Úskalí ruské mobilizace z pohledu dějin

Jedná se navíc o velmi riskantní rozhodnutí, které může dále destabilizovat situaci v samotném Rusku, kde již jistě nepůjde o všeobecně souhlasně přijímané rozhodnutí. Ekonomické a demografické problémy Ruska se jen prohloubí, a to vše s nejistým efektem na bojišti. Ruské úřady navíc i tak budou mít s nejvyšší pravděpodobností problém naverbovat 300 tisíc rezervistů se zkušeností z armády, což je záměr ohlášený ve středu ministrem obrany Sergejem Šojguem. Kamenem úrazu v ruské armádě je zejména nedostatek vycvičených a zkušených důstojníků a poddůstojníků. Mnoho verbovaných mužů je ve věku 50 a více let, navíc s chybějícími bojovými zkušenostmi. Vojenský přínos je tak diskutabilní. Vrchní velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj to již ironicky glosoval trefným výrokem, že Ukrajina porazila už ruskou profesionální armádu a teď tedy porazí i tu neprofesionální.

Rusko v roli státu, který je na hraně vojenské porážky, není zdaleka poprvé. Nabízí se srovnání situací carského Ruska z roku 1917, kdy vše vyvrcholilo kolapsem státu a uchvácením moci bolševiky. V první světové válce si carské Rusko vedlo na bojišti velmi špatně, nebylo na válku dostatečně připraveno a zejména v souboji s císařským Německem utrpělo hned v úvodu války několik porážek, ty nejhorší u Tannenbergu a Mazurských jezer. U Tannenbergu v srpnu 1914 mezi jednotlivými veliteli ruské armády panovala nevraživost z minulosti. Německá rozvědka proto očekávala, že na pomoc ruské druhé armádě generála Samsonova první armáda pod velením generála Rennenkampfa (pocházel z rodiny baltských Němců) nepřijde. V kritickém okamžiku zůstala první armáda skutečně bez podpory. Samsonov se ocitnul v obklíčení a než, aby padl do zajetí, podobně jako téměř 100 tisíc mužů pod jeho velením, raději se zastřelil.

Ruští vojáci v zákopech čekají na německý útok / Public Domain

V podobném duchu pokračovala válka i v dalších letech. Ruští vojáci bojovali statečně. Avšak po občasném vzepětí (zejména na frontě proti Rakousku-Uhersku) přišla další porážka a další stažení. Ruské hospodářství nebylo na válku připraveno a ani přes velké zásilky od ostatních západních spojenců nemohlo stačit tempu německé válečné mašinérie. Elán nasazených vojáků tak postupně upadal. Na místa velitelů, kteří zemřeli v boji nebo padli do zajetí, se dostávali i zcela nekompetentní jedinci. Navíc ruské důstojníky z řad šlechticů útrapy jejich podřízených vojáků absolutně nezajímaly.

Na začátku roku 1917 ve třetím roce války tak jevilo Rusko takové známky válečného vyčerpání jako žádná jiná z bojujících mocností. Země se ocitla ve stavu hospodářského rozkladu, který těžce narušoval bojeschopnost armády na frontách a v zázemí vedl ke katastrofálnímu selhání zásobování obyvatelstva ve městech. Vojáky opouštělo odhodlání pokračovat v boji a armádou se šířila zhoubná vlna demoralizace spojená s masivními dezercemi. Vyhladověly Petrohrad se ocitl uprostřed nepokojů. V první polovině března 1917 vypukla revoluce podporovaná stovkami tisíc ozbrojených branců, kteří tvořili posádku hlavního města. To nakonec donutilo cara k abdikaci a nastolilo v Rusku systém dvojvládí. Vedle Prozatímní vlády vznikly rady – sověty dělníků, rolníků a vojáků, které se ustavily jako samosprávné orgány ve velkých městech i v nejmenších vesnicích. Působily také v jednotkách ruské armády, což mělo mít další následky. Zatímco vláda zahájila svoji činnost negativně vnímaným prohlášením, že je odhodlána vést válku „až do vítězného konce“, Sověti se vyslovovali pro mír.