V Kalifornii spadl historický prototyp samokřídla Northrop N-9M

V Kalifornii spadl historický prototyp samokřídla Northrop N-9M
Northrop N-9M / Tim Felce (Airwolfhound), CC BY-SA 2.0 (Zvětšit)

Havárii experimentálního letounu bohužel nepřežil pilot. Northrop N-9M poprvé vzlétl v roce 1942. Byla to zmenšená verze pokusného bombardéru YB-35. Ten se sice nedočkal sériové výroby, zato se stal předkem současných bombardérů B-2 Spirit.

Experimentální letoun Northrop N-9M se zřítil 22. dubna. Ve 12:10 místního času dopadl na pozemek věznice v kalifornském městě Norco. Příčina neštěstí ještě není známa. Jméno pilota se zatím nikde neobjevilo. Podle webu Daily Mail byl však velmi zkušený a připravoval se s unikátním letounem na vystoupení na leteckém dnu. Kromě smrti pilota nedošlo v důsledku zřícení letounu k dalším úmrtím ani vážným zraněním. Jen jeden z vězňů utrpěl několik škrábanců. Jedinečný stroj, často označovaný jako pradědeček bombardéru B-2 Spirit, však shořel. Byl to poslední dochovaný kus letounu N-9M.

Letoun N-9M bylo samokřídlo. Neměl oddělený trup ani ocasní plochy. Poháněly ho dva motory s tlačnými vrtulemi. Konstrukce letounu byla kvůli snížení hmotnosti částečně ze dřeva. Letadlo N-9M navrhl legendární průkopník letectví Jack Northrop, který byl velkým zastáncem koncepce samokřídel. Spatřoval v nich budoucnost letectví.

Letoun N-9M byl třetinová zmenšenina bombardéru XB-35, který chtěla Northropova letecká společnost prodat americkému letectvu. Písmeno M v názvu znamenalo „model.“ Společnost Northrop postavila jen čtyři prototypy letounu N-9M. Zřícený stroj, který nesl označení N-9MB, byl od trojice ostatních exemplářů mírně odlišný. Měl proti nim silnější motory.


Northrop N-9M

Vzkříšení díky nadšencům

Po zrušení projektu bombardéru XB-35 v roce 1949, putovaly do šrotu i letouny N-9M. Přežil jen jeden exemplář, na který padal třicet let v hangáru prach. V roce 1982 se skupina leteckých nadšenců a bývalých zaměstnanci firmy Northrop pustila do rekonstrukce stroje. Dala to spoustu práce, ale podařilo se. Od roku 1993 se letoun začal objevovat na leteckých dnech. Kvůli svému podivnému vzhledu se stal vyhledávanou atrakcí. Provozovalo ho letecké muzeum Planes of Fame, sídlící v kalifornském městě Chino.

Pilotáž letounu asi nebyla snadná. Samokřídla totiž nejsou v letu příliš stabilní. Bez pomoci počítače jsou obtížně kontrolovatelná. Jejich skutečné praktické využití proto umožnil až nástup technologie fly-by-wire.

O samokřídlovou konstrukci se letečtí inženýři snaží už víc než sto let. Poprvé si ji patentoval slavný průkopník letectví Hugo Junkers v roce 1910. Na první pohled vypadá velice lákavě. Samokřídlo vytváří vztlak celým trupem. Nemá žádné části, které se jen tak vezou, zvyšují odpor vzduchu a způsobují plýtvání palivem. Samokřídlo proto unese velkou užitečnou zátěž.


XB-35; větší foto / Public domain

Potíže s nestabilitou

Ovládání takového letounu je však problematické. Kormidla mají jen malou účinnost. Aby fungovala, musí být velká. Jelikož je samokřídlo v letu nestabilní, pilot je musí často používat. Časté používání kormidel a jejich větší rozměry samokřídlo brzdí, takže úspora paliva se snižuje. Problém je také s umístěním pilotní kabiny, motorů, a tak podobně. Konstruktér se kvůli nim většinou musí smířit s výstupky, které aerodynamickou dokonalost samokřídla narušují. Samokřídlo se rovněž nehodí pro nadzvukové rychlosti. K překonání rychlosti zvuku musí být totiž křídlo co nejtenčí.

Moderní bombardér B-2 Spirit, využívající samokřídlovou koncepci, je proto podzvukový. Stejně na tom nejspíš bude další připravovaný americký bombardér B-21 Raider. Kořeny obou těchto letounů sahají až k samokřídlům Jacka Northropa.

První Northropúv krok k plnohodnotnému samokřídlu bylo letadlo jménem X-216H z roku 1929. Jeho trup měl tvar křída a mělo tlačné motory. K trupu byl však připojený dvojitý ocas se standardními kormidly. Následovník letounu X-216H však už ocas postrádal.


X-216H; větší foto / Public Domain

Mezikontinentální bombardér

Byl to letoun, který Jack Northrop nazval N-1M. Šlo o dvoumotorové samokřídlo s rozpětím 11,79 metru. Přes počáteční potíže se ukázalo být vcelku letuschopným. Proto se Northrop rozhodl postavit větší verzi. Měl se jí stát bombardér YB-35, s rozpětím 52,2 metru. Kvůli získání zkušeností ale napřed vyvinul o třetinu menší letoun N-9M s rozpětím 18,3 metru. Během testů jeden z letounů N-9M spadl. Pilot nehodu nepřežil. Northropa to však neodradilo, a po úpravách, které měly zabránit opakování nehody, pokračoval se stavbou zvětšené varianty.

Bombardér YB-35 měl být schopný přeletět s nákladem bomb Atlantik a vrátit se do Ameriky.  Americké letectvo (tehdy ještě armádní letectvo Spojených států, United States Army Air Forces, USAAF) shánělo takový stroj po vstupu USA do druhé světové války.  Byla to pojistka pro případ, že by Němci obsadili Britské ostrovy.

Němci měli ostatně podobné plány. Plánovali stavbu letounu, jemuž říkali Amerikabomber. USAAF uzavřela smlouvu o stavbě prototypu bombardéru jak s Northropem, tak s jeho konkurencí Convairem. Chtělo po nich letadlo schopné dopravit 4500 kilogramů bomb na vzdálenost 16 000 kilometrů.


B-36 Peacemaker; větší foto / Public Domain


YB-49; větší foto / Public Domain

Protiběžné vrtule

Společnost Convair přišla s bombardérem B-36 Peacemaker. Poprvé se vznesl až po válce, v roce 1946. Byl to konvenční bombardér, jen velký. Jeho rozpětí bylo přes sedmdesát metrů.

Northrop se držel z teoretického pohledu nejvýhodnější koncepce samokřídla. Jeho letoun YB-35 měl na rozdíl od svých dvoumotorových předchůdců čtyři motorové gondoly. Původně poháněl každý z motorů dvojici protiběžných vrtulí. Tento nápad se však neosvědčil. Letouny s protiběžnými vrtulemi trpěly častými poruchami. Northrop proto vyměnil vrtule za jednoduché. I pak však prototypy bombardéru YB-35 pronásledovaly technické potíže.

Velké problémy byly se systémem odvádění spalin. V době nástupu proudových motorů byla navíc část leteckých generálů přesvědčena, že letadla s pístovými motory brzo beznadějně zastarají. To vedlo k přestavbě některých prototypů na verzi označovanou YB-49. Místo čtyř pístových motorů dostala osm proudových.

Po této úpravě stouply maximální rychlost i dostup letounu, klesl však akční rádius, což byla velmi podstatná vada. Nakonec došlo ke zrušení programu. Získané zkušenosti se však firmě Northrop hodily v osmdesátých letech při stavbě bombardérů B-2. V jejich případě ovšem není hlavním důvodem k použití koncepce samokřídla úspora paliva. Ukázalo se totiž, že samokřídla mají nízký radarový průřez, takže se hodí jako stealth letouny.

Zdroje: The Drive, Air Force Times, Daily Mail, Air Space Magazin, Extreme Tech, Century of Flight

 
 

Nahlásit chybu v článku

Doporučte článek svým přátelům na sociálních sítích

Související články

Bombardér B-2 Spirit letěl na severní pól

Bombardér B-2 Spirit před několika dny podnikl premiérovou cestu na nejsevernější místo planety. K ...

Bombardéry B-2 Spirit hlídkují nad Korejským poloostrovem

Severní Korea má důvod k obavám. Americká armáda se rozhodla demonstrovat své odhodlání bránit Jižní ...

B-21 Raider: Víceúčelový výškový stealth bombardér

Informací o vyvíjeném americkém bombardéru B-21 Raider je poskrovnu. Zveřejněné koncepční obrázky ...

F-35, PCA, B-21: Americká bojová letadla budoucnosti za stovky miliard dolarů

Rozpočtový úřad amerického Kongresu CBO (Congressional Budget Office) vydal před týdnem rozpočtovou ...

Přidávat diskuzní příspěvky a hlasovat pro článek mohou jen registrovaní. Prosím zaregistrujte se nebo se přihlašte!

Komentáře

Zvýraznit zeleně příspěvky za posledních:
  • Marpen
    11:36 28.04.2019

    Jméno pilota - David Michael Vopat
    https://planesoffame.org/tribu...

  • skelet
    14:48 26.04.2019

    N-9M (vzlet 1942) vycházel z N-1M (vzlet 1940), tedy v době kdy USA bojovalo s nedostatkem hliníku. Pro potřeby letounu určeného pro ověření koncepce bylo dřevo dostačující, tak proč ho nepoužít. Tehdy to byl stále běžný materiál. Navíc levný a dostupný.

  • Larry
    14:42 26.04.2019

    Stát se tohle v Rusku, to by bylo škodolibé radosti, chytrých plků.
    Letadla padají na východě i na západě. Nevybírají si.
    Každého pěkného kousku je škoda.

    • GlobeElement
      14:49 26.04.2019

      Velice pochybuji, že by kdokoliv řekl cokoliv, pokud by se v Rusku zřítilo letadlo vyrobené v roce 1942.

    • satai
      19:31 26.04.2019

      Dobrý hastroš. Snadný k cupování.

  • danny
    12:51 26.04.2019

    To je smutná zpráva. Škoda krásnýho éra i pilota.

    • GlobeElement
      12:58 26.04.2019

      Škoda. A nejspíš nové nepostaví, takže je to fakt konec.

      Jen mi není jasná věta, "Konstrukce letounu byla kvůli snížení hmotnosti částečně ze dřeva. ". Podle mne je hliníková konstrukce lehčí, než z překližky, takže důvodem byl spíš nedostatek hliníku, než snaha stroj odlehčit.

      • Thatguy
        13:13 26.04.2019

        Myslím si že je v tej dobe keď to bolo navrhnuté a postavené sa drevo dosť často používalo keďže to je rok 1948. A hliník sa moc vtedy nepoužíval a historici proste chceli originální drak drak a zároveň ak sa nemilim drevo je aj lacnejšie ako hliník

        • GlobeElement
          13:25 26.04.2019

          Letadla se v té době už z hliníku stavěla, respektive tedy ze slitin. B-17 byl z duralu, Spitfire byl z duralu, Dakota taky.
          Dřevo levnější je, a taky je ho k dispozici víc, proto si myslím, že důvod jeho použití byl finanční a taky bylo k dispozici, kdežto hliník ne.
          Jako u Spruce Goose.

        • Miroslav
          13:30 26.04.2019

          Myslím, že šlo viacmenej o náklady a ak by to šlo do výroby tak už s hliníkom. Vtedy už bežne celokovové lietadlá boli. Napríklad Bf-109 bol celokovový a to jeho konštrukcia pochádzala z 30-tych rokov. Stuka mala kovový skelet s duralovým poťahom.