupráci na řadě projektů včetně modernizace tanků, letectví a elektroniky. Ukrajina například dodá pro turecké tanky Altay systém aktivné ochrany Zaslon-L.

 

„Domníváme se, že se obě země v obranném průmyslu navzájem doplňují. Pokračující jednání nám dávají příležitost podrobněji se zabývat detaily, dodal Demir. „Jednou z důležitých součástí cílové obchodní výměny ve výši deseti miliard dolarů, kterou pro rok 2023 stanovil prezident Tayyip Erdoğan a ukrajinský prezident Petro Porošenko, bude obranný průmysl.

 

Turecké námořnictvo na návštěvě v ukrajinském oděském přístavě.

 

Letecký průmysl jádrem spolupráce

Ukrajinská společnost Antonov ve spolupráci se saúdskoarabskou TAQNIA a tureckou Havelsan od roku 2015 vyvíjí novou úpravu námořního hlídkového letadla An-132. První demonstrační let An-132D úspěšně proběhl 31. března 2017.

 

Letadlo bylo navrženo jako západní verze dopravního letounu An-32, jehož součásti tvoří výrobky zahraničních společností, tj. kanadské motory Pratt & Whitney, americká avionika Honeywell, německé systémy k zajištění životních funkcí Liebherr, francouzské vrtule Messier Bugatti Dowty a americké pomocné generátory elektrické energie Hamilton Sundstrand.

 

Zástupci ukrajinského a tureckého průmyslu dospěli také k dohodě o společné výrobě bezpilotních letounů, zařízení pro určování směru a pasivních radiolokátorů. Se zahájením sériové výroby obě strany počítají v letech 2020-2021. Kyjev a Ankara rovněž pracují na zahájení společné produkce různých druhů munice a vojenských dopravních letounů pro krátké vzdálenosti An-158 a An-178.

 

V minulém roce Turecko s Ukrajinou navíc podepsalo memorandum o dodávkách motorů 6TD3 pro turecký hlavní bitevní tank Altay. Tento projekt je realizován s technickou pomocí jihokorejské společnosti Hyundai Rotem. Ankara má v plánu vyrobit asi tisícovku tanků Altay. 

 

Turecko se snaží vyvinout domácí pohonnou jednotku pro tanky Altay, ale prvních 250 tanků dostane ukrajinské motory. Navíc Ukrajina s největší pravděpodobností poskytne technologie pro vývoj vlastních tureckých motorů.

 

Plynovody spojující Rusko s EU. / Archív autora, Reuters

  

An-188: nová rodina dopravních letounů?

Nejnovějším ukrajinsko-tureckým projektem se minulý týden stal vojenský dopravní letoun An-188. Tento projekt zahrnuje maximální možné využití západních komponentů při výrobě letounu a naplnění norem NATO z hlediska výbavy a využití.

 

Maximální hmotnost přepravovaného vybavení by u tohoto vojenského dopravního letounu s proudovým motorem neměla přesáhnout 50 t. Počítá se s možností transportu palet, kontejnerů, vrtulníků nebo 300 osob. An-188 bude schopen využívat i letiště s méně rozvinutou infrastrukturou a s krátkými vzletovými drahami o délce 600-800 m.

 

„Projekt An-188 může dát impuls k rozvoji celé rodiny nových dopravních letadel, jež vznikne na základě spolupráce s tureckou stranou. Ta je připravena podpořit ho nejen finančně, ale také zprostředkovat dodávky řady pokročilých technologií,“ domnívá se ukrajinský vojenský odborník Dilan Maljasov.

 

Dvoumotorový transportní turbovrtulový letoun An-132D.

 

„Zhodnotíme-li potenciál této spolupráce, tak můžeme odhadovat, že ze strany Turecka bude do roku 2035 objednáno 20-30 těchto letounů,“ myslí si Maljasov. „Dalších asi 50 letounů by mohlo být prodáno do třetích zemí. Tak jako v případě An-70 bude ovšem důležitou roli hrát proměnlivá velmocenská politika.
 

Vzhledem k velmi chladným vztahům s Ruskem, napjatým vztahům s Běloruskem, sporům o výklad historie s Polskem a neshodám ohledně jazykových práv národnostních menšin s Maďarskem a Rumunskem se Turecko v současné době jeví jako nejméně problematický regionální partner Ukrajiny.

 

Ankara zastává ve vzájemném vztahu o něco málo zdrženlivější postoj, který vysvětluje rozdíl v bohatství a vlivu obou zemí. Turecko nepovažuje Ukrajinu za důležitého geopolitického partnera, nicméně budování intenzivních hospodářských vazeb bude téměř jistě pokračovat. Budoucí spolupráci nahrává pokračující rozvoj obou ekonomik a skutečnost, že oba státy jsou relativně velké trhy.

 

Zdroje: Ukroboronprom, Obozrevatel, Bintel, Anadolu Agency, Jamestown

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Bez Ukrajiny Rusko svět jadernou válkou nevystraší

Rusko prodlouží životnost mezikontinentálním balistickým střelám (ICBM) R-36M2 „Voevoda“. Rakety ...

Současnost a perspektiva stavby vojenských lodí na Ukrajině

Před rokem 1991 se na území současné Ukrajiny nacházela třetina loďařských výrobních kapacit ...

Ruslan Puchov: Náhled do ruského vojenského světa

Ruský vojenský analytik Ruslan Puchov je šéfem moskevského think-tanku CAST (Centre for Analysis of ...

ANALÝZA: Představuje Turecko pro Evropu vojenskou hrozbu?

V poslední době se zhoršují vztahy mezi Západem a Tureckem, resp. mezi Západem a tureckým ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Arianus
    07:25 10.05.2018

    @Clanek hm, takze si Ukrajina uskodi, protoze bude muset celne dokladat puvod zbozi, a bude muset spadat pod rezim AT.r

  • Starlight
    01:27 10.05.2018

    @ strikehawk

    Ano, program A400M má hodně problémů. Akusticko-vibrační problémy a nadváha byl jen jeden z nich. Následovaly programy odlehčování, které se postupně aplikovaly během náběhu sériové výroby. To ale nebyly a nejsou největší problémy programu. Další, i závažnější teprve následovaly. Výpis všeho, co je jinak, než jak bylo požadováno a kontrahováno, by asi dal na mnoho stran.

    Přesto je program A400M, který byl do zdejší diskuze zatažen, jasným vítězem nad „programem-neprogramem“ zvaným An-70. Co by za to a Antonova dali, kdyby mohli řešit stejné problémy, jako mají u Airbusu. Třeba jak splnit dodávky těch 170+ objednaných kusů, nebo jak odzkoušet všechno možné ještě ve vývoji a ne čekat až se to možná zjistí v běžném provozu.

    To, že o technických problémech projektu An-70 nás, na rozdíl od A400M,nikdo pravidelně a detailně neinformuje, není důkazem, že problémy nemá také.

  • Starlight
    01:21 10.05.2018

    @ flanker.jirka

    1)
    Počet prototypů zcela nového letounu se nestanovuje podle počtu členů konsorcia (ostatně každý měl jiný podíl), ale podle mnohem praktičtějších hledisek.

    Celkový vývojový a certifikační program pro A400M se udává v rozsahu 3700 testovacích letových hodin (stále probíhá). První vzlet byl v prosinci 2009 a počáteční certifikace EASA = omezený první typový certifikát byl vydán v dubnu 2012. S každým rozšiřováním schopností pak následovaly další dílčí civilní i vojenské certifikace. Pro prvotní certifikaci bylo potřeba odlétat přes 2100 letových hodin při 700+ letech. Toho dosáhly už v září 2011. V říjnu 2013 už všechny prototypy nalétaly přes 5600 letových hodin při 2000 letech.
    To samozřejmě nejde dělat s jedním letovým prototypem. Letové zkoušky s 5 letovými prototypy proto byly rozdělný mezi dvě testovací centra Airbusu – Toulouse ve Francii a Sevillu ve Španělsku. A na zkouškách u Airbusu se podílelo 60 pilotů. Každý prototyp byl určen k odlišným úkolům a tomu odpovídala i míra instalované měřící techniky. Nejvíce ji měly první dva prototypu a nejméně ten poslední, který se tak nejvíce blížil operační verzi. Mimochodem první prototyp je od října 2013 v muzeu a nalétal téměř 1500 letových hodiny při 475 letech.

    To je skutečně robustní testovací program a příslušná flotila a zkušební kapacity. Co se například testovalo v roce 2016 (a ne všechno úspěšně) je shrnuto v tomto pěkném videu: https://www.youtube.com/watch?...

    2)
    A teď srovnání s programem An-70. Podle dat z roku 1998-99 byl Antonovem plánovaný vývojový a certifikační proces v rozsahu jen 1800 letových hodin. Studie DASA už upozornila, že tyto hodnoty jsou zcela nedostatečné a předpokládala reálnou hodnotu 3 000 letových hodin.

    Jaká byla nakonec skutečnost? Jediný (druhý) létající prototyp An-70 od záletu v dubnu 1997 do dubna 2014 („konec“ státních zkoušek v okamžiku vypuknutí otevřeného nepřátelství mezi partnery projektu - Ukrajinou a Ruskem) nalétal 930+ letových hodin při 750+ letech. A to nejsou jen zkušební lety, ale i přelety a markentingové akce (včetně té v ČR). Z toho bylo 220 hodin /120+ letů v poslední modernizované konfiguraci po září 2012.

    Jediný létající An-70 tak nalétal za 16 let výrazně méně než první prototyp A400M za 4 roky provozu. I laikovi musí být zřejmé, že An-70 nikdy neodlétal původně slibovaný program 1800 zkušebních letových hodin a že se ani nepřiblížil rozsahu zkušebního programu A400M. Důvod jsou zřejmě dva – odlišný pohled na rozsah testovaní a certifikaci na Západě vs. Východě a hlavně zoufalý nedostatek peněz. Z tohoto pohledu nelze A400M a An-70 jako programy vůbec srovnávat. Jsou to prostě jiné světy.

  • strikehawk
    21:26 09.05.2018

    Starlight

    A400 není povedený projekt a tvoje váleckova dráha s navijakem a jeřábem v nákladovém prostoru to nezachrání.
    Hlavním problémem je špatně zvolena koncepce pohonu a jednoduchá vrtule točící se u obou motoru na každé polovině křídla v opačném smyslu. Toto do té doby nepoužitelné řešení u takto výkonného motoru zapříčinilo neplánovaně kmity celého křídla ještě zhoršené interferenci v určitých otáčkách.
    Osvědčené řešení používané do té doby u všech vicemotorovych letadel s výkonem motoru 5000 kW + jsou protibezne vrtule k vyrovnání redakčního momentu vrtule a kmitu tak jako má AN-70 a například Tu-95.

    Proto se musela celá konstrukce křídla a centroplanu u A400 zpevnovat což vedlo k nárůstu prázdné hmotnosti. Původní požadavek na nosnost 37 t zůstal na papíře. Reálne je použitelných cca 30 t bez toho aniž by to zhoršilo životnost letadla přetěžování.

    A nevykladej mě ze zrovna ty o tom nevíš.

  • dusan
    18:46 09.05.2018

    flanker.jirka

    Celé NATO : )

    An-124 v rámci kontraktu s NATO je výhodný pre dve veci - pre prepravnú kapacitu ... a hlavne cenu. Nie, že by sme sa bez nich nezaobišli, ale je to už hotové a osvedčené riešenie. Volgu-Dneper, ktorej končí kontrakt tento rok by chcel nahradiť Antonov Airlines.

    Nech sú už spomínané problémy so servisovaním Ruslanov akékoľvek, neverím, že sa nejakým spôsobom taký bohatý zákazník nejako nedohodne s dodávateľmi priamo či cez Antonova. Stačí sa pozrieť na dodávky raketových motorov z Ruska pre USA ... veľké silné reči z Ruska ... ale dodávky plnia bez problémov a tíško šúchajú nohami aby boli ďaľšie : )

  • flanker.jirka
    17:52 09.05.2018

    Starlight: co se týká počtu prototypů Airbusu, tak tam se šlo na kompromis vyrobit jich více, aby se státy mezi sebou nehádaly o ten jeden :-D zkoušely se pak paralelně všechny a je vidět, že ani to jim nestačilo.

  • flanker.jirka
    17:46 09.05.2018

    Starlight: naviják jsem v A 400 našel, kde mají mít ten jeřáb? Kam jej dali přitom jak je konstruováno otevírání rampy? Ten jsem nikde nenašel, pokud tam je, tak je to super. Válečková rampa je dobrá, pokud máte materiál na paletách pro ní uzpůsobených, jeřábem si chytíte více druhů materiálu.
    AN 70 si vozí komponenty válečkové dráhy sebou v útrobách (měl je tak poschovávané i prototyp, který byl na ukázce v Čechách).
    Srovnávat nakládku do IL 76 s čímkoliv novějším dost dobře nejde, to éro je jinak koncipované. O zákldaní technické parametry bych se u Antonova nestrachoval, Mrija je jen jedna a funuguje přesně podle výpočtů.
    Vytrhnout Antonov z krachu už snad mohou pouze číňané nebo turci, ostatní je odepsali, i když, kolik armád dodnes spoléhá na AN 124?

  • dusan
    15:33 09.05.2018

    rasto12

    V Rusku môže investovať kto chce, vzhľadom na to, že na väčšinu tovarov sa žiadne embargá nevzťahujú. A Rusi určite vítajú investorov, lebo ich jednoducho potrebujú - je to i oficiálne politika Moskvy. A my im samozrejme máme čo poskytnúť, záujem z Ruskej strany je a po tom čo sa Rusko preberá so "šoku" po páde rubla narastá všeobecne obchodná výmena Rusko prakticky so všetkými ochodnými partnermi.

    Čo sa týka ruského trhu. Samozrejme, že Ukrajina bola naviazaná na Rusko. Ale v praxi to končilo tým, že Rusi "náhodou" prišli na to, že to čo ono "nespĺňa hygienické štandarty" - čo bola typická ruská páka na svojich závislejších obchodných partnerov - Ukrajinu, Bielorusko či Moldavsko. A často išlo o politku, dialo sa to už za Janukoviča ....

    Celkovo je trh EÚ asi 9 x väčší ako ruský, solventnejší a právne istejší. Jednoducho je to iný "level" ... s Ruskom neporovnateľný.

    A čo sa týka "proruský" vs "prozápadný" ... stačí sa pozrieť na štáty čo sa orientujú, či nedávno orientoval na východ (i Ukrajina) a tie čo sa orientujú na západ ...

    Asi nie je náhoda, že zhruba tadiaľ ide hranica chudoby na východnej Európe ...

  • RiMr71
    14:45 09.05.2018

    Díky Starlight, snad se někdo trochu chytne za nos... :)

  • KOLT
    06:35 09.05.2018

    Starlight, díky za informace, hlavně ohledně výzkumu od DASA.

    O tom, že by předělání An-70 na FLA nebyla procházka růžovým sadem, asi netřeba pochybovat. Stejně tak je jasné, že by to znamenalo kompletní přenesení výroby do partnerských zemí. Už Turecko je pro mnohé špatně zkousnutelné, vázat výrobu zásadního vojenského transportního letounu na Ukrajinu, natož Uzbekistán, by rozhodně nikdo v NATO nebyl ochotný.

  • Starlight
    02:31 09.05.2018

    4)
    A je otázkou jak bude probíhat případný vývoj An-188.

    Program An-70 nikdy neměl více současně jak jeden létající prototyp (a vlastně ani žádná jiná létající An-70 nebyla vyrobena). To samé platí o motorech a vrtulích. První postavený prototyp vzlétnul 16. prosince 1994 (typický spěch před koncem roku) a zřítil se už během svého čtvrtého letu v únoru 1995 po srážce s doprovodným letounem.

    Druhý prototyp (registrační značka UR-NTK) narychlo postavili s použitím trupu určeného pro pozemní statickou zkoušku. Vzlétl v dubnu 1997. V lednu 2001 havaroval při tvrdém nouzovém přistání a trup se rozlomil na dvě části. Nějakým zázrakem to dokázali opravit do června 2001. Tento prototyp pak prošel v letech 2010-12 poměrně velkou modernizací a od roku 2013 má novou vojenskou šedivou kamufláž a novou registrační značku UR-EXA, případně létá pod registrací ukrajinského letectva.

    Původní dodavatelská základna An-70 z území bývalého SSSR dávno neexistuje. Rusko poté léta sypalo léta do projektu nějaké peníze s výhledem většinového podílu na výrobě draku, systémů a finální montáže. I tyto investice by v projektu An-188 bez Ruska vzaly za své a budou se muset nahradit. To bude chtít moře času.

    Ze zveřejněných informací není úplně jasné, co Ukrajinci s Turky podepsali. Ukrajinským partnerem je Ukroboronprom, pod který Antonov patří, a za tureckou stranu se mluví o ministerstvu zbrojního průmyslu. Antonov projekt An-188 představil už v roce 2015 a okamžitě se ozvalo Rusko, že bylo partnerem v projektu An-70 a že v případě komercializace výsledků z projektu An-70 bude chtít svůj finanční podíl zpět. Tak uvidíme., jak to dopadne.

    Technicky není jasné, jak moc velká předělávka to bude. Prostá náhrada ruských částí za jiné je jedna věc, ale plná westernizace podle standardů NATO a/nebo dokonce certifikace v Evropě u EASA je zcela jiný level předělání. Turecko už běžně své nové letecké projekty certifikuje podle evropských předpisů u evropské EASA. Takže snad časem uvidíme, kam to bude směřovat.

    Pro srovnání program A400M používal 5 létajících prototypů (a dva pro neletové statické a únavové zkoušky) postavených v rozmezí 2 let. Sériové stroje pak prováděly vojskové zkoušky u zákazníků.

  • Starlight
    02:27 09.05.2018

    3)
    Německo jako stát nikdy nebylo finančním ani jiným partnerem projektu An-70 nebo An-7X. V letech 1997-1999 se sice objevil určitý tlak ze strany některých německých politiků zvážit An-70 jako levnější alternativu vůči projektu FLA (Future Large Aircraft) dnes známému jako Airbus A400M, ale to bylo skoro všechno. Nápady některých německých politiků totiž působily u ostatních partnerů projektu FLA doslova zděšení. Konflikt o Kosovo v roce 1999 a tvrdý postoj Ruska vůči NATO rychle ukázal i německým politickým stoupencům An-70 politické limity projektu An-70 s výraznou ruskou účastí.

    Německá vláda financovala německé společnosti DASA (Daimler-Chrysler Aerospace, později součástí EADS, dnes součástí AIRBUS GROUP) studii, které měla ohodnotit použitelnost tohoto letounu pro podmínky programu FLA (Future Large Aircraft).

    DASA udělala za ty peníze docela zajímavý kus práce. Měli k dispozici data od Antonova, dokonce si udělali vlastní aerodynamický model a foukali ho v Německu v aerodynamickém tunelu. Nikdy ale s letounem neletěli a například výrobce křídla (Taškent v Uzbekistánu) jim nikdy žádní podklady nedal, protože to s ním šlo už v té době od desíti k pěti (a o mnoho let později definitivně zbankrotoval a vzal sebou do zapomnění i výrobu řady Il-76, která se musela v Rusku později nákladně obnovovat). Závěrem studie DASA bylo, že letoun An-7X splní zadání programu FLA, jen když se předělá docela velká řada věci. Hlavně systémy, ale i výrobní technologie draku, které prostě nesplňovaly západní standardy konce 90. let.

    A touto teoretickou myšlenkou to celé skončilo. Nikdo nikdy nestanovil cenu, přesní rizika a ani dodací termíny za takto předělaný westernizovaný a NATO kompatibilní An-7X. Celá „ukrajinská“ kampaň mířila jen na Německo, ale ostatním partnerům v projektů FLA nikdo nic nenabídnul, takže to nemělo sebemenší šanci na úspěch. Ostatně ze Západní Evropy žádný výrobce letadel s tímto ex-sovětským ukrajinsko-ruským programem nikdo nechtěl mít nic společného.

    Technicky to byl stále ex-sovětský projekt s mnoha neznámými. V roce 1998-99 měl jediný létající prototyp (ten druhý postavený) An-70 nalétáno velmi málo, protože vzlétnul až na jaře 1997. To konkurence v podobě amerických programů C-130J a C-17 byla pro A400M mnohem nebezpečnější. Itálie šla cestou C-130J a odstoupila z programu FLA, VB zase nakonec koupila úplně všechno v tomto pořadí C-130J, C-17 i A400M.

    Už v roce 1998 Airbus/ EADS odmítnul letoun An-70 jako základ pro svůj projekt. V lednu 1999 pak Airbus předložil platnou nabídku se svým A400M. Nikdo žádnou nabídku na An-7x nevypracoval a ani nepředložil. A tímto prostým aktem to jednou provždy skončilo. V červenci 2000 byl definitivně vládami partnerů programu FLA vybrána nabídka evropského Airbusu a jeho A400M. To nebylo jen rozhodnutí Německa, ale všech partnerů v projektů FLA. Proto dnešní argumenty, že An-7X mohly být levnější, bez chyb a závad, atd. nemají žádnou oporu v nějakých faktech.

    Naopak, zatímco An-70 od zadání vývojové zakázky v roce 1978 nikdy nepřekročil prototypové stádium, tak A400M získal dosud celkem 8 zákazníků (z toho 7 partnerských zemí), kteří objednaly 174 (170 partnerských) letounů. Turecko si jako partner programu objednalo 10 strojů a tomu odpovídá jejich podíl na vývoji a výrobě.

    Spočetnost Turkish Aerospace Industries (TAI) je zodpovědný za výrobu některých trupových dílů a podsestav včetně jedné sekce přetlakového trupu, výsadkových dveří, křidélek a spoilerů na křídle a všech trupových elektrických svazků a většinu osvětlení. To zajištují pro všechny vyráběné letouny. Dosud jich Turci dodali zákazníkům okolo 60. Původní termín splnění objednávek měl nastat v roce 2024, ale vypadá, že se posunu až do konce příští dekády. Do té doby Turecko bude stále členem projektu A400M.

  • Starlight
    02:26 09.05.2018

    2)
    Ke všem technickým číslům ohledně AN-70 je potřeba být opatrný. Dodnes totiž není jasné, jestli Antonov prezentoval (a nejen ty na internetu, ale i v odborných technických prezentacích) čísla dosažená na jediném prototypu nebo předpokládána data budoucích vylepšených sériových strojů. Co se týče doletů, dodnes není jasné, podle jaké metodiky je Ukrajinci stanovili. Jen s výškou letu a rezervou paliva se dá neuvěřitelně kouzlit. Data pro A400M jsou naopak stanovena v souladu s americkým vojenského standardu MIL-C-5011. Tak nějak mám oprávněný pocit, že An-70 objednaný původně sovětským letectvem asi používá něco jiného.

    Jedním z požadavků na An-70 byl schopnost převážet tanky T-80 (později i T-90). Proto An-70 má „mimořádnou maximální hmotnost“ nákladu 47 tun. Ve skutečnosti, je ale letoun extrémně přetížený, jsou velmi imitovány parametry vzletu a přistání. Normální maximální hmotnost nákladu je „jen“ 35 tun. Ve srovnání s tím 37 tun pro A400M (nemá ve specifikacích schopnost převážet 60+ tunové západní MBT) nevpadá tak zle.

  • Starlight
    02:26 09.05.2018

    Já bych dovolil nesouhlasit s pasážemi ohledně An-70, které tu postuje flanker.jirka:

    1)
    Celé to povídání o jeřábech v sovětských/ruských nákladních letounech je obrovské nepochopení zcela odlišných koncepcí manipulace s nákladem u západních versus sovětských/ruských letadel.

    Klíčem k pochopení odlišností je, že světovým standardem přepravní logistiky materiálu, který nemá vlastní kolový podvozek je standardizovaná i nestandardizovaná paleta nebo kontejner. Proto základem všech pořádných nákladních letadel ze Západu je integrovaná válečková podlaha. Předměty není potřeba zvedat a přenášet jeřábem, ale stačí je jen posouvat.

    A400M je tedy vybaven integrovanými lištami s výklopnými válečky v celé podlaze a na sklopné rampě. Lehčí palety se odtlačí ručně, těžší náklady jako například vrtulníky (CH-47, EC725 Caracal, Tiger,..) pomůže do nákladového prostoru přitáhnout 32 tunový naviják. Pro usnadnění nasouvání se může celý trup naklonit dozadu pomocí snížení tlumičů hlavních podvozkových noh (to umí i An-70).

    Nákladní materiálu na paletách ale zpravidla probíhá mnohem jednodušeji. Podlaha a rampa zůstane horizontálně a palety se nakládají/vykládají přímo pomocí výkonného vysokozdvižného vozíku nebo zvedací plošiny, Stejně to funguje v moderní přepravní logistice všude na této planetě. Takto to vypadá v praxi (C-130J): https://www.youtube.com/watch?...

    Nicméně i pro případ, že A400M dorazí do takového „zapadákova“, že civilní nebo armádní logistici nemají výkonný vysokozdvižný vozík, tak i A400M má nad zadní sklopnou rampou 6 tunový jeřábem, které dokáže náklad ze stojánky nebo korby nákladního auta naložit na válečkovou dráhu na zadní rampě.

    Pochopitelně i sovětské/ruské letouny jako je An-70 mají kromě jeřábů a navijáků i válečkovou dráhu. Jen nejsou výklopnou integrální součástí podlahy, ale montují se na podlahu jako další vrstva, která ale neprakticky překáží dalším účelům, hlavně vozidlům. Vypadá to pak přesně takto: http://defence-blog.com/news/a... Pokud se válečky nenamontují před letem, tak má posádka smůlu.

    Ze zkušenosti mohu říci, že řada uživatelů Il-76 nic jiného než zdlouhavé nakládání pomocí palubního jeřábu, který má dráhu až na druhý konec trupu, asi ani nezná. Na tomto videu je vidět, že i přes instalovanou válečkovou dráhu pro vysazovaní materiálu na padácích a masivní kovové plošiny, stále materiál na plošinách nakládají a hlavně posouvají pomocí jeřábu: https://www.youtube.com/watch?...

    Ale například čínské letectvo, které také používá sovětské/ruské transportní letouny nebo jejich kopie a tedy i tyto jednoduché válečkové dráhy, tak naopak plně používá nakládací/vykládací logistiku západního stylu s pomocí vysokozdvižných vozíků a plošin a se zdlouhavou manipulací pomocí palubního jeřábu se nezdržují.

  • rasto12
    00:56 09.05.2018

    Dušan, Ty si tak anti Rusky a pro USA a EU nezištne nastavený, alebo je to len náhoda ? Opensociety ?

  • rasto12
    00:48 09.05.2018

    "Ukrajinský priemysel to samozrejme prežije ... musí prejsť modernizáciu, ale prežije. Ak prežil časy do Janukoviča, kedy armáda nakupovala minimálne, tak dnes je na tom určite v mnohom lepšie ako v minulosti, i keď problému sú značné.
    "
    Dušan, vieš čo vyrábali pre Rusko ? Zariadenia pre lode, ponorky, vrtuľníky, rakety... To boli iné zákazky. Tie zariadenia už nikto nebude brať ,aspoň nie v takom počte, ak vôbec. Toto nikdy nedobehnú. Na Ukrajine je zbrojarina na ústupe. Rusko pobralo Ukrajincov z vývoja a výroby. Zobralo dokonca pracovníkov z liniek. Rusko ich potrebovalo, lebo nemali vhodných a EU o nich nemalo záujem.


    "Ešte čo sa týka "dezindustrializácie" ... Rusko je na tom celkovo dosť bledo a to, že je tam dosť moderných fabrík nemení nič na fakte, že väčšina priemyslu v Rusku je zastaralá a potrebuje masívne investície. Ťažko si predstaviť, že Rusko by mohlo nejako pozdvihnúť v tejto oblasti Ukrajinu .... poznám dosť ľudí čo pôsobia v Rusku, viem o čom hovorím. "
    Investície do Ruského priemyslu ? No aby nám bolo dovolené sa toho zúčastniť. A aby sme im mali čo poskytnúť.

    Pozdvihnúť Ukrajinu. Mohli. Mohli od nej brať veci pre armádu, pre ťažobníctvo, pre , strojárstvo, pre poľnohospodárstvo, pre potravinárstvo, pre živočíšnu výrobu, pre kozmický výskum.... Toto je pre nás v EU zbytočné a budeme potrebovať len stavbárov.

  • Clanek
    23:54 08.05.2018

    Prumerne dovozove clo do EU je 4%, 30% zbozi nema clo vubec zadne a to co ma clo spis vyssi (treba automobilovy prumysl) se na Ukrajine stejne nevyrabi. Jestli ma nebo nema je pak docela jedno, kazdopadne pausalne zatim nema, i kdyz jsou podepsana nejaka memoranda a stale vic a vic skupin zbozi se dostava do bezcelniho styku.
    Pokud jde o vojensky material, nebo i zbrane urcene pro civila, tak co tak zbezne koukam snad vsechna tezka technika ma clo 0% (kontroloval jsem namatkove delostrelecke systemy, raketomety, obrnena vozidla) a clo je uvaleno spis na rucni zbrane (revolvery a pistole to maji za 1,7% treba).

  • Arianus
    22:21 08.05.2018

    Ukrajina jeste neni v bezcelni unii s Eu, ze?

  • dusan
    15:05 08.05.2018

    gangut

    Nechcem tu rozoberať politku, ale s tým Ruskom za chrbtom sa Ukrajina prepadávala z roka na rok a v roku 2014 de facto skrachovala ... a armáda v podstate neexistovala.

    Pri tých Mi-17 by som to skôr nazval "blbuvzdornosťou". UH-60 je úplne iný "level" a jednoducho vyžaduje iný prístup ako kladivo : ) samozrejme obrazne povedané.

    Čo viem tak Sič nedodáva nič Rusom - to je pravda, ale ich agregáty idú na export. Pokiaľ viem, tak Rusi horko ťažko nahradili Ukrajincov pri vlastnej produkcii.... i to postupne. Aspoň tak to bolo pred nejakým časom. Je možné, že pri nových kontraktoch si presadzujú svoje agregáty.

    Žiadny štát nedokáže vyrábať pre svoju armádu všetko ..ani USA, ani Rusko, ani Ukrajina. Ukrajinská armáda zvýšila rozpočet, ale uprednostňuje modernizácie, lebo zväčša má techniky dosť, akurát v zlom stave. Napr. uprednostňuje modernizácie starých tankov, ako nákup nových T-84 Oplot, lebo za cenu nového tanku zmodernizuje zásadne 10 strojov.

    Ukrajinský priemysel to samozrejme prežije ... musí prejsť modernizáciu, ale prežije. Ak prežil časy do Janukoviča, kedy armáda nakupovala minimálne, tak dnes je na tom určite v mnohom lepšie ako v minulosti, i keď problému sú značné.

    Ešte čo sa týka "dezindustrializácie" ... Rusko je na tom celkovo dosť bledo a to, že je tam dosť moderných fabrík nemení nič na fakte, že väčšina priemyslu v Rusku je zastaralá a potrebuje masívne investície. Ťažko si predstaviť, že Rusko by mohlo nejako pozdvihnúť v tejto oblasti Ukrajinu .... poznám dosť ľudí čo pôsobia v Rusku, viem o čom hovorím.

    Samozrejme, že ukrajinský export je dosť o starých socialistických zásobách, ale to platí i o Bielorusku, Slovensku, Česku a i Rusko exportuje stále ešte značnú časť zbraní zo skladov.

  • flanker.jirka
    14:49 08.05.2018

    Clanek: na téma Casa vs Spartan se toho napsalo hodně, toto je asi nejobjektivnější co jsem kdy četl:
    https://www.aeroweb.cz/clanky/...

  • flanker.jirka
    14:38 08.05.2018

    Clanek: se spotřebou to bude podobné, když používají motory s obdobnou účinností a podobným přenosem výkonu. Debata pak může být o tom, zda kapacitu dokáže uživatel využít. Občas to může vycházet tak, že A 400 uveze obdobnou techniku, ale bude nutné vézt k té technice vybavení jiným érem, je rozdíl naložit Tatru a naložit naloženou Tatru.
    U Casy a Spartanu je asi nutné upozornit na to, že se liší v cestovních rychlostech, tak že udávané spotřeby na hodinu se sice liší o dost, ale Spartan za ten čas urazí delší trasu, tak že celkový rozdíl může být menší, než jak býval prezentován. Skutečné rozdíly pak bude moci vysledovat případně někde na cvičeních, kde bude jak C 295, tak Spartan. Bohužel, srovnání mělo být před pořízením, už aby za to někdo šel k Dalíkovi na celu!
    Možná se brzy ukáže, že nám kapacity Spartanu budou chybět, při myšlence postavit jako třetí prvek výsadkový pluk je hodně velký rozdíl v kapacitě převozu vozidel pro výsadkáře mezi těmi to letadly.

    AN 70 má i možnost manipulace zvedáky uvnitř nákladového prostoru a je odzkoučen na výsadek ve čtyřech proudech. Ty jeřáby uvnitř antonovů (má je většina cargo andul) se mi líbí pro větší samostatnost při nakládání palet nebo menšího materiálu, který nemá své kolečka.
    Určitě bude i levnější než A 400, ale o kolik to ve výsledku může být, to nevím. Antonov má smůlu, že se mafiáni nedohodli a rusko, tak dá přednost modernizovaným IL 76 a nejspíše vývoji něčeho novějšího se širším trupem.

    ...o tom jaký je stav Cargo kapacit NATO svědčí i to jak rádi využívají AN 124.

  • gangut
    13:20 08.05.2018

    dušan
    S tou citlivosťou som si to nevymyslel. Na Mi-17 som robil, bavil som sa s pilotmi, ktorý lietali v misiách a túto informáciu mám od nich.
    Čo sa týka ruského vývoja, Prototyp modernizovaného Il-76 vzlietol minulý rok. V stredných transportných lietadlách plánovali nahradiť staré An-12 An148/158, ktoré sa vyrábajú vo Voroneži,tam može byť problém s Antonovom ako s držiteľom licencie. Pred časom predstavili projekt Il-274 s ktorým sa ráta ako s náhradov za staré An-26 a 32 cca od roku 2020.
    O podporu výrobcu pri modernizácii alebo údržbe nejde. Pri vojenskom lietadle je vcelku jedno kdo a ako si to lietadlo opraví alebo upraví, Ale pri transportných a dopravných lietadlách ktoré sa používajú aj komerčne, je výrobca držiteĺom licencie a on predlžuje letovú sposobilosť. Tj. keď v LOT Trenčín použili pri GO agregáty repasované na Ukrajine nešlo o to, že by boli neoriginálne alebo nekvalitné len necertifikované výrobcom.
    Čo sa týka firmy Motor Sič, tá oficiálne nič rusom nedodáva. Mimochodom asi dva týždne dozadu tam kvoli tomu ukrajinská tajná služba urobila raziu (https://www.unian.net/society/... Pre vrtulníky vyrábané v rusku si motory zabezpečuje zákazník a v Rusku postavili na výrobu motorov novú fabriku.
    Ukrajinský zbrojný vývoz je hlavne postavený na sovietskej technike a predaji technológií, ukrajinci nie sú schopný zabezpečiť modernou technikou ani svoju armádu.
    Vyvolaním prevratu na ukrajine zasadil západ ruskému zbrojnému priemyslu ťažkú ranu. Rusov to bude stáť obrovské prostriedky a čas. Ale ukrajinský priemysel to neprežije. Možeme si o ukrajincoch myslieť čokoľvek, ale bola to technologická veľmoc. No bez Ruska tam prebehne rýchla deindustrializácia. Európa alebo amerika nepotrebuje ani ukrajinské technológie, ani ukrajinskú konkurenciu

  • dusan
    12:01 08.05.2018

    gangut

    S tou "citlivosťou" je to dosť problematické. UH-60 je vojenský špeciál ... neporovnateľne odolnejší do vojenskej služby ako hocijaká konkurencia vrátane ruských strojov. Ak bol Mi-8/17 o niečo lepší, tak vo vnútornom priestore, skúsenostiach Afgáncov a hlavne CENE.

    Netvrdím, že je to na Ukrajine ružové, ale vývoj An-132 je jednoducho i ukrajinský úspech. Najlepšie do dokazujú "zúrivé" komentáre sputnikovcov. Rusi o takom čosi v prípade transportných strojoch môžu len snívať a modernizácia Il-76/78 je jediný projekt, ktorý dotiahli do konca a to majú x-násobne lepšie podmienky ako výrobcovia na Ukrajine. Aj v Rusku sa kritizuje neschopnosť armády vymeniť "šrotovú" flotilu transportných a dopravných lietadiel - hlavne po havárii "deduškov" Il-18 a Tu-154B.... tento rok to "zaklincovala" havária stroja An-26 v Sýrii.

    Modernizácia strojov bez podpory výrobcu nie je špecialita len Ukrajincov, je na zákazníkovi čo si vyberie. Ani ruská (ne)podpora nie je zárukou úspechu údržby - viď. India či Slovensko pri MiG-och.

    Pokiaľ viem tak ani Rusi nie sú bez problémov s udrživavaním An-124 a zrejme sa budú musieť obe strany nejako pragmaticky dohodnúť tak ako sa dohodli pri dodávkach motorov či komponentov pre vrtuľníky Mill zo strany ukajinského Sič-u.

    Ono môžeme si o ukrajinskom vojenskom priemysle myslieť hocičo, faktom je, že na svetovom trhu je na tom celkom dobre a nebude to určite len náhoda.

  • gangut
    11:32 08.05.2018

    dušan
    Chcel by som trochu schladiť vaše nadšenie. Prototyp An-132 je jediné lietadlo, ktoré kolos ako Antonov za posledné 3 roky postavil. Antonov ho vyrábať nebude. Vývoj, výrobu plus transfér technológií zaplatili saudi a vyrábať sa bude v Saudskej Arábii. An-70 skončil. Ukrajinci ho bez spolupráce s Ruskom neufinancujú a vačšina komponentov bola z Ruska , rusi sa rozhodli vyrábať modernizovaný Il-76 a Európa určite nebude mať záujem o priamu konkurenciu pre A-400. Ďalším ukrajinským vlhkým snom bolo obnovenie výroby An-124 a An-225. Technológie a výkresy An-225 predali číňanom a Ruslany sa na Ukrajine nikdy nevyrábali. Vyrábalo ich VASO, kde sa momentálne produkujú An-148. Antonov momentálne žije len z licencií na údržbu. Najnovšie podal sťažnosť na ICAO kvoli tomu, že rusi si udržiavajú svoje Antonovy vo svojej réžii. Chcú tým dosiahnuť aby takto servisované lietadlá nemohli lietať mimo územia RF.Bude zaujímavé sledovať ako sa k tomu ICAO postaví pretože vačšina ruslanov lieta v ruských farbách.Paradoxne ukrajinci nevedia zabezpečiť bez rusov ani údržbu vlastných lietadiel. Napríklad motory pre svoje ruslany pokútne servisujú cez pobočku Volga-Dnepru v Emirátoch. A to nehovorím o udržbe strojov na ktoré majú licencie ruské firmy. Napríklad Iljušiny alebo vrtulníky. Apropo posledný prúser, ktorý uzemnil slovenské Mi-17 bol vraj práve kvoli dielom z ukrajiny.
    Čo sa týka amerických nákupov Mi-17, Američania ich nakupovali pre CIA a pre Afgancov. Jednak je veľa afgánskych pilotov vycvičených na tento typ a ďalej je proste pre ich podmienkybezkonkurenčne najlepší. Holt americké stroje sú príliš citlivé.

  • Clanek
    10:02 08.05.2018

    @flanker.jirka
    Diky.

    An 70 je tedy vetsi, vic toho unese a je tak nejak sobestacnejsi. Ale je to taky neco za neco. Jeho motory maji cca stejnou mernou spotrebu jako motory Atlasu, konkretne:

    Europrop TP400 - 0,175kg/hp/h
    D-27 Propfan - 0,180kg/hp/h
    (uvadena spotreba u obou pri startu, po startu to u obou klesa, nepovedlo se mi presne dohledat o kolik, ale tipuju ze to bude priblizne stejne).

    Takze toho An-70 unese, zprumerujme to a reknme o 20% vic, ale taky to je za cenu o 20% vyssi spotreby (11k hp vs. 13,2k hp). Tedy minimalne z casti to je debata stylu "Casa vs Spartan". Rusum (Ukrajincum) se ona zvetsna kapacita a nosnost hodi, 40-45t jim odveze MBT, u evropy ale byl atlas staveny na to aby odvezl BVP a to plni s adekvatne nizsi spotrebou. Nerekl bych ze je jedna platforma jednoznacne lepsi nez druha, kazdy byl postaven pro potreby pouziti, ktere jsou na kazde strane jine.Jine jsou i vysledky.

    Uz jen pro tu cenu mi je ale sympatictejsi Antonov.

  • flanker.jirka
    00:54 08.05.2018

    Wenet01: na programu AN 70 participovalo zpočátku i Německo, které později dalo přednost spolupráci na programu FLA, výsledkem je A 400.

  • dusan
    21:54 07.05.2018

    Wenet01

    To nie je vôbec pravda, že "západné štáty radšej podporia svojich výrobcov". Pred rokom bola jedným z najväčším zákazníkov ruských vrtuľníkov Mill americká vláda !!!

    Počty nepustili. Ruské vrtuľníky boli za takú "smiešnu" cenu, mnohí spojenci ich mali zavedené, no tak Amíci pragmaticky kupovali ruské stroje - spokojní boli všetci, americkí daňoví poplatníci, spojenci i Rusi.

    Čo sa týka "prešľapovania", tak to presne Janukovič skúšal .. ale s krachujúcou krajinou, rozvrátenou korupciou to dlho neustál.

    O vývoj by som sa na Ukrajine nebál. Samozrejme, že tam ešte dlho bude obrovská korupcia, ale ktorí výrobcovia majú také skúsenosti v reálnom boji modernejších armád ? Skúsenosti Ukrajincov sú neoceniteľné a nie náhodou sa v mnohých otázkach (napr. REB) učia západné armády od Ukrajincov !!!

    Čo sa týka stability Ukrajiny - to už nie je otázka. Jediný jasne proruský región - Krym "odstránili" sami Rusi a zvyšok Ukrajiny je už dnes lojálny mimo okupovaných častí. Rozpad Ukrajiny naozaj hrozil, ruská intervencia však Ukrajincov dosť zomkla.

    Určite to nie je ružové, ale v Ukrajine beží v celku dosť zbrojných projektov z ktorých značná časť je platená zo zahraničia. A taký An-132 je síce skôr evolúciou, ale dať ho dohromady za 3 roky je naozaj úspech i keď určite zabezpečený i zahraničným manažmentom. Na Ukrajine beží taľko projektov - balistické rakety, raketomety, PT rakety, transportné stroje, tanky a pod., že to naozaj nie je "vývoj bez šance".

    Do Ruska už sotva bude niekto utekať. Kto chcel, tak tam dávno odišiel.

  • skelet
    21:39 07.05.2018

    Wenet01: a které letadlo může nabídnout Rusko? Já vím jen o Il-76. Zbytek si porcuje USA, EU a Čína s Ukrajinou.
    Antonov může být z určitého hlediska zajímavý pro Leonardo a Čínu.

  • Wenet01
    21:21 07.05.2018

    Můžou vyrábět co chtějí...ale západní státy raději podpoří své výrobce a jinde si zákazníci nebudou chtít komplikovat vztahy s politicky mnohem zajímavějším partnerem, Ruskem. Antonov stejně jako všichni co mají know how, skončí dříve než později v Číně s výjímkou těch, co dají přednost známnějšímu prostředí s menší kulturní bariérou a odejdou za prací do Ruska.
    Politická orientace Ukrajiny dnes již naprosto na nikam je pro ten stát sebevražda...měli přešlapovat a EU, USA i RF by se přetahovaly o body a pozornost...tohle je likvidace státu, jenž měl po všech problémech už jakž takž nakročeno. Mám tu zemi rád, rád tam pobývám, ale nevěřím, že se jim podaří dotáhnout do konce jakýkoliv větší projekt, budou jen vyprodávat co už umí, vývoj je bez šance

  • flanker.jirka
    20:59 07.05.2018

    Článek: možná ještě drobnost, An 70 má uvnitř na stropě manipulační zvedáky na kolejnicích.
    http://www.airliners.net/photo...

    A 400 nic na takovou manipulaci nemá.
    https://www.google.cz/search?b...

    Ostatně i naše staré Aj 26 se dokázaly samy naložit a vylozit, Casa C 295 to neumí

  • Argonaut.CZ
    20:42 07.05.2018

    I kdyby letadlo létalo jako pánbůh, tak každý jeho prodej budou schvalovat v USA, Německu, Kanadě a bůhví kde ještě, podle toho, jaké komponenty to budou.

    A na tom to letadlo také dojede.

  • flanker.jirka
    20:36 07.05.2018

    Článek: co třeba toto srovnání:
    https://www.linkedin.com/pulse...

    Více detailů se dá vyčíst při porovnání letadel na stránkách výrobců.
    Jedna zajímavost, na AN 70 najdete dveře na bocích trupu dole i nahoře, lze totiž přepravovat osoby ve dvou patrech po instalaci patra uvnitř.
    Za porovnání stojí i vnitřní rozměry nákladových prostorů.

  • dusan
    19:40 07.05.2018

    Tesil

    Pakistan montuje ukrajinské tankové motory do svojich tankov Al-Khalid (derivát čínskeho MBT-2000) - v stovkách kusov, takže je to v celku zavedený vývozca tejto komodity.

    Ukrajina patrí do desiatky najväčších vývozcov zbraní vo svete. I keď samozrejme značná časť je z "nekonenčných" skladov i tak je to významný hráč na svetovom trhu.

  • dusan
    19:34 07.05.2018

    palo satko

    Chcieť je jedna vlastnosť - vedieť iná : )

    Ak Saudi, Turci, Číňania atď. platia Ukrajincom za vývoj lietadiel, tak asi vedia čo robia. Samozrejme, že Antonov nič nevyrába, už ho prevzala iná firma. Mimochodom za tri roky dať dohromady An-132, je v celku dobrý výkon i na svetové firmy. Stačí sa pozrieť ako dlho sa trápi ruská konkurencia ...

    flanker.jirka

    An-70 je dobrý základ a je evidentné, že jeho evolúcia pokračuje.

  • Tesil
    19:30 07.05.2018

    Pokud jde o tankové motory,tak Ukrajinci v minulosti vypekli Indii.Nebo Indonésii?
    Jak z článku vyplývá nikdo jiný se do spolupráce s Ukrajinou nehrne.

  • Clanek
    19:23 07.05.2018

    flanker.jirka: Antonovu 70 je škoda, je to lepší platforma než A 400 od airbusu.

    Tohle klidne rozvedte.

  • palo satko
    18:33 07.05.2018

    To mohli Turci urobit dohodu aj so mou. Modelarčinu zvladam celkom dobre. Čo sa tyka produkcie ozajstnych lietadiel som na tom rovnako ako Antonov, tiež žiadne nevyrabam.

  • dusan
    18:00 07.05.2018

    flanker.jirka

    Komponenty z "troch kontinentov" sú dnes v podstate samozrejmosť ... pri štátoch ako Rusko či Ukrajina nevyhnutnosť.

    Nepoznám jediného výrobcu lietadiel na svete čo si všetko "postaví sám". Taký neexistuje : )

  • Uboot
    17:44 07.05.2018

    #Jara: Vidíš a pri tom kebabe to začína, za posledné roky tych tureckých fastfoodov v naších končinách vznikli tisícky...treba ich pekne ignorovať, táto ich islamizacia s kababmi je len začiatok.
    Pochybujem že oni pučia Vepřo knedlo zélo alebo bryndzové halušky !!!

  • flanker.jirka
    17:40 07.05.2018

    Jara: vím ještě o jedné užitečné věci z Turecka: "turecké hospodářství" :-D

  • flanker.jirka
    17:39 07.05.2018

    Ukrajině nic jiného asi nezbyde, než se bratříčkovat s pochybnými režimy, když se doma chovají stejně jako Putin. Stačí se podívat na to co provádí se Savčenkovou nebo jinými, kteří se ozývají proti Porošenkově juntě.
    Měli by přestat brečet nad hrozícím nevyužíváním plynovodů a snažit se vlastním lidem dokázat, že je proč se na Ukrajinu vracet. Ti co mohou opustit rodiny utíkají pracovat a žít ven, všechny schopné ukrajince co potkávám u nás trápí jediné, nestojí jim za to se tam vrátit a začít rozvíjet živnost nebo podnikat, protože říkají, že všechno seberou "banditi."
    Do dvou let budou největšími vlastníky ukrajinské půdy zahraniční firmy, obula se do toho i Čína, tak že ani půda pod nohami už jim nebude patřit.

    ..Antonovu 70 je škoda, je to lepší platforma než A 400 od airbusu. Pro předělávání AN 32 budou muset hodně těžko hledat zákazníky, než mít komponenty v jednom letadle ze tří kontinetů, tak si možná vyberou jiné letadlo od výrobce, který je postaví celé.

  • Jara
    17:32 07.05.2018

    Jinak mám opravdu rád kebab jediná užitečná a dobrá věc z Turecka ....

  • Jara
    17:31 07.05.2018

    Vůbec se mi nelíbí plynovod pro Evropu přes Turecko jsou v NATO diky USA, ale co z toho má Evropa? navíc ted jsou značně nedůvěryhodným partnerem. Turci jdou hrozba ! Ukrajinu jen využijí jako už dlouho využívají EU. Na psa se musí tvrdě jinak zvlčí

  • damik
    17:07 07.05.2018

    >> Letadlo bylo navrženo jako západní verze dopravního letounu An-32, jehož součásti tvoří výrobky zahraničních společností, tj. kanadské motory Pratt & Whitney, americká avionika Honeywell, německé systémy k zajištění životních funkcí Liebherr, francouzské vrtule Messier Bugatti Dowty a americké pomocné generátory elektrické energie Hamilton Sundstrand.

    Celkem zajimavy pristup. To se bude Ruskemu zbrojnimu prumyslu tezce konkurovat, kdyz si budou muset delat na kolene vsecko znovu sami.