Válka s Íránem: Největší „sekání trávníku“ v historii Blízkého východu
-
13. 3. 2026
-
17 komentářů
-
Stanislav Vítek
Spojené státy a Izrael vedou už téměř dva týdny masivní leteckou kampaň proti Íránu, při níž zasáhly už kolem 10 000 cílů a zabily íránského nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího – tomu se tak splnilo jeho „přání“ stát se mučedníkem, o kterém jsme psali jen den před jeho smrtí. Jedná se o historický okamžik. Krvavý diktátor, který téměř 40 let terorizoval vlastní občany, tedy spíše poddané, a celý region, byl odstraněn, což pro mnohé z jeho obětí představuje určitou míru spravedlnosti a zadostiučinění.
Írán představuje už téměř půl století klíčovou regionální i světovou hrozbu. Jedná se o největšího státního sponzora terorismu na světě, zároveň disponuje největším programem výroby balistických raket a útočných dronů na Blízkém východě (v druhém případě dost možná i na světě) a dlouhodobě rozvíjí jaderný program, o jehož zamýšleném účelu není třeba pochybovat. Zároveň se jedná o klíčového člena „osy agresorů“, který úzce spolupracuje s Čínou, Ruskem a Severní Koreou s cílem bojovat proti Západu.[1]
Trumpova administrativa po loňské operaci Midnight Hammer, která výrazně oslabila íránský jaderný program, signalizovala ochotu uzavřít dohodu a posunout se dál a konečně tak umenšit význam Blízkého východu v amerických zahraničněpolitických kalkulacích a prioritizovat soupeření s Čínou. Ve své Národní bezpečnostní strategii a Národní obranné strategii, zveřejněných na přelomu roku, administrativa prohlásila situaci na Blízkém východě do značné míry za vyřešenou.[2,3]
Pak se však korupcí prožraný a sankcemi zasažený Írán dostal do bodu varu, když ekonomicky kolabující zemi začala kvůli chronické neschopnosti a zlodějství režimu docházet voda a měna se začala propadat volným pádem. Obyvatelstvo, jemuž režim vládne jen pomocí tvrdých represí a neumožňuje mu rozvíjet jeho potenciál a vyznávat hodnoty, které by si samo zvolilo, reagovalo největšími protesty od dob, kdy pro sebe ajatoláhové ukradli revoluci proti šáhovi.
Smrt protestujících jako červená linie
Donald Trump vycítil krev a režimu stanovil červenou linii s varováním, že „tvrdě zaplatí“, pokud bude „zabíjet pokojné demonstranty, tak jak má ve zvyku“. Protestujícímu íránskému lidu také slíbil, že „pomoc je na cestě“. Režim však protesty vnímal jako existenční hrozbu a nejvyšší vůdce Chameneí do ulic vyslal ty nejhorší vrahy, které měl k dispozici (spolu se značnými počty iráckých, afgánských a libanonských milicionářů ze svého výplatního seznamu),[4,5] s úkolem vraždit tak dlouho a tak masivně, dokud protesty neutopí v krvi.
Od té chvíle patrně běžel odpočet do současného konfliktu. Podle pozdějších zpráv od insiderů velkých amerických médií Trump zvažoval úder na režim v Teheránu už v době největších protestů, ale nakonec od něj upustil; a to jak kvůli lobbingu ze strany regionálních spojenců, kteří navíc nechtěli povolit útok ze svého území (zatímco v regionu se nenacházely letadlové lodě), a zejména kvůli hodnocení ministerstva obrany, podle kterého neměly americké síly v oblasti dostatek sil pro efektivní obranu před očekávatelnou íránskou odpovědí v podobě obřího raketového útoku vším, co měl režim k dispozici.[6,7]
Na rozdíl od bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy, jehož červená linie ohledně použití chemických zbraní v Sýrii zůstala nevynucena, Trump ustoupit nehodlal. Pentagon dostal čas na aktualizaci dlouhé roky připravovaných plánů a přesunutí dostatku sil do oblasti, zatímco Írán se pokoušel o svou klasickou zdržovací taktiku u vyjednávacího stolu, kde ale jako tradičně nenabídl nic, co by mohlo situaci změnit.
Trump však situaci podle všeho četl tak, že režim je pod historicky největším tlakem doma, zatímco k jeho břehům se přibližuje nejsilnější armáda světa – a tak předpokládal, že by režim přece jen mohl být ochoten kapitulovat. Trump by ale potřeboval jadernou dohodu s přísnějšími omezeními, než měla Obamova problematická JCPOA z roku 2015, kterou Trump zrušil ve svém prvním funkčním období.[8] (Ta v sobě mimochodem měla zabudované tzv. sunset clauses, podle kterých by omezení obohacování uranu k dnešnímu dni už stejně vypršelo a Teherán dával jasně najevo, že by následoval masivní program obohacování tak jako tak.)
Íránský nejvyšší vůdce se však díky své revoluční identitě nutně tvrdohlavě držel svého a vsadil na to, že režim dokáže jakýkoli útok přečkat – byť s rizikem, že se z něj osobně stane mučedník. To druhé se mu už splnilo, otázkou zůstává, jak dopadne jeho hlavní přání a jak si dál povede jeho celoživotní dílo.
Trump nejspíše v poslední chvíli pochopil, že ajatolláh se nevzdá ani po případné zahajovací sérii demonstrativních útoků, a společně s Izraelci tak rovnou přešel k riskantní dekapitační strategii. Poté, co v lednu viděl zranitelnost íránského režimu, zřejmě situaci vyhodnotil jako unikátní příležitost odstranit hrozbu Islámské republiky buď jednou provždy, nebo alespoň na dlouhé roky. Prioritáři jako náměstek ministra obrany Colby a izolacionisté jako viceprezident Vance a ředitelka národní bezpečnosti Gabbardová, jejichž ideoví souputníci tvoří střední a nižší úrovně Trumpovy bezpečnostní byrokracie a považují se za skutečné vykladače jeho zahraničněpolitické vize, si zřejmě musí trhat vlasy.
Je pravda, že šlo o riskantní rozhodnutí. V minulých konfliktech s Izraelem a se Spojenými státy, například během operace Midnight Hammer minulý rok v létě, se Írán omezil pouze na symbolickou odvetu, protože chtěl zabránit rozsáhlé válce v době, kdy je ekonomicky na dně. Nyní však, když byl zatlačen do kouta a hraje se o samou existenci režimu, měl Teherán jen málo důvodů držet se zpátky, čehož jsme ostatně každý den svědky. Režim celkem očekávatelně[9] zahájil rozsáhlé útoky balistickými raketami a drony po celém regionu a pokouší se uzavřít Hormuzský průliv, kterým prochází asi pětina světové ropy; několik států už také ohlásilo, že zatklo íránské buňky připravující teroristické útoky.
Nová rovnováha odstrašování
Spojené státy a jejich regionální partneři zatím sestřelili nebo zachytili velkou většinu íránských raket a dronů s minimálními ztrátami. Dnešní ekonomiky zemí Perského zálivu jsou však mnohem více integrovány do globálního systému, a proto i zranitelnější i bez přímých fyzických škod. Dlouhodobá nestabilita by se promítla do portfolií státních investičních fondů, důvěry investorů, trhů námořního pojištění i energetických kontraktů.[10] Náklady obětované příležitosti – zpožděná ekonomická diverzifikace, zastavené megaprojekty či eroze fiskálních rezerv – by mohly být stejně škodlivé jako přímé vojenské ztráty. A to je přesně to, s čím Írán zkouší hrát.
Írán se tak snaží přeměnit Perský záliv a blízký region v dějiště své snahy o nalezení nové rovnováhy odstrašování. Nejde ani tak o útoky na americké vojenské instalace, ale o bombardování civilních cílů, proplouvajících tankerů a ekonomické infrastruktury. Energetická zařízení, přístavy, hotely a logistická centra jsou klíčová nejen pro ekonomiky států Perského zálivu, ale i pro globální trhy a globální ceny komodit, proto se staly nátlakovými body v íránské strategii přežití.[11] Ta je založena na zvyšování a rozptylování nákladů americko-izraelské kampaně na okolní země s cílem donutit amerického prezidenta kampaň předčasně ukončit a rozmyslet si případné pokračování.
To, co se odehrává, není konvenční regionální válka s jasnými frontami a pevnými liniemi. Jde o mnohorozměrnou konfrontaci, v níž je ve zbraň proměněna i samotná geografie. Energetická infrastruktura, námořní koridory, informační prostor, přístup do vzdušného prostoru i finanční systémy – to vše se stává nástrojem tlaku.[12,13]
Státy Perského zálivu tato rizika nepodcenily. Nyní však čelí paradoxu své pozice: politicky jsou neutrální, operativně jsou však přesto přímými aktéry války. Íránské raketové útoky na civilní cíle v sousedních arabských zemích však region sjednotily v opozici proti Teheránu a tato strategie se tak může Íránu ještě vymstít.[14,15]
Bod zlomu pro Perský záliv
Jenže Írán ani nemá mnoho jiných možností. Pro Írán je vojenská logika formována strukturálními omezeními. Teherán nemůže udeřit na území Spojených států; nemůže se globálně vyrovnat americké námořní a letecké převaze. Trumpovým měkkým podbřiškem tak jsou mrtví Američané, ceny energií a vztahy s arabskými zeměmi. Politická neutralita je tak odsunuta stranou a arabské území se stává praktickým prostorem odstrašování.[16]
Íránské zoufalství
Podle zdrojů agentury Bloomberg Írán prostřednictvím postranních kanálů sdělil regionálním zprostředkovatelům, že pro dosažení příměří musí USA zaručit, že ani ony, ani Izrael v budoucnu zemi nenapadnou.[17] Jenže kromě toho, že není jasné, jestli může americká administrativa takový slib vůbec dát, neexistuje žádná věrohodná „záruka“, že by se tak stejně nestalo – pokud v Teheránu nebudou ochotni učinit ústupky pro zásadní změnu charakteur režimu – což nebudou, jak si podrobněji probereme zítra. Írán nemá žádnou odstrašující sílu schopnou přímo odradit Ameriku a Izrael od dalšího útoku. Může se pokusit vybudovat jadernou zbraň, ale to bude krajně obtížné vzhledem k tomu, že by to pravděpodobně vyvolalo další kolo „sekání trávníku“ ze strany Izraele a USA. Čím dále Írán zajde ve snaze vytvořit novou rovnováhu odstrašení skrze útoky na státy v Perském zálivu a globální energetické trhy, tím více pak posílí přesvědčení, že režim představuje hrozbu nutnou vojensky zadržet a nakonec svrhnout. Íránská válečná strategie tak odráží jak kalkul, tak určitou míru zoufalství.
Režim také v otázce obranné politiky patrně není jednotný, což ilustruje prohlášení prezidenta Pezeškjána, který se omluvil zemím Zálivu za to, že je Írán napadl, s tím, že vláda ztratila kontrolu či spojení s některými jednotkami, které postupují na vlastní pěst.[18] Ty však ve skutečnosti zjevně postupují podle předem připraveného plánu pro případ dekapitace a Revoluční gardy prezidenta za prohlášení ostře zkritizovaly a během hodiny napadly okolní země znovu. Z toho vidíme, že po odstranění nejvyššího vůdce vzrostla moc bezpečnostního establishmentu. Pezeškján byl už před válkou slabým prezidentem, protože hrál jak proti Revolučním gardám, tak proti Chameneímu. I když smrt vůdce formálně dočasně na papíře zvyšuje pravomoci prezidenta, v praxi se zdá, že íránský bezpečnostní aparát věnuje jeho prohlášením nebo direktivám jen minimální pozornost. Realita je taková, že rozhodnutí, na kterých záleží, přijímají bezpečnostní instituce vedené Revolučními gardami, jako Nejvyšší rada národní bezpečnosti v čele s tajemníkem Alím Larídžáním. To zahrnuje i protlačení jinak neprůchozího kandidáta na pozici nejvyššího vůdce, čemuž se však budeme věnovat zítra.[19]
Trumpův gamble
Koncem roku 2025 se objevily zprávy, že Izrael a Spojené státy zvažují údery na rychle obnovovaný íránský raketový program. Místo toho však Trump, jeho poradci a Jeruzalém po zhodnocení zranitelnosti íránského režimu následkem ekonomického kolapsu země a krajní nespokojenosti obyvatel v lednu uviděli příležitost odstranit Islámskou republiku jednou provždy, nebo alespoň totálně zašlapat režimní vojenské schopnosti do země. Tato cesta přináší vyšší rizika, ale také vyšší potenciální zisk.
Pro začátek si svět znovu připomněl, že pokud jde do tuhého, jsou Čína a Rusko jako alternativní patroni k ničemu. Nedokázali zachránit venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a nedokázali zachránit ani Chameneího. Trump představil dlouhý seznam vojenských cílů – od eliminace íránského jaderného a raketového programu až po změnu režimu. Marco Rubio a Pentagon pak cíle kampaně komunikačně omezili právě na srozumitelné vojenské cíle:
Americký ministr zahraničí Marco Rubio - jaké jsou cíle Američanů v Íránu
Všechny tyto cíle jsou nyní na cestě k úspěšné realizaci. Íránské vojenské schopnosti byly výrazně oslabeny a režim se drží ve hře jen s nejvyššími obtížemi. Už samotné odstranění těchto schopností je určitým úspěchem, ale finální vítězství spočívá v povaze režimu. Lepší vláda v Teheránu, která by respektovala práva svých občanů a spolupracovala na mezinárodní úrovni, by byla transformativní pro regionální i globální bezpečnost a představovala by největší úspěch amerického prezidenta od konce studené války.
Írán byl v posledních několika desetiletích hlavním zdrojem nestability v regionu. S odstraněním Islámské republiky by se Blízký východ mohl stát mírumilovnějším, prosperujícím a svobodnějším, přes všechny jiné problémy a zdroje nesvobody, které ho sužují. Po jeho odstranění by Washington mohl opět začít soustředit pozornost na své významnější eurasijské rivaly, tedy zejména Čínu.
Mezi vojenskými údery a vznikem nové, lepší vlády v Íránu je však velká propast. Režim prokázal ochotu zabíjet vlastní lidi, zničit vlastní ekonomiku a rozvrátit tu celého regionu, aby si udržel moc. I bez Chameneího mohou zbytky režimu udržet kontrolu prostřednictvím násilí. A pro udržení ekonomického napětí v regionu není třeba mnoho, stačí, když omezeným počtem interceptorů protivzdušné obrany sem tam projde nějaký dron.
Útočníci pak nechtějí uvíznout v opotřebovávací válce, kde by každý den spálili stovky milionů dolarů, vyčerpali zásoby svých nejmodernějších protiraketových systémů a čelili vyhlídce na dlouhotrvající denní nutnost zachytávání íránských projektilů – ne proto, že by prohráli na bojišti, ale proto, že postupně vyčerpali svou protivzdušnou obranu. Dosud však americké a izraelské síly dosáhly bezprecedentního úspěchu při lovu odpalovacích zařízení dronů i raket a počty jejich odpalů výrazně klesají.[21]
Přesto denně veřejný prostor zaplavuje povšechná znalost o tom, že si Trump ukousl víc, než dokáže sníst, a jeho výzvy k „bezpodmínečné kapitulaci“ a požadavku, aby se podílel na utváření nového íránského vedení, jsou nesplnitelné. Důvody pro skepsi posiluje tíha historie – v ní neexistuje příklad změny režimu zvnějšku pouze pomocí letecké síly.
Možná budou kritici mít pravdu. Určitě před námi leží vyhlídka na ekonomický otřes, protože ceny ropy prudce rostou a akciový trh se potácí – faktory, které Trumpova administrativa ve volebním roce může jen těžko ignorovat. Přelétavý americký prezident se může kdykoli rozhodnout prohlásit misi za splněnou a ustoupit. Ale dokud válka pokračuje, tuto skeptickou pozici je třeba vyvážit skutečností, že armáda, které Donald Trump velí, má technologickou kapacitu najít cíle a zničit je, která je o světelné roky napřed oproti tomu, jak Amerika bojovala ještě před deseti lety. Izraelci jsou vybaveni podobně a obavy, že spojencům brzy dojde munice, jsou přehnané. Válka vlastně teprve začala.
Dochází Spojeným státům munice? | Vše o základně
Nad regionem se tak vznáší riziko dlouhého vyčerpávajícího konfliktu, ten však může skončit jen jedním ze tří způsobů. Prvním by byla jasná a ponižující americká porážka. Pokud kombinace globálního tlaku a domácí opozice donutí Trumpovu administrativu ukončit konflikt dříve, než bude plně obnovena obchodní plavba Perským zálivem, Írán vyjde z konfrontace jako vítěz, který prokázal svou schopnost uzavřít Hormuzský průliv navzdory vší vojenské sofistikovanosti největší vojenské moci světa. Země bude zničená, její obyvatelé a sousedi ji budou nenávidět, ale režim se bude cítit na koni. Americká moc a prestiž, nemluvě o prestiži prezidenta Trumpa, by se z takového fiaska vzpamatovávaly jen těžko.[22]
Alternativně by Američané mohli znovu otevřít Perský záliv, pokud by se po dalších vlnách atentátů v Teheránu k moci dostala klika, která by se více zaměřovala na rozvoj vlastní země než na dominanci nad svými sousedy. To by představovalo velké vítězství pro Izrael a USA. Nejpravděpodobnější je však scénář někde na půl cesty: USA z velké části průliv vyčistí, ale současný režim přežije a bude docházet ke sporadickým útokům, zvyšujícím cenu ropy a námořního pojištění. Operace Epic Fury by se v takovém případě do dějin zapsala jako největší „sekání trávníku“ v dějinách. A trávníky se, jak známo, musí sekat opakovaně.
Zdroje:
[1] https://www.bloomberg.com/opinion/features/2024-04-14/china-russia-and-iran-are-rebuilding-empires-to-defeat-us-europe
https://www.foreignaffairs.com/china/axis-upheaval-russia-iran-north-korea-taylor-fontaine
https://warontherocks.com/2024/04/the-axis-off-kilter-why-an-iran-russia-china-axis-is-shakier-than-meets-the-eye/
https://foreignpolicy.com/2023/11/29/axis-of-evil-russia-china-iran-north-korea-bush-era/
https://foreignpolicy.com/2024/08/14/russia-china-iran-north-korea-axis-evil-cooperation/
[2] https://www.csis.org/analysis/national-security-strategy-good-not-so-great-and-alarm-bells
[3] https://media.defense.gov/2026/Jan/23/2003864773/-1/-1/0/2026-NATIONAL-DEFENSE-STRATEGY.PDF
[4] https://www.iranintl.com/en/202601178426
[5] https://iranfocus.com/protests/57028-irans-regime-used-foreign-mercenaries-to-suppress-2026-protests/
[6] https://www.washingtonpost.com/national-security/2026/01/17/inside-trump-iran-decision-attack/
[7] https://thehill.com/opinion/international/5694900-trump-iran-strategy-options/
[8] https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/trump-iran-analyza-diplomacie-valka-na-spadnuti
[9] byť americká média denně přináší zprávy o tom, že administrativa takovou míru odporu nečekala
[10] https://foreignpolicy.com/2025/12/11/qatar-saudi-arabia-sovereign-wealth-funds-united-arab-emirates/
[11] https://foreignpolicy.com/2026/03/04/iran-war-dubai-saudi-qatar-global-economy-oil-shipping-trade/
[12] https://foreignpolicy.com/2026/03/03/iran-strikes-hormuz-shipping-oil-2/
[13] https://foreignpolicy.com/2026/03/04/trump-iran-war-aviation-cargo-air-travel-flights-economy/
[14] https://open.spotify.com/episode/64ERe61eHs9uftuC8n2U3G?si=5bbc676de9564d5e
[15] https://www.youtube.com/watch?v=_Lxy-dxraIY
[16] https://foreignpolicy.com/2026/03/04/iran-united-states-war-gulf-states-alliances/
[17] https://www.bloomberg.com/news/articles/2026-03-11/iran-says-truce-depends-on-us-israel-pledging-no-future-strikes
[18] https://www.nytimes.com/2026/03/07/world/middleeast/iran-president-pezeshkian-gulf-apology-war.html
[19] https://x.com/KamranBokhari/status/2032124469267796473
[20] https://foreignpolicy.com/2026/03/01/trump-iran-airstrikes-democracy-security-middle-east-russia-china/
[21] https://foreignpolicy.com/2026/03/02/iran-israel-us-trump-war-air-defense-missiles-drones/
[22] https://www.wsj.com/opinion/how-the-iran-war-ends-c5e09ad3
Související články
PREMIUM Íránská opozice potřebuje americký Starlink
Teheránská vláda po smrti dvaadvacetileté Mahsy Aminiové omezila v reakci na protesty přístup ...
-
07.10.2022
-
7 komentářů
-
Jan Buchar
PREMIUM Íránská takíja: Smrt Americe, smrt Izraeli, uran na 60 %. Ale věřte nám, chceme mír
Během několika hodin po prvotním izraelském útoku na Írán vydaly Izraelské obranné síly (IDF) ...
-
25.06.2025
-
7 komentářů
-
Stanislav Vítek
Revoluční identita režimu znemožňuje kompromis, údery však Írán nezlomí
Zatímco Donald Trump si stále nechává otevřenou možnost dohody s Teheránem, do operačního prostředí ...
-
27.02.2026
-
26 komentářů
-
Stanislav Vítek
PREMIUM Ukrajinské drony proti íránským Šáhidům? USA a státy Perského zálivu jednají o nákupu
Spojené státy a nejméně jedna země Perského zálivu údajně jednají s Kyjevem o nákupu ukrajinských ...
-
05.03.2026
-
0 komentářů
-
Redakce AN
Spojenci drtili za ww2 Německo ze vzduchu na prach, a vláda se stejně udržela. V Íránu to dopadne stejně, protože pozemní síly tam nikdo nevylodí. Ten MAGAkašpar za pár dní ohlásí ...Zobrazit celý příspěvek
Spojenci drtili za ww2 Německo ze vzduchu na prach, a vláda se stejně udržela. V Íránu to dopadne stejně, protože pozemní síly tam nikdo nevylodí. Ten MAGAkašpar za pár dní ohlásí Epic Victory, bez ohledu na strategický opak, a stáhne se. Další kolo nebude.Skrýt celý příspěvek
nevyrcena myslenka clanku je ze dalsi kolo muze prijit treba za 8 let, az rezim doplni kapacity a rrpublikani se vrati do baraku.. ne ze bych to nitne povazoval za variantu #1 ale ...Zobrazit celý příspěvek
nevyrcena myslenka clanku je ze dalsi kolo muze prijit treba za 8 let, az rezim doplni kapacity a rrpublikani se vrati do baraku.. ne ze bych to nitne povazoval za variantu #1 ale ta moznost ma do vylouceny dalekoSkrýt celý příspěvek
To nejlepší je jako vždy na konci. Co tedy čeká Irán, pokud se současný režim udrží při moci? Ekonomika v rozvratu, inflace, odliv kapitálu, emigrace elit, pokračování sankcí, ...Zobrazit celý příspěvek
To nejlepší je jako vždy na konci. Co tedy čeká Irán, pokud se současný režim udrží při moci? Ekonomika v rozvratu, inflace, odliv kapitálu, emigrace elit, pokračování sankcí, kolabující bankovní systém, nezaměstnanost, další sociální nepokoje, separatistické tendence, aj.Skrýt celý příspěvek
Nič .... toto všetko je realita režimu už dlhé roky. A nezlomilo ho to. Naopak, vonkajšie útoky to síce zhoršujú, ale politicky ho posilňujú. Už za to všetko predsa nemôže neschpný ...Zobrazit celý příspěvek
Nič .... toto všetko je realita režimu už dlhé roky. A nezlomilo ho to. Naopak, vonkajšie útoky to síce zhoršujú, ale politicky ho posilňujú. Už za to všetko predsa nemôže neschpný režim, ale nepriateľské útoky dlhoročných nepriateľov.
A Čína stále odoberá iránsku ropu .... čiže príjem a určité politické krytie režim stále má ....Skrýt celý příspěvekBravo78 - To najlepšie je, že ľudia zo "západu" si myslia, že ak prídu v krajinách ako Afganistan/Irán o to čo my považujú za nepostradateľné (Ekonomika v rozvratu, inflace, odliv ...Zobrazit celý příspěvek
Bravo78 - To najlepšie je, že ľudia zo "západu" si myslia, že ak prídu v krajinách ako Afganistan/Irán o to čo my považujú za nepostradateľné (Ekonomika v rozvratu, inflace, odliv kapitálu, emigrace elit, pokračování sankcí, kolabující bankovní systém, nezaměstnanost, další sociální nepokoje, separatistické tendence) - tak to bude znamenať ich koniec. Lenže toto sú "hodnoty" ktoré sú nepostradateľné akurát tak pre nás...Skrýt celý příspěvek
To sa mi zdá povedal by som "zúrivo" optimistický pohľad. Po prvé ... trumpovi sú všetky obete v Iráne pri nepokeji úplne ukradnuté a to určite nehralo žiadnu rolu v jeho ...Zobrazit celý příspěvek
To sa mi zdá povedal by som "zúrivo" optimistický pohľad.
Po prvé ... trumpovi sú všetky obete v Iráne pri nepokeji úplne ukradnuté a to určite nehralo žiadnu rolu v jeho osobnom rozhodnutí. Skôr išlo o ten čas protestov .... a možnosť ten čas využiť.
To, že sa "darí" je tiež dosť optimistické ... i vo Vietname sa vojensky darilo Amíkom 10 rokov .. v Afganistane 20 rokov ... a výsledok bol strategická porážka.
Cítiť tu ilúziu nejakej izolovanej vrtvy "zlých" v Iráne ... vôbec sa nereflektuje, že režim má i doma značnú podporu ... to, že má milióny odporcov neznamená, že s ním nie sú milióny ľudí. A mnohí tí čo neznášajú dnešný režim, nesúhlasia ani s útokmi Izraela a USA.Skrýt celý příspěvekdobry den, abych to upresnil, nesnazil jsem se tvrdit, ze na postrilenych civilech Trumpovi zalezi (i kdyz kdo vi? ale ok, spis ne), ale nasadil tam to ego a to je ten dulezity ...Zobrazit celý příspěvek
dobry den,
abych to upresnil, nesnazil jsem se tvrdit, ze na postrilenych civilech Trumpovi zalezi (i kdyz kdo vi? ale ok, spis ne), ale nasadil tam to ego a to je ten dulezity faktor + nejvetsi protesty v historii a totalni kolaps meny holt znaci historickou slabost a silnejsi pes mrda a to on cejti vzadu na patre
co do bodu dve, vase pointa neni v rozporu s duchem clanku, ale je treba mit na pameti to dalsi co tam zminuju, ze narozdil od vietnamu jsou ty technicke moznosti dneska mnohem dal, coz je faktor a mobilizacni potencial Iranu bude nizsi nez ve vietnamu... presto, byt jen 5% obyvatel jsou 4 milionu lidi nebo kolik..
"podpora" bude 15%~ v medianu tech ruznych a nnutne nepresnych odhadu, ale podpory k tomu jit na blokpost kdyz vam realne hrozi hellfire v ksichte je porad rozdilSkrýt celý příspěvek
Hormuzský prieliv silou určite nespojazdnia. Trump je TACO. Ale teraz ani nemá na výber. Prehlási vojenské víťazstvo v tom duchu, že im to pekne nandali a stiahne sa. Iránci ...Zobrazit celý příspěvek
Hormuzský prieliv silou určite nespojazdnia. Trump je TACO. Ale teraz ani nemá na výber. Prehlási vojenské víťazstvo v tom duchu, že im to pekne nandali a stiahne sa. Iránci uvoľnia prieliv. Svet si vylíže ekonomické rany a doplní zásoby rakiet. A zintenzívni vyzbrojovanie iránskej "opozície". V Iráne sa vytvorí priestor na postupné vrenie a ďalšie občianske nepokoje. Zas budú potlačené. US a Izrael po čase spustia ďalšiu vlnu "nandávania". Možno sa pridá aj ktosi z EU. Takto sa to pár krát zopakuje, bude to trvať nejakú dobu. Potom sa k nepokojom pridá vyzbrojená "opozícia" a režim definitívne padne. S rizikom rozsiahlej občianskej vojny. Svetový odklon od ropy nenastal a tak skoro ani nenastane. A taký bordel, ako je dnešný iránsky režim, na strednom východe už západ donekonečna trpieť nebude. Le to nebude tak skoro.Skrýt celý příspěvek
"Hormuzský prieliv silou určite nespojazdnia" - Říká se, nikdy neříkej nikdy. Budoucnost se nedá předvídat z křiˇšťálové koule.
"Hormuzský prieliv silou určite nespojazdnia" - Říká se, nikdy neříkej nikdy. Budoucnost se nedá předvídat z křiˇšťálové koule.
Isto .... ale určite platí, že v "dohľadnej dobe" ... lebo v Hormúzkom prielive majú problém prežiť i vojenské lode .... neozbrojené obrovské tankery či kontajnerové lode sú bez ...Zobrazit celý příspěvek
Isto .... ale určite platí, že v "dohľadnej dobe" ... lebo v Hormúzkom prielive majú problém prežiť i vojenské lode .... neozbrojené obrovské tankery či kontajnerové lode sú bez šance.
Jednoducho je to tak a nik s tým nič neurobí ... ak teda neurobí masívny výsadok na súš čo by bola sebevražebná misia .... nie že by nemohla uspieť, ale za neakceptovateľné straty.Skrýt celý příspěvekČakal som že v druhom týždni do hormuzu vplavaju torpédoborce, to že sa to nestalo znamená že to je extrémne nebezpecne. Trvalo zabezpečiť hormuz a vlastne celý perzky záliv asi ...Zobrazit celý příspěvek
Čakal som že v druhom týždni do hormuzu vplavaju torpédoborce, to že sa to nestalo znamená že to je extrémne nebezpecne.
Trvalo zabezpečiť hormuz a vlastne celý perzky záliv asi bude nemozné...Skrýt celý příspěvek
michaletinkinte, vidím to podobně. Možná se mýlíme, nic není stopro. Ale toto má hlavu a patu. Jiné úvahy, články, rozhlasové pořady, bláboly politiků a politologů , a částečně i ...Zobrazit celý příspěvek
michaletinkinte, vidím to podobně. Možná se mýlíme, nic není stopro. Ale toto má hlavu a patu. Jiné úvahy, články, rozhlasové pořady, bláboly politiků a politologů , a částečně i tento článek, vycházejí ze snů a přání a nikoliv z důkladných znalostí života v Íránu.
A co se týče zničení současného diktátorsko-islamistického středověkého režimu, viděli milí snílci kromě radostných demonstrací mohutné smuteční demonstrace za zabitého vůdce ?
Teď sklouznu k bulváru typu onadnes: před pár dny byl na tuším idnesu k nějakému článku, kde se asi nějaké modelky nebo hérečky nebo celebrity už nevím hodně odhalovaly, jeden komentář "na islámu se mi nic nelíbí, ale aspoň by donutil ženy více se zahalovat" . O té aféře, kdy škola zakázala puberťačkám odhalovat pupíky, možná taky víte.
A to jsme ve svobodomyslném Česko-Slovensku.
Jak si myslíte, že to bude vypadat v Íránu? Ne ze strany vládnoucích složek a jím podřízeného represívního aparátu, dle článku vrahounského . Ale že strany normálních lidí ?Skrýt celý příspěvekZda sa, ze sa zabuda na dalsiu stranu rovnice, zdroj prijmu Iranu je tiez najma ropa, nedavne protesty boli hlavne kvoli upadajucej zivotnej urovni. Hormuzsky prieliv vyuziva aj ...Zobrazit celý příspěvek
Zda sa, ze sa zabuda na dalsiu stranu rovnice, zdroj prijmu Iranu je tiez najma ropa, nedavne protesty boli hlavne kvoli upadajucej zivotnej urovni. Hormuzsky prieliv vyuziva aj Iran na export svojej ropy, tento zdroj teraz kvoli vojne vysycha. Skor ci neskor, Iranu dojdu zasoby rakiet a dronov, odpalovacich zariadeni a utoky s tym co v garazi vyrobia budu mozno neprijemne, ale nic co by sa nezvladlo...mozno uroven Somalskych piratov alebo Hutiov. Bez penazi a vyplat to nebude take skvele ani pre iranske revolucne gardy a nabozensku policiu a do toho plna krajina ludi co uz maju rezimu plne zuby. Podla mojho skromneho nazoru, ak nepodlahnu tlaku doma, cas hra pre Izrael a USA, presne lebo ropa a peniaze su tu dvojsecny mec a nad tym vsetkym je este letecka nadvlada a schopnost nicit co sa da a chce, ktora uzatvara pokrievku nad iranskym vriacim hrncom.Skrýt celý příspěvek
Obávám se, že dekapitační strategie ve vztahu k Iránu a jeho proxy na BV dlouhodobě nefunguje. Funkční strategie by bylo zničení materiálních prostředků agrese a izolace od jejich ...Zobrazit celý příspěvek
Obávám se, že dekapitační strategie ve vztahu k Iránu a jeho proxy na BV dlouhodobě nefunguje. Funkční strategie by bylo zničení materiálních prostředků agrese a izolace od jejich spojenců.Skrýt celý příspěvek
izraelci by rekli proc nezkusit oboji zaroven?
izraelci by rekli proc nezkusit oboji zaroven?
Pokusit se zabít každého, koho si tam vyberou podle jejich zvyklosti není strategie, to je jen obyčejná vražda. O proti tomu jsou macnikovi SMS dětské říkanky. V tomto případě jde ...Zobrazit celý příspěvek
Pokusit se zabít každého, koho si tam vyberou podle jejich zvyklosti není strategie, to je jen obyčejná vražda. O proti tomu jsou macnikovi SMS dětské říkanky.
V tomto případě jde o dvě věci, první je to, aby nikdo nenutil Izrael vrátit jím okupované území zpět palestincům a uznat vznik Palestiny. A o to, kdo bude profitovat z íránské ropy a plynu.Skrýt celý příspěvek
Načítám diskuzi...