Úskalí ruské mobilizace z pohledu dějin

Jedná se navíc o velmi riskantní rozhodnutí, které může dále destabilizovat situaci v samotném Rusku, kde již jistě nepůjde o všeobecně souhlasně přijímané rozhodnutí. Ekonomické a demografické problémy Ruska se jen prohloubí, a to vše s nejistým efektem na bojišti. Ruské úřady navíc i tak budou mít s nejvyšší pravděpodobností problém naverbovat 300 tisíc rezervistů se zkušeností z armády, což je záměr ohlášený ve středu ministrem obrany Sergejem Šojguem. Kamenem úrazu v ruské armádě je zejména nedostatek vycvičených a zkušených důstojníků a poddůstojníků. Mnoho verbovaných mužů je ve věku 50 a více let, navíc s chybějícími bojovými zkušenostmi. Vojenský přínos je tak diskutabilní. Vrchní velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj to již ironicky glosoval trefným výrokem, že Ukrajina porazila už ruskou profesionální armádu a teď tedy porazí i tu neprofesionální.

Rusko v roli státu, který je na hraně vojenské porážky, není zdaleka poprvé. Nabízí se srovnání situací carského Ruska z roku 1917, kdy vše vyvrcholilo kolapsem státu a uchvácením moci bolševiky. V první světové válce si carské Rusko vedlo na bojišti velmi špatně, nebylo na válku dostatečně připraveno a zejména v souboji s císařským Německem utrpělo hned v úvodu války několik porážek, ty nejhorší u Tannenbergu a Mazurských jezer. U Tannenbergu v srpnu 1914 mezi jednotlivými veliteli ruské armády panovala nevraživost z minulosti. Německá rozvědka proto očekávala, že na pomoc ruské druhé armádě generála Samsonova první armáda pod velením generála Rennenkampfa (pocházel z rodiny baltských Němců) nepřijde. V kritickém okamžiku zůstala první armáda skutečně bez podpory. Samsonov se ocitnul v obklíčení a než, aby padl do zajetí, podobně jako téměř 100 tisíc mužů pod jeho velením, raději se zastřelil.

Ruští vojáci v zákopech čekají na německý útok / Public Domain